Plus Český rozhlas

Jedním ze specifik Francie je její vztah k psanému slovu a vůbec k literatuře. Neexistuje tam snad významnější politik, který by nevydal aspoň jednu knihu. Jako by platilo, že kdo nepíše, nemá šanci dostat se do nejvyšších pater.

Dvacet jedna amerických států zakázalo nebo omezilo interrupce. V dalších probíhají o právo na potrat soudní spory. Republikáni to vnímají jako výhru konzervativní politiky, kterou během svého prezidentství nastolil Donald Trump. Většina Američanů – a to i voličů republikánské strany – s omezeními nesouhlasí.

Lidovecký poslanec Šimon Heller navrhl na státní vyznamenání šéfa landsmanšaftu Bernda Posselta a to za zásluhy ke sblížení Čechů a sudetských Němců. To jistě může oživit v našich populistických a extremistických kruzích již poněkud uvadající přízrak revizionistických „sudeťáků“, jehož byl Posselt dlouholetým ztělesněním.

Zdá se, že napadání politiků a političek se v Německu stává zcela běžnou metodou politického boje. Poslední případ útoku na exprimátorku Berlína Franzisku Giffeyovou je ale přece jen z jiného soudku. Útoku se dopustil pomatený stařec, který byl agresivní už dříve, takže se nedá říct, že by napadení s lehkými následky nějak souviselo s novým agresivním politickým trendem.

Před více než třiceti lety vyšetřovací soudci v Itálii svou akcí „Čisté ruce“ otřásli politickou scénou a důsledné postihy organizovaného zločinu a jeho vazeb do politiky byly vnímány jako účinný zásah proti chobotnici, kde nelegálně získané peníze sloužily k uplácení politiků, kteří na oplátku usnadňovali přístup k ziskům z veřejných služeb.

Během koloniálního období byla do Evropy odvezena velká část afrického hmotného dědictví. Byly to evropské mocnosti, také muzea, sběratelé umění a různí cestovatelé. Tam se pak památky v následujících staletích různě směňovaly nebo přeprodávaly.