Diagnóza ‪F‬ Český rozhlas

Řada lidí žije s duševní poruchou celkem normální život. Pracují, bydlí, vychovávají děti, platí své finanční závazky. Někdy ale mohou symptomy duševní poruchy natolik ovlivnit vnímání a chování jedince, že se jeho blízcí rozhodnou omezit jej ve svéprávnosti, aby svými neuváženými investičními kroky či naopak braním si půjček nezruinoval celou rodinu.

„Měly jsme obavu, že za námi odsouzení budou chodit jako ‚za babama‘. Nejvíce klientů má potíže s užíváním opiátů a pervitinu, přicházejí ale řešit i kouření tabáku. Dál než za brány věznice nedosáhneme,“ říká adiktoložka Věznice Pankrác Kateřina Francová.

Zvládnout konflikt a dohodnout se je někdy obtížné pro každého. Ještě těžší to může být v situaci, kdy snahu o dohodu hatí aktuální projevy duševní nemoci. Své zájmy ale mohou úspěšně prosadit i lidé s omezenou způsobilostí k právním úkonům, k níž došlo třeba i v důsledku duševní poruchy. Pomoci při tom může mediátor.

„Je pro mě důležité mluvit o svém příběhu, pomáhá mi to dostat se víc k sobě a uvědomit si, kam jsem došla. O své diagnóze mluvím otevřeně, lidé se pak přidávají, že sami mají také nějaký problém. V psychiatrii se toho hodně změnilo, moje zkušenost s uzavřeným oddělením ale byla zdrcující,“ vypráví Petra Šindelková o své zkušenosti s hospitalizací.

Terapeutický vztah je jedním z nejdůležitějších nástrojů, které mají terapeuti k dispozici. Představa, že terapeut je jen projekčním plátnem, na které si klient promítá své příběhy a pracuje s nimi, už tolik neplatí, i současná psychoanalýza dává větší důraz na aktuální dění mezi klientem a terapeutem.

Poradenství pro uživatele drog ve vězení není zájmová činnost, která lidem zkrátí trest, vydržet v kontaktu a mluvit o svých problémech není snadné. Vězení je místo, kde lze mluvit i s lidmi, kteří do běžných léčebných služeb nedorazí. Téma viny je obtížné, některé příběhy lidí jsou natolik tragické, že užívat drogy se mohlo zdát v tu chvíli jediným možným východiskem, které bylo k dispozici.