Element Podcast Hradec Kralove Unknown

V příběhu Jákobova snu, se dozvídáme Boží slib, že Bůh bude s ním. Není to ovšem Jákob, kdo se obrací k Bohu, ale Bůh, kdo se obrací k Jákobovi. Slib je to skvělý: Pokud ho bude doprovázet Bůh, který je láskou, nemusí se ničeho bát, protože láska zahání strach. V příběhu Ježíše vidíme dramatický způsob, jak se toto zjevení projevilo v něm, který je nazván Immanuel, Bůh-s-námi. Zjevení přítomnosti slibuje, že Bůh bude vždy s námi.

Křesťané věří, že Bůh je jako Ježíš. Pokud jsme na vážkách, jaký je Bůh, podíváme se na Ježíše, jak se choval, mluvil a jednal on, a víme přesně. Následování Ježíše je cesta od strachu k lásce. Zjevení samo o sobě ovšem není zárukou správné cesty. Proto u Ježíšových učedníků vidíme ještě jeden velký důraz, který zjevení doplňuje – důraz na poznávání. Křesťanství je unikátní cesta kombinující zjevování Boha a naše postupné poznávání.

Vánoce jsou příběhem krásy, která se rodí uprostřed temné pustiny izolace a ztráty, a záchrany uprostřed válečné vřavy. I kdyby se nám mohlo zdát, že jsme zapomenuti, Bůh pod povrchem našeho příběhu rozjíždí ještě jiný, lepší příběh, do kterého nás zve. Takový lepší příběh má potenciál zázraku.

Brýle mámení, které si každý z nás nějakým způsobem někdy nasazuje, jsou tvořeny skly Domněnky a obroučky Zvyku. To v čem jsem vyrostl je „normální“ a já to často přejímám bez přemýšlení. Je to ale moudré? Není lepší tyto brýle sundat a vydat se na cestu zkoumání sám za sebe a to včetně zkoumání existence Boha? Bůh se do našeho života necpe, on trpělivě čeká, až přijdeme sami. A doufá, že přijdeme. A setkání s Ním nás nepochopitelně a neočekávatelně promění.

Každý z nás máme nějaké touhy a přání, skrze které chceme dosáhnout plnosti. Někdo prožívá v životě více údolí, jiný vrcholů. Na životě Komenského a Šalamouna můžeme vidět, že jen množství vrcholů nám tu plnost nezaručí. Tu plnost dává Bůh. Bůh nám ale neslibuje evangelium prosperity – že život s Ním nás zbaví bolesti, neúspěchu a nemocí. Bůh nám slibuje, že v tom bude vždy s námi, že nám dá pokoj, že vždy naplní naše srdce. Nezáleží na tom, jak jsme daleko od Boha, záleží na tom, zda jdeme směrem za Ním. Protože náš směr určí destinaci, kam nakonec dojdeme.

Mezera mezi lidmi skutečně existuje a je to v pořádku. Jak ale máme usilovat o něco společného, když jsme tak jiní? Není chyba, že jsme rozdílní. Rozdílnost ve skutečnosti přitahuje, obohacuje, a proměňuje. Jsme stvořeni k obrazu extravagantního Tvůrce, který dělá nové a překvapivé věci. Proto potřebujeme mít mezi sebou ůzné skupiny. Rozdíly mezi námi vždy budou, ale je to naše každodenní volba, jak je přemostíme.