Osobnost Plus Český rozhlas

„Ruská intelektuální menšina je uvedena do stavu pasivní letargie a má pocit, že to, o čem vedení státu rozhoduje, se děje bez toho, aby o tom oni cokoli věděli. A pak je další část společnosti, která je totálně zděšena agresivní politikou, kterou si analyzuje jako propagandistický tah,“ popisuje rusista Tomáš Glanc, který v Rusku dlouho žil a profesně sleduje vývoj jeho společnosti už dekády.

„Nějakou dobu potrvá, než budou nasazeny poslední rezervy z obou zemí. Záleží samozřejmě na tom, jak efektivně budou nasazovány. Nebo pokud je některá ze stran vyplýtvá, jak to vidíme na ruské straně při bojích o místa, která nejsou zas až tak významná. Válka bude ještě minimálně dva roky,“ odhaduje vojenský historik Tomáš Řepa v Osobnosti Plus.

Po ruských prezidentských volbách se u nás psalo, že drtivá většina Rusů na našem území Vladimira Putina nevolila. „To, že je u nás nejvíc těch, kteří volili proti Putinovi, mi připadá docela pravděpodobné. V tzv. špionážní relevanci bych tomu dal 95 procent. Problém je v tom, že se hovořilo o 20 tisících Rusů, ale žije jich tady asi 30 tisíc,“ naznačuje investigativní novinář Respektu Jaroslav Spurný.

Historik Vít Smetana z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd tvrdí, že ruský prezident Vladimir Putin má hned čtyři „poradce“: Ivana Hrozného, Petra Velikého, Kateřinu Velikou a Josifa Vissarionoviče Stalina. „Ten rozšiřoval hranice Ruska skutečně svědomitě. Také se opakovaně dopouštěl genocidy na částech vlastního obyvatelstva, u kterých viděl třeba jen možné problémy,“ říká v Osobnosti Plus.

„Smál jsem se v pár vyhrocených situacích, i v jedné hraniční na Ukrajině. Tam byl smích asi obranným mechanismem,“ popisuje Andreas Papadopulos, zahraniční zpravodaj České televize v Polsku, který byl několikrát jako válečný zpravodaj ve válčící Ukrajině. Tehdy jeli do obléhaného ukrajinského Bachmutu, který byl ze tří stran obklopen ruskými vojsky.

„Sobotní íránský útok izraelskou společnost vyděsil,“ myslí si ředitelka Herzlova centra izraelských studií na Univerzitě Karlově a analytička Irena Kalhousová. „V ten moment, kdy na Izraelce letělo více než 300 projektilů, seděla většina Izraelců doma a čekala, jak to celé dopadne. Jistě to na chvíli umlčelo vnitropolitické sváry a protesty, protože teď je nepřítel zcela jasně vnější a zásadní.“