Národní divadlo Národní divadlo

Kterou premiérovou inscenaci viděl Martin Kukučka nejčastěji? Jaká scéna v inscenaci Ještě chvilku chytá Lukáše Trpišovského za srdce? Na jaké tituly se můžeme těšit v nadcházející sezoně? A kteří tvůrci na nich budou pracovat?
Na tyto otázky hledají odpovědi umělečtí ředitelé Činohry ND Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský (SKUTR), kteří se v první polovině podcastu ohlédnou za letošními premiérami a podělí se o své dojmy z jejich realizací. V druhé polovině představí sedm premiérových titulů nadcházející sezony a představí tvůrce, které pro spolupráci s Národním divadlem oslovili, a prozradí také proč.
Pro SKUTRY je důležité nechat lidem, kterým věří, prostor, aby mohli tvořit a hledat nové výzvy a formy. „Když se to nepovede, tak maximálně někomu zkazíme večer, ale když se to povede, tak člověk může odcházet s neskutečným zážitkem,“ říká Martin Kukučka. Jak umělečtí šéfové připravují půdu pro umělce, kteří budou na prknech ND debutovat? Čím se snaží oslovit další diváky? A proč nemá být divadlo konceptem, ale zážitkem?
Použité ukázky jsou ze záznamů inscenací Cherry man, Hamlet, Ještě chvilku, Mefisto, Bílá voda a Pýcha a předsudek.

Co se stane během jednoho představení v zákulisí? Přinášíme další díl podcastu Národního divadla, v němž vás dramaturgyně Nina Jacques vezme tam, kam se jako návštěvníci divadla nepodíváte. Tentokrát si vybrala inscenaci Cherry Man, kterou strávila v zákulisí s Robertem Miklušem. Povídali si nejen o jeho roli v této nekompromisní černé komedii, ale i o smyslu divadelního angažmá a herectví vůbec.
Robert Mikluš prozradí, jak funguje divadelní oheň, provede vás svými rituály před výkonem a ukáže vám nejdůležitější místa pro herce ve Stavovském divadle.
Cherry Man je poslední hra ruského dramatika Ivana Vyrypajeva, který momentálně žije v polském exilu. Ve své nejnovější hře, kterou napsal přímo pro Národní divadlo, se se svým typickým ostrým humorem i poetičností vyrovnává s osobními pocity viny, které jako Rus pociťuje po ruském vpádu na Ukrajinu. Cherry Man je černá absurdní komedie, u které nebudete vědět, jestli se smát nebo brečet. Provokativní humor, který se nezastaví před ničím. Komedie o konci višňové epochy, příběh o konci civilizace. Chcete-li se o samotné hře a inscenaci dozvědět víc, poslechněte si díl „K jádru věci“ věnovaný právě Cherry Manovi.

Pro inscenaci BAKCHANTKY v režii Jana Friče, která se stala Inscenací roku 2023 Cen divadelní kritiky, vznikl úplně nový překlad. Matyáš Havrda je filolog a překladatel ze staré řečtiny, Petr Borkovec je spisovatel a básník – a společně překládají antické tragédie. Jak vypadá jejich spolupráce na textech starých víc než dva tisíce let? Jak překládali právě Eurípidovy Bakchantky? Proč jsou v nich tak podstatné sborové pasáže? A měly by se sbory deklamovat, nebo zpívat? Musí překlad vyzývat ke zhudebnění, ke zpěvu a k tanci? Petr Borkovec s Matyášem Havrdou v podcastu na několika vybraných místech ukazují, jak krůček po krůčku postupují. Do jaké hloubky se noří při překladu a přebásnění každého jednotlivého slova? A jak se překládá třeba taková starořecká nadávka? Poslouchejte až do konce, abyste mimojiné zjistili, co hledal básník Petr Borkovec na serveru eMimino…
Použité ukázky jsou ze záznamu premiéry 16. 2. 2023. Hudba je hudbou inscenace z pera Jakuba Kudláče. Slyšíte zpívat a hrát herce Národního divadla, kapelu Bert & Friends a ženský sbor.

Co vlastně znamená italské slovo „traviata“? Co stojí za takovou oblibou slavné Verdiho opery, která ji řadí mezi nejhranější na světě? A co si o její hudbě myslí Miloš Kopecký alias Baron Gorc z filmu Tajemství hradu v Karpatech? Napsal Verdi svou Traviatu opravdu podle Dumasovy Dámy s kaméliemi, anebo si svou andělskou kurtizánu Violettu sám tak trochu vybájil…? Co je to „bílá hudba“ a „červená opera“? To všechno a mnohé další se dovíte v prvním verdiovském podcastu Národního divadla, který pro vás připravil operní dramaturg Ondřej Hučín a režisér Damian Machaj.
V podcastu je užita nahrávka Verdiho opery La traviata, která byla pořízena při představení 21. 6. 2021 ve Státní opeře. Účinkují: Jana Sibera (Violetta Valéry), Richard Samek (Alfredo Germont), Miguelangelo Cavalcanti (Giorgio Germont), Michal Bragagnolo (Gastone), Lubomira Popova (Annina), Oleg Korotkov (Doktor Grenvil), sbor Státní opery a orchestr Státní opery pod taktovkou Karla-Heinze Steffense.
V podcastu je užit úryvek z filmu Tajemství hradu v Karpatech, který vyrobilo Filmové studio Barrandov v roce 1981.

Divadelní a filmový herec Robert Mikluš hraje v inscenaci Mefisto herce Hendrika Höfgena, který hraje postavu Mefista. Podcast V roli bude tedy nutně také o herectví. O románu Mefisto Klause Manna se říká, že jde o “román jedné kariéry”. Sledujeme, jak se z oblastního herce Hendrika stane intendant říšských divadel. A na pozadí vzestupu jeho kariéry, nebezpečně roste moc nacismu v Německu. Jak moc je Hendrik posedlý divadlem? A co všechno je ochoten obětovat? Zaprodá se? A pozná vůbec ještě, kdy hraje a kdy mluví pravdu? Lucie Kryzová se v podcastu V roli snaží zjistit, jestli je Hendrik Höfgen špatný člověk. A kdo je jeho představitel Robert Mikluš?
Robert v jedné ze svých nejzásadnějších rolí každé představení téměř vypustí duši. Jak moc miluje divadlo? Jak rozumí své postavě? Jak si k ambivalentnímu Hendrikovi hledal cestu? A pronásleduje Roberta Mikluše strážmistr Topinka?
Použité ukázky jsou ze záznamu premiéry inscenace Mefisto z 18. dubna 2024

Představme si evoluci baletu jako zástup vedle sebe stojících tanečnic. Na jedné straně bychom asi viděli baletku, která se právě poprvé postavila na špičky a na opačné straně avantgardní modernistku popírající všechny pravidla klasického baletu. Jako každá umělecká forma i balet se vyvíjí v čase. Klasická baletní technika a její pohybový slovník je roky cizelovaná umělecká forma, kterou průkopníci moderny opouštějí. Stojí ale opravdu klasický a moderní tanec v opozici? Je pro tanečnici nebo tanečníka nutné vybrat si jeden směr a jaké jsou specifika moderní a klasické taneční techniky? A jak se vzájemně ovlivňují? O tom všem si budeme povídat s baletní mistryní a bývalou první sólistkou Baletu Národního divadla Terezou Podařilovou.