Hodina dějepichu Jan Studnička, Tereza

Každá sranda musí někdy skončit. To neplatí jen pro trilogie Hodiny dějepichu, ale i pro samotný příběh té naší poslední trilogie. Povstání v městečku Münster se pomalu chýlí ke konci a vy už jistě napjatě čekáte, jak to dopadne. Můžeme prozradit, že ještě nějaké zvraty nastanou…

V minulém díle Hodiny dějepichu jsme mluvili o tom, jak radikální protestantská sekta převzala v 16. století nečekaně vládu nad dobře opevněným a bohatým německým městem. Mluvili jsme o tom, jak se situace ve městě zhoršila, ale nikdo nemohl utéct, protože katolická armáda obklíčila město. A dnes si povíme, jak celý příběh úplně vykolejí do naprostých šíleností.

Začátkem patnáctého století se objevil jistý kazatel, který měl značný problém s tím, jak katolická církev řídí celý tenhle duchovní byznys. Jmenoval se Jan Hus a všichni víme, jak dopadl. Syndrom vyhoření. Ale jen o sto padesát let později se objevil jiný kazatel a měl s Vatikánem snad ještě více problémů. Církev s ním chtěla udělat to, co se všemi potížisty, ale najednou nemohla. Jednak na ně byli tou dobou nasraní už všichni, ale hlavně existoval knihtisk. A myšlenky tohohle konkrétního potížisty se šířily extrémní rychlostí.

Svatá Olga Kyjevská je jedna z těch svatých, kteří za sebou nechali tolik mrtvých, až je vlastně samo o sobě maličko zázračné, že se jí podařilo získat svatozář. Ale až se dozvíte, s jakým stylem za sebou ty mrtvé nechávala, poběžíte do prvního pravoslavného kostela pomodlit se, ať se Olga postará i o vaše nepřátele.

Homeopatika jsou jednou z nejpopulárnějších forem alternativní medicíny. Alespoň to vám jejich výrobci tvrdí. Faktem je, že se nejedná o žádnou medicínu. Jde o podivný pokus zmateného doktora ze začátku devatenáctého století, který nějakou záhadou odmítl zemřít do dnešních dob. Na rozdíl od pacientů, kteří se rozhodli vystřídat reálnou léčbu za homeopatika.

Italské město Bologna bylo mimořádně pyšné na své vědro a vždycky, když ho spouštěly do studny, občané se úplně tetelili blahem, jak přenádherný kýbl to mají. Byl jejich pýchou, jejich chloubou, byl tím nejcennějším, co měli. Alespoň v srdíčku. Až do jednoho osudného rána, kdy vědro zmizelo. A tehdy se Bologna rozhodla, že vyrazí do války…