Host Reportéra Reportér Magazín

Bývaly doby, kdy hrál na kytaru od brzkého rána do noci: „Například začátkem tisíciletí v Bostonu, kde jsem studoval na Berklee College of Music,“ vzpomíná v dalším díle podcastu Host Reportéra virtuózní kytarista David Dorůžka. Dnes je mu čtyřiačtyřicet let. Má dva syny, takže už s kytarou dvanáct hodin denně trávit nemůže, ale stejně se jí věnuje denně a s mnoha (plus minus jazzovými) kapelami pravidelně kočuje po evropských sálech. S českým triem Dorůžka–Fischmann–Novák získal nedávno cenu Anděl za překrásnou desku Gilgul, která je silně ovlivněná židovskou hudbou, tomu zvláštnímu stylu by se klidně mohlo říkat falafel jazz: „Židovské kořeny mám z maminčiny strany,“ vypráví Dorůžka v podcastu.

Vypadá mnohem mladší, je ve formě, ale letos v létě už mu bude šedesát. V dalším díle podcastu Host Reportéra hovoří divadelník Petr Forman velmi otevřeně například o křehkém vztahu se svým dvojčetem Matějem. Bydlí sice stále v jednom pražském domě, ale rozhodně se nevídají denně, ani nechtějí. A to nejen z toho důvodu, že má každý z nich spoustu práce...

Marie Puttnerová zpívá celý život, ale největší úspěch přišel v době, kdy nemá skoro na nic čas. V rychlém sledu se jí (a fantastickému bubeníkovi Martinu Novákovi) narodily dvě dcery, starší je tři a půl roku, mladší rok a půl. Ta mladší mimochodem přišla na svět pár dnů poté, co Marie dotočila první samostatnou desku jménem Laila Tov, a právě za ni nedávno získala cenu Anděl v kategorii folk. „Jsem ráda, že jsme to tenkrát zvládli,“ směje se v dalším díle podcastu Host Reportéra, „dnes už bych nestihla nic.“

Ve výborné a velmi sdílné náladě přišel za mikrofon podcastu Host Reportéra výtvarník Jaroslav Róna. „Poslední dobou jsem nějak podezřele populární,“ směje se a začíná vyprávět čerstvou historku s německým prezidentem Steinmeierem. „Zavolali mi z německého velvyslanectví, že prý by se se mnou Frank-Walter Steinmeier rád sešel před sochou Franze Kafky. Politici se většinou s autory pomníků nestýkají, což může být i tím, že ti sochaři bývají mrtví, uznávám - čili Steinmeier využil faktu, že jsem zatím živej. Ze setkání jsem byl dost nervózní a zároveň poctěn, ale dopadlo to dobře, nakonec jsem ho několikrát rozesmál.“

Postupně se stala takzvaným objevem roku ve všech důležitých hudebních anketách, teď ji čeká další důležitý schod. „Už v pondělí odehraju svůj zatím největší samostatný koncert,“ říká v dalším díle podcastu Host Reportéra zpěvačka Tereza Balonová. Pro plné a velké sály zpívala už mnohokrát, ale vždy jen jako předskokanka nebo v roli hosta. 

„Můj pondělní koncert bude v pražském Lucerna Music Baru, kde jsem vystupovala například s kapelou Jelen, končilo nám tam turné. Od té doby mám na noze malé tetování,“ vzpomíná v podcastu. „V jednu chvíli hráli kluci na pódiu, ale my byly dole v šatně s Míšou Tučnou, dcerou Michala Tučného, která tu šňůru jela s Jelenem taky. A právě Míša mi tehdy na památku vytetovala takové malé znaménko - připomínku, že právě šňůry s Jelenem nastartovaly mou kariéru. Strašně jsem si tenkrát přála, aby jednou do Lucerna Music Baru přišli lidi i přímo na mě, od puberty to byl můj oblíbený klub. No a teď se můj sen plní.“

Taťjana si fotbal oblíbila jako desetiletá roku 1963, když ji vzal tatínek na Strahov, hrálo tam Československo s Maďarskem. „Táta uměl maďarsky, takže byl trochu rozpolcený, ale já naším fandila takovým stylem, že jsem pak večer doma nemohla mluvit. Byla to doba skvělých hráčů Masopusta, Pluskala nebo Kvašňáka, a od té doby mám fotbal ráda.“ Ve velkém rozhovoru s herečkou Taťjanou Medveckou, který vyšel v květnovém Reportérovi, o fotbale není vůbec nic. Mluvila o něm několik minut, ale pasáž se nakonec nevešla, což nevadí. Vše si můžete poslechnout v dalším podcastu Host Reportéra.