Galerie osobnost‪í‬ Seznam Zprávy

Komik, improvizátor, dabér animovavých postaviček, ale i představitel dramatických rolí, který má na svém kontě divadelní Thálii i několik Českých lvů, je mezi herci v lecčems výjimkou. „Mám svým způsobem absolutní svobodu.“
Po studiích na divadelní akademii zakotvil ve svém prvním divadle – Studiu Ypsilon – a od té doby je mu už 52 let věrný. „Nikdy tam nebyl nikdo, kdo by tam vyloženě nepasoval. To je divadlo, kam se vracíte jako domů,“ říká Jiří Lábus v rozhovoru, který je součástí projektu Seznam Zpráv Galerie osobností.
Koncem 70. let se stal hercem oblíbeným u dětského publika. Tehdy poprvé propůjčil hlas plyšovému Jů z nedělního televizního pořadu Studio Kamarád a od té doby v tom pokračuje – teď už 45. rokem.
Stejně dlouho trvá jeho proslulost napříč generacemi a doslova i světem, a to díky roli čaroděje Rumburaka ze seriálu Arabela: „To jsou až absurdní situace. Byli jsme kdysi s divadlem na Tchaj-wanu, u chrámu, jedna paní se mě anglicky zeptala, jestli jsem herec, že mě viděla v televizi.“
V desítkách filmů a televizních pořadů, které Jiří Lábus natáčel před pětatřiceti i více lety, se mnohokrát setkal s hereckými legendami té doby, včetně Vlastimila Brodského nebo Františka Filipovského: „To byla obrovská škola. Oni byli tak osobití. Mám trošku pocit, že to dneska (u dnešních herců, pozn. red.) najednou chybí.“
Do toho se Jiří Lábus rád pouští do věcí, které jsou jeho srdci velmi blízké – i když většina lidí, kteří ho znají spíš z televizních pořadů typu Možná přijde i kouzelník, o nich vůbec netuší. Jako je například nedávno uvedené divadelní drama Otevřená zpovědnice o sexuálním zneužívání v církvi.
V rozhovoru říká, že si jako herec užívá „naprosto neomezený prostor“. Mluví o něm v souvislosti s tím, že sám nemá rodinu a děti: „Na toto jsem byl vždycky trošku sobec. Samozřejmě že kdybych měl svoje dítě, tak bych ho miloval, ale takhle mám tu svobodu svým způsobem absolutní.“
A vzpomíná, jak mu rodiče, oba architekti, vůbec nerozmlouvali jeho přání jít studovat herectví: „Říkali: Jiříčku, hlavně ať jsi v životě šťastný.“

Galerie osobností. Host Jiřího Kubíka
Rozhovory šéfredaktora Seznam Zpráv Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu.

Dvanáct let je vrchní státní zástupkyní v Praze a stejně dlouhou dobu stojí v čele žebříčků nejvlivnějších žen v zemi. „Jsou momenty, kdy si připadám osamělá, ale je to to dobrovolné,“ popisuje odvrácenou stranu veřejné funkce.
Nerada odkrývá soukromí, stejně tak nedává příliš nahlédnout do svých budoucích plánů. V rozhovoru, který je součástí projektu Seznam Zpráv Galerie osobností, se ale Lenka Bradáčová do několika osobních úvah přece jenom pustila.
„Nemůžete jít všude, kam byste chtěli. Nemůžete se potkat s každým, s kým byste si přáli. Nemůžete přijmout každé pozvání, které vám přijde na stůl,“ vypočítává Lenka Bradáčová v Galerii osobností, která omezení pro svůj život dobrovolně přijala.
„To je ta role. Veřejnost by měla mít s institucemi a jejími představiteli spojenou určitou důvěru. Ti představitelé musí být důvěryhodní a v justici je to otázka nestrannosti. A pak jsou některé věci skutečně zapovězeny. To není jen o tom, jak to ve skutečnosti je, ale jak se to také jeví. To je ta druhá stránka a tu nesmíte opomíjet.“
V rozhovoru, ve kterém mimo jiné říká, s jakými pocity jako profesionál sleduje televizní detektivky, anebo jestli se nechává funkcí omezovat i ve volném čase, přijde řeč i na reálné kauzy, které jsou s její funkcí spojené.
Například tu, kdy podala obžalobu na bývalou ministryni obrany Vlastu Parkanovou pro mnohasetmilionovou škodu při nákup letadel Casa, přičemž byla exministryně po deseti letech zproštěna obžaloby. „Je to poučení. Ale s ohledem na to, jaké tam byly důkazy ve věci, tak si nemyslím, že by ta obžaloba byla nedůvodná,“ říká Lenka Bradáčová.
Co se v této kauze nepovedlo? Bojí se někteří státní zástupci vstupovat do politicky citlivých kauz? A jak to bylo s tvrzením, které před lety stálo den před Štědrým dnem na titulní straně Lidových novin v názvu jejího rozhovory, tedy že žalobci „můžou zatýkat i o Vánocích“?

Galerie osobností. Host Jiřího Kubíka
Rozhovory šéfredaktora Seznam Zpráv Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu.

Lidé v hlavním městě nerozumí těm ze severní Moravy – a naopak. To je podle autorky knižního bestselleru Šikmý kostel setrvalý jev, který se v čase příliš nezměnil.
Když koncem ledna přijel místopředseda vlády a šéf STAN Vít Rakušan za občany Karviné a pozval je na debatu do hospody, vyslechl si spoustu nadávek a odjížděl s pocitem, že tady mu nikdo rozumět nemůže.
„V té hospodě to nemohlo dopadnout dobře, ten scénář byl prostě špatný. Tam se chtějí lidi štengrovat a být vidět. Tahle akce jen přiživila tu frustraci a nepochopení,“ říká spisovatelka Karin Lednická, která se v regionu narodila, dodnes tu žije a ve své románové kronice Šikmý kostel popsala jeho historii od roku 1894 po šedesátá léta 20. století.
„Někdy si připadám jako ambasador protože se pohybuji mezi Prahou a Karvinou a říkám: Takhle to není. Pořád říkám tuto větu, pořád dokola. Někdy mám pocit, že to neumím vysvětlit. A je to frustrující i pro mě.“
Karin Lednická se o neporozumění mezi centrem a severem Moravy rozmluvila při rozhovoru, který byl součástí projektu Seznam Zpráv Galerie osobností.
„Vždycky je jakési pnutí mezi centrem a okrajovými oblastmi, to je běžné. Nicméně v 50. letech se toto opravdu začalo cíleně přiživovat. Jmenovalo se to Soutěž Praha-Ostrava a nebylo to nic jiného než umělé zvyšování nevraživosti mezi těmito dvěma místy. Co tím soudruzi sledovali, to jsem nevydedukovala,“ říká Karin Lednická. Dodává, že ani vývoj po roce 1989 situaci zklidnit nepomohl. V regionu zanikla spousta průmyslových a těžebních podniků a řada lidí přišla o práci.
„Ty lidi tady trápí nedostatek vize. Mladí lidé odcházejí, protože nevidí budoucnost v tom, že budou pracovat v nějaké továrně. Trápí je i rozdíl mezi tím, co bylo dříve a co je teď,“ říká a připomíná obecně rozšířený mýtus, který místní lidi hodně štve: „Že karvinští havíři byli opilci a rváči, kteří si za totality užili a teď by měli být zticha, to je ta velká mýlka.“
Region podle ní trápí i velký sociální problém. „Nevidím tady politickou vůli hledat řešení téhle frustrace. … Je tady velká skupina lidí, kteří žijí ze sociálních dávek a jsou spíše nezaměstnatelní. A to se nevyřeší tím, že se budou vytvářet nová pracovní místa. Tam budeme muset vytvořit motivaci, proč pracovat, proč posílat děti do škol. To je úplně jiný úkol.“
Osudu havířských rodin na pozadí historických dějů od konce 19. století přes první republiku, druhou světovou válku až po zběsilé honění těžebních rekordů v 50. letech věnovala Karin Lednická svou třídílnou románovou kroniku Šikmý kostel. Její třetí, závěrečný díl vydala minulý týden.
Galerie osobností. Host Jiřího Kubíka
Rozhovory šéfredaktora Seznam Zpráv Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu.

Oceňovaná právnička Kateřina Šimáčková svůj boj nevzdává: „Pravidla jsou tvořena z pohledu privilegované skupiny mužů a žen, které se jim přizpůsobily. A tím pádem pomíjíme velmi důležité aspekty života společnosti.“
Když v roce 2020, ještě coby soudkyně Ústavního soudu, sestavila společně s řadou autorek a autorů knihu Mužské právo, píchla do vosího hnízda.
„Pravidla byla tradičně vytvořena v patriarchální společnosti. Pávo je velmi konzervativní. My vždycky říkáme: Víte, před sto lety také byly kvóty - a ta kvóta byla 100 procent ve prospěch mužů. Ženy do těch funkcí nemohly být voleny, protože volební právo bylo jen mužské. To znamená, že ten ženský pohled na společnost se prosazuje hůř,“ říká Kateřina Šimáčková v rozhovoru v Galerii osobností.
„Dějí se takové věci, že na některých výběrových řízeních někdo vytáhne proti autorce nebo autorovi některého z těch textů, že se na knize podílel a že je ‚nějaký divný‘. S tím už jsem se setkala,“ směje se. „Ale protože jsou to skvělí právníci a právničky, tak jim to zatím cestu nezastavilo.“
Sama Kateřina Šimáčková se koncem roku 2021 přesunula z Ústavního soudu – jako první žena zastupují Českou republiku – k Evropskému soudu pro lidská práva. Tématu „jak promítnout životní zkušenosti žen“ do rozhodování o pravidlech se nevzdala. Koncem letošního roku plánuje vydat knihu Mužské právo 2.
„Mně ani nejde o to, aby tam byly ženy proto, že jsou ženy, ale proto, že jejich životní zkušenost je odlišná. Jsou častěji více pečujícími osobami. A nepečují jen o děti, ale později i o své rodiče nebo rodiče manžela,“ říká v rozhovoru Kateřina Šimáčková. Pravidla jsou podle ní nastavována podle toho, jaké problémy vnímají ti, kteří je připravují. „A tudíž tam zůstávají slepé skvrny, jichž si nevšímají.“
Jako příklad v rozhovoru uvádí pravidlo, že advokátní koncipient nesmí pracovat na zkrácený úvazek, což podle ní zbytečně vyřazuje z možnosti stát se v budoucnu advokátem lidi se zdravotním hendikepem: „Pomíjíme velmi důležité aspekty života společnosti.“

Galerie osobností. Host Jiřího Kubíka
Rozhovory šéfredaktora Seznam Zpráv Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu.

„Na konci představení Rest In Euphoria je na jevišti osmnáct účinkujících a jsou nazí. Přišel kanadský promotér a říkal, jak se mu to představení líbilo, ale že v Kanadě ta závěrečná scéna být nemůže,“ vypráví Rosťa Novák ml.
„Nebo když jsme hráli v Americe. Kluci nesměli být nahoře bez, museli jsme jim dát kostýmy, a tu musely být ružovo-oranžové. To byl zase diktát amerického agenta,“ vzpomíná principál slavného novocirkusového souboru, který právě v těchto dnech slaví 15 let své existence.
„To jsou normy jednotlivých zemí. To si pak uvědomíš, jak skvěle se tady máme. My tady můžeme tvořit absolutně svobodně. Nám nikdo neříká, jestli má být kostým takový, jestli tam má hrát taková hudba, jestli má mít představení 70 minut. Ve Francii je ideální délka představení 70 až 75 minut,“ říká Rosťa Novák ml. v rozhovoru pro Galerii osobností.
Jeho souborem prošlo za patnáct let na 300 účinkujících pětadvaceti národností. A právě svoboda tvorby v Česku je podle Rosti Nováka jeden z důvodů, proč je i o konkursy na nové členy La Putyky i mezi zahraničními uchazeči takový zájem.
V rozhovoru mluví velmi otevřeně o tom, jak mu alternativní forma divadla pomáhá zvládat jeho poruchu ADHD, jak se během covidu a po ruském vpádu na Ukrajinu proměnilo jeho vnímání kultury a umění a také o tom, jak se v mládí snažil – marně - vzepřít rodovému „předurčení“ stát se komediantem, jak sám říká. Rosťa Novák ml. je totiž potomkem slavného loutkářského rodu Kopeckých v osmé generaci.
Celý rozhovor si můžete pustit zde v audiozáznamu nebo nahoře jako video. 
Galerie osobností. Host Jiřího Kubíka
Rozhovory šéfredaktora Seznam Zpráv Jiřího Kubíka s významnými ženami a muži, úspěšnými v řadě oborů. Nechte se inspirovat jejich životem, dílem, názory a zlomy v kariéře.Sledujte a poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Audioverze rozhovorů nabízíme vždy ve čtvrtek. Psaný text a video zveřejňujeme na webu Seznam Zprávy v sobotu.

Kniha Michaela Žantovského Ochlazení působila v roce 2008 jako sci-fi. Děj pojednávající o ruské invazi a hrozbě zastavení kohoutů s plynem je ale už přes dva roky realitou. Bývalý diplomat a politik v rozhovoru říká, co ve válce na Ukrajině rozhodne.
„Když jsem Ochlazení psal, tak byl svět relativně idylický,“ vzpomíná Michael Žantovský na dobu před šestnácti lety, kdy působil jako velvyslanec v Izraeli.
Knihu, jejíž podtitul zní „špionážní thriller z blízké budoucnosti“ původně vydal pod pseudonymem Daniel Wolf, to právě s ohledem na to, aby jako diplomat pohrávající si s motivem ruské válečné agrese nezpůsobil mezinárodní skandál.
V roce 2014 Rusko anektovalo Krym a začalo okupovat východ Ukrajiny, v roce 2022 pak ruské tanky vyjely i ke Kyjevu a ruský diktátor Vladimir Putin nechal ukrajinské území bombardovat – vypukla regulérní válka.
„Nemám žádné prorocké vlohy nebo aspoň jsem je u sebe nikdy neobjevil. Ale považuji se za poměrně dobrého analytika, protože jsem se zahraniční politikou zabýval posledních 35 let a zdálo se mi, že je věcí analýzy říci si, že Rusko začíná být nebezpečnější, než bylo. A že pokud se rozhodne tu hrozbu naplňovat, tak k tomu bude používat energetické zbraně,“ říká Michael Žantovský v rozhovoru, který je součástí projektu Seznam Zpráv Galerie osobností.
V knize ruské tanky vtrhly do Běloruska, kde v románu probíhaly demonstrace lidí dožadujících se svobody a demokracie. Odpovědí na ruskou agresi byl protest zemí Evropské unie a NATO, ty ale byly z velké části závislé na dodávkách ruského plynu. A tak jim ruský diktátor nechal zavřít kohouty…
Proč se svět na tuto situaci, kterou analytik dokázal reálně předem popsat, nedokázal připravit?
„O tom často uvažuju,“ odpovídá Žantovský. „A uvažuju o tom spíš jako psycholog (původní profese M. Ž., pozn. red.) než jako diplomat. V lidské povaze je nedokázat si představit to nejhorší. A pokud si to představíme, tak nevěřit, že se to skutečně stane. Protože kdybychom si skutečně uvědomovali všechna nebezpečí, která nám v každodenním životě hrozí, tak bychom v podstatě nemohli žít normálním životem.“
Vydržet! Únava z války je na obou stranách
V době, kdy už třetím rokem Rusko vede válku, je podle něj důležité vytrvat v podpoře Ukrajiny a nepolevit.
„Chování Putinova režimu dokážeme dneska dobře předvídat. Víme, že to je člověk, který se pustil do pokusu zvrátit celý mezinárodní řád, zvrátit rovnováhu sil ve světě, obnovit velmocenské postavení Ruska v těch imperiálních hranicích. Neskrývám se s přesvědčením, že nejen Ukrajina, ale i ta naše část světa je nepřímo tím jeho postupem napadena,“ říká Žantovský.
„Pokud zůstaneme jednotní, pokud budeme pomáhat Ukrajině, pokud budeme využívat svých ekonomických předností a především té největší přednosti, o které se jemu ani nesní, to znamená potenciálu, který otvírá lidská svoboda, svoboda se volně rozhodovat, svoboda vynalézat, objevovat, tak nemá šanci.“
Dá se to zařídit v době, kdy společenská shoda o nutnosti pomoci Ukrajině po více než dvou letech začíná vyprchávat?
„Každá válka unavuje, vyčerpává. Lidská psychika si na některé věci zvyká a přestane je brát jako tu bezprostřední výzvu. Takže ano, únava z války, jak se tomu říká, bezesporu nastává u nás, v Evropě, v USA a do jisté míry určitě i na Ukrajině. Ale protože je to jev, který postihuje obě strany, tak jde jen o to, jestli my to vydržíme déle, než to vydrží on. Říkám, že my ty předpoklady pro to máme.“
Po thrilleru přijde komedie?
Michael Žantovský se současně vrací k motivu své šestnáct let staré knihy Ochlazení.
„Nějaké pokračování se rodí,“ říká.
P