Nedělní káva Český rozhlas

Člověk není nikdy dost chytrý, říkala moje babička Marie. Proto využívám možnosti vzdělávat se občas v nějakém televizním pořadu. Není jich zrovna nejvíc. Seriály, kriminálky a vaření jsou mnohem četnější, ale takové klání kvarteta soutěžících s některým z chytrých lovců, si rád pustím.

Jaro u mě s sebou nese touhu po změnách. Člověk se konečně vybalí z vrstev zimního oblečení. Příroda se ze dne na den mění, nabídne čerstvé barvy a vůně. Proč bych měla být pořád stejná? Nejjednodušší způsob osobní změny nabízí nové oblečení. Nejtěžší pak změna myšlení. K lepšímu, samozřejmě. Někde uprostřed se nachází sezónní změna barvy vlasů a obměna obvykle používaných šperků.

Je to každoročně se opakující rituál. Když dubnové slunce definitivně přemůže zimu a odkvetou sněženky, bledule, v příznivějších podmínkách i další květy, je čas, připravit se. Protože v poslední době přechází téměř plynule zima v léto, nesmí se propásnout čas, kdy je třeba uklidit vnitřky, protože potom už začne práce kolem domu venku a není možné se zdržovat uvnitř.

Lidové slavnosti Velikonoc jsou u nás vcelku pochopitelným souhrnem úkonů oslavujících jaro a nový život, přičemž křesťanská tradice tomu dodává určitý časový řád a duchovní šmrnc. Jenže ona je to popravdě jen taková vesele uhlazená verze svátků, kde ve skutečnosti šlo o jiné věci.

Taky si rádi pochutnáte na křupavém rohlíku, makové pletence, nebo loupáčku? Nabídka všemožného výborného pečiva je dnes opravdu pestrá. Doby, kdy v pekárně u nás na vesnici vyráběl pekař pan Ambrož z pečiva jen rohlíky, housky a chleba, jsou dávné. Přesto pořád cítím úžasnou vůni, která se linula z pekárny.

Je ráno a já vyndávám čisté nádobí z myčky. Jedu na autopilota, část mého mozku se ještě nestačila probudit. Dolní patro myčky už mám prázdné, jdu na to horní. Skleničky, hrníčky… a sakra! Z ruky mi vyklouzl můj milovaný anglický hrníček. Uf. Naštěstí se mi ho podařilo úspěšně chytit.