Nudge - jak postrkovat druhé, aby udělali to co maj‪í‬ EDU lab

Všimli jste si, jak často se rozhodujeme sice ve svém zájmu, ale nakonec ne ve svůj prospěch? Jíme jídlo, ze kterého nám je potom špatně, utrácíme peníze, které nemáme a pak se trápíme tím, jak je včas splatit, volíme své zástupce, za které se potom stydíme, investujeme do vztahů, u kterých víme, že nebudou fungovat. Je to zajímavý úkaz odhalující schizofrenii člověka, který stojí před rozhodováním: sáhnout po okamžitém uspokojení nebo se rozmyslet a odolat pokušení s tím, že se mi to nakonec vyplatí.

Naší preferenci rozhodovat se jaksi automaticky a podle svého aktuálního rozpoložení bez ohledu na dlouhodobé následky využívá mnoho lidí, institucí a firem, abychom udělali „to, co je pro nás vlastně dobré“. Jde o jemný a nenásilný stimul, který již před pár lety autoři Richard Thaler a Cass Sunstein nazvali příhodným slovem nudge. Česky bychom asi řekli šťouch. V jejich podání to byl systém takových pošťouchnutí, postrčení - stimulů, které nás vedou k tomu, jak zlepšit svoje rozhodování, jak to nazvali, o svém zdraví, bohatství a štěstí. Tak jo. Jak ale víme, že ten stimul je pro naše dobro?

Dnešní EDU lab vás chce vyzbrojit k tomu, abyste rozpoznali šťouchání, která nás denně někam usměrňují, a dokázali se OPRAVDU SAMI rozhodovat, co uděláte. Abyste dokázali posoudit, jestli je to dobré OPRAVDU PRO VÁS. Protože těch, kdo vám to chtějí říct ZA VÁS a vašimi ústy je stále dost.