Očima Saši Mitrofanova Novinky.cz

Vítězem osmašedesátého ročníku soutěže Eurovision Song Contest, který skončil sobotním finálovým večerem ve švédském Malmö, se stal švýcarský zpěvák Nemo. Nejsem cílová skupina této soutěže a nedíval bych se na finále, kdyby nešlo o politiku víc než o umění. 

„Nazdar, soudruzi!“ – „Zdar, soudruhu ministře obrany!“ „Soudruhu nejvyšší veliteli!“ Zaznělo to ve čtvrtek 9. května na Rudém náměstí, kde probíhala vojenská přehlídka ruských ozbrojených sil za účasti soudruha nejvyššího velitele Vladimira Putina. Tak se musí oslovovat příslušníci ruských ozbrojených složek.

Prezident Petr Pavel napsal: „Předvolební výroky Andreje Babiše podněcující protiukrajinské nálady považuji za nevhodné, nefér a nebezpečné. Ale kampaň jeho oponentů, která z něj a hnutí ANO dělá zastánce ruských zájmů, je stejně nefér a stejně nebezpečná. Jedno ani druhé politickou kulturu v naší zemi nezlepší a důvěru občanů v politiky nezvýší.“

Spouštěčem pro tuto úvahu se stalo foto knihy v ruských sociálních sítích. Na obálce je děda s bílými vlasy a vousy, ale ve vojenské uniformě s velkým množstvím metálů a za ruce ho drží z jedné strany chlapeček a z druhé strany holčička. Název knihy je Besedy o válce. Encyklopedie pro nejmenší.

Sluníčko svítí, hejtři šílí. Život je fajn. Když je vaše práce chozením po aktivní sopce, je přirozené, že vás ta láva chce dostat. Ale o věčně se durdících hejtrech, ať už dobrovolnících, nebo placených silách pod jednotným velením psát nechci. Stačí zmínka.

Předem bych chtěl vysvětlit, proč je téma dnešního zamyšlení důležité i pro nás. Na první pohled se totiž může zdát, že stav ruské protiputinovské opozice je vysoce odborná záležitost. Tak tomu i bylo, leč v mírových dobách. Nyní by měla vědět i širší veřejnost, co lze od agresívního Ruska očekávat.