David Dorůžka o tom, že k prožitku hudby není nutné mít hudební teoretické znalosti, stačí ji pouze cítit a proč není samotná škola zdaleka tak důležitá, jako to, co se děje i mimo ni.

Dneska byl mým hostem jazzový kytarista, skladatel a držitel čtyř hudebních cen Anděl David Dorůžka. David je krásný příklad toho, že když děláte to, co milujete, promítne se to i v kvalitě vaší práce. David patří k nejlepším jazzovým hudebníkům nejen u nás, ale široko daleko. Hrát na kytaru začal už v dětství. V 17 dostal stipendium na prestižní americké Berklee College of Music odkud se vydal hrát do New Yorku.

Bavili jsme se o umění improvizace v hudbě, o rovnováze mezi radostí a disciplínou, která dává hudbě hloubku, a také o tom, že k hudbě není nutné mít hudební teoretické znalosti, stačí ji pouze cítit.

O tom, že samotná škola není někdy zdaleka tak důležitá, jako všechno vedle ní, jaký je rozdíl mezi americkým a evropským jazzem a o tom, jaká je v Polsku dlouhá tradice hrát a poslouchat kvalitní jazz.

Že už neplatí rčení Co čech, to muzikant, ale systém našich Základních uměleckých škol nemají ve světě obdoby a že když chceš, aby tvá hudba bavila ostatní, musí primárně bavit i tebe.