Hrotcast HROT

Vysokorychlostní tratě prosperitu automaticky nezaručí. V Číně na to mají data, na Slovensku se shodli, že se jejich stavba nevyplatí. Proč je tedy Česko tak tlačí?



Stát i mnozí ekonomové se doslova zamilovali do vysokorychlostních tratí (VRT). Není divu, v odborné společnosti panuje stále přesvědčení, že vysokorychlostní tratě představují revoluci v oblasti dopravy a logistiky. Jejich dopad na územní rozvoj má být podle odborníků značný. „Je to skutečná cesta pro restart české ekonomiky, pro rozšíření možností průmyslu, hospodářství, ale i společnosti,“ uvedl například ministr dopravy Martin Kupka. Podobně mluví i Martin Švehlík, náměstek ředitele stavební správy vysokorychlostních tratí: „Máme od vlády důležitější úkol – přispět k posílení české ekonomiky a také k dalšímu rozvoji regionů“. 

Podle hlavního analytika Hrot24 Miroslava Zámečníka nejsou ale vysokorychlostní tratě pro ekonomiku Česka taková spása, jak se obecně věří. Z VRT totiž profitují centra (a to ještě ne všechna), ale ne vždy i odlehlé periférie. Je to vidět v Číně, která má s VRT velké zkušenosti – na jejím území je jich 45 tisíc kilometrů. Zámečník poukazuje na studie, které v Číně ukázaly zásadní věc: „Čím jsou regiony hůř vybaveny lidským a fyzickým kapitálem, tak jenom samotná dodávka toho fyzického kapitálu v podobě rychlého dopravního spojení to nezmění. Jinými slovy, talent jde tam, kde talent už je." 

A ten se podle Zámečníka koncentruje ve velkých centrech, jako je Praha, Drážďany, nebo Vídeň. „Kdybychom se na to dívali optikou Číny, tak zjistíme, že zastávka VRT v Česku bude určitě jedna, a to Praha, a možná ještě jedna další. Nové byznysy, zejména ty, které jsou závislé na vysoké koncentraci a nabídce vzdělaných lidí, porostou tam, kde se cesty potkávají a ekonomika roste,“ říká Zámečník. „Benefity VRT opravdu nejsou automatické, vždy záleží na tom, jaká je v daném městě struktura populace, jak jsou lidé vzdělaní, jací jsou tam investoři,“ dodává. 

Mimochodem, podle serveru Zdopravy.cz Slovensko vysokorychlostní tratě nechystá. Tamní ministr dopravy Jozef Ráž po návštěvě Číny, kde si tamní tratě vyzkoušel, uvedl, že na Slovensku VRT nedávají smysl. „Na tom našem Slovensku, ať už ze severu na jih, nebo ze západu na východ, se, jak jsme se od dozvěděli, stavět nevyplatí. Jejich využitelnost by nebyla na takovou vzdálenost naplnitelná,“ řekl Ráž. Dodal ale, bude dělat všechno pro to, aby slovenské vlaky jezdily rychlostí alespoň 160 km/h. Zemi by to podle něj velmi pomohlo.  

Kde dávají VRT smysl? Proč by v Česku byla jedna zastávka VRT. A vyplatí se vůbec? Poslechněte si podcast.  

Každá pokročilá firma by měla stát o to, aby ženám vytvořila výhodné podmínky, říká v novém Hrotcastu analytik Miroslav Zámečník. Podle něj je důležité najít efektivní řešení, jak podporovat rodiny bez negativních sociálních efektů.Vláda představila konkrétní parametry podpory dostupného nájemního bydlení – v první fázi půjde zhruba o osm miliard korun z Národního plánu obnovy. Podle ministra pro místní rozvoj Ivana Baroše se jedná o výhodné nájmy pro mladé do 35 let, veřejně prospěšné profese a lidi, kteří nepatří mezi pětinu populace s nejvyššími příjmy. „Cílová skupina je široká, pokrývá zhruba dva miliony obyvatel včetně části střední třídy,“ vysvětlil ministr. Jenže analytik Hrotu24 Miroslav Zámečník upozorňuje: „Zasahování do trhu vždycky působí nějaké deformace.“Stát si od svého záměru mimo jiné slibuje i větší podporu porodnosti. Právě ta byla klíčovým tématem nového vydání Hrotcastu. Podle Miroslava Zámečníka se ukazuje, že i přes velkorysé vládní podpory nebyl pozorován očekávaný nárůst počtu nově narozených dětí. Podle něj jsou přitom tyto programy často velmi nákladné a ekonomicky neúčinné.Je tedy otázkou, jak moc může a má stát zasahovat do osobních rozhodnutí občanů o založení rodiny. „Řešení je vytvořit podmínky pro to, aby se snižoval ten ‚zápřah‘ žen,“ vysvětluje analytik Hrotu24. „Aby co možná nejdříve mohly do práce a přispívaly do rodinného rozpočtu. Což znamená, že existují takové ‚odlehčovací‘ služby. To u nás moc není,“ dodává Zámečník.Podle něj je důležité najít efektivní řešení, jak podporovat rodiny bez negativních sociálních efektů. Příkladem mohou být dětské skupiny přímo tam, kde ženy pracují. „Dětské skupiny u zaměstnavatelů, to je super. Protože jste zároveň v kontaktu s tím dítětem. Každá pokročilá firma by měla stát o to, aby ženám vytvořila takové podmínky, a stát by to měl daňově podporovat,“ říká Zámečník. „Historický průlom nastal loni, nově se dává pět procentních bodů sleva na sociálním pojistném zaměstnavatelům za ženy, ale i další skupiny, kterým se dá částečný pracovní úvazek,“ dodává analytik.Jaké jsou další kroky pro vyšší porodnost? Proč je dnes na Západě standard mít první dítě ve 40 letech? Co to znamená pro ženy a trh práce? Poslechněte si podcast.

Vize, reVize, Česko na křižovatce, restart, atd - prezentacemi plné vzletných slov o tom, kam má Česko posunout se to jen hemží. Ne vždy, nebo téměř nikdy, se ale vyplní, nebo mají nějaký reálný základ. Ne nadarmo i hlavní analytik Hrot24 Miroslav Zámečník často cituje bývalého německého kancléře Helmuta Schmidta, „kdo má vize, měl by se nechat vyšetřit“, což dokonale ilustruje pochybnosti o realistickém dosažení vzdálených cílů. "Je to strašnétrápení, protože první takovou podobnou výzvu jsem podepsal v roce 2000. A proč od toho roku 2000 to nevyšlo? Proč se tady neustále bavíme na konferencích, politici zveřejňují vize,a to je vše", popisuje Zámečník

 

Jsme, podle Zámečníka, „sumci v aspiku“, což ilustruje stagnaci a pomalý pohyb v mnoha důležitých oblastech. Svůj díl dává také politická kultura, kde nedostatek dlouhodobé a konzistentní vize brání významným změnám: "My se pohybujeme tempem jako sumci v aspiku. Protože jsme strašně nedůslední. Prostě Češi nemají tu výdrž", komentuje možné příčiny analytik Hrot24.

 

To vše se děje i přes vysoké investice do výzkumu a vývoje, které jsou v Česku mnohem vyšší než v jiných evropských zemích. Podle Miroslava Zámečníka to může být i tím, že se nedostatečné zaměření na „moonshoty“ - ambiciózní projekty s vysokým potenciálem. Diskuze se dotýká i strukturálních problémů v řízení investic a vlastnictví. "Česko už delší dobu dává možnost odepisovat ze 100% náklady na výzkum inovace. Akorát se stále firmy nedovedou se správcem daně dohodnout, co je ten uznaný náklad", líčí Zámečník dlouhodobou praxi. 

 

Klíčem k úspěchu je podle něj dlouhodobá a konzistentní hospodářská politika. Zámečník upozorňue, že některé země, jako Singapur, úspěšně oddělují důležité ekonomické otázky od politických sporů, což jim umožňuje dosahovat efektivnějšího růstu. Pro Česko by mohlo být klíčové inspirovat se těmito přístupy a zaměřit se na vytvoření prostředí, které podporuje inovace a dlouhodobý ekonomický rozvoj. Do takového prostředí ale podle něj patří i neúspěchy. "V zemi, kde se daří inovacím, se musí vyskytovat obrovský množství neúspěchů. A obrovský množství propálených peněz, už to svědčí o aktivitě a odhodlání", upozorňuje Zámečník. Poslechněte se podcast.

řes 2 miliardy dolarů přiklepl nedávný summit čistého vaření africkému kontinentu. Státy, neziskové organizace i velké korporace se snaží ukázat na globální problém, který se dotýká i České republiky. V Africe stále 900 milionů lidí topí na otevřených ohništích dřevem nebo dřevěným uhlím, což výrazně přispívá k emisím skleníkových plynů. Tento způsob získávání energie "produkuje zhruba stejné emise, jako námořní a letecká doprava dohromady", upozorňuje hlavní analytik Hrot24 Miroslav Zámečník. Navíc je podle něj tento způsob ekologicky neudržitelný a způsobuje výrazné zatížení místních ekosystémů. Význam čistého vaření přesahuje hranice Afriky. Nedostatek udržitelných způsobů vytápění v Africe přispívá k sociálním a ekologickým problémům, které vedou až k masivní migraci obyvatel směrem do Evropy. I proto mají do Afriky zamířit slíbené peníze. "Velmi důležitý je ten vstupní kapitál. Ti lidé jej k pořízení moderních vařičů nedají dohromady. Oni žijí ze dvou dolarů denně. Jinými slovy: jediné co připadá v úvahu je, že dostanou plynovou bombu s vařičem a pravidelně za to platí. Prostě splátkový prodej", vysvětluje Zámečník. Střih, pojďme teď tisíce kilometrů do České kotliny. Ve které je to během zimy a topné sezóny někdy pořádně cítit. "Toto je opravdu v zájmu zdraví populace na venkově a nejen tam", varuje Zámečník. Přesto řada lidí dál pokračuje v topení tuhými palivy, nebo pokusy jako je slavná ostravská raketa s olejem, pilinami v PET lahvi. Stát přitom poskytuje štědré dotace na výměnu kotlů. A to až 95 %. Jenže pro nízkopříjmové domácnosti může být obtížné uhradit i zbývající 5 % nákladů. Jedním z možných přístupů je zavedení systému splátek, který by umožnil domácnostem splácet kotle postupně. "Prostě musíme přijít s nějakou formou splátkového režimu. Když to řeknu napřímo, jde o leasing na kotel", popisuje analytik Hrot24. Klíčovou součástí řešení má, podle analytika, být i kontrola toho, čím lidé topí, byť jde o velmi "citlivá debatu". Inspirace "africkou cestou" čistého vaření může přinést nečekané změny i pro české domácnosti, při přechodu na ekologičtější způsoby vytápění. "Inspirace subsaharskou Afrikou se může zdát vzdálená, ale může to fungovat. Ostatně chudí lidé mají stejné problémy, kdekoli na světě jsou. A u nás jsou", uzavírá Zámečník.

Mistrovství světa v ledním hokeji v Praze a Ostravě. Akce v návštěvnosti útočí na rekord v počtu diváků, který padl - shodou okolností - také v Praze, v roce 2004. Těmi, kdo budou těžit z této akce, jsou hotely, restaurace a místní podniky, které profitují z přílivu turistů. Nepřímo i město Praha a celá Česká republika: „Když je šampionát dobře uspořádaný, je to signál i pro kongresový byznys, že takové akce město umí, že je kompetentní", vysvětluje analytik Hrotu24 Miroslav Zámečník v nejnovějším Hrotcastu.

Téma, o kterém se kromě sportu mluvilo, byly vstupenky. A také cena občerstvení, v hokejové fanzóně se půllitr prodává za 110 korun. Pivovar se ale brání, že to nebyl on, kdo cenu zavedl – určil ji hokejový svaz. „Nevím, jak se vymlouvají, ale myslím, že použili jednu z výmluv, která je pro Čechy úplně spolehlivě iritující: že ty jiné šampionáty byly mnohem dražší,“ dodává pobaveně Zámečník. Podle oficiálního vyjádření Petra Břízy, šéfa organizátorů pražského mistrovství světa, vzešla „výsledná suma z analýzy organizačního výboru u obdobných vrcholných akcí v tuzemsku i v zahraničí.“

Je to také 20 let od momentu, kdy se divákům otevřela někdejší Sazka Aréna, nyní O2 arena v pražských Vysočanech. Její vznik provázely dohady o státní garance. Aleš Hušák, tehdejší vládce Sazky, kvůli tomu na zahájení nepozval premiéra Vladimíra Špidlu a ani jednoho ministra z jeho vlády.

„Odvrácená strana toho je, že původní rozpočet byl někde kolem 2,5 miliardy a finální cena byla 7,5 miliardy korun, což Sazku výrazně oslabilo,“ vysvětluje Miroslav Zámečník. A dodává: „Když se o pár let později v rámci konkurzního, respektive reorganizačního řízení dělal posudek, tak posudek na hodnotu od Ernst & Young byl 1,5 miliardy.“

V podcastu se mluví i o pořádání dalších velkých sportovních akcí včetně olympiád a jejich finanční zátěži. Pouze dvě olympiády za posledních 60 let byly podle všeho ziskové – Los Angeles 1984 a Salt Lake City. Miroslav Zámečník vysvětluje, že úspěch Los Angeles spočíval v tvrdém vyjednávání s Mezinárodním olympijským výborem a minimálních nákladech.

Naopak mnoho olympiád, včetně těch v Soči nebo Londýně, skončilo po finanční stránce nelichotivě kvůli obrovským investičním nákladům. „Sarajevo nebo Athény dopadly také velmi ekonomicky špatně. Byly to země, které byly už tak hodně zadlužené. A toto jim ještě velmi přitížilo,“ popisuje Zámečník.

Jaká olympiáda byla nejdražší? Jak se zjistí, že se megalomanská sportovní akce skutečně vyplatí, a proč musí vždy stavbu spolufinancovat město nebo stát? Dozvíte se v Hrotcastu.

Argentinský prezident Javier Milei, známý svým excentrickým chováním, naordinoval své zemi tvrdá úsporná opatření. Devalvoval měnu, propustil tisíce státních zaměstnanců, o polovinu snížil počet ministerstev. Podle hlavního analytika Hrot24 Miroslava Zámečníka by se některými jeho opatřeními mohlo inspirovat i Česko.