jizerské *ticho

jizerské *ticho
jizerské *ticho

Podcast o městech v Jizerských horách, kde chcípnul pes. Ale hlavně o lidech, kteří nepřestali věřit, že dokonce i tam je pod dlažbou pláž.

  1. 17 APR

    #45: Štěpán Slaný

    Víte, jak poznáte, že děláte hodně dobrej fesťák? Že se vám na něj i ty nejlepší kapely hlásí samy. Ale co je ještě víc, že na vašem festivalu hrají zadarmo. Zbožné přání všech promotérů, o kterém se 99,99 % z nich může maximálně jen zdát. Štěpánovi Slanému, někdejšímu reprezentantovi ve florbale, ne. Ten to totiž společně se svými parťáky Honzou a Tiberiem zažívá s festivalem Banát už čtrnáct let. Letos se přesně takhle vydají za českými krajany na rumunsko-srbské hranici třeba Tata Bojs nebo PSH. Takže rozhodně žádný kapely lokálního významu. Co je přimělo a společně s nimi i spoustu dalších interpretů a především tisíce diváků cestovat tisíc kilometrů na Balkán? Do zapomenutých vesnic českých krajanů na rumunsko-srbské hranici? Právě výjimečná atmosféra festivalu Banát, který Štěpán & spol. vydupali doslova ze země. Většina návštěvníků je festivalem nadšená tak, že se na místo opakovaně vrací. Často i mimo konání festivalu. A to byl a je i hlavní cíl jeho pořádání. Upozornit a podat pomocnou ruku komunitě našich krajanů, která tam v těžkých podmínkách už po staletí žije v několika českých vesnicích. Ale nezůstalo jen u festivalu. Štěpán se společně s kamarády stará v Banátu o spoustu dalších věcí. Od provozování hospody, penzionu až po vydávání krajanského časopisu. Ale nejlepší bude, když se o tom přesvědčíte sami. I když letos můžete na festival poprvé letět, největším zážitkem je bezpochyby cesta festivalovým vlakem, který vás z Prahy do Banátu odveze ve dvaceti vagonech. Tak ať jste 20. – 23. srpna na značkách!

    1h 6m
  2. 17 MAR

    #44: Jana Blažková

    V sobotu 22. března budeme v Kryštofově Údolí od 19 hodin promítat kultovní Vláčilův film Adelheid. To hlavní by mělo zaznít hned na začátku, žijeme přece v době prvních pěti vteřin. Pokud čtete ještě dál, tak bych vám rád řekl, že se Adelheid vrací domů, protože právě v Kryštofově Údolí se část filmu na přelomu let 1968 a 69 natáčela. A po projekci nám historik Petr Gajdošík, autor ceněné monografie František Vláčil, řekne něco o filmu a režisérovi. Nic z toho by se ale nestalo bez nadšené podpory starostky Jany Blažkové, která se ale zdaleka neomezuje jen na projekci jednoho, byť naprosto zásadního filmu. To ostatně poznáte v Kryštofáku na každém kroku. Třeba v nedávno zrekonstruované Hospodě U Kryštofa, kterou obec provozuje ve spolupráci s vyhlášeným Beranovým pivovarem z podještědského Trávníčku. Marně přemýšlím, kdy naposledy jsem tady široko daleko viděl, zažil a ochutnal líp vymyšlený a také zrealizovaný koncept restaurace. Projekce filmu se bude odehrávat právě tam, takže když přijdete, čeká na vás víc než výjimečné 1+1. Nemluvě o tom, že Kryštofák samotný je tak podmanivý. Zvlášť když se většina z vás přemůže a přijede do něj vlakem. Švýcarsko hadr! A když budete mít trochu štěstí, mihne se kolem vás paní starostka na vespě (!), na které pravidelně jezdí po obci. Takže jak vidíte, důvodů, proč se vypravit do Kryštofova Údolí je víc než dost. Ideálně tuhle sobotu, kdy tam promítáme Adelheid. O betlémech, dřevěném kostelu a novinském viaduktu nemluvím, protože předpokládám, že o těch už slyšel úplně každý.

    57 min
  3. 26/11/2024

    #43: Adam Forman

    I když jsme s Adamem natočili tenhle podcast už v hlubokém létě, přichází jeho chvíle až teď, už téměř v adventním čase. Bylo by fajn tvrdit, že to je záměr, ale skutečnost je trochu jiná – prostě jsem se ke zveřejnění podcastu dřív nedostal. To ale nic nemění na tom, že jsem vlastně rád, že to tak nakonec vyšlo. Každá chvilka v penzionu Rut, o který se Adam společně s rodinou tak láskyplně stará, je totiž tak trochu adventní. Dobou zklidnění. A to dokonce i během letních prázdnin na břehu Máchova jezera. U toho názvu se teď na chvíli zastavíme. Máchovo jezero se jmenuje Máchovo jezero jenom proto, že jeho název vymyslel v roce 1932 Adamův pradědeček, Rudolf Forman. Do té doby to byl totiž v převážně německém jazykovém prostředí pouze a jen Großteich. Nový název vznikl především proto, aby do penzionu, který Formanovi provozovali ve Starých Splavech, přilákali české návštěvníky. První zápis v návštěvní knize ale patřil někomu jinému. „První náš host v r. 1932 – náš Milošek. Mnoho štěstí!!!“ Milošek není nikdo jiný než nejslavnější režisér, jakého jsme kdy měli. Miloš Forman. Až do roku 1950 právě tady bydlel od jara až do podzimu. Z penzionu se brzy stalo centrum českého kulturního a společenského dění. Mezi hosty se tak třeba objevili i bratři Čapkové. To všechno ale už brzy odnesl čas. Osudové rány penzionu zasadili nejprve nacisté (manželé Formanovi zahynuli v koncentračních táborech) a potom komunisté (v roce 1950 dědicům penzion zabavili a udělali z něj zotavovnu Revolučního odborového hnutí). Penzion dostali Formanovi zpět až v roce 1991. Zdevastovanou budovu postupně opravili tak, že opět dává vzpomenout na její někdejší slavné a vzácné chvíle. Nejlíp uděláte, když se o tom přesvědčíte sami – penzion Rut je otevřený od Velikonoc do listopadu.

    1h 3m
  4. 07/09/2024

    #42: Anna Vaverková

    V sobotu 14. září se v jablonecké Areně objeví Anna Vaverková! Pořád tomu nemůžu uvěřit, ale je to tak. Držitelka cen Apollo a Anděl za Album roku v Jablonci. A ještě k tomu na vernisáži výstavy Karel Klostermann a zrod Šumavy, která je naprosto geniální. Respektive stejnojmenná kniha, ale o výstavě to samozřejmě platí taky. Společně s Annou budou v sobotu v Areně nad Nisou také autoři knihy, Veronika Faktorová a Michal Hořejší. A aby u toho vytržení jen tak nepřestal být, podcast s Annou jsem vyrazil natáčet do Berlína, kde už hezkých pár let bydlí. Do kavárny Tante Emma, která je hned vedle stanice U-Bahnu Schlesischer Tor. Jak uslyšíte v podcastu jméno stanice jsem vyslovil asi až na pátý pokus… Když jsem tam podél Oberbaumbrücke přicházel, nemohl jsem se nedojmout. Právě na konci mostu je klub Watergate, kde jsem před téměř dvaceti lety zažil nejednu skvělou akci. A právě hned u Schlesischer Tor jsme si potom ráno dávali kebab, který chutnal asi tak tisíckrát líp než jakýkoli co jsem potom kdy/kde jedl. Ale pryč s nostalgií a zpět k Anně, která je naopak žhavou současností. Její obě dvě desky EP Roztomilá holka a album Pozdravy z polepšovny jsou naprosto geniální. Marně bych hledal cokoli současného tuzemského, co by znělo tak světově. Ale co mě baví ze všeho nejvíc, je příběh, který stojí za názvem alba Pozdravy z polepšovny. Je to vzpomínka na pozdrav, kterým se s Annou pokaždé loučil její táta. Polepši se! Ani ne ve smyslu, že by zlobila, ale aby se prostě měla dobře. O tom všem jsme si samozřejmě povídali s Annou v novém podcastu. Až si ho poslechnete, vyrazte do Jablonce na koncert a vernisáž. Moc často tady totiž něco takového k vidění a slyšení při vší úctě není.

    56 min
  5. 24/08/2024

    #41: Faktorová & Hořejší

    Loni jsem měl Vánoce až 27. prosince. Ten den mi totiž přišla kniha Karel Klostermann a zrod Šumavy. Už dlouho jsem neviděl tak pěkně udělanou knížku (neměl bych to říct nějak vznešeněji?). A to ve všech směrech. Jak grafickým zpracováním, tak výběrem fotek a samozřejmě i textem. Tím se vám hodně okatě snažím naznačit především to, že byste si měli tu knihu okamžitě sehnat. Pokud to samozřejmě ještě jde. A pak taky to, že grafik Milan Krištůfek, tak autoři Veronika Faktorová a Michal Hořejší odvedli naprosto geniální práci. Natolik geniální, že mi ani nedělá žádné problémy psát o knížce o Šumavě v blogu o Jizerských horách. Protože popravdě, jestli bych si fakt něco přál, tak někdy napsat přesně takovou knihu o Jizerkách. Ale buďte v klidu, to se nikdy nestane. Co se ale stalo, že jsem se jednoho krásného letního dne vypravil za Veronikou a Michalem na Šumavu. A kdybych nečetl jejich úžasnou knihu, napsal bych teď, že to bylo jak z Klostermanna. I když celou cestu pražilo slunce a bylo fakt vedro, někde u Prachatic začalo hustě pršet, padla mlha a ochladilo se asi o dvacet stupňů. Ostatně to, jak hodně pršelo, můžete dobře slyšet i v podcastu. Kapky totiž celou dobu vytrvale bubnovaly na střechu stylově zrekonstruované stodoly, kterou si Michal prakticky celou opravil svépomocí(!) Michal to zmíní jen tak ledabyle, stejně jako to, že rekonstrukci navrhlo studio BYRÓ architekti, které za ni získalo v loňském roce nominace jak v soutěži Česká cena za architekturu, tak i Grand Prix Architektů. Ale víte, co je na tom všem nejlepší? Že Veronika s Michalem společně s knihou připravili také putovní výstavu, která svou další zastávku bude mít už 14. září v jablonecké Areně. Za osobní účasti obou autorů! Není to super? Je!

    1h 6m
  6. 21/06/2024

    #40: Marek Řeháček

    Jedna věc mě na Markovi nikdy nepřestane fascinovat. Jak je možné, že dokázal už napsat tolik knih? Navíc nabitých fakty, informacemi a osobními zkušenostmi přímo z místa. Takže něco, co si rozhledně nevycucá jen tak z palce někde od stolu. Jediná Markova knížka by pro mě bez přehánění byla celoživotním dílem. Marek jich přitom už dokázal 53! 53? 53! 53! A to do toho nepočítám desítky nebo spíš stovky článků pro časopisy, rozhlasové pořady… Marek se navíc nevěnuje jen Jizerským horám, jeho akční rádius je mnohem širší, takže už také napsal knížky o Českém ráji, Lužických horách, Českosaském Švýcarsku, Hrádku nad Nisou nebo Žitavě. Kdyby vám to snad přišlo málo, tak vězte, že další knížka, která Markovi vyjde v červenci, se bude věnovat Rujáně. Stejně jako v mnoha dalších případech jsou její nedílnou součástí fotky jeho kamaráda a parťáka na cesta Honzy Pikouse. Těším se moc, protože i když jsem asi jako jediný Čech na Rujáně nikdy nebyl, vždycky mě něčím přitahovala. S Markem jsme se v podcastu shodli, že pro nás Husákovy děti na tom nezanedbatelnou část vlivu bude mít major Zeman, resp. epizoda Modrá světla, která se z velké části odehrává právě na Rujáně. A ze všeho nejvíc sugestivní hudba Zdeňka Lišky, která už asi navždy bude mým soundtrackem k čemukoli, co souvisí s tímto ostrovem. I když jsem původně myslel, že Rujáně budeme věnovat převážnou část podcastu, dopadlo to nakonec samozřejmě úplně jinak. A tak jsme toho s Markem stihli probrat mnohem víc. Příjemný poslech!

    1h 6m
  7. 03/06/2024

    #39: Jiří Macek

    Když jsem byl před dvaceti lety poprvé na Designbloku, odehrával se celý v dost jetým botelu Neptun u Libeňského ostrova. Bylo to moc fajn, hodně se to houpalo, šplouchalo, naklánělo a člověk si užíval ten – v naší zemi jinak hodně ojedinělý pocit – být u něčeho nového. V tu chvíli by mě ale ani ve snu nenapadlo, že se z Designbloku jednou stane taková velevážená instituce mezinárodního významu, která se každoročně odehrává na těch nejprestižnějších místech v Praze. „Největší, nejvýznamnější a nejnavštěvovanější přehlídku současného designu a módy v České republice“ tak rozhodně nepotkal osud těch několika málo skvělých věcí, které u nás pokaždé skončily stejně rychle, jako začaly. Nebo ještě hůř, proměnily se v něco, s čím už nechcete mít nic společného. Úspěch Designbloku pro mě proto nikdy nepřestane být zázrakem první kategorie. Jenže on to vlastně žádný zázrak není. Nic z toho by se totiž nestalo, nebýt ředitelky Jany Zielinski a kreativního ředitele Jirky Macka. A tihle dva nemají na svědomí „jen“ Designblok. Jsou podepsáni i pod cenami Czech Grand Design nebo festivalem Křehký Mikulov. Jako odborní garanti se podíleli také na vzniku projektu Made by Fire, který představuje to nejlepší z českého skla, porcelánu a keramiky. Proč to nepřiznat – zbožňuju prostě všechno, do čeho se ti dva pustí. A řekl bych, že nejsem sám. O to větší bylo moje nadšení, když jsem se dozvěděl, že v Oblastní galerii Liberec přistane už 14. června spektakulární metalická kapsle Designblok Cosmos. Naše drahé město se tak po Praze a Milanu stane teprve třetím místem, kde deset předních českých designérů představí svých deset originálních skleněných děl. Buď tam!

    1h 8m
  8. 05/12/2023

    #38: Hannah Saleh

    Každý, kdo zná Vývařovnu, musí znát i Hannah Saleh. Hrdá teplická patriotka, která „už od dětství miluje kebab, smažený sýr a Dallas“, toho ale zvládá mnohem víc. Třeba naprosto geniálního Průvodce zbytkem republiky, který společně s fotografem Lukášem Havlenou vytvořila pro českou edici magazínu Vice. A my se tak mohli podívat do míst, kam běžný turista jen tak nezavítá. A když už, tak určitě ne na místa, která byla v průvodci. Hannah pro Vice, tentokrát ale už hlavní, americkou edici, také natočila průvodce Guide to Bohemia, který vznikl v rámci jeho food kanálu Munchies. Hannah je taky režisérkou klipů pro Miss Petty nebo Lenku Novou a na svém kontě má třeba i vizuály pro klub Ankali. Ze všeho nejvíc ale miluje své rodné Teplice a vůbec celé Sudety. Se vším, co k tomu patří a u čeho se člověk někdy musí hodně přemáhat, aby to měl rád. Ale posedlost Hannah touto krajinou je víc než nakažlivá a přenáší ji na čím dál tím víc lidí. Své o tom vědí studenti Gymnázia Teplice, kde vedla audiovizuální dílnu nebo dělostřelecká kasárna v Terezíně, které Hannah probouzí k životu prostřednictvím Art Centra Terezín. Její umělecký servis pro Sudety a okolí Adequate Stuff má na svědomí i dokumentární sérii o transformaci starých objektů a jejich pozitivního dopadu na okolí. Ve třech případových studiích Hannah představuje nejen památky, ale především jejich kastelány nebo majitele, kteří se o záchranu objektů zasloužili. Příběhy státního zámku Jezeří, muzea a vetešnictví A. D. Martinice a Univerzálního Psychiatrického Chrámu představí Hannah osobně v úterý 12. prosince v Kině Varšava, tak si to nenechte ujít. Ale ještě předtím si nezapomeňte poslechnout náš podcast!

    59 min
    4.3
    out of 5
    21 Ratings

    About

    Podcast o městech v Jizerských horách, kde chcípnul pes. Ale hlavně o lidech, kteří nepřestali věřit, že dokonce i tam je pod dlažbou pláž.

    You Might Also Like

    Content Restricted

    This episode cannot be played on the web in your country or region.

    To listen to explicit episodes, sign in.

    Stay up to date with this show

    Sign in or sign up to follow shows, save episodes and get the latest updates.

    Select a country or region

    Africa, Middle East, and India

    Asia Pacific

    Europe

    Latin America and the Caribbean

    The United States and Canada