Dánsko nejsou jen kola a pohádky Judita Matyášová

Dánové a kola? To nikoho nepřekvapí, ale znáte dokonalé „dupačky“ a víte, že dánská krajina rozhodně není jen nudná placka? Tentokrát si v podcastu s Ivanou Šatrovou povídáme nejen o urputné jízdě do kopce, ale také o úlevné cestě domů. 

Dánskou vlajku tu vídám skoro na každém rohu. Nijak to nesouvisí s vítězstvím ve sportu, ani s oslavou státního svátku. Dánové jsou hrdí nejen na svou vlajku, ale zkrátka na to, že žijí v dánském království. Myslíte, že se dá vlastenectví „naučit“? A co ovlivňuje obyvatele České republiky, aby byli hrdí na svou vlast? Dnes si povídáme s Ivanou Šatrovou, co je pro ni české vlastenectví a já vyprávím o dánské hrdosti. 

Na snímku Klára Štěpánková (vpravo) chodí do 9. třídy na Základní škole ve Šlapanicích. Vloni dostala na hodině dějepisu úkol, aby nafotila rodinnou oslavu výročí založení Československa. Na snímku se sestrou Eliškou. FOTO PAVLA ŠTĚPÁNKOVÁ

Zde odkaz na můj článek o výuce moderních dějin v Česku.

Dnes jsem musela řešit jednu lapálii na radnici v Dánsku. Mentálně jsem se připravovala na to, že mi úředník vynadá, ale stal se pravý opak. Během dvaceti minut mě několikrát pochválil a řekl, jak je rád, že jsem se na něj obrátila s dotazem a pomohl mi problém vyřešit. Rozhodně to nebylo poprvé, kdy jsem měla pocit, že pochvala tu má trochu jinou formu než v Česku. Tentokrát v podcastu řešíme, jak se chválí v Dánsku a jaké jsou pochvaly v českém prostředí.  Zajímalo mě, jak tohle téma vnímá Ivana Šatrová, která má zkušenosti z nadnárodní firmy i z neziskového sektoru.

Thanks for such a beautiful portrait to Leslie Luda Noygues

Pravidla a zase pravidla. Zní to možná nudně, ale ve skutečnosti je úlevné žít v zemi, kde se lidé navzájem respektují a dodržují pravidla. Pro Dány je dodržování pravidel svaté. Po práci máte padla a neřešíte nic dalšího, máte čas jen pro sebe. Psát emaily nebo volat po pracovní době? Ani náhodou!  Přes to vlak nejede! Dnes si povídáme nejen o pravidlech, ale také o dánských úřednících, kteří odpovídají rychlostí blesku, a ještě se na vás virtuálně usmívají.

Tenhle černobílý snímek mě přivedl před deseti lety na stopu doslova detektivního pátrání napříč celým světem, a hlavně do Dánska. Začala jsem nahrávat příběhy pozapomenuté skupiny 80 českých židovských dětí, které v roce 1939 odjely z Prahy do Dánska a pak se mnoho let neviděly. Co všechno jsem během pátrání zažila? A co způsobilo mediální smršť v Dánsku? Poslechněte si v našem novém podcastu.

Poslechněte si v naší nové epizodě, jak probíhá výuka a co studenty nejvíc baví. Učím na univerzitě v Aarhusu, což je druhé největší město Dánska. Zas a znovu se mi potvrzuje to, co znám i z předchozích návštěv této země:  lidé se tu navzájem respektují a neřeší, kdo má jaký titul. Zajímá je, jaké máte nápady a co umíte.