Virtuální světy Jamese Colea Český rozhlas

Fallout je jedna z těch her, které se hned po vydání stávají okamžitými klasikami. Pro mne nastavil Fallout laťku hodně vysoko hned v několika oblastech. Sound design rozprskávajících se mrtvol, hratelnost, inovace, příběh, soundtrack. Řadě současných her se vytýká příliš úporné lpění na realističnosti, vzpomeňme crippled limb systém, který mne několikrát donutil se se zlomenou nohou belhat pustinou k nejbližšímu doktorovi (který byl o dva dny cesty jinde).

Arkádové hry jsou pro řadu lidí vůbec prvním bodem kontaktu s fantastickým světem videoher. Tím, čím je dnes pro hráče veletrh E3, byly pro mě oprýskané maringotky přivážející herní novinky s vykloktanými páčkami a drobným stříbrným jazýčkem, který do hladových útrob přesouvá ohmatané mince. Široké dětské zorničky a tenisky zlomené od stání na špičkách. Byl to tehdy jednodušší svět.

Filosofii jsem studoval, což mi dává jedinečné právo tvářit se, že vím, o čem mluvím. V tomto díle proto budeme spolu s pedagožkou a digitální filosofkou Ditou Malečkovou prožívat a analyzovat virtuální světy – místa pečlivě konstruovaná tak, aby zprostředkovala zcela konkrétní emoce a prožitky. Přesnost, s jakou jsou vývojáři schopni předvídat, co budeme v některých chvílích prožívat, je neobyčejná a je to právě tato schopnost, která z her dělá umění tak nesmírně intimní. 

Proces streamování videoher mě fascinuje. Nemohu od něj odtrhnout zrak, podobně jako od dopravní nehody, letu horkovzdušného balonu nebo two girls, one cup. Je na něm něco kouzelně elementárního. Vracím se do doby, kdy jsem se po škole díval kamarádovi přes rameno a on se neobratně prokousával levely coby špičatá Lara Croft. Čas plynul pomalu a my jím propadávali jako lžíce malinovým želé.

To, že jsou počítačové hry umění, jsme už ustavili jako fakt. V tomto díle se budeme bavit o svébytné estetice her. Herní vizualita totiž není jen kabát, ale určující znak média. Hra je estetický objekt a mě zajímá, co je pro herní estetiku jedinečné a specifické. Snažím se najít způsob, jak nepřevádět jedinečnost herního média na již známé formy. Zajímá mě spíše, jaké světy každý žánr vytváří.

RPG jsou bezesporu mým oblíbeným herním žánrem her. Mám rád nepopiratelné klasiky jako Witcher III, Might and Magic, Fallout nebo Baldur’s Gate, popřípadě Diablo nebo poslední Assasin’s Creed.