Když vypráví nápověda Český rozhlas

Tenhle příběh je sice skoro dvacet let starý, ale je to pro mě vzpomínka, kterou mám hodně ráda. Kdysi dávno dávali na Nově, na konci zpráv, naše oblíbená zvířátka, vzpomínáte si? Mě pokaždé napadlo, že sestříhají dokument, který je o něčem úplně jiném, namluví k němu vtipný komentář, my se zasmějeme a zapomeneme na katastrofy, na které jsme koukali během zpráv.

Vážně! V Kolíně na Zálabí se stal zázrak! V sobotu jsem šla s naším drsnosrstým jezevčíkem Baxíkem pro noviny a všimla jsem si - ono si ani nešlo nevšimnout - vykopnutého odpadkového koše na hlavní cestě ke kolínskému lesoparku Borky. Odpadky se samozřejmě vysypaly a válely se kolem vykopnutého koše.

V květnu 2011 se měla začít v Činoherním klubu zkoušet hra Kukura, ve které skutečný Juraj Kukura bilancuje svůj život. Dva týdny před zahajovací zkouškou za mnou přišel tehdejší ředitel Činoherního klubu, Vladimír Procházka.

Je to už pár let, co mě napadlo, že máme v Kolíně málo soch. Myslím soch lidí, soch, které jsou „zasazené“ do ulic, jsou součástí města, žijí v Kolíně s jeho obyvateli.

Letos v dubnu to bude deset let. Budu své obdivovatelce říkat Pětka. Proč Pětka, to se dozvíte na konci. Pětka mě tehdy požádala o přátelství na facebooku. Že prý je moje čtenářka a moje knihy miluje. Neměla jsem důvod jí nevěřit, protože podobné žádosti o přátelství dostávám od svých čtenářek i čtenářů pravidelně.

Tenhle příběh mi vypravoval kamarád Pavel, se kterým občas jedu z Prahy, vystoupím v Kolíně a on pokračuje do Pardubic. Tak, Pavle, máš slovo!