Potýkají se západní společnosti s leností, anebo naopak žijeme ve světě, který fetišizoval práci? Tyto dvě protichůdné teze se střetávají v samém středu naší společnosti. Když se podíváme na počet odpracovaných hodin, zjistíme, že Češi pracují výrazně méně než například v šedesátých letech, před zavedením pětidenního pracovního týdne. Přesto má řada lidí pocit, že pracujeme intenzivněji než kdy dříve. A možná je to v jistém smyslu pravda – protože práce není jen otázkou času, ale i energie, soustředění, únavy a nasazení, které nelze vyjádřit v hodinách. Mnozí filosofové i sociologové si všímají, že vedle rostoucí citlivosti na stres – a tedy i rychlejšího pocitu přetížení – se proměnil i sám rámec práce. Dávno už neplatí představa work-life balance. Spíše žijeme ve světě work-life blending, kde se volný čas vpíjí do práce a práce do volného času. Práce je natolik neuchopitelná, že často ani nevíme, kdy vlastně pracujeme – a přitom nikdy skutečně nekončí. Je však třeba dodat, že se proměňuje i vztah k práci. Zatímco pro dvacáté století bylo určující pojetí Maxe Webera, který chápal práci jako „povolání“, původně spjaté s božím řádem, pro století jednadvacáté se možná stane ikonickým jiný obrat: „b******t job“, v českém překladu Davida Šíra „práce na hovno“. Tento posun výmluvně zachycuje proměnu práce z něčeho, co utvářelo naši identitu, v něco, co ji rozkládá. Stále větší část společnosti je prý placena za činnosti, které postrádají smysl, a to právě i podle těch lidí, kteří je vykonávají. A přesto není tak snadné se práce vzdát – a možná ani dobré o tom snít. Spíše je třeba hledat způsoby, jak práci vrátit smysl tam, kde se z ní vytratil. Už proto, že nejde jen o výdělek ani o vlastní identitu. Vedle škol možná neexistuje jiné místo než právě práce, které nutí téměř všechny vstupovat do kontaktu s lidmi mimo vlastní sociální okruh a společně hledat řešení napříč názorovými rozdíly, někdy i propastmi. V tomto smyslu může být práce – nebo by mohla být – celoživotní školou porozumění. Kapitoly I. Lenost i vzpoura proti práci [úvod až 9:45] II. Méně hodin, více tlaku [9:45 až 31:25] III. Od pohrdání prací k její oslavě [31:25 až 44:20] IV. Povolání bez Boha [44:20 až 57:45] V. Místo volna „práce na hovno“ [57:45 až 01:12:15] VI. Work-Life-Blending [01:12:15 až 01:23:00] VII. Místo, kde se ještě učíme spolu žít [01:23:00 až konec] Bibliografie Markéta Bidrmanová, Proč Česko zaostává? Podle Zamrazilové z ČNB lidi přestala zajímat práce. Seznam Zprávy. 2023. Dostupné z: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-firmy-proc-cesko-zaostava-podle-zamrazilove-z-cnb-lidi-prestala-zajimat-prace-232308. Teresa Bücker, Alle_Zeit: Eine Frage von Macht und Freiheit, Berlin: Ullstein Hardcover, 2022. David Graeber, Práce na hovno, přel. David Šír, Praha: Malvern, 2026. „Hours worked (indicator)“, OECD. Dostupné z: https://www.oecd.org/en/data/indicators/hours-worked.html. Tereza Matějčková, „Práce? Hrůza, ale zas ne taková jako zábava,“ in: Echo Prime, 14. 6. 2024, dostupné z: https://www.echoprime.cz/a/HPEit/prace-hruza-ale-zas-ne-takova-jako-zabava Hartmut Rosa, „Demokracie potřebuje hlas, ale také uši a srdce“, in: Tereza Matějčková, Bůh je mrtev. Nic není dovoleno, Praha: Echo Media, 2023, str. 269–275. Hartmut Rosa, Situation und Konstellation: Vom Verschwinden des Spielraums, Frankfurt am Main: Suhrkamp, 2026. YouGov, British jobs are meaningless, say workers, 2015, https://yougov.com/en-gb/articles/13005-british-jobs-meaningless. Max Weber, Protestantská etika a duch kapitalismu, přel. Aleš Valenta, Miloš Havelka, Praha: Argo, 2023. Ema Zenklová, „Frustrovaná generace Z. Není líná, buduje strategie přežití“, in: Novinky.cz, 26. 3. 2026, https://www.novinky.cz/clanek/dite-rodina-frustrovana-generace-z-neni-lina-buduje-strategie-preziti-40569172.
