HLAVOU, SRDCEM A RUKAMA LKSOBĚ

Původně vystudovala střední turnovskou „šperkárnu“, kde se věnovala oboru rytí a broušení drahých kamenů. Zatímco broušení ji příliš neoslovilo, rytí do kamenů a později do skla propadla natolik, že měla už tehdy  jasno, že jestli se chce profesně do něčeho opravdu vážně „zakousnout“, pak to bude právě tahle práce. Že to myslí vážně zanedlouho poznal i legendární sklářský výtvarník, glyptik, medailér a pedagog Jiří Harcuba, který jí v jejích 24 letech nabídl a požádal, aby po něm jednou v budoucnu převzala a vedla i školu, kterou založil jako poctu jiné ikoně – Dominiku Biemannovi. Ryteckých škol Jiří Harcuba založil více. Například v Corningu a Pilchucku, ale to je jiný příběh.

„Po maturitě jsem neměla kam jít. Tam jsem si říkala, dobrá, zkusím teda „nějaký to“ sklo. A zjistil, že je to úžasný materiál. Proto jsem pokračovala ve studiu na vyšší odborné na škole v Nového Boru, kde jsem měla ohromné štěstí na úžasného učitele, Jiřího Tesaře. Je to skvělý člověk, který má doslova hlubokou lásku k řemeslu. Dodnes považuji za veliké štěstí, že jsem tam nastoupila v době, kdy tam působil. Rozpoznal, že mám o techniku a řemesla zájem. On sám zase vždycky strašně usiloval o to, aby se právě naše řemeslo rozvíjelo a předávalo dalším generacím. A na co nejvyšší úrovni,“ vzpomíná Pavlína
Čambalová.

Zanedlouho po škole ji čekal další osudový okamžik její profesní kariéry. Příležitost pracovat pro legendární rakouskou značku Lobmeyr přišla naprosto nečekaně a jak už to tak v životě bývá, poněkud kuriózním způsobem.

„Vyrazili jsme se školou do Vídně, kde má tahle firma v centru na pěší zóně svůj obchod. Vlastně jsme se tam ocitli náhodou. Tak jsme se tam nechali provést a shodou okolností se nás ujal jeden z majitelů, který mimo jiné vyprávěl, jak velmi složitě shánějí pro techniku, které jsem se věnovala, kvalitní a šikovné řemeslníky, kteří by u nich chtěli dlouhodobě pracovat. Hned jsem zpozorněla a říkala si, že by to byl sen. Ale nevěřila si, že bych to dokázala. Nakonec mě spousta lidí v mém okolí podpořil v rozhodnutí, ať to prostě zkusím. Majitelé měli a mají neuvěřitelný přístup. Na začátku jsme se domluvili, že tam zůstanu minimálně pět let a nakonec tam působila osm roků. Věděli, že chvíli potrvá, než se vypracuji na požadovanou úroveň. Ale dali mi prostor a podporovali mě. Je fakt, že první rok a půl jsem často brečela a říkala si, že na tohle prostě nemám a mít nebudu. Ale vydržela a jsem za to moc rána. Byla to ohromná zkušenost,“ vyprání rytečka Pavlína Čambalová s tím, že ohromný prostor a důvěru dostala od majitelů společnosti i v okamžiku, kdy dala najevo, že by se kromě práce na zakázkách pro značku chtěla věnovat ve volném čase také své autorské tvorbě.

„Jednoduše mi dali klíče od dílny a ateliéru a řekli, že jsou mi k dispozici. Věděli, že podporovat můj rozvoj je správná cesta i pro ně. Hodně českých zaměstnavatelů by se od nich mohlo učit,“ dodává Pavlína Čambalová.

Zajímá vás, proč nakonec skvělou práci v Rakousku opustila a založila vlastní ateliér v Železném Brodě? Kdo může a navštěvuje její školu Jiřího Harcuby? A nebo, za jak dlouho se jako naprostý amatér naučíte některou z technik rytí skla? Případně, kdy se můžete vypravit na workshop přímo k Pavlíně Čambalové do jejího nového studia?

Odpovědi na tyto, ale i mnohé další otázky, které se netýkají pouze vztahu k překrásnému řemeslu tytí skla, vám nabízí další díl naší podcastové série Hlavou, srdcem a rukama.

Příjemný poslech!

Na začátku byla vůně. Nebo přesněji touha sevůním věnovat, zkoumat, očichávat a pochopitelně míchat a vytvářet své vlastní. Než k tomu ale došlo, strávila Lucie Hrušová, spoluzakladatelka dvou úzce provázaných značek Zlehka a Floriemi téměř 25 let v marketingu a PR. Tuhle branži před pár měsíci opustila, čehož prý nelituje, protože se po takové době cítila jednat vyhořelá a navíc si neumí představit, že by se jí věnovala až do důchodu.

Zatímco navrhování a výrobě esencí z vonných olejů se prý klidně bude věnovat i v důchodovém věku.

Příběh značek Floriemi a Zlehka by se patrně nikdy nestal, pokud by Lucie a její sestřenice Dita, nepropadly nezávisle na sobě studiu aromaterapie u institutu Aromahead a Asociace českých aromaterapeutů. Láska k vůním a esenciálním olejům je nakonec dovedla k nápadu založení vlastní značky Floriemi.

„Chtěly jsme se dozvědět co nejvíce, abychom mohly naplno využívat moudrost přírody pro sebe a své blízké. Při hledání cest k propojení aromaterapie s každodenním životem jsme se postupně dostaly k výrobě přírodní kosmetiky. Naše znalosti jsou pevným základem, na kterém stavíme vše, co děláme. Protože věříme, že jen vášeň nestačí,“ popisuje Lucie Hrušová.

Pro vlastní kosmetiku i synergie esenciálních olejů vybírají jen ty nejkvalitnější suroviny od špičkových a dlouhodobě prověřených dodavatelů ze Španělska a z Německa. Všechny jsou 100% přírodní, většina má organickou kvalitu.

„Nepoužíváme žádné umělé parabeny, sulfáty, vůně, barviva a jiné chemikálie, které nelze označit jako přírodní. Naším dvorním dodavatelem esenciálních olejů je španělská prémiová společnost Terpenic. Její oleje jsou certifikované pro vnější i vnitřní použití. Všechny produkty navíc vyrábíme ručně v malých šaržích, abychom zajistily jejich čerstvost,“ vysvětluje spolumajitelka libereckých značek Floriemi a Zlehka.

Zatímco jejich první značka láká zákazníky na esence, oleje, zkrátka přírodní kosmetiku, druhá zve k relaxaci v uvolněném a parádním prostředí jógového studia. Spojení obou služeb lidé oceňují a využívají.

A podobně je to i s filozofií, kterou zakladatelky obou značek razí. Jedním z pravidel, která dodržují, je například podpora udržitelnosti. 

 „Záleží nám na přírodě. Proto naše vonné synergie balíme do speciálního fialového skla MIRON glass. Je vyrobené ekologickou cestou z přírodních materiálů, znovupoužitelné a 100% recyklovatelné. Jeho unikátní vlastnosti navíc výrazně prodlužují trvanlivost přírodních produktů. Díky tomu snižujeme plýtvání a šetříme přírodní zdroje. Ze stejného důvodu používáme i maximum všech ostatních obalů, vyráběných z recyklovaných materiálů,“  upozorňují zakladatelky.

Kolik vůní a esenci dokáží svým zákazníkům nabízet? Jaké překážky v podnikání je překvapily. Nebo pro koho například své synergie připravují? Na tyto, ale i další otázky, najdete odpověď v dalším díle našeho podcastu Hlavou, srdcem a rukama.

Příjemný poslech!

Už šestým rokem se starají hlavně o to, aby byli co nejlepšími sparingpartnery pro začínající, ale také už zavedené firmy. Tak by se dalo jednou větou popsat poslání Libereckého podnikatelského inkubátoru s názvem Lipo.ink, který působí jako samostatná spoečnost pod Agenturou regionálního rozvoje Libereckého kraje.

A právě ředitel Lipo.ink Philipp Roden se stal hostem dalšího dílu našeho podcastu Hlavou, srdcem a Rukama, kam si zpravidla zveme řemeslníky, tvůrce a umělce, kteří se
rozhodnout založit malou živnost nebo i střední firmu a vrhnout se do nejistých
vod podnikání.

V inkubátoru Lipo.ink pomáhají odhalit například chyby, kterým se při rozjezdu vaší nové značky můžete vyhnout a ušetřit tak cenný čas i peníze. Často pomáhají také startupům. Ale nejen jim.

Zdarma totiž pomáhají i řemeslníkům, umělcům, zkrátka malým tvůrcům, kteří jsou na veškeré starosti v podnikání časo úplně sami. Zdarma pro ně provozují například úspěšnou službu s názvem Podnikatelská ambulance, kde si můžete objednat konzultaci a přijít si pro rady a doporučení.

„Ta nabídka je skutečně pro všechny. Jak pro ty, co mají nápad a zvažují, že
podnikat začnou, tak i pro ty, co už mají třeba úspěšnou a zavedenou firmu,
nicméně rádi by ji rozvinuli dál. A nebo se chtějí vrhnout na nějaký další typ podnikání,“ říká ředitel Lipo.ink Philipp Roden.

V rozhovoru se dozvíte například co je zásadní ještě předtím, než se vůbec rozhodnete do podnikání investovat. Jakým způsobem si můžete udělat základní průzkum trhu. Proč nedává smysl si cokoliv patentovat nebo dokonce investovat do výroby dříve, než se ujistíte, že o váš nápad či produkt má někdo skutečně zájem. Ale i proč je důležité, se neptat na názor na váš nápad nebo výrobek pouze vašich přátel a rodiny, ale hlavně cizích lidí, které ´budete muset oslovit poprvé v životě.

Aktivit, kterým se tým Lipo.ink věnuje, je pochopitelně mnohem více. Ostatně, přesvědčit se o tom můžete na jejich webu.
Aktuálním rozhovorem jsme se rozhodli reagovat na četné dotazy vás posluchačů,
ale i našich hostů, kteří často patří právě do skupiny malých a „osamělých“
živnostníků.

Těšíme se na vaše další dotazy a reakce.
Věříme, že se služby Lipo.ink i jejich filozofie pro některé z vás stanou motivací a doporučujeme vyzkoušet si konzultace u nich například právě formou objednání termínu do Podnikatelské ambulance.

Příjemný poslech.

Krása přírody podtržená drahými kovy. Šperkařka Miroslava Schovánková sama své šperky označuje za minimalistické, přírodní a určitě luxusní. V její nabídce najdete ale i speciální šperky na míru s velmi netradiční náplní. Jedni je obdivují a jiní nechápou.

Dlouho si přála věnovat se tvorbě šperků a hledala svou cestu. Jako samouk začínala u korálků, učila se s pryskyřicí a zpočátku využívala bižuterní komponenty.

„Vždycky jsem ale cílila na luxusní šperky a chtěla jsem to dotáhnout k dokonalosti. Tak mi nezbylo nic jiného než si udělat zlatnický kurz,“ popisuje začátky značky Miris Miroslava Schovánková. A speciální přání zákaznic dalo její tvorbě i podnikání další smysl.

Kombinace květin zalitých v pryskyřici není nic převratného, kombinace s luxusními kovy už ale povyšuje šperk na jinou úroveň. I když si zpočátku profesionální zlatník, který Mirce Schovánkové připravoval polotovary, než se je naučila tvořit sama, klepal na čelo, zákaznice to vidí jinak. Čistota a preciznost provedení pryskyřicové kapičky nebo třeba srdíčka a jednoduchá krása květu dokonale ladí s kvalitou drahého kovu. Inspiraci přírodou si paní Schovánková přivezla již ze svého původního domova. Na Jizerských horách ale oceňuje pestrost a bohatost rostlin.
Jak sama říká, kamkoli z domu v centru Jablonce vyjde, stačí kousek a vždy se něco najde.

„I z úplně běžného plevele, když ho zkombinuji s konkrétní barvou a zlatem, tak z rostliny, které by si člověk jinak vůbec nevšiml, vzniknou krásné náušnice,“ dodává šperkařka.

Proces tvorby šperku začíná tedy už u samotného sběru rostlin. U některých je již vyzkoušeno, že po usušení ztrácí barvu a žádné dobarvování u šperků Miris nenajdete.
Takže občas skončí několik plat nasušených kvítků zpátky v přírodě, ale i to je vývoj. Mezi nejoblíbenější květiny podle zkušenosti šperkařky patří pomněnky, ale úspěch měla i nedávná novinka, kolekce šperků z vřesu.

Absolvováním zlatnického kurzu se otevřely Miroslavě Schovánkové další možnosti tvorby, a především může zákazníkům nabídnout jedinečnou tvorbu na míru. Specifickou kategorií jejích šperků, kterými se dalece odlišuje od ostatních tvůrců, jsou tak zvané vzpomínkové šperky. Do pryskyřice zalévá nejen třeba dětské vlásky, ale i mateřské mléko.

„Dnes je to už můj několikaletý projekt, který začal na základě poptávky. Podle mě je hezké, že maminkám přijde kojení svých dětí stále více důležitější a chtějí si nějak uchovat svůj vztah s dítětem. Touhle specialitou jsem si vysloužila už hodně hejtů. Ale já říkám žij a nechej žít. Když to pro někoho něco znamená, tak já jeho přání splním. Dává mi smysl, že je to pro lidi určitý talisman. Není to jenom hezké, ale má to i svou funkci,“ vysvětluje svůj přístup šperkařka.

Tvorba vzpomínkových šperků jí dělá radost, ale hlavním pilířem nabídky jsou šperky z květin. A zákazník je najde i na e-shopu, kde se snaží držet stále nějakou nabídku hotových kusů i celých kolekcí. A pokud chcete něco speciálního a vzpomenete si na poslední chvíli, řešením je dárkový poukaz. I to jsou cesty, jak se v podnikání udržet v kladných číslech. Podnikat v tak křehkém oboru jako je luxusní šperk chce dost odvahy. 
„Rozhodnutí, jít do toho, nebylo úplně jednoduché. Po mateřské a rozvodu jsem měla pár týdnů na rozmyšlenou a všichni mě od toho velmi odrazovali. Pár zakázek jsem sice na mateřské měla, ale s opravdovým byznysem se to nedá srovnávat. Já ale měla jasno, že když do toho hned nepůjdu naplno, tak to neudělám nikdy,“ vzpomíná na začátky živnostenského života.

V začátcích jí hodně pomohlo

Máme za sebou další a současně první „plnotučný“ rok 2023, během kterého jsme vám nabídli více než 20 nových dílů z naší podcastové série Hlavou, srdcem a rukama. A stálo to za to. Alespoň podle vašich reakcí. Děkujeme za ně, vážíme si každé zpětné vazby! A protože počet posluchačů roste, rozhodli
jsme se pokračovat a nabízet vám zajímavý obsah i v roce 2024. Tady se sluší ještě jednou poděkovat. A sice Libereckému kraji, který celý projekt Liberecký kraj sobě – www.lksobe.cz podporuje, a také Agentuře regionálního rozvoje, díky níž vznikl i tento podcast. Takže, vřelé díky a těšíme se na další spolupráci.

No a na co vám letos nabídneme? Samozřejmě, že další nové příběhy a rozhovory s inspirativními tvůrci, řemeslníky, umělci a zakladateli regionálních značek. Zároveň jsme se ale rozhodli, že vám občas zkusíme nabídnout i hosta z trochu „jiného soudku“, respektive oboru, který vás může příjemně překvapit a především hodně inspirovat.

Budou to například zkušení odborníci, kteří vás provedou často trnitou cestou při zakládání vaší malé firmy či živnosti, aby vám zdarma poradili, čemu se vyhnout. A nebo, na co naopak nesmíte zapomenout, aby se vám při rozjezdu vašeho podnikání dařilo minimalizovat rizika i případné finanční ztráty.

Nabídnout vám chceme ale například i hosta, který vás vysvětlí alespoň základní a důležitá pravidla ze světa marketingu a PR, ale
také doporučí nástroje a investice, které jsou optimální právě pro začínající malé značky a tvůrce.

A další novinky? Upravili jsme a budeme dále upravovat i náš web, aby byl pro všech tvůrce, ale i zákazníky a návštěvníky kraje uživatelsky co nejpřívětivější. A nabídneme vám i náš nový, atraktivní, nepravidelně pravidelný newsletter! Takže, pokud chcete přehledné novinky o řemeslech, tvůrcích, značkách, potravinách, ale i třeba skvělých akcích v Libereckém kraji, neváhejte a začněte ho odebírat!

Tak co, těšíte se? My ano! Přejeme příjemný rok 2024 a samozřejmě i dobrý poslech!

Vystudovala architekturu a dlouhodobě se věnuje i urbanismu a veřejnému prostoru. Teď se ale rozhodla investovat svou energii do nápadu, kterým chce změnit uvažování firem, ale i široké veřejnosti, o nevyužitých rovných střechách například na budovách firem či logistických skladů. Alespoň takový má plán na příští rok Tereza Nalezená, zakladatelka projektu Salát na střeše, která se chystá ve spolupráci s Technickou univerzitou v Liberci (TUL) vyzkoušet dva pilotní projekty a přesvědčit další nadšence, že pěstovat si vlastní lány salátu nebo bylinek na nevyužitých střechách není žádná utopie.

„Není to můj původní nápad. S hydroponickými farmami se ve světě běžně experimentuje a výsledky jsou velmi příznivé. Větší farmu vyzkoušeli už před dvěma lety i v Praze na budově obchodního centra Nový Smíchov, kde se o to postarala konkrétně společnost ForestBit. Jsem s nimi v kontaktu a právě od nich chci využít i dostupnou technologii pro dva pilotní projekty u nás v Libereckém kraji,“ říká zakladatelka značky Tereza Nalezená, která před několika dny s prezentací ke značce Salát na střeše uspěla i v 9. ročníku soutěže Start-up - Student Business Club právě Technické univerzity v Liberci, kde ji porota udělila první místo.

Vytvořit střešní farmy chce na dvou místech. Ta první bude do 20 metrů čtverečných, ta další zhruba desetkrát větší. V obou případech jí plochu na instalaci hydroponické farmy poskytne právě univerzita na svých budovách.

„Pokud vše dobře dopadne a já tomu věřím, je mým snem cílit především na vytipované firmy a jejich objekty, které mají k dispozici stovky a tisíce nevyužitých metrů plochy na střechách. S některými už jsem v jednání a část z nich přislíbila spolupráci,“ dodává autorka značky Salát na střeše.

Výhodou je podle ní i to, že se farmy, které plánuje provozovat, nekříží se stále větším trendem pořizování a využívání fotovoltaických elektráren.

„Naopak. Díky konstrukci a technologii, kterou chceme využívat, se můžou naše farmy s fotovoltaickými elektrárnami dobře doplňovat. Navíc, to řešení není jen o pěstování salátů a bylinek. To je pouze část výhod, které z toho můžeme získat. Díky využívání hydroponie dokáže každá větší farma významně pomoci například s ochlazováním rozpálených střech a eliminovat tak tepelné ostrovy ve městě. Pěstováním a spotřebou či dokonce prodejem salátů a bylinek pak podpoříme lokální a regionální zemědělství, gastronomii a v neposlední řadě i trh práce. Věřím, že jednou vznikne pozice, která se bude jmenovat střešní farmář nebo tak nějak,“ dodává s úsměvem Tereza Nalezená.

Jaké jsou další výhody jejího nápadu? A existují i nějaké nevýhody? Dává to ekonomický smysl? Za jak dlouho by si na sebe taková farma na střeše vydělala? A co s ní bude mimo sezonu? Nebo, kdy dostaneme příležitost ochutnat první místní salát ze střechy? A jak by takový provoz farmy vůbec vypadal?

Na tyhle, ale i další otázky dostanete odpovědi v dalším pokračování naší podcastové série Hlavou, srdcem a rukama.

Příjemný poslech!