Příběhy 20. stolet‪í‬ Český rozhlas

V pražském Bazaru u medvěda desítky let leželo staré album plné fotografií kovbojů a výstřižky z německých novin inzerující varietní vystoupení Dua Harwards.

Před pár dny jsme si připomínali, že od spojenecké invaze v Normandii, která zásadně přispěla k Hitlerově porážce a k osvobození Evropy od nacismu, uplynulo už 80 let. 6. června 1944 se k francouzským břehům na několika tisících lodí přeplavilo asi 160 tisíc vojáků, do konce měsíce jich bylo 875 tisíc.

Věznění skauti vytvořili v 50. letech v komunistických lágrech rozsáhlou záchrannou síť kamarádů vzájemně si kryjících záda. Například na lágru Nikolaj, když bachaři některé z nich pronásledovali, ostatní začali na protest melodicky brumlat, na nástupu už zpíval celý lágr. Dozorci běsnili, vězně rozpustili a hned zase svolali do nového útvaru, tábor se ale opět rozezpíval.

V roce 1942 se osmnáctiletá Romka Božena Růžičková dostala do koncentračního „cikánského“ tábora v Letech u Písku. Byla těhotná, musela však čelit bití a chodit na těžkou práci, rozbíjela kamení na stavbě silnice. 16. října 1942 porodila na „marodce“ s pomocí starší spoluvězenkyně holčičku, kterou pojmenovala Markéta.

V roce 1925 začalo v zavolžské stepi u města Saratov nedaleko Kazachstánu působit družstvo (komuna) Reflektor. Tvořili je vystěhovalci z Československa, kteří vyslyšeli leninské výzvy a vydali se do Sovětského svazu, aby tam budovali komunismus a šli příkladem v boji pracujících za lepší svět.

„Ježišmarjá, tady je lidí! Jak jste to věděli?!“ opakovala tenkým hlasem až k slzám dojatá 94letá Jarmila Hermanová u pomníku „Padlým hrdinům za vlast“ v Želivci. Na kamenné desce se nachází kromě jiných i fotografie jejího tatínka Františka Šimka. Esesáci ho 6. května 1945 mučili, aby udal své spolupracovníky.