SHOWOFF IDU, Institut Umění divadelní ústav

V celosvětovém měřítku měla pandemie katastrofální dopad na sociální vazby a komunity. Opatření k omezování kontaktu mezi lidmi a k zastavení šíření nemoci postavila nové bariéry mezi umělce a jejich publikum. Bezkontaktní realita pandemie dala vyniknout nerovnostem, které ve společnosti existovaly již před jejím vypuknutím, zviditelnila nevyhovující pracovní a ekonomické podmínky a zhoršila související psychologické potíže, které se často týkají i divadelníků.

Tento podcast je reflexí na diskusi čtyř divadelníků a výzkumných pracovníků o tom, jak by se scénická umění mohla změnit a transformovat některé ze svých praktik tak, aby dosáhla lepší, empatičtější a udržitelnější podoby.

Protiepidemická opatření divadelní tvorbě nepřála. Pomohlo omezení divadelní činnosti dramatičkám a dramatikům, kteří tvoří spíše o samotě, nebo se tím jejich křehká existenční situace ještě zhoršila?
Jaká témata vnesl Covid-19 do činoherního divadla? Jsou texty z tohoto období introvertnější nebo naopak extrovertnější? Byly iniciativy, které měly zmírnit následky covidu v oblasti nového dramatu úspěšné?
Na příkladech projektů Living Newspaper londýnského divadla Royal Court Theare, festivalu mladých dramatiků Ľubimovka v Moskvě, chorvatské série inscenovaných monologů Monovid-19 nebo soutěže slovenských a českých textů Dráma pořádané bratislavským Divadelním ústavem pojednává nový podcast o udržitelnosti dramatu jako literárního a dramatického žánru.

V této epizodě představujeme několik projektů digitálního divadla realizovaných na platformě ZOOM. Společně s tvůrci z České republiky, Maďarska, Portugalska a USA jsme se zaměřili na povahu tohoto v poslední době expandujícího divadelního subdruhu: na možnosti, které nabízí, na tvůrčí proces přípravy online projektů a na strategie, jak si udržet pozornost diváků v online prostoru. V diskusi jsme se věnovali také k rozdílům mezi tradičními divadelními postupy a digitálním divadlem a otázce jejich vztahu i budoucího vývoje divadelního oboru.

Odrazovým můstkem pro diskusi v rámci cyklu „Green Thursdays“ i pro tuto epizodu bylo dotazníkové šetření Divadlo a ochrana životního prostředí, které bylo realizováno v rámci Noci divadel v České republice na jaře 2020 a v němž těsná většina respondentů uvedla, že se aktivně, avšak zároveň spíše nahodile snaží snižovat environmentální dopady své činnosti. S hostkami a hostem z České republiky, Polska a Francie jsme hovořili o aktuálních trendech šetrnosti v divadelním provozu a kulturní mobilitě i o tom, jak téma udržitelnosti rezonuje v komunikaci s publikem, uměleckých programech a v situaci zpomalení vyvolaném pandemií, s nímž se dennodenně a více či méně organicky vyrovnáváme. Od konkrétních příkladů, postojů a opatření jsme se přes akcentaci jejich udržitelného managementu a systematické evaluace přenesli k úvahám o uměleckých i osobních praktikách a údělu scénických umění v kontextu evropské Zelené dohody i nové, pandemické a postpandemické normality.

Východiskem pro tuto epizodu podcastu ShowOff byla stejnojmenná diskuse s českou divadelnicí žijící v Norsku Nelou H. Kornetovou, řeckým teatrologem a kritikem Savasem Patsalidisem a litevským odborníkem na současné středoevropské divadlo Martynasem Petrikasem. Hlavním předmětem diskuse bylo hledat a formulovat důvody a smysl existence analogového divadla ve 21. digitálním století. Výsledný podcast je shrnutím těch nejzásadnějších momentů z celé debaty.. Proč chodit do divadla, když v našich kapsách nosíme bránu k nekonečnému množství zábavy? Může mít divadlo svou komprimovanou podobu, nebo je vůči komprimaci rezistentní? Jak se k offline setkávání v jednu chvíli na jednom místě vztahují dnešní generace, které žijí již od narození online? Je důvod se v budoucnu bát o živé kontakty, nebo se jich máme spíše obávat? Tato epizoda nabízí několik málo odpovědí a pokládá spoustu otázek. O budoucnosti divadla pohledem teoretiků i praktiků tentokrát s Jiřím Šimkem, zakladatelem souboru Ufftenživot (www.ufftenzivot.cz), hercem a divadelníkem.

V rámci webináře věnovanému roli divadel a divadelních škol ve veřejném prostoru jsme se pokusili nejen referovat o tom, jaká je situace ve vybraných divadelních školách v Polsku, Maďarsku, Holandsku a Čechách, ale společně přemýšlet o důležitých aspektech instituční politiky v evropském kontextu a ve vzájemné provázanosti těchto škol. Jako společná klíčová témata jsme identifikovali hlubinnou péči o kvalitu vztahů a instituci, převzetí vlastní odpovědnosti, vytváření aliancí a sítí, nové možnosti vedení a využívání iniciativ ze všech úrovní instituce, zmenšování rozdílu mezi proklamacemi a performativitou, otevřenost a ochota jednat veřejně. O divadle jako kulturní instituci tentokráte s vědeckou pracovnicí Filosofického ústavu AV ČR a pedagožkou Alicí Koubovou.