Odpustit‪?‬ Český rozhlas

„Říkáte, že křesťan je pozván k tomu, aby odpustil. Nejsou ale některé věci neodpustitelné?“ Ptá se Arcibiskupa Jana Graubnera autorka podcastu Odpustit, Ridina Ahmedová. „Písmo říká, že hříchy proti duchu svatému nebudou nikdy odpuštěny. Jestli někdo setrvává ve zlu, je zatvrzelý, odmítne milosrdenství a lásku. Já ale lidsky mohu i toto odpustit. Protože když si neodpuštění nechám, tak to trápí mě. A jeho se to ani tak moc netýká,“ říká Jan Graubner. A vzpomíná na formativní zkušenost ze svého dětství. Poslechněte si rozhovor věřící s arcibiskupem. O hranicích odpustitelného, o provázení a duchovní podpoře v těžkých chvílích.

„Zármutek není nemoc, prášky ho nespraví, jde ho jen přežít,“ říká poradkyně pro pozůstalé rodiny, Naděžda Špaténková. Ridina Ahmedová se jí ptá, kudy vede pro truchlící cesta zpátky do síly a jak je jejich okolí může podpořit. Poslechněte si, co prožívají lidé, kteří ztratili dítě a jak se k nim chovat ohleduplně. Rozhovor se natáčel v rozhlasovém studiu na Vinohradech, zvláštní shodou náhod ve stejné době, kdy se v jiné části Prahy střílelo na Filozofické fakultě. Nahrávku zveřejňujeme s hlubokým smutkem, že se stala tak aktuální.

„Neděje se to na každém pracovišti. Ale bohužel je čím dál tím více situací, kdy pacient není spokojen s přístupem lékaře, do kterého patří i komunikace,“ říká v rozhovoru s Ridinou Ahmedovou Šárka Tomová, akademická pracovnice Ústavu ošetřovatelství 2. LF UK a FN Motol. Necitlivá komunikace lékařů a nemocničního personálu s pacientem a jeho rodinou je tématem jedné z epizod podcastu „Odpustit?“. Poslechněte si, jak se mladá generace českých zdravotnických profesionálů učí lépe komunikovat s pacienty a odkud pramení paternalistický přístup některých lékařů.

„Je důležité přiznat si svou chybu a smířit se se sebou, což může být velmi těžké,“ říká Jana Smiggels Kavková, advokační expertka RUBIKON Centra a koordinátorku RESCALED pro ČR. Pro trestané lidi, kteří se vrací do života na svobodě, jsou podle ní zásadní jistoty jako bydlení, práce a vztahy, ale také to, aby se vyrovnali sami se sebou a svými činy. Jaké to je, mít tátu nebo mámu ve vězení? Jak se trestaní lidé vyrovnávají s rodičovskými rolemi? A kudy v takových případech vedou cesty ke smysluplným vztahům? Poslechněte si doprovodný rozhovor podcastu „Odpustit?“ s Janou Smiggels Kavkovou z organizace Rubikon.

„Ta psychická a fyzická zátěž se dá přirovnat k první válečné linii, osmdesát procent z nich je permanentně na hranici vyhoření,“ říká o rodičích pečujících o těžce postižené děti Sarah Huikari, vedoucí projektu Pečuj doma a sociální pracovnice. „Někdy se stydí říct si o pomoc. Mají pocit, že by měli být silní a zvládnout to sami, protože jde o jejich dítě, jejich zodpovědnost. Chtějí po sobě strašně moc a fatálně zapomenou na sebe. Je ale důležité nemít na sebe neadekvátní nároky.“ Poslechněte si, jaké výzvy řeší rodiče dětí s těžším mentálním postižením. A proč je pro ně schopnost odpouštění jednou z klíčových podmínek přežití.

"Lidé za mnou většinou přichází s problémy v partnerství, se sebehodnocením, s potížemi v práci. A když se dostáváme hloub, začnou se objevovat emoce, které mají ke svým rodičům,“ popisuje klinický psycholog a psychoterapeut, Jan Siřínek. Vysvětluje, proč ke zpracování náročných rodinných vztahů není nutné, aby někdo nahlas řekl, „promiň“. Poslechněte si, proč je tak těžké odpouštět svým nejbližším. A proč to podle psychologa není u komplikovaných vztahů v rodině jediná a nevyhnutelná cesta k psychické rovnováze.