Headliner CZ Hudební magazín Headliner

V poslední den festivalu Rock for People naše slavná trojice Šroubek, Ságo a Šéfík přijala pozvání na Conference Stage, kde se dopustila živé verze podcastové revue NOTY VOLE. Jako host u toho nemohl chybět Jiří Hrdina. 



Společně tito čtyři vystoupili mimo všechny zajeté formáty naší revue.Žádné tipy, žádné trendy, ale stále ještě běžící festival podrobili kruté (ale spíš milé) kritické reflexi. Trojnásobný držitel Stanley Cupu nám popsal, jaké je to stát na pódiu s Vypsanou fixou, držet v ruce kytaru a hrát pro pětadvacet tisíc lidí. Wlado přidal k dobrému další historky s trsátkem svého osudu, Honza seznámil publikum se festivalovým objevem, kterým se pro něj stala zpěvačka se jménem psa. A Dany pohovořil o svých zážitcích z areálu i jeho zákulisí. 



Mezi pány nechyběla ani drobná přestřelka o tom, zda jsou The Offspring za zenitem, či zda show The Prodigy byla skvělá, vyčpělá, anebo to stálo vždycky za prd. A samozřejmě jsme probrali i velkolepou show, kterou přivezli Bring Me The Horizon. Ale někteří z nás šli stejně radši za pěknou českou písničkou. 



Děkujeme Rock for People za pozvání na skvělý festival. A vám všem, kteří jste si přišli NOTY VOLE naživo užít, i když proti nám hrál legendární Petr Spálený a tajný host festivalu skrytý pod přezdívku Zdena.

Rozhovory Honzy Vedrala v podcastu Headliner CZ se vrací. Prvním hostem po pauze způsobené seriálem Pětatřicátnící je Mirai Navrátil. Řeč byla o albu Tomodachi, deseti letech na scéně, vývoji české populární hudby, rádiích i hudebních kriticích. Může být jejich pochvala pro kapelu polibkem smrti?

Podcastová revue NOTY VOLE je zpátky se standardním, třicátým druhým vydáním, dlouhým jako týden před výplatou. Spousta témat, spousta nové hudby, abychom se také dotkli té staré. A starejch časů, kdy holkám v ústech zvonil smích

a všem bylo po ránu líp. Rozebereme šeptaly, kňourauly i silné hlasy, narazíme na Karla Kryla, White Stripes, a připomeneme článek Penk Floyd - obrácená strana talentu Josefa Vlčka. Black Eyed Peas, Calin, Sofian, nový Eminem a spousta hloupostí ketrá nás napadla při střihu. Celou epizodou se jako červená nit vine klasické Vivaldiho dílo – Čtvero ročních období. Dočkáte se velké sázky a její výsledek najdete na samotném konci tohoto dílu. 

Podcastová revue časopisu Headliner je tady, dnes s festivalovým speciálem. Nikdo neví co je revue a tentokrát je to pel-mel doporučení kam zajít v létě za písničkou pod širým nebem. 

Nedáváme si za cíl být festivalovým infocentrem, reflektujeme co nás baví, procházíme festivaly chronologicky od června do srpna a tak trochu kopírujeme cestu na které nás můžete letos potkat. Pokud vlastníte wifikundaci dá se stihnout všechno:

 

– Rock for People

– Metronome festival

– Mighty Sound

– Basinfirefest

– Beats for Love

– Pohoda

– Colours of Ostrava

– Pop Messe

– Ed Sheeran

– Brutal Assault

– Grape

– Beseda

 

V této epizodě tedy bez trendů a tipů, nicméně nechybí ušní červ v podobě festivalové písně Ne bombu ne ze seriálu Svět pod hlavou a samozřejmě dávka hloupých vtipů, nepochopitelných sarkasmů a nerozeznatelných ironií. Ale děláme to pro Vás, děláme to rádi. Jsme dělníky podcastu a hudebních revue, kdy nikdo neví…

 

Pánové Ságo, Šroubek a Šéfík vás zvou ke třicáté první podcastové revue časopisu Headliner. Vítejte ve světě hudby, tak jak ji vidíme a slyšíme my.

Nejpopulárnější česká rocková kapela slaví pětatřicet let na scéně. Jak a proč se zrovna tahle parta kluků ze špinavých sklepů v Teplicích dostala až do vyprodaných hal po celé zemi? A co všechno u toho zažila? 

Ve speciální minisérii podcastů, která dostala název Pětatřicátníci, jsme se rozhodli jít až ke kořenům. A vůbec poprvé popsat, jak vznikl a postupně se utvářel fenomén jménem Kabát.



V prvních čtyřech epizodách jsme s kytaristou Otou Váňou probrali celou historii kapely. Pak přišla řada na ostatní členy Kabátu. Po dva měsíce jsme každou středu v rámci našeho kanálu Headliner CZ přinesli jeden rozhovor, který utváří mozaiku příběhu Kabátu. Děkujeme všem, kdo si u našeho podcastu nastavili odběr. A teď už je čas naši sérii uzavřít. 



V osmé epizodě do redakce Headlineru zavítal hlas, tvář a frontman Kabátu Josef Vojtek. „Ze začátku jsem to bral jako zábavu, že se vyblbneme. Žádný ambice jsem v tom neměl, to jsem si ani neuměl představit. Že bych najednou stál vedle Petra Jandy nebo kluků z Vitacitu nebo Citrónu? Ten sen tam asi byl, říkal jsem si, že by to bylo super. Pak jsem si uvědomil, že mám práci, dítě a jak to bude, to nikdo neví,“ popisuje dobu, kdy v Kabátu začínal. 



Až do devatenácti let ho ani nenapadlo, že by mohl zpívat v kapele. Všechno se změnilo v Hranicích na Moravě, kde byl Josef na vojně a k jeho jednotce byl shodou náhod přidělen i další Tepličák – Tomáš Krulich, kluk, se kterým se znali z fotbalu. Jenže tentokrát přišel s kytarou.



„Jednoho večera jsme seděli a chlastali, protože co jinýho se dá dělat na vojně. A Tom říká: Hele, nemohl bych si přívézt kytaru?“ vypráví Josef. Samozřejmě souhlasil a čekal, že budou se španělkou vyřvávat písničky u táboráku. Jenže Krulich překvapil a přivezl kytaru elektrickou. „Tak jsem se ho ptal jestli hraje v nějaký kapele. A on, že v Kabátu.“ 

„A co děláte?“  

„No takovej bigbít.“ 



Tomáš začal Josefa učit hrát. Ukazoval mu fígle, výjezdy, sólíčka. „Kluci, co tam dělali u vysílaček, nám podle návodu z Mladýho světa smontovali booster. My jsme to připojili na rádio ve společenský místnosti a hráli jsme!“ vypráví Josef Vojtek. 



A jenom u kytary nezůstalo. „Jednoho krásnýho dne jsme se zase vožrali. A protože kytara byla jenom jedna a museli jsme se střídat, tak jsem do toho začal hulákat. A Tomáš najednou říká: „Ty vole, my potřebujeme zpěváka.“ Neznal jsem tehdy Milana Špalka ani Hurvajse, nevěděl jsem o o koho jde. Ale Tomáš pokračoval: „No Milana zpívat nebaví, já nezazpívám nic, Hurvajs to je bubeník… nechceš to zkusit ty?“ 



Zasekl háček a jak víme, s Josefa Vojtka se skutečně stal zpěvák skupiny Kabát. Protože dělal u Spojů, měl Josef Vojtek jako jediný doma telefon. Ten jednou zazvonil. 

„Zvedl se sluchátko a tam se ozvalo: Nazdar, tady Django!“ 

„Kdo?“

„Petr Janda!“

A já: „Aha, dobrý den.“



Tehdy si totiž Petr Janda vyhlídnul Kabát pro svůj projekt Rockmapa a tím de fakto odstartoval kapele kariéru. Přestože na koncertech už měli plno, z práce Josef Vojtek odešel až jako úplně poslední z kapely. „Táta mi furt nadával, že mám rodinu a že nějaká kapela, to špatně končí. Odešel jsem až po první desce, zjistil jsem, že to nemá cenu, že už to fakt nestíhám,“ popisuje Josef. „V březnu jsem měl vybranou dovolenou na celej rok, protože jsem vždycky v neděli přijel ještě vožralej z koncertu a pondělky jsem nedával. To jsem ležel doma s hadrem na hlavě. Tak jsem šel a řekl, že končím.“



A tak se zrodil Josef Vojtek - zpěvák a frontman – jak ho známe dnes. V závěrečné epizodě podcastu PĚTATŘICÁTNÍCI vás čekají veselé historky z bujarých

Nejpopulárnější česká rocková kapela slaví pětatřicet let na scéně. Jak a proč se zrovna tahle parta kluků ze špinavých sklepů v Teplicích dostala až do vyprodaných hal po celé zemi? A co všechno u toho zažila? 

Ve speciální minisérii podcastů, která dostala název Pětatřicátníci, jsme se rozhodli jít až ke kořenům. A vůbec poprvé popsat, jak vznikl a postupně se utvářel fenomén jménem Kabát.

V prvních čtyřech epizodách jsme s kytaristou Otou Váňou probrali celou historii kapely. Teď přišla řada na ostatní členy Kabátu. Každou středu si v rámci našeho kanálu Headliner CZ pozveme jednoho z nich, aby do mozaiky příběhu Kabátu přispěl svými vzpomínkami. Tak si u našich podcastů nezapomeňte nastavit odběr. 

V sedmé epizodě jsme vyrazili směr Teplice za bubeníkem Kabátu Radkem Hurčíkem, kterému nikdo neřekne jinak než Hurvajs. „Já jsem nevěděl, jak se hraje v kapele. Ale Milan Špalek řekl: hele, stačí pít rum a umět na dva šlapáky a jseš v Kabátech,“ vzpomíná, jak dostal angažmá svého života. Řeč byla i o začátcích v Teplicích a policejních buzeracích, které následovaly, když dal bráchovi svůj pas, aby na něj mohl emigrovat. 

Ve svých začátcích měli Kabáti pokročilé metody propagace. „Když jsme hráli mimo okres, tak jsme vždycky vyjeli den předem, ožírali jsme se tam po hospodách, abychom nalákali fanoušky,“ vzpomíná Hurvajs. „S místní komunitou jsme se ožrali. A oni si řekli: To bude asi dobrý a přišli. A tak začalo chodit víc a víc lidí, protože jsme dělali brajgl.“

V podcastu Hurvajs vzpomíná i na to, jak si postavil svou první bicí soupravu. Obdivoval tehdy Kiss, kteří měli stříbrné bubny. „Říkal jsem si, že hliník je stříbrnej, tak to půjde.“ Ke stavbě využil, co bylo po ruce. „Byl to rok 88, ještě za komoušů, takže všechno bylo všech. Já dělal ve fabrice zámečníka a tam byly obrovský plechy z hliníku. Tak jsem si říkal, že když všechno je všech, tak si nějaký vezmu,“ popisuje Hurvajs sběr materiálu. „Byla tam skružovačka, nejtovačka, tak jsem si vzal ten rám, vršek od bubnu. Ten jsem si změřil, skružil jsem buben, znejtoval jsem to. Nasadil jsem originál vršky, koupil jsem si blány. A měl jsem bicí!“ Na svéráznou soupravu potom natočil první dvě alba Kabátu. „Ve studiu docela koukali,“ směje se motor Kabátu. 

Při rozhovoru došlo samozřejmě i na památné posezení u Dáši. A pátrání po otázce, proč je Kabát už pětatřicet let spolu. „Každej, ať si dělá, co chce. Díky tomu to funguje,“ má na to Hurvajs jasnou odpověď.