Ranní úvaha Český rozhlas

Jestliže je symbolem jara zelená barva, pak symbolickou barvou léta je určitě červená. Souvisí s žárem ve všech jeho podobách. Jedná se samozřejmě o barvu slunce, barvu života, radosti, vitality a síly. Obarvit něco červeně znamenalo od nepaměti obnovu života.

Léto je, když jsme spolu – dozvěděla jsem se tuhle z reklamy nejmenovaného prodejního řetězce. Jiná reklama zase hlásala, že prý je léto, když grilujeme s přáteli. Léto je, když se jde k vodě, tvrdí prodejce nafukovadel na rybník; a v jisté školce se pro změnu učili, že léto je, když se teplý vítr honí strání a voda láká ke koupání.

Ta hospoda se jmenovala Rachota. Zaparkoval jsem kousek nad ní. Výhodou malého města je, že pro auto se vždycky místo najde. I na rušné ulici. Tedy, rušné na místní poměry. Beru tašku, strčil jsem do ní před pár dny drobnou knížku pana Lao c'. Občas nosím něco s sebou, pro případ, že bych měl nečekaný čas na čtení.

V souvislosti s cenzurou, která v těchto dnech začíná dopadat na některá slovenská média, se již objevila řada politických komentářů. Co ale k cenzuře může dodat současná filozofie? Snad upozornění, že cenzura nemusí být jen útokem na nějaký názor, ale také na celou osobnost mluvčího.

Odpočíváme v parku Jamese Simona u Sprévy, kolem nás skupinky studentů, milenců nebo úředníků, kteří se tu zastavili jen tak na cestě z práce. Všichni něco popíjíme: studenou bionádu, rádler nebo pivo.

Nesnesitelná dubnová horka nás zastihla v Bologni. Když jsme se vrátili, všechno v našem malém okresním městě pučelo a kvetlo o měsíc dřív, než mělo. Nakloněná jablůňka na plácku pod okny byla obalená květy jako secesní nevěstinka a někdo se s ní neustále fotil a pózoval s ní.