#toEdu: podcast o českém vzděláván‪í‬ EduIn & PrPom

Gabka Boková má mnoho zajímavých zkušeností, mimo jiné jako Education manager ve Wikimedia ČR, nebo jako máma teď už skoro roční Ely. Já bych vám ji ale chtěl představit především jako autorku projektu Napiš Diplomku. 

Gabka se snaží pomoci mnoha studentům, kteří nevidí v psaní bakalářské či diplomové práce smysl, nebaví je to, celé to napíší jen z donucení a s nechutí. A je jasné, že na takové práce se pak jenom snáší prach v univerzitních knihovnách. Přitom by šlo celé to obrovské úsilí napnout úplně jiným směrem. Jde to i tak, že by psaní prací studenty bavilo? Aby jim dávalo smysl? Aby měli motivaci a jejich práce měla pozitivní dopad? Já i Gabka si myslíme, že ano. Ale zatímco já jsem pro to neudělal nic, Gabka se pustila do práce a pomáhá studentům situaci zlepšit. A ráda by také pomáhala katedrám a fakultám, aby zlepšovaly své diplomové semináře. 

Potom jsme zamířili trochu do minulosti a bavili jsme se o Gabčině práci ve Wikimedia ČR, zejména o projektech Studenti píší Wikipedii a Senioři píší Wikipedii. A také o jejím dobrovolničení v TEDx Prague partě. 

Gabka vás při povídání o českém vzdělávacím systému překvapí hlavně tím, že je optimistická a připadá jí, že tu máme spousty možností a poměrnou svobodu pohybu a výběru. Baví jí učit se hrát na ukulele, se kterým začala během pobytu na Bali a obecně cestování si dost užila a doporučuje ho i ostatním. A co by nejraději naučila každého v naší zemi? Poznej sám sebe :)

***

Budeme moc rádi za zpětnou vazbu a inspiraci, o čem natáčet příště. Pište nám prosím na adresu toedu@prpom.cz. Dík!

Odkazy

Napiš diplomku – projekt pro všechny, kdo chtějí napsat bakalářskou nebo diplomovou práci efektivně a bez zbytečného trápení.
Projekt Senioři píší wikipedii
Projekt Studenti píší wikipedii
Encounter skupina, o které Gabka mluví v závěru rozhovoru…

Jaké to je, živit se jako lektor na volné noze? Je to v ČR vůbec možné? Věřím, že nejsem jediný, koho to zajímá. Tak jsem si pozval jako hosta Jiřího George Konečného, který mi kdysi ukázal základy lektorského řemesla a dodnes je mi inspirací právě v tom, že zvládá dlouhodobě fungovat jako lektor na volné noze a zároveň se věnovat i rodině. 

Bavili jsme se o tom, jak George s lektorováním začal, včetně jeho pětileté zkušenosti v korporátu, ze které prý těží dodnes. Samozřejmě jsme také zabrousili k tomu, jak se vzdělává on sám a jak je to se vzděláváním jeho dvou dětí. Zajímavé je, že vzdělávání mají opravdu v rodině, protože jeho žena vede česko-německou školku. 

Inspirace jsem si v rozhovoru našel více a věřím, že vy si ji najdete také. Nejvíc se mi líbí, jak se Georgovi povedlo poprat se se zodpovědností spojenou s životem na volné noze do takové míry, že si může dopřát svobodu v podobě pětitýdenní dovolené, nebo pouti se svou ženou do Santiago de Compostela. 

Taky mi přišlo zajímavé povídat si o change managementu jako tématu, které chybí na českých školách. Na závěr jsme si ještě představili spolupráci George s organizací Post Bellum, pro kterou připravuje zážitkové workshopy. Je to krásný příklad, jak se dá využít zážitková pedagogika pro výuku historie. 

PS: A protože rozhovor publikujeme s časovým odstupem, jednu novinku tam neuslyšíte, ale přečtete si ji zde: George se stal manažerem projektu Skauti pro školy v Praze, takže ho můžete potkat ve Skautském institutu na Staromáku :) Gratulujeme!

***

Budeme moc rádi za zpětnou vazbu a inspiraci, o čem natáčet příště. Pište nám prosím na adresu toedu@prpom.cz. Dík!

Odkazy

Post Bellum – nabídka workshopů
kniha Mnich, který prodal své Ferrari
projekt Skauting pro školy

Tým ANEV – asociace neformálního vzdělávání letos již podruhé zorganizoval konferenci “Laboratoř neformálního vzdělávání”. 

Loni se konference konala ve Skautském institutu v Praze a byla spojená mimo jiné se křtem Slabikáře neformálního vzdělávání. Letos to byl ročník ve všech směrech nový a experimentální. Posuďte sami: 


Konference se konala v čerstvě rekonstruovaném prostoru H40 v Pražské tržnici v Holešovicích. 
Méně omáčky a povídání kolem, více workshopů, zahraniční lektor… 
Akce probíhala v době, kdy ještě cítíme dopad pandemie COVID-19. 
Během konference se natáčel podcast #toEdu ;-) 
Pozvali si kameramana, takže z konference budou i pohyblivé obrázky :) 

Konference se podařila a jak říká spoluorganizátorka Lucie Schubert, přišlo překvapivě hodně návštěvníků. Pokud jste na konferenci nebyli, můžete si ji přiblížit aspoň pomocí dojmů několika účastníků a organizátorů, které jsem pro vás do #toEdu zachytil. Užijte si to a na podzim už se tam třeba potkáme :)

Odkazy


ANEV – asociace neformálního vzdělávání
konference Laboratoř neformálního vzdělávání
projekt Rise and Shine
Slabikář neformálního vzdělávání
Co je to Eduscrum?

***

Budeme moc rádi za zpětnou vazbu a inspiraci, o čem natáčet příště. Pište nám prosím na adresu toedu@prpom.cz. Dík!

Většině z vás dnes už asi není třeba představovat Vojtu Hlaváčka, Kryštofa Jarmara a jejich podcast Brain We Are. Kluci dnes mají už zhruba 200 000 poslechů a vybudovali kolem sebe a svého podcastu komunitu lidí, které zajímá jejich mysl, mozek a biohacking. Co mě ale u kluků nejvíc fascinuje není jejich úspěch, ale to, jak moc mají otevřené své mysli ke všemu, co k nim přichází. 

To všechno stihli Vojta s Kryštofem ještě během studentských let a proto bych chtěl k tomuto poslechu pozvat právě všechny studenty. Bavíme se nejen o tom, jaké byly jejich začátky a s jakým záměrem a s jakými pocity nahrávali své úplně první epizody, ale hlavně o tom, co bylo ještě před tím. 

Kde se vzala ta fascinace a obrovská motivace, se kterou teď studují lidské mozky? A co by kluci z Brain We Are poradili vám, kteří ještě studujete a svou fascinaci jste zatím neobjevili? V bodech by to vypadalo asi takto: 


Buď pozorný, pečlivě zkoumej ve své paměti a ve svých pocitech, kdy a při čem jsi byl nadšený a měl jsi nepřekonatelně velký zájem o to, co se právě děje. 
Najdi si svého mentora, člověka, který tě inspiruje a je ti vzorem. A neboj se ho kontaktovat. 
Co nejvíce posiluj dvě své klíčové dovednosti: otevřenost a kritické myšlení. 

Až na něco přijdete, napište nám to! :) 

Dotkli jsme se i dalších zajímavých témat – kritické myšlení, rozšlapávání báboviček aneb přijímání zpětné vazby, naše myšlenkové koncepty, paradigmata a jejich záměrné zpochybňování, mindfulness, meditace… Proč je dobré být zranitelní, vystupovat ze svého komfortu, proč máme vysílat do světa své hodnoty a svá přesvědčení. 

A samozřejmě – jak být šťastní :-) 

Ke konci podcastu jsme doslova odhalili princip lidské existence, takže i když jsme nevyslovili číslo 42, odpovědi na otázky o životě, vesmíru a tak vůbec v epizodě rozhodně najdete :-) 

A závěrem dva vzkazy od Kryštofa a Vojty z Brain We Are, co by vás chtěli naučit: 


Naučte se být aspoň 20 minut jen sami se sebou. 
Naučte se zajímat o vše kolem vás. 

Díky za váš poslech a za sdílení. Pokud vás tahle epizoda zaujala, nejspíš se vám bude líbit podcast Brain We Are jako celek. Takže si ho dejte a užijte si to :)

Odkazy


Brain We Are podcast
projekt Code Of Life

***

Budeme moc rádi za zpětnou vazbu a inspiraci, o čem natáčet příště. Pište nám prosím na adresu toedu@prpom.cz. Dík!

Tohle je rozhovor doslova nabitý myšlenkami, informacemi, inspirací, dostali jsme se v některých tématech opravdu do hloubky a přitom jsme toho probrali opravdu hooooodně :) 

Na začátku rozhovoru jsem Lucii nazval “ping-pongovým míčkem na poli neformálního vzdělávání” a ona jen doplnila, že se prostě stále neumí rozhodnout, čemu se začít věnovat do hloubky a naplno. A tak se věnuje všemu :-D Kromě toho, že je aktivní v agentuře M-ocean, Asociaci neformálního vzdělávání a ve Wikimedia ČR, je také máma malého Johana a nadšená hráčka ultimate frisbee. 

Na začátku se vyptávám, co dělá ANEV – jeden z jejich programů je např. zavádění systému měření kvality neformálního vzdělávání, uvedli jsme i konferenci Laboratoř neformálního vzdělávání a prolistovali úplně nový Slabikář neformálního vzdělávání. 

Díky tomu, že Lucie má mnoho zkušeností ze zahraničí, jsme mohli dlouho debatovat o tom, jaké jsou rozdíly ve způsobech vzdělávání mezi ČR a jinými zeměmi (hlavně v Anglii). Šli jsme hodně do hloubky, do hodnot, social gap a dalších témat. 

Nejen jako máma si Lucie myslí, že dnes už to s neformálním vzděláváním není tak zlé jako dříve. Mimo jiné i proto, že dnešní rodiče a děti k němu už přistupují jinak, aktivněji. A postupně si (ráda) bourá některé své stereotypy o českém vzdělávání. 

Pak jsme se vrátili zpět do českých luhů a hájů. S Lucií jsem si hodně povídal jako s mámou – o tom, do které školky dává svého synka a proč právě tam. Obloukem, až smykem, jak už to má Lucie ve zvyku, jsme se dostali k práci s chybou, k tématu učící se organizace a probrali jsme toho opravdu spoustu :) No, co bych to tu rozkecával, tohle si musíte poslechnout!


Odkazy

ANEV – asociace neformálního vzdělávání
Wikimedia ČR
Eventová agentura M-ocean
konference Laboratoř neformálního vzdělávání
Slabikář neformálního vzdělávání – ke stažení ZDE
Mateřská školka Španělská
vzdělávací metoda EduScrum
Aplikace Improve od INEX-SDA pro mapování dobrovolnických zkušeností


***

Budeme moc rádi za zpětnou vazbu a inspiraci, o čem natáčet příště. Pište nám prosím na adresu toedu@prpom.cz. Dík!

V krátkém rozhovoru se k nám vrátil Jirka Bréda z Mise HERo, protože mě zaujal jeden příspěvek, který pověsil na sociální sítě. Krátký a skoro bych řekl nenápadný text sklidil obrovský ohlas a během týdne doslova zbořil sociální sítě. Bez jediné investované koruny a hlavně bez záměru být nějak šířen sklidil tisíce komentářů a sdílení, desítky tisíc zobrazení a zjevně se dotkl tématu, které pálí lidi v České republice. Text se jmenuje “Prosba k učitelům” a v podcastu uslyšíte nejen jeho znění, ale také vysvěltení okolností, které k jeho napsání vedly a co během psaní Jirka prožíval.

Odkazy


Odkaz na text na Facebooku
Odkaz na text na LinkedIn
Mise HERo
Epizoda #toEdu s Jirkou Brédou, kde se dozvíte, kdo je Jirka a co dělá a jak se dívá na české vzdělávání

***

Budeme moc rádi za zpětnou vazbu a inspiraci, o čem natáčet příště. Pište nám prosím na adresu toedu@prpom.cz. Dík!