Element Podcast Hradec Kralove Unknown

Matouš byl oblíbeným evangeliem první církve. Bylo to nejcitovanější, nejvíce kopírované, a nejčtenější evangelium. Matouš symbolizuje obří skok mezi světem Starého a Nového Zákona. V křesťanském pojetí Bible je Matouš opravdovým Genesis pro celou Bibli. Matouš se snaží Ježíšův příběh vyprávět tak, aby ho akceptovali staří i noví. Velké téma Matoušova evangelia je také učednictví, a cena za následování Krista. Matouš představuje Ježíše jako Židovského Mesiáše, který naplnil starozákonní naděje, a který je velkým Spojovatelem mezi židovskou minulostí a pohanskou budoucností.

Z hlediska kompozice, historických reálií, a narativního příběhu to vypadá, že evangelia jsou životopisy. Není tommu tak úplně.  Evangelia jsou především teologická literatura. Pisatelé jsou teologové píšící s jasným záměrem. Pochopíme-li, co je hlavním cílem a myšlenkou jednotlivých evangelií, pochopíme také, proč máme evangelia čtyři. Začneme s Markovým evangeliem. Hlavní dějová linka Markova evangelia se týká konfrontací se silami temnoty. Marek představuje Ježíše jako vítězného Válečníka, který přemáhá síly temnoty svým slovem!

Každý z nás se někdy unavil a pod tíhou vyčerpání si začal stěžovat na všechny a na všechno. Kde brát dostatek sil v každodenním životě, ve kterém se snažíme naplňovat své povolání a konat dobro? Jak se neunavit maličkostmi a neztrácet síly nad nepodstatnými věcmi? V životě můžeme běžet podle toho, co nám lidé dovolí, nebo k čemu nás volá Bůh. Chceme mít vyšší a dlouhodobé cíle? Pokud ano, bez obnovy sil se neobejdeme. Jeremiášův příběh je svědectví o zkušenosti s Boží obnovující láskou.

V knize Jeremiáš vidíme, že Bůh nemá problém pracovat s lidskými emocemi. Mnohem větším problémem se jeví lhostejnost. Možná, kdybychom my hledali člověka pro úkol, který Bůh svěřil Jeremiášovi, naše volba by byla jiná. Hledali bychom někoho, kdo lépe zvládá konfrontaci. Někoho, kdo si tolik věci nepřipouští. Paradoxem je, že to, co lidé vidí jako křehké, Bůh nazývá železným sloupem. Jeremiáš byl citlivý plačící prorok, který se ovšem nikdy nepřidal k hlasité většině, která šla zcela špatným směrem. Citlivost je dar a s případnou přecitlivělostí si Bůh umí poradit.

Obrazy v naší představivosti jsou silnější než slova. Máme s tím zkušenost z našeho vizuálního světa. Proto také lépe rozumíme Jeremiášovi. Další jeho dva obrazy hovoří o stejné věci. Je to hlína v rukou hrnčíře, který ji tvaruje dle své představy a děravá cisterna. Oba obrazy jsou propojené - nádoba i cisterna nesou obsah. Skutečně, člověk je nádobou schopnou nést obsah. Je užitečná, krásná a vznešená nádoba. Pokud nejsme užiteční a krásní, můžeme očekávat změnu tvaru.

Jeremiáš se ptá řadu otázek, jedna se ale vrací stále znovu a znovu: "Co se to s vámi stalo?” Naráží na to, že jsme na Boha zapomněli, a vyzývá nás, abychom si vzpomněli. Protože on si na nás pamatuje. Jsme to my, kdo zapomínáme, že Bůh všechno vidí, a že schovat se před ním do jakéhokoliv úkrytu je holý nesmysl. Ozvěnu Jeremiášových slov slyšíme ve zvolání zločince na kříži po Ježíšově boku, který před svou smrtí Ježíše požádal: „Pane, vzpomeň si na mě.“ Bůh si na nás pamatuje. A co více, Bůh proměňuje naše srdce.