Čestmír Strakat‪ý‬ Čestmír Strakatý

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 59 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Je v zájmu České republiky přestat Andreje Babiše označovat za proruského agenta, myslí si senátor Václav Láska. Argumentuje přitom tím, že jednak to byl právě expremiér, který v době své vlády, vykázal ze země největší množství ruských diplomatů, ale taky osočování z kolaborantství všech, kteří se nám nelíbí, vede k tomu, že až bude někdo skutečným agentem, nikdo to nebude brát vážně. Koho se sluhou cizího státu označit nezdráhá, je Jindřich Rajchl. Za svá silná slova je přitom Láska připraven čelit i žalobě a je přesvědčen, že lídr PRO by v případě soudního sporu dostal „strašně na zadek“. Podobně nekompromisních výroků lze od něj očekávat víc, jak sám říká, nesmělý a pokorný už byl, teď je potřeba si říct o pozornost. Po kolečku úvah, v rámci kterého zvažoval i konec politické kariéry, dospěl k rozhodnutí po 10 letech opustit Senát a pokusit se přivést hnutí SEN 21 do Poslanecké sněmovny. Další parlamentní strana je podle něj v současné nestandardní situaci potřeba velmi, protože všechny demokratické síly jsou ve vládě a opozice je tvořena jenom populistickým hnutím ANO a radikálním SPD. Chybí demokratická opoziční partaj, která by byla konstruktivním kritikem vlády, motivovala ji pracovat lépe a ne se spokojit akorát s tím, že za všechno může Babiš. S přesvědčením, že je šéf hnutí ANO zlo, Láska souhlasí, ale svalovat na něj vinu za všechno mu přijde laciné. Svou ambici vstoupit do Strakovy akademie tak považuje za společensky prospěšnou. Poslechněte si, jaké jsou jeho priority, přes které nejede vlak, s kým je ochoten spolupracovat, co udělá pro to, aby vzal hlasy hnutí ANO, proč je tzv. Istanbulská úmluva nuda nebo konzervativní politika vysloveně nebezpečná.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 69 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Civilizační onemocnění, pro která má angličtina výraz diseases of modernity, tedy moderní choroby, tu byla v určitém procentu vždycky, ale patřila spíš k výsadám bohatých lidí, kteří se k nim prostě prožrali a uváleli, říká Radek Ptáček, profesor lékařské psychologie, klinický psycholog a psychoterapeut. V současnosti postihují většinu populace starší šedesáti let. Stejně tak narůstají počty případů duševních problémů u dětí, mladistvých i dospělých, v souvislosti se kterými se hlasitě diskutuje, jestli máme dost psychiatrických kapacit. O poznání méně už je slyšet, co můžeme udělat v rámci prevence. Přitom propojenost fyzického a duševního zdraví je až děsivá, a jakkoli to zní jako klišé, pozitivní myšlení je jedním z faktorů, které do určité míry v ovlivňují nejen kvalitu našeho života, ale i délku. Obranou proti informační zahlcenosti, v níž má mozek tendenci extrémně senzitivně reagovat na negativní zprávy a v konečném důsledku se bát i maličkostí, je dramatickým způsobem omezit přísun jakýchkoliv zpravodajských informací tak, abychom si jednou denně udělali základní přehled o aktuálním dění, a taky se učit vidět věci v pozitivním kontextu, a to doslova. Vnitřní hypotézu o tom, jak funguje vnější svět, si totiž vytváříme sami a prostřednictvím tzv. retikulárních formací automaticky filtrujeme podněty, které k nám přicházejí. Jinými slovy pokud svět vnímáme jako nebezpečné místo, uvidíme ho temný a plný nástrah. Proč je důležité mít soucit sám se sebou, čím začíná péče o duševní zdraví, jak si poradit s názorovými rozkoly v rodinách, jsou psychopatické rysy základním předpokladem politického úspěchu nebo jaké argumenty mluví ve prospěch fyzických trestů? S Radkem Ptáčkem jsme palčivých témat otevřeli hned několik.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 63 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

„Nechci, aby moji hosté říkali: Jé, to bylo dobrý, kam jsme mi to dali,“ vtipkuje o velikosti porcí ve fine diningu Martin Svatek, šéfkuchař táborské restaurace Mace a člen národního týmu Asociace kuchařů a cukrářů ČR. Sám si degustační menu při návštěvě konkurenčních podniků neobjednává a „komentované krmení“ nevyhledává. Jeho prvotním cílem je mít plnou hospodu lidí, spolehlivý tým, protože bez něj to nejde, a když by se povedlo získat michelinskou hvězdu, bylo by to moc hezké. Ale ne na úkor toho, že se bude soustředit na někoho, kdo zrovna mluví francouzsky, a přehlížet přitom paní z Tábora, která v jeho podniku slaví padesátiny. Michelinskými hvězdami jsou jeho hosté. Vyhraněný vztah má i k jídlům, která servíruje. A nejen on. Vtipkuje, že kdyby z jídelního lístku, po 15 letech vyndal liškový krém, tak by mu lidi rozbili barák. Léty prověřené jsou také zadělávané dršťky nebo kedlubny se zázvorovým sýrem, fungují už v podstatě jako značky, a o to větší smysl mu dává je neměnit. Jeho gastronomickým rukopisem jsou česká jídla se světovými prvky, vzhledem i použitou technologií, která ale pořád vychází z toho, že když se podívá z kuchyně, nevidím Eiffelovku, ale furt Tábor. Co si myslí o podnicích, které neberou karty, a jak je to v gastru s černými penězi, proč přestal podávat koňská líčka, co je největší nepřítel kuchaře nebo jak se mu spolupracovalo se Zdeňkem Pohlreichem na pořadu Česko na grilu? Poslechněte si.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 66 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

„Byla jsem apolitická, ale ze sametové revoluce jsem se vydrápala jako občanka, a už si to vzít nenechám,“ říká Eva Holubová, kterou k tomu, že nelze nemít názor, „trošku vycvičila“ Olga Havlová. S ní a jejím manželem se herečka seznámila za minulého režimu, tehdy jim záviděla bony, které dostávali a za které si mohli koupit džíny. Pak ale viděla, že mají na Hrádečku 40 let starý dřez, který Václav Havel po každém použití vytřel, aby mu nezrezivěl. Nefalšovanou skromnost oceňuje i na současné hlavě státu Petru Pavlovi a fakt, že byl členem komunistické strany jí nebrání v tom, aby na něj byla hrdá. Sama připouští, že neví, jestli by neměla stranickou legitimaci, kdyby jí nezrušili skauta, nezažila ruskou okupaci a nezakázali Martu Kubišovou, kterou obdivuje natolik, že se setkání s ní dlouho bránila, protože se necítila hodna. Když k němu konečně došlo, byla tak vynervovaná, že místo, aby se představila svým jménem, řekla: „Dobrý den, já se jmenuju Kubišová, já vás mám, paní Holubová, strašně ráda.“ Svým názorem se v rozhovoru netají ani na ruského prezidenta Vladimira Putina, který je podle ní spratek, nebo na Jaroslava Duška a Petra Čtvrtníčka, které tituluje jako „hovada“. V případě svých hereckých kolegů ale vulgární označení používá s láskou. Ačkoli když dojde na Duškovy výroky o rakovině, které v mém podcastu loni zazněly a následně vyvolaly silné emoce, přiznává, že ho nedokázala poslouchat. Za ně by ho nazvala „hovadem“ zcela vážně. Jak vzpomíná na natáčení milostné scény v Pelíšcích a jaký má po bezpočtu repríz k filmu vůbec vztah? Co jí baví na hraní v seriálech? Jak se chybou systému stala katoličkou? Nebo proč zažívá na Sicílii pocit jako u Káji Maříka? I o tom byla řeč.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 68 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Dnešní děti jsou konfrontovány se spoustou informací mnohem dřív než generace před nimi, což ale neznamená, že jsou na ně připraveny. U předškoláků se tak nezřídka projevuje enviromentální úzkost a čtvrtina 12letých viděla podle dostupných dat porno, což je ve skutečnosti dost podhodnocený údaj, upozorňuje Michaela Slussareff z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, která se věnuje výzkumu vlivu digitálních technologií na vývoj a zdraví dětí a je také zapojená do probíhajícího Festivalu umění a kreativity ve vzdělávání, jehož 4. ročník pořádá platforma uMĚNÍM ve spolupráci s desítkami kulturních a vzdělávacích organizací po celé České republice. Stres ale zažívají i jejich rodiče, kteří se ve snaze obstát při výchově svých potomků co nejlépe a uchránit je před nástrahami online světa dočítají na nejrůznějších internetových platformách, co všechno dělají špatně, přičemž univerzálně platný návod neexistuje. Řešením, jak se zorientovat v digitální džungli, která je pro nejednu mámu a tátu rejdištěm sexuálních predátorů a prostorem pro kyberšikanu nebo další nebezpečí, zatímco pro jejich ratolesti příslibem dobrodružství plného her a kamarádů, je vstupovat do ní spolu a o potenciálních nástrahách se bavit. Nezakazovat, ale přistupovat k mobilům a tabletům stejně jako ke knížkám – společně si prohlížet, co v nich vidíme, komentovat to, věnovat pozornost tomu, co dítě zajímá nebo naopak čeho se bojí, a ptát se proč. Tímhle způsobem lze „ošetřit“ i dostupnost problematického obsahu, což si Michaela Slussareff ověřila v praxi. Jak digitální technologie ovlivňují produkci dopaminu, co je video deficit a kdy k němu dochází, proč by měly děti vědět, co děláme na mobilu, nebo kolik času je v jednotlivých věkových skupinách optimální na mobilních zařízeních trávit? Na to všechno jsem se ptal, protože s tím dost pravděpodobně budu jednou konfrontovaný a vy třeba taky.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 55 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Vodní slalomář a kajakář Vavřinec Hradilek ukončil před pár dny profesionální kariéru, a tak mě zajímalo, jaké to je, udělat po bezmála třiceti letech takové životní rozhodnutí. Přiznává, že o něm přemýšlel dlouho a snadné to nebylo, protože pádlovat ho pořád baví a od devíti let měl to štěstí, že denně chodil na vodu s úsměvem. Pozitivní vztah k ní ale neměl odjakživa, splývat neumí dodnes a dlouho se bál i plavat. Přestože je dvojnásobným mistrem světa v individuální kajakářské disciplíně a majitelem stříbrné olympijské medaile z Letních olympijských her v Londýně, obešel nejednu peřej, kterou jeho kamarádi dali. Přiznává, že v tu chvíli je těžké nenechat se strhnout skupinou a být jediným, kdo z lodi vyleze, ale to, že stát se může na vlně cokoli, pochopil už jako dítě, když měl jeho starší bratr Václav během soustředění juniorské reprezentace vážnou nehodu na kanále, při které málem přišel o život. A fakt, že v partě, se kterou divoké řeky jezdí, se už spousta lidí včetně jeho blízké kamarádky utopilo, to potvrzuje. A nejsou zřejmě poslední. Aby se dokázal vrátit na místa, kde k tragédiím došlo, opakuje si, že odešli při tom, co je bavilo a naplňovalo nejvíc. Vzdát se svého snu a sjet jeden z největších asijských veletoků Indus, který patří k extrémním vodáckým výzvám, nechce. Je přesvědčen, že blbá náhoda ho může potkat i na přechodu. Co dalšího mu stojí za to nedržet se při zemi, čeho v životě lituje, jaká píseň mu hrála v hlavě na olympijských stupních vítězů, co měl Mezinárodní olympijský výbor ruským sportovcům nabídnout, nebo jak vzpomíná na StarDance, si poslechněte v našem rozhovoru.