jizerské *ticho

jizerské *ticho

Podcast o městech v Jizerských horách, kde chcípnul pes. Ale hlavně o lidech, kteří nepřestali věřit, že dokonce i tam je pod dlažbou pláž.

  1. 26 JAN

    #49: Uranové legendy

    Pamatuju si to jako dneska. Byly to tehdy dva kulturní šoky najednou. V jeden den. První, když jsem v Doksech objevil kino Máj, které navrhl Karel Hubáček. Druhý, když jsem v tamních opečovávaných interiérech od Otakara Binara a LidmilyŠvarcové objevil knihu Českolipská satisfakce. Vypadala jako další pokračování legendární trilogie o městských subkulturách Kmeny. Tak byla dokonalá. Ale bylo to ještě lepší. Kniha o big beatové scéně na Českolipsku totiž vznikla přímo v ČeskéLípě. V nakladatelství Deus Rudy Živce. Od té doby jsem jeho aktivity nepřestal sledovat. Kromě knih vydává také tištěný kulturní měsíčník Lípa magazín (v dnešní době!), zpravodajský server i-noviny.cz a v neposlední řadě také celou řadu dokumentárních filmů. Tím nejnovějším jsou Uranové legendy. Ruda ke spolupráci na filmu o těžbě uranu na Českolipsku přizval celou řadu zvučných jmen včetně Jakuba Königa, Miloslava Šmídmajera nebo druhého hosta Podcastu,režiséra Honzy Dufka. Objev uranu obrátil v šedesátých letech minulého století život na Českolipsku doslova vzhůru nohama. Do té doby zapomenutého a vylidněného regionu v Sudetech začaly ve velkém proudit tisíce lidí. Vysoké platy, nové bydlení, nadstandardní zaměstnanecké výhody. Film Uranové legendy propojuje autentické osudy lidí s příběhy a legendami, které se po desetiletí vyprávěly mezi horníky na Českolipsku. Premiéra dokumentu bude 23. února v pražském kině Atlas, pro nedočkavce je nachystaná na 19. února předpremiéra v České Lípě. Tak si to nenechte uniknout!

    1h 11m

  2. 20/11/2025

    #48: Anna Habánová

    Dnes začíná v Oblastní galerii Liberec, která už se tak nejmenuje, ale mně se tenhle původní název líbí víc, výstava Argonauti ideálu. S její kurátorkou Aničkou Habánovou jsem se poprvé potkal před dvanácti lety, když společně se svým manželem Ivošem otevírali v Liberci výstavu Mladí lvi v kleci. Což bylo mimochodem ještě v předchozím sídle Oblastní galerie, v Liebiegově paláci. Výstava tehdy vůbec poprvé ve velké ucelené kolekci představila tvorbu německy hovořících výtvarníků z Čech, Moravy a Slezska v meziválečném období. Musel jsem si dát bacha, abych to dobře napsal, protože slovní spojení „německy hovořící výtvarníci z Čech, Moravy a Slezska“ je totiž něco, na čem si Anička hodně zakládá 😊 To ale ostatně dobře poznáte při poslechu Podcastu. V souvislosti s výstavou Mladí lvi v kleci ještě také vzpomínám, jak mě tehdy nadchla výprava stejnojmenná kniha, která vyšla u příležitosti výstavy. No a teď se Anička do Oblastní galerie vrací, aby na tehdejší výstavu navázala představením německy, ale i česky hovořící liberecké výtvarné scény první poloviny 20. století. Mladé Liberečany hledající vyšší umělecké cíle nazval v průběhu Belle Époque básník Erich Posselt jako Argonauty ideálu. Výtvarný rozkvět liberecké scény ale nastal až ve dvacátých let 20. století, kdy se nejmladší nastupující generace malířů a grafiků naplno zapojila do umělecké tvorby. A jak už je u Aničky zvykem, skvělou výstavu doprovází neméně skvělá kniha! Výstava Argonauti ideálu je otevřena do 22. února 2026.

    1h 11m

  3. 10/11/2025

    #47: David Pavlišta

    17. listopadu se v Liberci otevře krajská náplavka. Pokud vám to zní jako nějaká banální informace, řekněte si to ještě jednou. 17. listopadu se v Liberci otevře krajská náplavka. Už lepší? Nebo snad ještě pořád nic? Chápu, že lidem z měst, kde mají velkou a volně přístupnou řeku jako Labe, Vltavu a tak, to nemusí sepnout úplně napoprvé. Ale pro nás v Liberci a Jablonci, kteří jsme o existenci Nisy často jen stěží tušili, to je zcela zásadní gamechanger. Vůbec poprvé totiž budeme mít v centru města možnost dostat se až k řece. Ne snad, že by to dřív nešlo, ale museli jste absolvovat trochu toho lezení a seskakování, které není úplně pro každého. Nemluvě o tom, že k nějakému pohodovému posezení to mělo na míle daleko. To všechno se otevřením krajské náplavky v Liberci změní. Stane se tak jak díky studiu re: architekti, tak i Libereckému kraji, který se realizace neúplně snadného projektu zhostil. O tom, co všechno otevření krajské náplavky může a bude pro Liberec znamenat, jsem si povídal se zakladatelem a partnerem studia re: architekti, Davidem Pavlištou. Mně osobně význam liberecké náplavky došel naplno ve chvíli, kdy jsem si listoval knihou Guide to Building Better Cities od magazínu Monocle. Londýn, Kodaň, New York, Zurich, Berlín… Fotka náplavky tam nechybí ani u jednoho z těchto měst. A teď přesně takovou náplavku budeme mít i v Liberci! To by o nás v tom Monoclu už taky mohli napsat. Těším se moc!

    52 min

  4. 20/08/2025

    #46: Tomáš Veselý

    Na Severáku jsem byl snad tisíckrát. Každou roční dobu. Nikdy by mě ale ani ve snu nenapadlo, že chata, která je tam schovaná těsně za hřebenem, může mít tak jedinečnou historii. V Matouschkově mapě z roku 1927 je na místě, kde chata stojí, napsána zkratka Skih. Že by Skihütte? Přesně tak! Lyžařskou chatu jako vůbec první svého druhu v celých Jizerských horách postavil v roce 1926 jablonecký Turnverein. A jako u Turnhalle v Jablonci i v tomto případě si dali na stavbě opravdu záležet. Včetně výběru místa. Jen málokde máte tak nádherný výhled do krajiny. Chata byla postavená za tři měsíce (!) a to nejen díky píli svých stavitelů, ale také jistě i proto, že na žulových základech stála prefabrikovaná dřevěná konstrukce. Od tehdejšího nejvýznamnějšího výrobce dřevěných domů v Evropě, společnosti Christoph & Unmack, závod Černousy. Možná ale ještě větší zázrak než můj „objev“ příběhu chaty, je to, že se dochovala v téměř původní podobě. Trochu shodou náhod, ale posledních sedm let díky Tomášovi Veselému, který se o chatu láskyplně stará. Když se půjdete podívat dovnitř, poznáte to na každém kroku. Mimochodem, když jsem se s Tomášem poprvé potkal, tipoval jsem ho na svého vrstevníka. Takže nádherných 50. O to víc jsem byl v šoku, když mi řekl, že si chatu pořídil, aby měl co dělat v důchodu. Přesně tak – tomuhle sympaťákovi s hlasem Aloise Švehlíka je už 63! Tak příjemný poslech a co nejdřív na chatu Severák vyrazte. Ať už obdivovat její krásu, kochat se dalekými výhledy nebo ochutnat jejich pivo. Hore zdar!

    52 min

  5. 17/04/2025

    #45: Štěpán Slaný

    Víte, jak poznáte, že děláte hodně dobrej fesťák? Že se vám na něj i ty nejlepší kapely hlásí samy. Ale co je ještě víc, že na vašem festivalu hrají zadarmo. Zbožné přání všech promotérů, o kterém se 99,99 % z nich může maximálně jen zdát. Štěpánovi Slanému, někdejšímu reprezentantovi ve florbale, ne. Ten to totiž společně se svými parťáky Honzou a Tiberiem zažívá s festivalem Banát už čtrnáct let. Letos se přesně takhle vydají za českými krajany na rumunsko-srbské hranici třeba Tata Bojs nebo PSH. Takže rozhodně žádný kapely lokálního významu. Co je přimělo a společně s nimi i spoustu dalších interpretů a především tisíce diváků cestovat tisíc kilometrů na Balkán? Do zapomenutých vesnic českých krajanů na rumunsko-srbské hranici? Právě výjimečná atmosféra festivalu Banát, který Štěpán & spol. vydupali doslova ze země. Většina návštěvníků je festivalem nadšená tak, že se na místo opakovaně vrací. Často i mimo konání festivalu. A to byl a je i hlavní cíl jeho pořádání. Upozornit a podat pomocnou ruku komunitě našich krajanů, která tam v těžkých podmínkách už po staletí žije v několika českých vesnicích. Ale nezůstalo jen u festivalu. Štěpán se společně s kamarády stará v Banátu o spoustu dalších věcí. Od provozování hospody, penzionu až po vydávání krajanského časopisu. Ale nejlepší bude, když se o tom přesvědčíte sami. I když letos můžete na festival poprvé letět, největším zážitkem je bezpochyby cesta festivalovým vlakem, který vás z Prahy do Banátu odveze ve dvaceti vagonech. Tak ať jste 20. – 23. srpna na značkách!

    1h 6m

  6. 17/03/2025

    #44: Jana Blažková

    V sobotu 22. března budeme v Kryštofově Údolí od 19 hodin promítat kultovní Vláčilův film Adelheid. To hlavní by mělo zaznít hned na začátku, žijeme přece v době prvních pěti vteřin. Pokud čtete ještě dál, tak bych vám rád řekl, že se Adelheid vrací domů, protože právě v Kryštofově Údolí se část filmu na přelomu let 1968 a 69 natáčela. A po projekci nám historik Petr Gajdošík, autor ceněné monografie František Vláčil, řekne něco o filmu a režisérovi. Nic z toho by se ale nestalo bez nadšené podpory starostky Jany Blažkové, která se ale zdaleka neomezuje jen na projekci jednoho, byť naprosto zásadního filmu. To ostatně poznáte v Kryštofáku na každém kroku. Třeba v nedávno zrekonstruované Hospodě U Kryštofa, kterou obec provozuje ve spolupráci s vyhlášeným Beranovým pivovarem z podještědského Trávníčku. Marně přemýšlím, kdy naposledy jsem tady široko daleko viděl, zažil a ochutnal líp vymyšlený a také zrealizovaný koncept restaurace. Projekce filmu se bude odehrávat právě tam, takže když přijdete, čeká na vás víc než výjimečné 1+1. Nemluvě o tom, že Kryštofák samotný je tak podmanivý. Zvlášť když se většina z vás přemůže a přijede do něj vlakem. Švýcarsko hadr! A když budete mít trochu štěstí, mihne se kolem vás paní starostka na vespě (!), na které pravidelně jezdí po obci. Takže jak vidíte, důvodů, proč se vypravit do Kryštofova Údolí je víc než dost. Ideálně tuhle sobotu, kdy tam promítáme Adelheid. O betlémech, dřevěném kostelu a novinském viaduktu nemluvím, protože předpokládám, že o těch už slyšel úplně každý.

    57 min

  7. 26/11/2024

    #43: Adam Forman

    I když jsme s Adamem natočili tenhle podcast už v hlubokém létě, přichází jeho chvíle až teď, už téměř v adventním čase. Bylo by fajn tvrdit, že to je záměr, ale skutečnost je trochu jiná – prostě jsem se ke zveřejnění podcastu dřív nedostal. To ale nic nemění na tom, že jsem vlastně rád, že to tak nakonec vyšlo. Každá chvilka v penzionu Rut, o který se Adam společně s rodinou tak láskyplně stará, je totiž tak trochu adventní. Dobou zklidnění. A to dokonce i během letních prázdnin na břehu Máchova jezera. U toho názvu se teď na chvíli zastavíme. Máchovo jezero se jmenuje Máchovo jezero jenom proto, že jeho název vymyslel v roce 1932 Adamův pradědeček, Rudolf Forman. Do té doby to byl totiž v převážně německém jazykovém prostředí pouze a jen Großteich. Nový název vznikl především proto, aby do penzionu, který Formanovi provozovali ve Starých Splavech, přilákali české návštěvníky. První zápis v návštěvní knize ale patřil někomu jinému. „První náš host v r. 1932 – náš Milošek. Mnoho štěstí!!!“ Milošek není nikdo jiný než nejslavnější režisér, jakého jsme kdy měli. Miloš Forman. Až do roku 1950 právě tady bydlel od jara až do podzimu. Z penzionu se brzy stalo centrum českého kulturního a společenského dění. Mezi hosty se tak třeba objevili i bratři Čapkové. To všechno ale už brzy odnesl čas. Osudové rány penzionu zasadili nejprve nacisté (manželé Formanovi zahynuli v koncentračních táborech) a potom komunisté (v roce 1950 dědicům penzion zabavili a udělali z něj zotavovnu Revolučního odborového hnutí). Penzion dostali Formanovi zpět až v roce 1991. Zdevastovanou budovu postupně opravili tak, že opět dává vzpomenout na její někdejší slavné a vzácné chvíle. Nejlíp uděláte, když se o tom přesvědčíte sami – penzion Rut je otevřený od Velikonoc do listopadu.

    1h 3m

  8. 07/09/2024

    #42: Anna Vaverková

    V sobotu 14. září se v jablonecké Areně objeví Anna Vaverková! Pořád tomu nemůžu uvěřit, ale je to tak. Držitelka cen Apollo a Anděl za Album roku v Jablonci. A ještě k tomu na vernisáži výstavy Karel Klostermann a zrod Šumavy, která je naprosto geniální. Respektive stejnojmenná kniha, ale o výstavě to samozřejmě platí taky. Společně s Annou budou v sobotu v Areně nad Nisou také autoři knihy, Veronika Faktorová a Michal Hořejší. A aby u toho vytržení jen tak nepřestal být, podcast s Annou jsem vyrazil natáčet do Berlína, kde už hezkých pár let bydlí. Do kavárny Tante Emma, která je hned vedle stanice U-Bahnu Schlesischer Tor. Jak uslyšíte v podcastu jméno stanice jsem vyslovil asi až na pátý pokus… Když jsem tam podél Oberbaumbrücke přicházel, nemohl jsem se nedojmout. Právě na konci mostu je klub Watergate, kde jsem před téměř dvaceti lety zažil nejednu skvělou akci. A právě hned u Schlesischer Tor jsme si potom ráno dávali kebab, který chutnal asi tak tisíckrát líp než jakýkoli co jsem potom kdy/kde jedl. Ale pryč s nostalgií a zpět k Anně, která je naopak žhavou současností. Její obě dvě desky EP Roztomilá holka a album Pozdravy z polepšovny jsou naprosto geniální. Marně bych hledal cokoli současného tuzemského, co by znělo tak světově. Ale co mě baví ze všeho nejvíc, je příběh, který stojí za názvem alba Pozdravy z polepšovny. Je to vzpomínka na pozdrav, kterým se s Annou pokaždé loučil její táta. Polepši se! Ani ne ve smyslu, že by zlobila, ale aby se prostě měla dobře. O tom všem jsme si samozřejmě povídali s Annou v novém podcastu. Až si ho poslechnete, vyrazte do Jablonce na koncert a vernisáž. Moc často tady totiž něco takového k vidění a slyšení při vší úctě není.

    56 min
See All (49)

4.3
out of 5
21 Ratings

About

Podcast o městech v Jizerských horách, kde chcípnul pes. Ale hlavně o lidech, kteří nepřestali věřit, že dokonce i tam je pod dlažbou pláž.

Information

  • Creator
    jizerské *ticho
  • Years Active
    2018 - 2026
  • Episodes
    49
  • Rating
    Explicit
  • Copyright
    © jizerské *ticho
  • Show Website
    jizerské *ticho