Vysoké napět‪í‬ Vysoké napětí

V energetice jsme došli na okraj propasti a nyní musí být definitivně stanoven jasný řád a rozvrh odchodu uhelných elektráren. V podcastu Vysoké napětí to řekl analytik a minoritní akcionář ČEZ Michal Šnobr. Debata o dostavbě jaderných bloků se týká horizontu možná dvaceti nebo třiceti let, Česko ale v tuto chvíli neví, jak pokryje spotřebu v blízkém období pěti let. V této době je podle něho v energetice třeba direktivních, a v uvozovkách až totalitních rozhodnutí.

Česko není vůbec připravené na odklon od uhelných zdrojů energie. Zoufale chybí plynová infrastruktura, která by v první fázi měla hnědouhelné elektrárny nahradit. Teprve potom přijde na řadu rozšíření jaderných elektráren, jejich dostavba potrvá desítky let, varuje v podcastu Vysoké napětí expert a minoritní akcionář společnosti ČEZ Michal Šnobr. U přípravy odklonu od uhlí podle něj zaspaly předchozí vlády, ta současná musí přijít s rázným řešením.

Většina Čechů, konkrétně 85 %, si myslí, že by stát měl investovat do výstavby nových elektráren, aby zůstal energeticky soběstačnou zemí. Podobně 86 % obyvatel odmítá, aby se země stala jakkoli závislou na dovozu elektřiny. V podcastu Vysoké napětí se specialistou pro finanční trh agentury IPSOS Michalem Strakou zazněla i další čísla z rozsáhlého průzkumu pro Datarun: Skoro tři čtvrtiny lidí mají za to, že by ČR měla investovat do stavby obnovitelných zdrojů energie. Tato vůle ale dostává trhlinu, když jde o to, kdo by měl takové náklady platit. Vyšší ceny energií kvůli podpoře obnovitelných zdrojů je ochotno platit jen 17 % Čechů.

Hostem nového dílu Vysokého napětí je Josef Kotrba, generální ředitel Českého plynárenského svazu. Plyn zažil v posledních letech pozoruhodný posun. Nejprve na něj do velké míry sázel celý Green Deal, po ruské agresi na Ukrajině ale Evropa začala hledat alternativní zdroje. Po změně unijní taxonomie se chvíli sázelo na vodík, nyní se ale zdá, že nakonec znovu skončíme u plynu. Podle Kotrby se v Evropě již nikdy nebude tolerovat taková míra závislosti na jediném zdroji energie, jako se to stalo v případě ruského plynu. Němci podle něj byli v otázce Nord Streamu naivní. Česko loňskou rizikovou zimu, kdy se přítok levného plynu do země zastavil, zvládlo. Jak ale zvládne budoucnost?

Ve společnosti ČEZ řídil legendární zahraniční expanzi, do které firma coby miláček soukromých investorů dala v první dekádě 21. století přes tři miliardy eur a rozkročila se od Německa přes střední Evropu až po Balkán. Proč to nakonec nevyšlo? Dávalo by politicky smysl, aby ČEZ v současné době vlastnil energetiky v okolních zemích? Má naopak v současné situaci stát spíš ČEZ znárodnit? A hlavně – kam míří česká energetika? Nejen na tyto otázky odpovídá v podcastu Vysoké napětí by Datarun investor a expert na energetiku Vladimír Schmalz

Česko zatím vyrobí víc elektřiny, než spotřebuje. Doba, kdy se to otočí, se ale s dekarbonizací rychle blíží. Podle průzkumu, který jsme u čtenářů, posluchačů a diváků Datarunu udělali, výrazná většina lidí chce, abychom byli soběstační i v budoucnu. Energetický expert a místopředseda ČEPS  Svatopluk Vnouček však tvrdí, že to není potřeba. Z jeho pohledu by závislost Česka na dovozu elektřiny nemusela být až tak velký problém. 

"Na propojeném trhu soběstačnost není klíčová otázka. Já bych si vůbec cíl soběstačnosti nekladl. Důležité je mít pokrytá rizika provozu soustavy. Může být efektivní dovážet v okamžicích, kdy cena v zahraničí je nízká. Klást si cíl být soběstační ve výrobě nemusí být ekonomicky správné,” tvrdí Vnouček. Pocit, že pokud budeme sami dost vyrábět ovlivním cenu elektřiny, je podle něj mylný. “Myslíte si, že v jiných komoditách to platí. Když vyrábíme více aut, než spotřebováváme, tak že naše cena aut bude jiná, než v okolních zemích,” oponuje Vnouček.