EDU lab Richard Furych

“Pochopíme-li motivy a mechanizmy skupinového myšlení, bude možné ovládat a řídit masy podle naší vůle, aniž by o tom věděly,” to jsou slova jednoho z otců pro některé moderní public relation, pro jiné propagandy, pro jiné reklamy, Edwarda Louise Bernayse, synovce slavného psychoanalytika Zikmunda Freuda. Pojďte si poslechnou zajímavý a poučný příběh, který se téměř rozplynul v nánosech času a zapomenutí, hraničících se záměrným opomenutím.
Výroba souhlasu: jeden zapomenutý příběh totálního vítězství informační války.

Jak je možné, že jinak schopní a inteligentní lidé, zaujímající významné posty, prokazují zároveň značnou neschopnost, když dojde na kvality jako nezávisle uvažovat, dohlížet důsledky svých činů, a podle toho kompetentně rozhodovat a chovat se v souladu s těmito rozhodnutími? Co byste řekli vy? Kde jsou lidé, kteří to umí? Jsou vidět čím dál méně? Ztrácí se nějak do pozadí? Nedokáží se prosadit?
Jak je možné že právě místa, kde je takových schopností potřeba nejvíc, zaujímají stále ve větší míře lidé průměrní a spíše všehoschopní než schopní?

Dějiny se kolem nás valí jako rozvodněná řeka a máme možnost být svědky toho, jak o náš souhlas bojují většinou dva a někdy i více alternativních výkladů. Čím si můžeme být jisti je, že některé z nich jsou logicky uměle vytvořené. Buď úplně vymyšlené nebo, a to v naprosté většině, pracující s polámanou a překroucenou pravdou a jsou návodné buď díky nevědomosti nebo kvůli zlému úmyslu.
Dobrá zpráva je, že existuje způsob jak si v tom udělat pořádek. Provedu vás 1+10
charakteristickými triky a nástroji, které používá stohlavá hydra zvaná propaganda.
Dnešní laboratorní pokus v edulabu je diagnostický. Alespoň může být, pokud se tak rozhodnete. Vezměte si k ruce vámi vybraný vybraný článek, reportáž, projev nebo rozhovor a projděte ho s tužkou v ruce za poslechu tohoto dílu edulab. Může být opravdu odkudkoli –
stačí, že máte podezření, že tu něco nesedí. Nemělo by to být těžké. Takže bud teď zastavíte a najdete si zkušební materiál nebo vás čeká poslech podruhé. A víte, že podruhé možná není špatná volba? Jsou věci, které se vyplatí si zopakovat. Každopádně, pokud máte svůj zkušební text před sebou, zapněte play a dělejte si čárky na vašem kontrolním seznamu. Možná neuděláte jedinou, možná všech 10. Nebo dokonce 11. A šance je veliká. To vše díky
bující propagandě v Čechách. A všude jinde.

Všimli jste si, jak často se rozhodujeme sice ve svém zájmu, ale nakonec ne ve svůj prospěch? Jíme jídlo, ze kterého nám je potom špatně, utrácíme peníze, které nemáme a pak se trápíme tím, jak je včas splatit, volíme své zástupce, za které se potom stydíme, investujeme do vztahů, u kterých víme, že nebudou fungovat. Je to zajímavý úkaz odhalující schizofrenii člověka, který stojí před rozhodováním: sáhnout po okamžitém uspokojení nebo se rozmyslet a odolat pokušení s tím, že se mi to nakonec vyplatí.

Naší preferenci rozhodovat se jaksi automaticky a podle svého aktuálního rozpoložení bez ohledu na dlouhodobé následky využívá mnoho lidí, institucí a firem, abychom udělali „to, co je pro nás vlastně dobré“. Jde o jemný a nenásilný stimul, který již před pár lety autoři Richard Thaler a Cass Sunstein nazvali příhodným slovem nudge. Česky bychom asi řekli šťouch. V jejich podání to byl systém takových pošťouchnutí, postrčení - stimulů, které nás vedou k tomu, jak zlepšit svoje rozhodování, jak to nazvali, o svém zdraví, bohatství a štěstí. Tak jo. Jak ale víme, že ten stimul je pro naše dobro?

Dnešní EDU lab vás chce vyzbrojit k tomu, abyste rozpoznali šťouchání, která nás denně někam usměrňují, a dokázali se OPRAVDU SAMI rozhodovat, co uděláte. Abyste dokázali posoudit, jestli je to dobré OPRAVDU PRO VÁS. Protože těch, kdo vám to chtějí říct ZA VÁS a vašimi ústy je stále dost.

V dobách kdy nikdo nelže a je obtížné prohlédnout houští slov a tvrzení valící se na nás ze všech stran, je osvěžující zůstat nohama na zemi a odrazit se od toho, na co si můžeme sáhnout, co můžeme vidět. Od reálií a skutečností, které existují bez ohledu na nás. Příklad takového osvobozujícího odstupu od dennodenních sporů o pravdu a lež vám nabízím v dnešním EDUlab. Chci vámi sdílet některé myšlenky z knihy V zajetí geografie: Jak lze pomocí 10 map pochopit světovou politiku, z roku 2016 od britského autora Tima Marshalla, která je výjimečně nezaujatým a brilantně srozumitelných zasvěcením do zákonitostí a souvislostí ovlivňujících rozhodování vládců a politiků v klíčových regionech světa. Jejich rozhodování o věcech, které se nás velmi týkají. Propojením historických skutečností a zeměpisných map demonstruje, že, i když nejde o bezvýhradnou předurčenost, jak se která země na mezinárodním poli zachová, jsou karty rozdané geologickým vrásněním, tedy řekami, horami nebo přístupem k moři, jednou z hlavních příčin, proč se kolem nás děje to, co se děje. Všechny kapitoly pomáhají chápat známé události a jejich příčiny, čtete je jedním dechem. Když jsem se přesvědčil, že popis knihy charakterizující ji jako maximálně neideologickou a ve své přímočarosti a věcnosti pro některé čtenáře možná až nepříjemnou nebo cynickou, bylo mi jasné, že hned první kapitola o Rusku je to, co je dobré znát. Zvlášť když dnes slyšíme úvahy o tom, kteří z mocných tohoto světa vůbec mají dostatečné znalosti o zákonitostech geopolitiky. Pojďte se vzdělat na jedinečné procházce s Timem Marshallem, který s neprůstřelnou důsledností vypráví bez zátěže předsudků, morálních hodnocení a určování toho, kdo je dobrý, kdo zlý a kdo ošklivý. Věřím, že těchto pár minut s dnešním EDUlabem a jeho pohledem na mapu Ruska a jeho historickou geografii, vás může nejenom nalákat na dalších 9 úžasných kapitol. Je osvěžující podívat se na ně z pohledu faktů a fyzických reálií, které tu vždy byly, jsou a budou. Posuďte sami.

Jednou z klíčových technik, kterou jako profesionální kouč ve své práci využívám, je tzv. přerámování. Stejně jako můžeme například váš totožný portrét zasadit svým pozadím – rámem - do prostředí kvetoucí zahrady nebo doutnajícího spáleniště - a vytvořit tak velmi rozdílný dojem a jinou náladu, ve které váš obraz ostatní nakonec uvidí - můžeme v naší hlavě stejná fakta interpretovat naprosto odlišným způsobem. Co takhle známý pohled na sklenici s vodou: někdo ji vidí jako ještě z poloviny plnou, jiný už z poloviny vypitou. Tento pohled může mít zásadní vliv na to, jak vnímáme svět, co si myslíme, jak se zachováme. Dnes vás chci upozornit na odvrácenou stranu této techniky zvané framing. V hromadné komunikaci se totiž hojně používá k ovlivňování veřejného mínění. Vašeho myšlení. K ovlivňování toho, jak si vysvětlovat fakta kolem nás a co si myslet. A to vše bez toho, aniž bychom si tohoto ovlivňování byli vůbec vědomi. Prostě geniální. - Pro dnešní laboratorní demonstraci jsem potom pro vás vybral dva pohledy, opět ty nejviditelnější, tedy na dění kolem konfliktu mezi ruským medvědem a anglosaskou západní aliancí. Vybral jsem několik zarámování, které nabízí americký historik Timothy Snyder ve své úvaze „15 důvodů proč svět potřebuje ukrajinské vítězství“ a v kontrastu potom zarámování obrazu, který používá druhá strana propagandy pro získání svých spojenců. Věřím, že tyto příklady nabízí nejlepší způsob, jak zvýšit naši schopnost takový framing prohlédnout a nepoddat se mu.