MišMaš Art Winternitzova vila

Máša Pivovarová a Míša Vrchotová do studia tentokrát společně pozvaly Jiřího Fajta, který od roku 2021 vede mezinárodní projekty v rámci drážďanských státních uměleckých sbírek. V Lipsiusbau se pod jeho kurátorským vedením na jaře otevřela výstava Fragmenty paměti, která propojuje svatovítský poklad s díly tří současných umělců: Edmunda de Waala, Josefa Koudelky a Juliana Rosefeldta. Nejen o této výstavě, ale i o dalších plánech v Drážďanech i v Praze se svým hostem diskutují ve Winternitzově vile.

Czechdesign, který loni oslavil dvacáté výročí své existence, je dnes významnou platformou, která organizuje designérské soutěže, díky nimž si svůj nový vizuální styl vybrali například Člověk v tísni, Galerie hlavního města Prahy, pražská Akademie výtvarných umění nebo metropole samotná. Vedle správy nejstaršího portálu, který se věnuje podpoře lokálního designu a zabývá se i jeho prodejem, vede v současné době výzkum, jak zkvalitnit vizuální prostředí veřejných nemocnic a zefektivnit jejich navigační systém.  Jak dostat kvalitní design do běžného života? A jak moc se podle Jany Vinšové scéna českého designu posunula za posledních dvě dekády, kdy společnost Czechdesign vede? Nejen o tom s ní ve Winternitzově vile mluví Míša Vrchotová.

Galerie Středočeského kraje (GASK) v Kutné Hoře vystavuje dílo manželů Švankmajerových. Do studia Winternitzovy vily přijal pozvání kurátor této výstavy a zároveň vedoucí uměleckého oddělení GASKu Richard Drury. Máša Pivovarová s ním mluví o analogiích mezi manýrismem a surrealismem, celosvětovém významu Jana Švankmajera, jeho pohledu na současnou ekologickou krizi, emancipačním cyklu Evy Švankmajerové i dalších výstavních plánech Galerie Středočeského kraje.

Ve Špálově galerii v Praze probíhá výstava s názvem Černý Petr. Máša Pivovarová si do studia pozvala vystavujícího umělce Jakuba Janovského a kurátora expozice Petra Vaňouse. Společně probírají charakteristické motivy Jakubovy tvorby: dětství, vanitas nebo postavy zbavené tváří. Dotýkají se ale i vlivu Charlese Baudelaira a Edgara Allana Poea nebo významu šedé barvy, která je pro Jakubovy obrazy příznačná.

Oblastní galerie Liberec vystavuje obrazy Ivany Lomové. Máša Pivovarová se malířky, která původně vystudovala architekturu, ptá na rodinné zázemí, zkušenosti s grafickou i animovanou tvorbou nebo pocity, které zažívala, když poprvé vystavila svoje obrazy. Mluví také o námětech, které se Ivaně Lomové do obrazů neustále vkrádají, jako jsou okna, Praha nebo dětství. Malířka ale také například prozrazuje, jak složité je nepozorovaně fotografovat na veřejných místech, jak bojuje se svým sklonem k perfekcionismu a co pro ni znamená zastavený čas.

Německý vizuální umělec, teoretik a pedagog Joseph Beuys na počátku sedmdesátých let na düsseldorfské Akademii vyzval, aby do jeho ateliéru byli přijati všichni zájemci o studium bez ohledu na talent, a svůj koncept, že každý může být umělcem, shrnul do termínu „sociální socha“. O tom, jak důležitým kritériem je o půl století později talent nejen u přijímacích zkoušek na Akademii výtvarných umění, ale pro vznik a podstatu současného uměleckého díla vůbec, diskutují historička a teoretička umění Milena Slavická, ředitelka Společnosti Jindřicha Chalupeckého Karina Kottová a výtvarný umělec, první laureát CJCH a vedoucí ateliéru Grafika 2 na pražské AVU Vladimír Kokolia. Do studia Winternitzovy vily je pozvala Míša Vrchotová.