Slavná auditoria Classic Praha

Vypravit se do Bonnu a navštívit tamní Muzeum Ludwiga van Beethovena se může pořádně protáhnout. Protože kromě vlastních expozic, jedné stálé a druhé, vesměs aktuálně tématické, jsou zasvěceným zájemcům k dispozici další prostory. Páteří celé sbírky je nicméně prohlídka dvanácti nestejně velkých místností v domě s adresou Bonngasse 20. Tedy přímo tam, kde se skladatel narodil. Procházet se tímto labyrintem se podobá pouti po skladatelově životě.

Další pořad o slavných koncertních síních světa zahajuje autor cyklu Jiří Vejvoda osobní poznámkou: "Při psaní o Sukově síni pražského Rudolfina jsem narazil na okolnost, která mě sice neměla překvapit, ale přesto se tak stalo. Zdánlivě se nejhůř píše o místech, kterými člověk sotva prošel anebo si je pouze na dálku prostudoval. Zatímco zobrazení prostor důvěrně známých by mělo být snadné. Pravý opak je pravdou!"

Blížil se konec druhé světové války. Německo se zdálo být na kolenou, ale jeho válečná mašinerie dosud vzdorovala. Například v půlmiliónových Drážďanech, kam se navíc denně uchylovaly desítky tisíc uprchlíků, stále chrlil nové a nové zbraně zbrojní průmysl. Ve Florencii nad Labem, jak se městu za dob míru přezdívalo, dosud fungovalo na sto třicet továren tohoto typu. A morálka nacistů, vysoce postavených i řadových, byla sice už nalomena, ale do bodu nula ještě neklesla. Právě v tomto bodě se začala pozvolna odvíjet historie nového festivalu, který zde od několik desítek let později vznikl...

V dalším dílu pořadu Slavná auditoria nás Jiří Vejvoda pozve do operní budovy a koncertní síně, resp. hned tři sálů o různé velikosti, umístěné pod jednou střechou. Nachází se ve městě o čtrnácti miliónech obyvatel, v srdci megalopole, vzdálené od Prahy bezmála devět tisíc kilometrů.

nes, kdy se Evropa nezřídka utápí v bezpočtu sporů a konfliktů, je skoro těžké si představit úlevné nadšení, jaké se většiny obyvatel tohoto kontinentu zmocnilo po událostech roku 1989. A též v souvislosti se změnami, které následovaly. Na čelném místě k nim patřilo spojení dvou německých států, které si většina z nás, ale především Němců samotných, do poslední chvíle nedokázala představit. A přece k němu došlo, což mělo – kromě mnoha zásadnějších věcí – vliv také na polohu budovy Berlínské filharmonie. A na osud světově proslulého orchestru, který v ní sídlí.

Bussetto. Malé město, ve kterém žije necelých sedm tisíc obyvatel. Ležící nedaleko Piacenzy, Parmy či Cremony. Snadno lze podlehnout dojmu, že poslední ze jmenovaných sídel, proslulé výrobou houslí, zdejšímu kraji svou proslulostí vévodí. Jenomže Cremona má blízko vážného konkurenta. Alespoň mezi milovníky opery po celém světě. Zástupy těchto hudebních Nomádů míří totiž každoročně právě do Bussetta. Protože tam se 10. října 1813 narodil operní velikán nad jiné. Skladatel Giuseppe Verdi.