David Vávra o tom, jak krásně se dá žít na jednom branickém čtverečním kilometru.

Hostem tohoto dílu je muž mnoha tváří - architekt, herec, divadelník, cestovatel, sportovec a milovník literatury, David Vávra. Když jsem se připravovala na dnešní povídání a probírala jsem se různým materiálem, fascinovalo mě, jak je možné, že někdo zvládne ve svém životě dělat aktivně tolik věcí.

David Vávra je známý nejen svým působením v Divadle Sklep, které spoluzaložil a kde stále aktivně hraje, ale také svými architektonickými projekty v Braníku, tzv. Vávroviny, jako je například rekonstrukce kulturního domu na Dobešce, přístavba evangelického kostela nebo stavba vyhlídky na Dobešce, o které bude v rozhovoru ještě řeč.

Budeme se bavit i o Sklepovských sršánech a literárním sdružení Kvašňák. David se narodil a žije na Dobešce v rodném domě a jeho silné pouto k Braníku se odráží v jeho komunitní aktivitě a lásce k tomuto místu. Jak silné pouto k Braníku má a proč je život na jednom kilometru čtverečním tak krásný a proč život tady je městský, ale určitě není anonymní.

Proč je prokazatelně Dobeška vlastně Vyšehrad?

V dnešním díle si budeme povídat i o tom, jak se Braník i jeho obyvatelé za jeho život změnili. Braník téměř nemá slabá místa a i ty by se daly vyřešit, kdyby lidé víc jezdili na kole nebo MHD.

David se s námi rozloučí básní Odvaha, kterou uslyšíte i v posledních dílech Šumných stop.