Element Podcast Element - Hradec Králové

Ještě tu nejsme všichni 3. - Jako lokální církev působíme globálně, ale co to znamená? A jak se může, ba dokonce by měl, každý křesťan zapojit do Ježísovy výzvy “jděte do celého světa”? Způsobů zapojení je hned několik a rozhodně tu neplatí, že musíš být misionářem, aby mohla být misie součástí tvého života. V dnešním díle se dozvíš, jak může tvoje trocha úsilí změnit životy lidí na druhém konci světa.

Ještě tu nejsme všichni 2. - Něco se děje na místě a lidem, když se církev modlí! Když se církev modlila čtyři roky po Letnicích, místo se zatřáslo, lidé byli naplněni Duchem, a všude mluvili se smělostí a odvahou. Modlitba vždy vede k proměněnému světu a skvělé komunitě, plné jednoty, sdílení se a milosti.

Ještě tu nejsme všichni 1. - O církvi by se dalo toho napsat dost. Pěkného i ošklivého. Proč vůbec církev existuje? Rychlá odpověď by mohla znít: “Církev je shromáždění existující pro ty, kteří tam ještě nejsou.” Je to zjevný paradox, protože církev je plná křesťanů, a většina jejího obsahu je pro křesťany. Přesto je smysl její existence zaměřen ven, ostatně přesně tak, jak to Ježíš ve svém poslání zamýšlel. A to také znamená, že v ní ještě nejsou všichni…

Nahoru dolů 3. - Trojiční neděle je krásným příkladem, jak nacházíme nový jazyk pro realitu. Jeden vztahový Bůh zjevený ve třech osobách, vzájemně spolupracující. Trojice ale nespolupracuje jen navzájem, ale zve do spolupráce i nás. Krásně to můžeme vidět třeba na příkladu modlitby. My se modlíme. Bůh Otec nás slyší a dává nám klid, jaký si neumíme představit. Mezitím se za nás Ježíš přimlouvá rovnou v nebi. Duch svatý dokonale zná naše problémy a potíže, a dokonale zná Boží vůli - dává nám tak správná slova a ujištění vztahu, který máme s Bohem. Tato spolupráce proměňuje, a díky Duchu odrážíme charakter Ježíše Krista. Duch svatý tak dává smysl křesťanské víře.

Nahoru dolů 2. - První Ježíšovi následovníci byli všichni Židé se silnou představou, co to znamená, že je Bůh provází. Ve svých Písmech četli o ohnivém sloupu, který je provázel na cestě z otroctví do zaslíbené země. Znali příběh Mojžíše, který se setkal s Bohem v hořícím keři, i Šalamouna a ohni při zasvěcení chrámu. To vše se jim propojilo, když o Letnicích na nich sestoupil svatý Duch a nad hlavami se jim objevily malé ohnivé jazyky. Každý věřící se stal hořícím keřem – místem Boží přítomnosti. Církev se zrodila a její příslušníci byli naplnění živou a vitální vírou. Duch pro ně nebyl jakousi božskou elektřinou, ale osobou, která s námi kráčí.

Nahoru dolů 1. - Pokud křesťanství působí tuctově, jsme s ním hluboce vnitřně nespokojeni. Chceme mnohem víc. Chceme živou a vitální víru. Křesťanství je náboženství nepředvídatelného Ducha, který se dere z našeho života ven. Aby Duch mohl být seslán na církev, Ježíš musel odejít pryč. Ježíš je navždy bohočlověk – omezený na jedno místo a čas. Duch omezený tělem není. Nanebevstoupení Ježíše je navíc víc než jen odchod, je to korunovace krále. Ježíš si zvolil cestu kříže, a proto jej Bůh vyvýšil nade vším, a dal mu autoritu nad nebem i zemí. V této autoritě a se zmocněním svého Ducha posílá nás do světa.