Když vypráví nápověda Český rozhlas

Je to už pár let, co mě napadlo, že máme v Kolíně málo soch. Myslím soch lidí, soch, které jsou „zasazené“ do ulic, jsou součástí města, žijí v Kolíně s jeho obyvateli.

Letos v dubnu to bude deset let. Budu své obdivovatelce říkat Pětka. Proč Pětka, to se dozvíte na konci. Pětka mě tehdy požádala o přátelství na facebooku. Že prý je moje čtenářka a moje knihy miluje. Neměla jsem důvod jí nevěřit, protože podobné žádosti o přátelství dostávám od svých čtenářek i čtenářů pravidelně.

Tenhle příběh mi vypravoval kamarád Pavel, se kterým občas jedu z Prahy, vystoupím v Kolíně a on pokračuje do Pardubic. Tak, Pavle, máš slovo!

Některým mužům říkám metodici. Že jste o tom nikdy neslyšeli? Ani jste nemohli. Muži metodici totiž tají, že jsou metodiky, a jejich ženy tím pádem nevědí, že mají doma muže metodiky a jsou přesvědčeny, že mají doma nemehla, které radši o žádnou domácí práci nežádají, protože už mají vyzkoušené, že nadělají víc škody než užitku.

Pokaždé, když vidím v televizi Emílii Vášáryovou, vzpomenu si, jak jsme na podzim v roce 2000 zkoušeli v Činoherním klubu hru, Návrat do pouště, kde paní Milka, jak jsme jí všichni říkali, hrála sestru Petra Nárožného.

Moje minulé vypravování má tuhle únorovou tečkou. Jenom vám krátce připomenu, o co minulou neděli šlo. Kamila, stejně stará se mnou, kterou znám čtyřicet let, mi dala před Vánoci „dárek“ s datem spotřeby do července 2005. Chcete vědět, jak to dopadlo? Tak poslouchejte!