Kulturní Šunka Jan & Christian

Jubilejní dvacátý díl věnujeme druhé části Duny, nebo jak jsme ji mimo řeč překřtili na remake Monty Pythonova Života Briana. Christian bude tentokrát do mikrofonu šeptat, až ho to samotného při kontrole nahrávky bude pálit více jak písek v močové trubici na Arrakisu, a Honza si maličko pospí a probrázdí na červu duny svých snů, když Christiana neprozřetelně vydráždí ke komentáři filmového soundtracku. Mimo pár zákulisních informací k technické stránce produkce, se také dozvíte, co se dá stihnout za 6 měsíců guerrillové války, když do toho šlápnete po Muad’Dibsku, nebo proč, když chcete rozpoutat vesmírnou genocidu, je dobré poslouchat maminku.

V devatenáctém díle, jak už název napovídá, se budeme bavit nejenom o retro sbírce filmů z přelomu tisíciletí, ale také celkově o paralelách reality, herních simulací a virtuálních světů. Nejdříve doporučíme čtveřici tematických svázaných filmů pro vaše nezaplněné sci-fi večery (Dark City, The Thirteenth Floor, eXistenZ a Matrix) a poté si pokusíme trochu zapolemizovat nad otázkami typu: žijeme i my v simulaci? Jsme to nejlepší, co ve vesmíru vzniklo a vznikne? Žili dinosauři ve futuristické Dubaji a používali virtuální realitu? Vybrali by si giboni červený, nebo modrý banán? Proč vnímáme naše biologické schránky jako omezení pro vymanění se z případné simulace a co by potvrzení této teorie znamenalo pro společnost? Ve zbytku stopáže si doporučené filmové kvarteto rozebereme v detailu v návaznosti na koncept epizody, a i přes spoilery shrneme, proč je má cenu stále vidět. (Post epizodový nerd check: Quake 3 Arena vyšel v roce 1999).

Vzhledem k čerstvě oslavenému ročnímu jubileu Kulturní šunky si v úvodu osmnácté epizody uděláme menší ohlédnutí a shrnutí dosavadních statistik, abychom se ve zbytku stopáže mohli dosytnosti věnovat poslednímu filmu Ridleyho Scotta: Napoleon. Zhodnotíme, zdali má film vlastně cenu vidět, když nás do budoucna čeká nekrácená 4 hodinová verze na platformě Apple TV+, zabředneme do bahna historické věrnosti a naturalistické povahy válečného utrpení, zvedneme obočí nad toxickým vztahem mamánka Napoleona a jeho nevěrné Josefíny a posteskneme si nad vybledlou paletou barev současných historických dramat. Závěrečnou půlhodinu dílu poté věnujeme rychlému shrnutí dosavadní režisérské kariéry Ridleyho Scotta, vychválíme Dobrý ročník a zaskřípeme zuby nad posledním vývojem Alien universa. Veselé Vánoce a bon appétit.

V sedmnácté epizodě nenaskočíme na marketingovou vlnu Barbenheimer a budeme se věnovat výhradně tomu méně výdělečnějšímu z dvojice: Oppenheimerovi Christophera Nolana. Poté co si projdeme pár zajímavých produkčních informací, zaujmeme diametrálně odlišná stanoviska začínající u překvapivě vlažného zážitku z IMAXu. Zatímco Honza bude převážně pět chválu a podotýkat, že film viděl pouze jednou, Christian bude pronášet soudy příkřejší než Výbor pro neamerickou činnost a doufat, že film uvidí právě pouze jednou. V druhé půlce ale víceméně nalezneme společnou řeč a shodneme se, že filmu by prospělo trochu nůžek, trochu srdce a trochu hororovější dramatizace. O tom jaká bomba na vás čeká v závěru, proč v kině nejíst a nechodit na záchod, kam dál povede SCU (Scientistic Cinematic Universe), a co má CGI společné s malými dětmi se už budete muset přesvědčit sami.

Po delší odmlce se v šestnácté epizodě věnujeme žánru Misery porna, který pokud neznáte, tak vám celkem věrně popíšeme, proč se mu velrybím obloukem vyhnout. V připraveném formátu si zhodnotíme americký film Velryba, český Banger a koprodukční Trojúhelník smutku, jež vám každý dokáže alespoň částečně smazat dobré pocity z probíhajícího dne. Přes Honzovy fatfobické slovní hříčky a baterie chybně stupňovaných přídavných jmen se zdárně projíme přes klady i zápory jednotlivých filmů, oceníme jejich sporadický humor a novoty, abychom se v druhé kratší části mohli věnovat seznamu dalších žánrových doporučení. Úplným závěrem si pak společně popláčeme nad našimi prvními dětskými traumaty, za které většinou mohou animované filmy. Zdravíme z Ostrova vážek a Bažiny beznaděje.

V patnácté epizodě si nejdřív uděláme krátký výlet do dětství a zavzpomínáme na Star Trek: The Next Generation, abychom měli reaktor připravený pro warp do hlavní náplně epizody: třetí sérii seriálu Star Trek: Picard. Nejdříve přiblížíme premisu děje, abychom se bez rušení mohli transportovat do děje a zaměřit naše kritické „fázery“ na staronové hlavní postavy, kde zcela novou kapitánskou posilu Honza v mžiku překřtí na Kapitána Debila. O kousek dále si oddechneme, že v seriálu chybí postavy napsané na sílu době, a po vzoru „neuvědomělého patriarchátu“ si projdeme od mužských postav k ženským, až nakonec skončíme i u androidů. Christian bude tentokrát s Honzou hodně polemizovat o tom, co je a co není dobře vyřešená část scénáře, na Bath’Lety ale nedojde, a vlastně se ukáže, že Honza v lecčems udělal dobře, když se první dvě série nepustil. Přesto bude ale poměr negativ a pozitiv nebývale vyvážený a na naše závěrečné hodnocení si budete muset počkat až do druhé půlky stopáže. So, hit the play button ensign and engage! Qapla!