Čestmír Strakat‪ý‬ Čestmír Strakatý

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 68 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Dnešní děti jsou konfrontovány se spoustou informací mnohem dřív než generace před nimi, což ale neznamená, že jsou na ně připraveny. U předškoláků se tak nezřídka projevuje enviromentální úzkost a čtvrtina 12letých viděla podle dostupných dat porno, což je ve skutečnosti dost podhodnocený údaj, upozorňuje Michaela Slussareff z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, která se věnuje výzkumu vlivu digitálních technologií na vývoj a zdraví dětí a je také zapojená do probíhajícího Festivalu umění a kreativity ve vzdělávání, jehož 4. ročník pořádá platforma uMĚNÍM ve spolupráci s desítkami kulturních a vzdělávacích organizací po celé České republice. Stres ale zažívají i jejich rodiče, kteří se ve snaze obstát při výchově svých potomků co nejlépe a uchránit je před nástrahami online světa dočítají na nejrůznějších internetových platformách, co všechno dělají špatně, přičemž univerzálně platný návod neexistuje. Řešením, jak se zorientovat v digitální džungli, která je pro nejednu mámu a tátu rejdištěm sexuálních predátorů a prostorem pro kyberšikanu nebo další nebezpečí, zatímco pro jejich ratolesti příslibem dobrodružství plného her a kamarádů, je vstupovat do ní spolu a o potenciálních nástrahách se bavit. Nezakazovat, ale přistupovat k mobilům a tabletům stejně jako ke knížkám – společně si prohlížet, co v nich vidíme, komentovat to, věnovat pozornost tomu, co dítě zajímá nebo naopak čeho se bojí, a ptát se proč. Tímhle způsobem lze „ošetřit“ i dostupnost problematického obsahu, což si Michaela Slussareff ověřila v praxi. Jak digitální technologie ovlivňují produkci dopaminu, co je video deficit a kdy k němu dochází, proč by měly děti vědět, co děláme na mobilu, nebo kolik času je v jednotlivých věkových skupinách optimální na mobilních zařízeních trávit? Na to všechno jsem se ptal, protože s tím dost pravděpodobně budu jednou konfrontovaný a vy třeba taky.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 55 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Vodní slalomář a kajakář Vavřinec Hradilek ukončil před pár dny profesionální kariéru, a tak mě zajímalo, jaké to je, udělat po bezmála třiceti letech takové životní rozhodnutí. Přiznává, že o něm přemýšlel dlouho a snadné to nebylo, protože pádlovat ho pořád baví a od devíti let měl to štěstí, že denně chodil na vodu s úsměvem. Pozitivní vztah k ní ale neměl odjakživa, splývat neumí dodnes a dlouho se bál i plavat. Přestože je dvojnásobným mistrem světa v individuální kajakářské disciplíně a majitelem stříbrné olympijské medaile z Letních olympijských her v Londýně, obešel nejednu peřej, kterou jeho kamarádi dali. Přiznává, že v tu chvíli je těžké nenechat se strhnout skupinou a být jediným, kdo z lodi vyleze, ale to, že stát se může na vlně cokoli, pochopil už jako dítě, když měl jeho starší bratr Václav během soustředění juniorské reprezentace vážnou nehodu na kanále, při které málem přišel o život. A fakt, že v partě, se kterou divoké řeky jezdí, se už spousta lidí včetně jeho blízké kamarádky utopilo, to potvrzuje. A nejsou zřejmě poslední. Aby se dokázal vrátit na místa, kde k tragédiím došlo, opakuje si, že odešli při tom, co je bavilo a naplňovalo nejvíc. Vzdát se svého snu a sjet jeden z největších asijských veletoků Indus, který patří k extrémním vodáckým výzvám, nechce. Je přesvědčen, že blbá náhoda ho může potkat i na přechodu. Co dalšího mu stojí za to nedržet se při zemi, čeho v životě lituje, jaká píseň mu hrála v hlavě na olympijských stupních vítězů, co měl Mezinárodní olympijský výbor ruským sportovcům nabídnout, nebo jak vzpomíná na StarDance, si poslechněte v našem rozhovoru.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 69 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Protestovat proti Green Dealu je nesmysl, říká soukromý zemědělec Daniel Pitek s tím, že opatření, která jsou součástí Zelené dohody pro Evropu, jsou důležitá a dobrá. Fakt, že ke klimatickým změnám dojde, nelze ignorovat a pouhou adaptací krajiny je nebudeme sto zvládnout. K tomu abychom byli uhlíkově neutrální by přitom stačilo snížit naši spotřebu o třetinu, jak vypočítal kanadský profesor českého původu Václav Smil, na kterého se Pitek odkazuje. Každopádně to, že budeme hospodařit jinak, jak v lesnictví, tak v zemědělství, je jasné už nyní a úplně jednoduše se může stát, že se tu budou pěstovat pomeranče. Jižní Morava, kdysi jedna z nejúrodnější oblastí České republiky, už je na tom dnes z hlediska výnosů obilí hůř než bramborářská Vysočina. Pitek se přitom netají obavami, že se systém začne rozpadat, což by v konečném důsledku mohlo znamenat, že člověk jako druh nebude schopen přežít. Ohrožená je už například potravinová bezpečnost ve Španělsku, což se může stát i nám, a ne nutně ve vzdálené budoucnosti. Nechce ale strašit a věří, že situace nás donutí se o půdu lépe starat. Přispět by k tomu mohl i zákon o rodinných farmách, který má podpořit životaschopnost venkova a zmírnit koncentraci moci v oboru, která je bezpečnostním rizikem. Jaký způsobem sám žije a proč se zatvrdil, k čemu bude potřeba přistoupit, abychom nežili obklopeni stepí, jsou agrobaroni skutečně problém, nebo proč letos vezme tradice prvomájového polibku pod rozkvetlou třešní za své? I o tom jsme s Danielem Pitkem mluvili.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 58 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Petr Cífka je zpět! Filmový publicista a majitel serveru Moviezone se vrátil, abychom probrali tentokrát vlastně docela dobré filmy a seriály. S výjimkami. Mluvili jsme o Občanské válce od režiséra Alexe Garlanda, Rebel Moon 2 od Zacka Snydera, dokumentech Tady Havel, slyšíte mě? a Hranice Evropy nebo o fenoménu posledních týdnů, výborném seriálu Fallout. Jak se nám to všechno líbilo a na co se těšit příště? Dozvíte se v rozhovoru.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 67 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Stejně jako na moři, ve vzduchu nebo na zemi je i na informačním bojišti nutná schopnost útočit, bránit se a získávat informace, říká plukovník Ivo Zelinka, někdejší výsadkář a účastník misí v Afghánistánu, dnes velitel Skupiny kybernetických sil a informačních operací. V praxi to znamená, že členové jeho útvaru neustále monitorují potenciálně nebezpečné informace, jejichž závažnost vyhodnocují a na základě toho přistupují k takzvanému prebunkingu nebo debunkingu. V tom prvním případě upozorňují, co pravděpodobně zasáhne informační prostor, jako tomu bylo u masakru v obchodním centru Krokus na předměstí Moskvy, u kterého bylo od první chvíle jasné, že z něj Rusové obviní Ukrajince, byť se k teroristickému útoku přihlásil Islámský stát. Včasné varování před šířením takových zpráv je relativně efektivní strategií, limity jsou v její omezené trvanlivosti, funguje dva až tři měsíce. Horší je jejich vyvracení, tedy zmiňovaný debunking, protože lidská psychika reaguje na prvotní sdělení. Navíc přibližně 4 % Čechů jsou chronicky proruská, dalších 11 % k tomu má dost blízko, nejpočetnější je šedý střed a na opačném protipólu stojí atlantisté. V rámci strategické komunikace přistupuje Zelinkova jednotka ke všem vyjmenovaným jako k třídění raněných na bitevním poli. Ti, kteří spadají do první kategorie, zranění přežijí bez ohledu na to, jestli se jim budou věnovat, nebo ne. V druhé naopak nepřežije nikdo, kdyby udělali bůhvíco. A pak jsou tu ti, u kterých bude adekvátní péče rozhodující. Nejvíc pozornosti je proto potřeba upřít na nerozhodnuté, váhající a znejistěné jedince, o což dlouhodobě a nepřetržitě usilují. Stejně jako zdravotníkům ani jim služba nikdy nekončí. Co je pro společnost extrémní hrozbou, čeho všeho jsou hackeři schopní, jak se provádí psychologické operace, v jakém stavu je česká armáda a daří se jí lákat do svých řad mladé nebo jaká mylná představa koluje o výsadkářích? I tom jsme mluvili.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 80 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Byl to očistec, hodnotí Marek Wollner uplynulé dva roky, kdy čelil nařčení ze sexuálního obtěžování a šikany, které ho stálo pozici šéfredaktora reportážní publicistiky veřejnoprávní televize. Stalo se tak po „vzájemné dohodě náročné pro obě strany“, jak ukončení dlouholeté spolupráce komentovala ve svém oficiálním vyjádření ČT s dovětkem, že se jedná o jednoho z nejlepších novinářů v zemi. Wollner k tomu dodává, že se mu v 57 letech zhroutil svět, a to tak fatálně, že poprvé v životě přemýšlel o sebevraždě a zvažoval způsob, jak to provést. Ví, že svou pravdu nikdy 100% neprokáže a nakonec to vždycky bude jeho tvrzení proti tvrzení druhé strany. Redakce Reportérů podle něj byla „normální skupina, žádná mravoučná nedělní škola“ a pro něj samotného nebyly vulgární výrazy a vtipy žádné tabu. Připouští, že byl na redaktory a redaktorky tvrdý. Odpověď na to, co se mu vlastně stalo, hledá v knize Reportér na odstřel. Odmítá, že v ní pere špinavé prádlo, nebo dehonestuje bývalé kolegy. Obavu, že to z jejích stránek nejen generální ředitel ČT Jan Souček vyčte a dostojí své pohrůžce zveřejnit vyšetřovací protokol celé kauzy, nemá. Vlastně se na to těší. Při psaní svého autobiografického románu totiž prý zjistil, že klíčoví svědci mají velice blízko právě k novému šéfovi veřejnoprávní televize. V rozhovoru se k němu vrací opakovaně. Ale vrací se taky v souvislosti se svým koncem taky k Andreji Babišovi. Na jaké další shody okolností narazil, co považuje za velkou chybu bývalého generálního ředitele ČT Petra Dvořáka, proč donedávna četl Babišovy papírové noviny nebo co mu řekl psychiatr Radkin Honzák? Poslechněte si sami.