Na Ceste Brno Na Cestě Brno

Poslechněte si další pokračování příběhu krále Davida od Františka Brücknera. Co znamená konečně získat to, po čem jsme dlouho toužili a o co jsme dlouho usilovali?

2. Samuelova 7:

Když král už sídlil ve svém domě a Hospodin mu dopřál klid ode všech jeho okolních nepřátel, tu řekl král proroku Nátanovi: „Hleď, já sídlím v domě cedrovém, a Boží schrána sídlí pod stanovou houní.“ Nátan králi odvětil: „Jen udělej vše, co máš na srdci, neboť Hospodin je s tebou.“

...

„Jdi a řekni mému služebníku Davidovi: Toto praví Hospodin: Ty mi chceš vybudovat dům, abych v něm sídlil? Nesídlil jsem v domě od toho dne, kdy jsem syny Izraele vyvedl z Egypta, až do dne tohoto. Přecházel jsem se stanem a s příbytkem. Ať jsem přecházel se všemi Izraelci kudykoli, zdalipak jsem kdy řekl některému z izraelských vůdců, jemuž jsem přikázal pást Izraele, svůj lid: ‚Proč mi nezbudujete cedrový dům?‘

...

Nyní tedy promluvíš takto k mému služebníku Davidovi: Toto praví Hospodin zástupů: Vzal jsem tě z pastvin od stáda, abys byl vévodou nad mým lidem, nad Izraelem.

Byl jsem s tebou, ať jsi šel kamkoli. Vyhladil jsem před tebou všechny tvé nepřátele. Tvé jméno jsem učinil tak veliké, jako je jméno velikánů na zemi. Tobě jsem dopřál klid ode všech tvých nepřátel.

1. Královská 8:27

Můžeš Bože opravdu sídlit na zemi, když nebesa, ba ani nebesa nebes tě nemohou pojmout, natož tento dům, který jsem vybudoval?

2. Samuelova 7:

Hospodin ti oznamuje, že on vybuduje dům tobě. Až se naplní tvé dny a ty ulehneš ke svým otcům, dám po tobě povstat tvému potomku, který vzejde z tvého lůna, a upevním jeho království. Ten vybuduje dům pro mé jméno a já upevním jeho královský trůn navěky. Já mu budu Otcem a on mi bude synem. Když se proviní, budu ho trestat metlou a ranami jako kteréhokoli člověka. Avšak svoje milosrdenství mu neodejmu, jako jsem je odňal Saulovi, kterého jsem před tebou odvrhl. Tvůj dům a tvé království budou před tebou trvat navěky, tvůj trůn bude navěky upevněn.“
Král David pak vešel, usedl před Hospodinem a řekl: „Co jsem já, Panovníku Hospodine, a co je můj dům, že jsi mě přivedl až sem? A i to bylo v tvých očích málo, Panovníku Hospodine. Dokonce přislibuješ domu služebníka svého dlouhá léta. Takové naučení dopřáváš člověku, Panovníku Hospodine. O čem by ještě mohl David k tobě promluvit? Panovníku Hospodine, ty znáš svého služebníka. Pro své slovo a podle svého srdce jsi učinil celou tuto velikou věc a dal o ní vědět svému služebníku. Vždyť jsi tak veliký, Hospodine Bože. Není žádného jako ty, není Boha kromě tebe, podle toho všeho, co jsme na vlastní uši slyšeli.“

O odzbrojující síle upřímnosti a otevřenosti a zvláštním požehnání, které přichází, když svůj křesťanský život nespravujeme jako sociální sítě. Jak nám „Instagramové křesťanství“ brání v růstu a co můžeme jako církev udělat pro to, aby se u nás lidé cítili dobře? Poslechněte si kázání Kláry Helánové.

Skutky 4:32-37 (B21)

Celé to množství věřících mělo jedno srdce a jednu duši. Nikdo nic nenazýval svým vlastním majetkem, ale měli všechno společné. Apoštolové vydávali svědectví o vzkříšení Pána Ježíše s velikou mocí a na všech spočívala veliká milost. Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, protože ti, kdo vlastnili pole nebo domy, je prodávali a utržené peníze přinášeli k nohám apoštolů. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval.

Joses, který od apoštolů dostal jméno Barnabáš (což v překladu znamená Syn potěšení), levita původem z Kypru, prodal své pole, přinesl peníze a položil je k nohám apoštolů.

Skutky 5:1-11 (B21)

Asi po třech hodinách pak přišla i jeho žena, která nevěděla, co se stalo. Petr jí řekl: „Pověz mi, prodali jste to pole za tolik peněz?“

„Ano, za tolik,“ odpověděla.

„To jste se domluvili, že budete pokoušet Hospodinova Ducha?“ řekl jí na to Petr. „Poslouchej! Za dveřmi už se blíží kroky těch, kdo pohřbili tvého muže, a vynesou i tebe.“

Ihned se mu skácela mrtvá k nohám. Když mladíci vešli, nalezli ji mrtvou, a tak ji vynesli a pochovali vedle jejího muže. Na celou církev i na všechny, kdo to slyšeli, tehdy padla veliká bázeň.



Jednou, když byli synové Izraele na poušti, přistihli muže, jak v sobotní den sbírá dříví. Ti, kdo ho přistihli sbírat dříví, jej přivedli k Mojžíšovi, Áronovi a celé obci a nechali jej ve vězení, neboť nebylo jasné, co se s ním má stát. Hospodin pak řekl Mojžíšovi: „Ten muž musí zemřít. Ať jej celá obec za táborem ukamenuje.“ Celá obec ho tedy vyvedla za tábor a kamenovali jej, až zemřel, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal.

2. Samuelova 6:7 (B21)

Pro tu opovážlivost ho Bůh na místě zasáhl tak, že tam u Boží truhly zemřel.

Jaká "dobrá zpráva" plyne z knihy Jób a co bychom si z ní měli vzít? Poslechněte si další kázání Bedřicha Smoly ze série s názvem "Evangelium podle Jóba".

Job 42:1-8 (B21)

”Job na to Hospodinu řekl: “Uznávám, že jsi všemocný a že nic nepřekazí Tvé úmysly. Ptal ses: “Kdo to zastírá mé záměry, a přitom nemá poznání?” Ano, mluvil jsem, o čem jsem neměl ponětí, o tajemstvích, jež jsou nad mé chápání. Řekl jsi: “Poslouchej a já promluvím, budu se Tě ptát a ty mě poučíš.” Dosud jsem o Tobě jen slýchal pověsti, teď Tě však na vlastní oči spatřuji. Proto se pokořuji-v prachu a popelu činím pokání!” Když Hospodin domluvil tato slova k Jobovi, promluvil k Elifzovi Temanskému: “Hořím hněvem proti tobě a tvým dvěma přátelům, protožr jste o mně nemluvili pravdivě jako můj služebník Job. Proto si teď vezměte sedm býků a sedm beranů a jděte za mým služebníkem Jobem. Obětujte za sebe zápalnou oběť a můj služebník Job ať se za vás modlí. Jen proto, že dám na něj, vás hanebně nepotrestám. Nemluvili jste totiž o mně pravdivě jako můj služebník Job”.

Žijeme v kultuře, podle které je projevem lásky povzbuzování a chválení. Napomínání je na druhé straně docela tabu. Co ale o napomínání říká Bible? Poslechněte si kázání Honzy Panovského.

1. Korintským 4:14 (B21)

Nepíšu to proto, abych vás zahanbil, ale abych vás napomenul jako své milované děti.

Římanům 15:14 (B21)

Mám o vás jistotu, bratři moji, že jste plni dobroty, máte hojnost veškerého poznání a sami se dokážete napomínat navzájem.

Koloským 3:16 (B21)

Navzájem se ve vší moudrosti vyučujte a napomínejte.

Kazatel 4:13 (B21)

Lepší jest dítě chudé a moudré, než král starý a blázen, kterýž neumí již ani napomenutí přijímati.

Čím by měla podle Vás církev být? V české kultuře na církev často pohlížíme jako na něco starého či nepotřebného. Pro mnohé je to taková “relikvie”, přesto ji lidé mohou vnímat jako morální autoritu, nebo jako místo pro “duchovní zkušenosti”.

Možná někteří vnímají církev pozitivně, a to v kontextu komunity-tedy místo, kam můžu patřit. Apoštol Pavel by nejspíš řekl, že Církev je mnohem víc než cokoli z právě jmenovaného. Poslechněte si kázání od Bedřicha Smoly.

Efezským 2:11-22 (B21)

Pamatujte, že pokud jde o tělo, byli jste původně pohané (které ti, kdo patří k obřízce, ručně vykonané na těle, nazývají neobřezanci). V té době jste byli bez Krista, oddělení od společnosti Izraele, cizí pokud jde o smlouvy zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě. Nyní jste ale v Kristu Ježíši! Kdysi jste byli vzdálení, ale teď jste díky Kristově krvi blízcí.

On sám je náš pokoj; on spojil oba tábory v jedno a zbořil hradbu, která je rozdělovala. 

Vlastním tělem zrušil nepřátelství, totiž Zákon spočívající v přikázáních a předpisech, aby z těch dvou stvořil sám v sobě jednoho nového člověka. Takto nám přinesl pokoj. V jednom těle usmířil oba tábory s Bohem, když svým křížem ukončil jejich nepřátelství. Přišel a vyhlásil „pokoj vám vzdáleným i pokoj blízkým,“ neboť skrze něj můžeme všichni přistupovat v jednom Duchu k Otci.

A tak již nejste cizinci a přistěhovalci, ale spoluobčané svatých a členové Boží rodiny. Byli jste postaveni na základ apoštolů a proroků, kde je úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. V něm se celá stavba spojuje a roste ve svatý chrám v Pánu. V něm se i vy společně budujete, abyste byli Božím příbytkem v Duchu.

Poslechněte si pokračování série kázání z knihy Filipským od Milana Kramoliše. Tentokrát byla řeč o tom, čí příklad v životě následujeme a jaký příklad dáváme druhým lidem.

Filipským 3:17-21 (B21)

"Bratři, následujte společně můj příklad a všímejte si těch, kdo žijí podle našeho vzoru.

Mnozí totiž žijí jako nepřátelé Kristova kříže; často jsem vám o nich říkal a nyní vám to s pláčem opakuji. Jejich konec je záhuba, jejich bůh břicho a jejich sláva v jejich hanebnostech. Takoví myslí jen na pozemské věci, my ale máme občanství v nebi, odkud očekáváme Spasitele – Pána Ježíše Krista. Ten promění naše ubohé tělo do podoby jeho slavného těla, a to mocí, kterou je schopen podmanit si vše."