Podhoub‪í‬ Český rozhlas

Ve staré děčínské vile Diana po německém majiteli čokoládovny funguje družstvo Vzletný racek. Jde o devět mladých lidí, kteří rekonstruují své sdílené bydlení, tvoří komunitní zahradu a chystají se i na komunitní energetiku.

Šestá hodnotící zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu IPCC vycházela postupně od srpna 2021 ve čtyřech částech – poslední část vyšla letos 20. března. První text se věnoval fyzikálním podkladům pro aktuální hodnocení změny klimatu, druhá část byla o dopadech, adaptaci a křehkosti ekosystémů a komunit, třetí část vyšla před rokem a věnovala se mitigaci. V tuhle chvíli se dostáváme po boku vědců k závěrečnému shrnutí, u jehož schválení byl i klimatolog Radim Tolasz.

V sobotu 15. dubna se na čtyřech místech v Česku upozorňovalo na projekt hlubinného úložiště jaderného odpadu. V Olšanech na Horažďovicku, kde je Správou úložišť radioaktivních odpadů navrhovaná lokalita Březový potok, se sešlo kolem patnácti set lidí. I v lokalitách Horka na Třebíčsku, Hrádek na Jihlavsku a Janoch u Temelína se protestovalo. Dotčené lokality podporuje Platforma proti hlubinnému úložišti, jejíž sekretář Edvard Sequens je hostem Podhoubí.

Mára a několik dalších lidí z nejužšího týmu sociální farmy Mezi poli dělají zemědělství komplexně. V historických kulisách rakouského opevnění pěstují přes padesát druhů zeleniny dle zásad ekologického zemědělství, regenerativně pasou ovce, organickými zbytky krmí čuníky a dávají prostor lidem se znevýhodněním. V Márově představě se stává z pevnosti obranný val Olomouce proti klimatické krizi, jakých by mělo vzniknout víc.

Produkty chráněných dílen často kupujeme, abychom si pročistili karmu. Status sociálního podniku se dá zneužít, ba dokonce popřít jeho smysl neadekvátní pracovní náplní nebo špatnou péčí. Když se ale správně nastaví podmínky, můžou vznikat úspěšné projekty s radostnou náplní. Skvělou kombinaci terapeutického pobytu v přírodě se specifickou pracovní nabídkou představuje sociální zemědělství. Jak se tenhle segment v Česku rozvíjí?

Na Kafkárnu se dá vstoupit buď větrolamem vysokých topolů, nebo od hlavní brány, jejíž kamenný překlad nedávno shodilo nákladní auto. V obou případech znamená vstup do prostoru Centra pro umění a ekologii UMPRUM okamžitou změnu nálady. Ocitnete se někde mezi trampskou osadou a uměleckým ateliérem. Jde o antitezi obchodních tříd a gentrifikovaných poloveřejných prostorů. Dostaví se touha objevovat spletitá zákoutí staré zahrady.