25 episodes

Již v 17. století stál na místě dnešního schönbrunnského zámku letohrádek, který si dali Habsburkové pro svou potěchu postavit. Tento letohrádek však byl v roce 1683 během druhého tureckého obléhání zcela zničen. Po vítězství nad osmanskými Turky pověřil císař Leopold I. slavného rakouského barokního architekta Johanna Bernharda Fischera z Erlachu výstavbou loveckého zámečku, který by byl využíván dvorskou společností při honech. O půl století později přikázala císařovna Marie Terezie svému dvornímu architektovi Nicolausovi Pacassimu, aby Schönbrunn přestavěl v rokokovém stylu. Císařovna prohlásila zámek za svou oficiální letní rezidenci a trávila zde s oblibou s celým svým dvorem, který sestával z více než 1.500 osob, letní měsíce. Členové císařské rodiny přispěli osobně – jak se o tom za malou chvíli sami přesvědčíte – k vybavení a vzhledu jednotlivých místností. A až se seznámíte s kulturou bydlení tehdejších vladařů a jejich každodenním životem zjistíte, že právě díky této skutečnosti je historie zámku stále živá. Avšak také potomci Marie Terezie zanechali v Schönbrunnu svůj rukopis a kus své vlastní osobnosti. Byl to především prapravnuk velké panovnice císař František Josef, který se zde narodil a po 68 letech vlády v roce 1916 zde také zemřel. Až vystoupáte do prvního patra, dejte se vpravo a vkročte do komnaty nazvané „Fischgrätzimmer“, což v překladu znamená „Pokoj se vzorem rybí kostry“. Podíváte-li se oknem na levé straně komnaty uvidíte, že okno vede do Velkého císařského dvora, který patří k Dětskému muzeu. V této části zámku se můžete dozvědět mnoho zajímavostí o všedním a každodenním životě u císařského dvora a také si můžete leccos sami vyzkoušet. Vpravo můžete otevřenými dveřmi nahlédnout do pokoje tak zvaného křídelního adjutanta. Hlavní náplní práce tohoto adjutanta bylo okamžité předávání důležitých vojenských zpráv císaři. Tímto lze vysvětlit okolnost, že byl adjutant ubytován v tak těsné blízkosti panovníka.

Schloß Schönbrunn - Reprezentační sály a soukromé komnaty v tzv. „Noblesním patře‪“‬ Schloß Schönbrunn Kultur- und Betriebsges.m.b.H.

    • Society & Culture

Již v 17. století stál na místě dnešního schönbrunnského zámku letohrádek, který si dali Habsburkové pro svou potěchu postavit. Tento letohrádek však byl v roce 1683 během druhého tureckého obléhání zcela zničen. Po vítězství nad osmanskými Turky pověřil císař Leopold I. slavného rakouského barokního architekta Johanna Bernharda Fischera z Erlachu výstavbou loveckého zámečku, který by byl využíván dvorskou společností při honech. O půl století později přikázala císařovna Marie Terezie svému dvornímu architektovi Nicolausovi Pacassimu, aby Schönbrunn přestavěl v rokokovém stylu. Císařovna prohlásila zámek za svou oficiální letní rezidenci a trávila zde s oblibou s celým svým dvorem, který sestával z více než 1.500 osob, letní měsíce. Členové císařské rodiny přispěli osobně – jak se o tom za malou chvíli sami přesvědčíte – k vybavení a vzhledu jednotlivých místností. A až se seznámíte s kulturou bydlení tehdejších vladařů a jejich každodenním životem zjistíte, že právě díky této skutečnosti je historie zámku stále živá. Avšak také potomci Marie Terezie zanechali v Schönbrunnu svůj rukopis a kus své vlastní osobnosti. Byl to především prapravnuk velké panovnice císař František Josef, který se zde narodil a po 68 letech vlády v roce 1916 zde také zemřel. Až vystoupáte do prvního patra, dejte se vpravo a vkročte do komnaty nazvané „Fischgrätzimmer“, což v překladu znamená „Pokoj se vzorem rybí kostry“. Podíváte-li se oknem na levé straně komnaty uvidíte, že okno vede do Velkého císařského dvora, který patří k Dětskému muzeu. V této části zámku se můžete dozvědět mnoho zajímavostí o všedním a každodenním životě u císařského dvora a také si můžete leccos sami vyzkoušet. Vpravo můžete otevřenými dveřmi nahlédnout do pokoje tak zvaného křídelního adjutanta. Hlavní náplní práce tohoto adjutanta bylo okamžité předávání důležitých vojenských zpráv císaři. Tímto lze vysvětlit okolnost, že byl adjutant ubytován v tak těsné blízkosti panovníka.

    01 - Komnata pro císařskou gardu

    01 - Komnata pro císařskou gardu

    Tato komnata byla určena pro císařskou gardu, přesněji řečeno tělesnou stráž Františka Josefa, která zde střežila přístup do soukromých komnat císařského apartmá. Jak zde v pravé části místnosti vidíte, byl zámek vytápěn keramickými kamny. Aby však císařská rodina nebyla rušena a aby se zabránilo nečistotě, byly místnosti v celém zámku vytápěny ze zvláštní chodby, která vedla za zámeckými komnatami. Původně se zatápělo dřevem a od 19. století pak byl vybudován systém horkovzdušného topení. Toto topení je však již od roku 1992 mimo provoz.

    • 1 min
    02 - Kulečníkový sál

    02 - Kulečníkový sál

    Tato místnost sloužila jako čekárna, v níž čekali na přijetí všichni, kdo byli ohlášeni na audienci u Františka Josefa. Císař udílel pravidelně dvakrát týdně audience. Kulečníkový stůl, který patřil již dědečkovi Františka Josefa, císaři Františkovi II./I., zde byl umístěn proto, aby se audienční hosté – především příslušníci armády – měli po dobu čekání čím zabavit. Na stěnách vidíte tři velké obrazy. Prostřední z nich zobrazuje první slavnostní udělování Řádu Marie Terezie v roce 1758. Tento řád, který založila sama panovnice, je nejstarší a nejvyšší vojenský řád Rakouska-Uherska udělovaný za nejvyšší vojenské zásluhy. Řád zanikl až po 1. světové válce. Obrazy vlevo a vpravo připomínají jubilejní oslavu 100 let od založení Řádu. František Josef uspořádal tehdy velkolepou večeři ve Velké galerii a recepci v zámeckém parku.

    • 54 sec
    03 - Pokoj z ořechového dřeva

    03 - Pokoj z ořechového dřeva

    Obložení stěn pokoje z vzácného ořechového dřeva s pozlacenými ornamenty a dekorativní konzolové stolky patří ještě k původnímu rokokovému vybavení z období panování Marie Terezie. Naproti tomu lustr je mladšího data - pochází z 19. století. V tomto krásném pokoji přijímal František Josef své audienční hosty. Na audienci přicházeli prosebníci s různými žádostmi, vojáci, kteří chtěli vyjádřit svou vděčnost za udělené vyznamenání, nebo noví zaměstnanci u dvora, kteří se přišli císaři osobně představit. Císař byl schopen během jednoho dopoledne přijmout na sto osob. A navíc, jeho paměť byla fenomenální: nikdy nezapomněl jméno nebo tvář člověka, třebaže jej viděl jen jednou jedinkrát. Císař ukončoval audienci, která obvykle trvala několik minut, lehkým pokývnutím hlavy a slovy „velice mě těšilo“.

    • 55 sec
    04 - Pracovna Františka Josefa

    04 - Pracovna Františka Josefa

    František Josef se stal rakouským císařem již ve svých 18 letech. Byl neuvěřitelně pracovitý a dokázal za den zvládnout obrovské množství práce. Jeho pracovní den začínal již před pátou hodinou ranní. Od rozbřesku až do setmění seděl u svého pracovního stolu, který stojí zde na pravé straně, a studoval akta, psal dopisy a nechával si sem nosit snídani i oběd. A tak řídil nejvyšší úředník rakousko-uherské monarchie záležitosti svého státu právě u tohoto stolu. Na luxus a přepych, pokud jde o zařízení svých soukromých komnat, si císař nepotrpěl. Ke spokojenosti mu stačily obrazy s osobními potréty, rodinné fotografie a dárky od svých dětí a vnoučat. Na jednom z obou velkých portrétů je vyobrazen František Josef ve věku 33 let, na druhém pak jeho choť císařovna Alžběta, legendární postava rakouských dějin, do nichž vešla pod jménem Sisi.

    • 57 sec
    05 - Ložnice Františka Josefa

    05 - Ložnice Františka Josefa

    Císařův pracovní den, který se odvíjel podle přesně stanoveného časového rozvrhu, začínal již mezi 4 a 5 hodinou ranní. Nejprve se císař věnoval své ranní toaletě – umýval se vždy studenou vodou – a ihned poté poklekl u malé stoličky, kterou můžete vidět vlevo vedle postele, a jako řádný katolík se oddal ranním modlitbám. Železná postel svědčí o veskrze sparťanském stylu života nejmocnějšího muže monarchie. Na tomto lůžku zemřel František Josef ve věku 86 let po neuvěřitelných 68 letech vlády. Stalo se tak v roce 1916 uprostřed válečné vřavy první světové války. Obraz na malířském stojanu zobrazuje císaře na smrtelném loži. František Josef byl během svého dlouhého života stíhán mnoha tvrdými ranami osudu: první dcera Sofie zemřela jako dvouleté batole, bratr Ferdinand Maximilián byl jako mexický císař popraven revolucionáři - odpůrci monarchie. Poté následovala tragická sebevražda jeho jediného syna Rudolfa a konečně vražda císařovny Alžběty, jež byla zavražděna italským anarchistou v Ženevě. U východu z císařovy ložnice je vlevo za dveřmi umístěná císařská toaleta v „anglickém stylu“, jak se říkalo splachovacímu záchodu, který zde byl v roce 1899 pro císaře zabudován. Následující tři malé pokoje patřily k apartmá císařovny Alžběty: Západní terasový kabinet byl jakýmsi spojovníkem soukromého apartmá císařovny s pokoji císaře. Kabinet s točitým schodištěm sloužil jako pracovna, v níž psala Sisi dopisy, deníky a skládala básně. Vedly odtud schody, které však byly po zániku monarchie odstraněny, do přízemí, do privátních komnat císařovny. Toaletní pokoj sloužil výhradně k péči o císařovninu krásu. Alžběta byla považována za jednu z nejkrásnějších žen své doby a také si toho byla patřičně vědoma. Péče o krásu a sportovní aktivity určovaly program císařovnina dne. Velkou pozornost věnovala Sisi svým vlasům. Péče o ně zabírala několik hodin v jejím každodenním programu. Projdete-li nyní těmito pokoji, dostanete se k místnosti číslo 9, ke společné ložnici císaře Františka Josefa a císařovny Alžběty.

    • 2 min
    09 - Společná ložnice

    09 - Společná ložnice

    V roce 1854 se František Josef oženil se svou sestřenicí Alžbětou, které tehdy ještě nebylo ani šestnáct let. Tato místnost byla u příležitosti jejich sňatku zařízena jako společná ložnice. František Josef zbožňoval svou ženu po celý život. Zda byla tato náklonnost ve stejné míře ze strany Alžběty opětována, raději nebudeme komentovat. Alžběta odmítala od samého počátku strnulé manýry dvorského života s jeho nesmlouvavou etiketou a v průběhu let se vyvinula v moderní sebevědomou ženu. Vedla více méně nezávislý život, podnikala dlouhé cesty do zahraničí a ve Vídni byla stále řidčeji. V září 1898 byla Alžběta ve věku 61 let zavražděna v Ženevě italským anarchistou Luigim Luchenim [čti: Lukenim], který ji probodl obyčejným pilníkem.

    • 1 min

Top Podcasts In Society & Culture

More by Schloß Schönbrunn Kultur- und Betriebsges.m.b.H.