Host Lucie Výborn‪é‬ Český rozhlas

„Máchův Máj ve své době nebyl pochopen, je to jako kdyby byl vržen kámen do poklidné hladiny jezera. Rozčeřil českou společnost,“ říká vypráví regionální badatelka, knihovnice a publicistka Renata Mauserová. Jak hledat příběh skutečného člověka v osudu, který známe jako romantický obraz rozervaného básníka? Poslechněte si celý rozhovor.

Label je kamarád, ne diktátor, kontruje zpěvák kapely Mirai přesvědčení, že by vydavatelství hudebníkům vnucovala, jak mají muziku dělat. Rozpoznatelný styl prý pomáhá se prosadit, na novém albu Tomodachi se však skupina rozhodla v rámci popu zaexperimentovat. „Stejně se pravidla té hry neustále mění, takže to, co fungovalo před dvěma třemi nebo pěti lety, není jistota,“ míní Mirai Navrátil. Co ho na ohlasech alba překvapilo? Poslechněte si celý rozhovor.

Obor klinické farmacie má u nás světlou budoucnost – medikací je v dnešní době spousta a lékaři jsou odborníci především na svou oblast. „Každý pacient by měl mít svého klinického farmaceuta a jednou za čas jet na lékový servis, zda je medikace dobře poskládaná,“ vysvětluje vedoucí Oddělení klinické farmacie ÚVN v Praze, Irena Murínová, která se těší například z toho, že s klinikou spolupracuje i řada praktických lékařů.

Herečka Eliška Balzerová slaví zásadní výročí – 27. dubna oslaví 50. výročí svatby, v květnu půlkulaté narozeniny a také 60 let na divadelních prknech. S čím člověk vstupuje na jeviště po tolika letech? „Minulý rok jsem měla novou premiéru. Byla jsem rozechvělá, ale zjistila jsem, že díky tomu, co mám za sebou, jsem byla na jevišti svobodná a šťastná,“ vypráví. Letos získala v rámci Audioknihy roku ocenění Nejlepší interpretka za načtení memoárů Roky od Annie Ernauxové.

V šestém ročníku soutěže o Cenu Hanzelky a Zikmunda Cestopis roku vybrala porota z 39 titulů pět nominovaných. Byl mezi nimi i geografický román Jiřího Černického Kongo severu. „Je to sonda nejenom do podstaty člověka, ale i přírody. A to mě zajímá daleko víc než cestopis,“ vysvětluje vizuální umělec Černický, který před 30 lety přešel pěšky 15 zemí Afriky.

Po celém světě sbíral inspiraci pro album Když chlap svléká tmu. Pro jeden klíčový předmět však nemusel chodit daleko, našel jej u sebe v peřinách. „V té písničce říkám: takové malé nenápadné značky. Já si vždy říkám, to nemůže být náhoda, že tam vždy něco takto zůstane,“ líčí Igor Orozovič, hudebník a herec. Jak se brání tendenci předměty hromadit? A bojí se temnoty noci?