Glosa Plus Český rozhlas

K narozeninám jsem dostala knihu od Martina Bubera Cesta člověka podle chasidského učení. Je to filozofická esej přibližující učení chasidů prostřednictvím dialogů cadiků – spravedlivých mužů – s jejich učni.

Na serveru Seznam Zprávy se vykytuje jakási videorubrika, v níž podle postupně odhalovaných detailů tváře máme poznat, o koho jde. Tak jsme měli rozpoznat i prý našeho nejnenáviděnějšího politika. Očekával jsem, že to bude z historie třeba Emanuel Moravec, propagandista nacismu v protektorátní vládě. Omyl. On to byl současný náš politik a netřeba ho jmenovat.

Před 34 lety zhruba touhle dobou, na jaře 1990, vypravilo Československo do Ameriky letadlo plné disidentů. V New Yorku přistálo pár stovek Čechů a Slováků, z nichž se mnozí už hodně dlouho nepodívali do zahraničí, a ještě půl roku předtím by je nenapadlo, že se jim to někdy podaří.

Je to skoro na den dva roky. Ne snad, že bych si pamatoval data, ale pamatuje si je můj mobil. V něm mám vyfocenou zvoničku, jak jsem ji na dvorku u našeho baráku sroubil ze tří starých trámů. Jeden trám, druhý, pak příčné břevno a nahoře lomená stříška. Zvonička by nebyla zvonička bez zvonečku. Tak tedy připevněn zvoneček.

Mou nejoblíbenější činností v dětství bylo stavění bunkrů. Stáhli jsme z gaučů přehozy a vysvobodili deky z tuhých povlaků. Získané látky jsme spojili svíracími špendlíky, přehodili přes stoly a zatížili encyklopediemi.

Nicolas Winton mladší řekl o svém otci, který za druhé světové války zachránil před jistou smrtí 669 převážně židovských dětí, že nikdy nepřijal neochotu nebo to, že systém něco nedovoluje. Vždy našel řešení. Winton mladší vidí problém většiny lidí v tom, že namísto aby něco zkusili, rovnou říkají, že to nejde.