Filmové premiéry Pavla Sladkého Český rozhlas

Snímek Starý dub se odehrává na malém městě v Anglii, do kterého dorazí skupina syrských uprchlíků, což vyvolá rozpory. Je to film o upadající evropské komunitě na malém městě, která má ve své minulosti hornické odborářské protesty. Režisér Ken Loach, hrdě se hlásící k levici, sám pochází z hornického městečka a zažil vypořádávání se se sociálními problémy, které ve svých filmech ukazuje. „Loachovy filmy se snaží přinášet i dávku naděje,“ shrnuje kritik Sladký.

Komplikovaný, nevyrovnaný a toxický vztah Elvise Presleyho a Priscilly ukazuje nový film uznávané americké režisérky Sofii Coppoly. Láska a nadšení dvou lidí se postupně rozmělnilo ve skutečném každodenním životě s Elvisem, jehož dominance v hudbě i životě se na jejich vztahu negativně projevovala. „Jedná se o citlivý portrét ženy, která žije v nerovném vztahu,“ shrnuje kritik Pavel Sladký.

Objevování vlastní sexuality v pokročilejším věku, podzimní láska a nezávislý singl život ženy uprostřed tradiční společnosti. Gruzínský film Kos v ostružiní je jedno z příjemných festivalových překvapení loňského roku a týká se všech těchto témat. „Je to mnohovrstevnatý, významově bohatý film o tom, co prožívá hlavní hrdinka, která žije sama. Je s tím vlastně docela dost spokojená. Ale jednoho dne se rozhodne svůj život změnit,“ přibližuje filmový kritik Pavel Sladký.

Slavného surrealistického výtvarníka ve filmu Daaaaaalí! navštíví novinářka a pokouší se s ním vést rozhovor. „Ocitne se v tolika podivných situacích, které se opakují, že se snímek stává takovou absurdní komedií bez konce,“ popisuje Pavel Sladký nízkorozpočtový film režiséra Quentina Dupieux, který proslul i příběhem vraždící pneumatiky Guma. „Diváci a divačky se často mohou držet za hlavu a říkat si, co za drogy asi režisér a scenárista užívají,“ líčí Sladký s nadsázkou.

Za vstřícný portrét od lidí, kterým chybí osobně, považuje dokument Tady Havel, slyšíte mě? filmový kritik Pavel Sladký. „Předkládá osobnost Václava Havla, jeho náturu a jeho postoje k různým situacím spíš než nějaký intelektuální nebo politický odkaz,“ komentuje střih a vyprávění snímku, který promlouvá spíše k pamětníkům. „Já se obávám, že dokument Petra Jančárka nemá ten havlovský sentiment úplně přenositelný pro mladší generace, lidi, kterým je méně než 35 let,“ míní.

Já Kapitán je příběh o dvou chlapcích, kteří se rozhodnou přeplout z Afriky do Evropy. Migraci zobrazuje jako jednu velkou odyseu přes dakarské pouště, jednou z nejnebezpečnějších tras. Na rozdíl od jiných snímků o migraci, které se zaměřují na integraci, se režisér Matteo Garrone dívá na cestu samotnou. „Film doporučuji lidem, kteří by si chtěli udělat přesnější představu o tom, jak se tužby lidí z takzvaného třetího světa sráží s realitou,“ popisuje kritik Pavel Sladký.