Dobrodružství poznávání

Dobrodružství poznávání

Tento podcast se zaměřuje na popularizaci vědy, politickou literaturu a literaturu faktu. Součástí podcastu jsou též záznamy veřejných debat a přednášek na různá aktuální témata a archivní nahrávky již neexistujících rádií. Pro nejmenší posluchače jsme přichystali pohádky v českém, slovenském a francouzském jazyce.

  1. 17 Jun

    Proč se nám sociální sítě snaží namluvit, že se svět zbláznil

    Stačí pár minut na sociálních sítích a člověk může snadno nabýt dojmu, že zdravý rozum už patří mezi ohrožené druhy. Otevřete komentáře pod nějakým virálním videem, přečtete si několik sebejistých výkřiků bez důkazů, pár konspiračních poznámek, několik rozhořčených reakcí — a najednou to vypadá, jako by většina společnosti ztratila schopnost přemýšlet. Jenže právě tady je háček: sociální sítě nám neukazují svět takový, jaký skutečně je. Ukazují nám hlavně to, co je nejhlasitější, nejvýbušnější a nejvíc schopné vyvolat reakci.V běžném životě přitom většina lidí nepůsobí jako v internetových diskusích. Lidé chodí do práce, starají se o děti, řeší účty, pomáhají sousedům, občas se spletou, občas něco nevědí, ale většinou nejsou permanentně naštvaní ani připravení vyhlásit informační válku kvůli každému titulku. Online prostředí však tenhle obyčejný, tichý a v zásadě normální svět téměř neukazuje. Místo něj zvýrazňuje hlavně extrémy. To je důležité pochopit: když scrollujeme feedem, nevidíme průměr společnosti. Vidíme výkyvy. Vidíme ty, kdo reagují okamžitě, hlasitě a bez rozmyslu. Vidíme ty, kdo sdílejí dřív, než ověřují. Vidíme ty, kdo považují každou otázku po zdroji za útok a každý nesouhlas za důkaz spiknutí. Právě takové projevy jsou totiž pro platformy nejcennější — ne proto, že by byly pravdivé nebo rozumné, ale protože vytvářejí aktivitu. Sociální sítě nejsou neutrálním oknem do reality. Jsou to třídicí stroje. Nevybírají obsah podle toho, co je nejpravdivější nebo nejužitečnější, ale podle toho, co nejspíš vyvolá reakci. A reakce může mít mnoho podob: souhlas, pobouření, výsměch, strach, hádku nebo paniku. Pro algoritmus je v zásadě jedno, jestli příspěvek člověka obohatil, nebo rozčílil. Důležité je, že uživatelé sítě klikli, komentovali, sdíleli a zanechali stopu. Více se dozvíte v článku na našem blogu nebo na německém webu MIMIKAMA, kde jsme našli inspiraci k této epizodě. Voice: TopMediaAiMusic 1: Uppbeat: https://uppbeat.io/t/oliver-massa/livin-easy | License code: KLXEOSV5NJHML0TMMusic 2: Uppbeat: https://uppbeat.io/t/abbynoise/move | License code: JBYN0EL8ABZAQFSHMusic 3: Uppbeat: https://uppbeat.io/t/hybridas/funky-smoothie | License code: WQTCDG0ISAGBYEQO

    7 min
  2. 6 Jun

    Sedm hříchů paměti – Jak si pamatujeme a zapomínáme (BONUS)

    Ukázka z knihy Sedm hříchů paměti: Jak si pamatujeme a zapomínáme (v originále The Seven Sins of Memory: How the Mind Forgets and Remembers) Daniela L. Schactera. Předkládá v ní sedm problematických faktorů paměti: zapomínání, roztržitost, paměťový blok, záměnu, sugestibilitu, zkreslování a přetrvávání. Daniel Lawrence Schacter (narozen 17. června 1952) je americký psycholog. Je profesorem psychologie na Harvardově univerzitě. Jeho výzkum se zaměřuje na psychologické a biologické aspekty lidské paměti a amnézie, se zvláštním důrazem na rozlišení mezi vědomými a nevědomými formami paměti a v poslední době na mozkové mechanismy paměti a zkreslení mozku a na paměť a simulaci budoucnosti. Schacter získal bakalářský titul na University of North Carolina at Chapel Hill v roce 1974, magisterský a doktorský titul na University of Toronto v roce 1977 a 1981. Jeho doktorskou práci vedl Endel Tulving. V roce 1978 působil jako hostující výzkumný pracovník na katedře experimentální psychologie Oxfordské univerzity. Zabýval se také vlivem stárnutí na paměť. Profesor Schacter ve svém výzkumu využívá jak kognitivní testy, tak zobrazovací techniky mozku, jako je pozitronová emisní tomografie a funkční magnetická rezonance. Schacter napsal tři knihy, vydal sedm svazků a publikoval více než 200 vědeckých článků a kapitol. Mezi jeho knihy patří např: Searching for Memory: The Brain, the Mind, and the Past (1996); Forgotten ideas, neglected pioneers: Richard Semon and the story of memory (2001); [1] The Seven Sins of Memory: How the Mind Forgets and Remembers (2001). Kromě svých knih Schacter pravidelně publikuje ve vědeckých časopisech. Mezi témata, kterými se zabýval, patří např: Alzheimerova choroba, neurověda paměti, age-related memory effects, otázky spojené s falešnou pamětí, paměť a simulace. V roce 2012 v rozhovoru pro časopis American Psychologist uvedl, že náš mozek je jako stroj času, přesněji řečeno funguje jako simulátor virtuální reality.

    2h 4m
  3. Jako Červenej Karkulák

    20 May

    Jako Červenej Karkulák

    Ukázky z knihy "Jako Červenej Karkulák" Dopisy z vězení jednoho z předních disidentů v letech 1968 až 1989. Rudolf Battěk byl za svou kritiku normalizačního režimu poprvé uvězněn už v září 1969. Celkem strávil ve vězení devět let. Kdo vezme do ruky knihu Jako červenej Karkulák s podtitulem Dopisy z vězení, kterou vydalo nakladatelství Gallery v roce 2002, dozví se o životním zaměření Rudolfa Battěka to nejdůležitější: koncem války se zapojuje do protinacistického odboje. V padesátých letech odmítá za komunistického režimu zúčastnit se parlamentních voleb. Následuje postih v zaměstnání. Jako zámečník-údržbář v SONP Kladno Poldi začíná pak soukromě provádět sociologický výzkum malých pracovních skupin. Výzkum je později kladně posouzen Sociologickým ústavem Československé Akademie věd a Battěk v něm v roce 1965 nastupuje jako odborný pracovník. Od počátku šedesátých let sleduje politický vývoj v zemi, který v Pražském jaru začíná zdůrazňovat svébytnost české kulturní a politické tradice. V březnu 1968 spoluzakládá Klub angažovaných nestraníků (KAN). Je kooptován do tehdejší České národní rady. Ani po vstupu sovětských vojsk neustává ve své nonkonformní činnosti. V květnu 1969 píše otevřený dopis poslancům ČNR, po němž následuje v září další s peticí Deset bodů. Dokument podepsali Václav Havel, Ludvík Vaculík a další. Battěk se stává nekonformním, protestujícím občanem. A to se v zemi okupované sovětskými vojsky a prosovětsky orientovanou vládou netrpí: následuje třináctiměsíční vazba, pak propuštění bez soudu. Propuštění ze zaměstnání přichází vzápětí. V roce 1971 je opět zatčen. Tentokráte za organizování celostátní letákové akce před parlamentními volbami. Ve vazbě tráví 11 měsíců. Následuje soud a nonkonformista Battěk je odsouzen na tři půl roku za podvracení republiky. Po propuštění pracuje jako čistič výloh. Mezi prvními podepisuje koncem roku 1976 Chartu 77; v roce 1978 spoluzakládá Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) a Hnutí nezávislých socialistů. V roce 1980 se stává mluvčím Charty 77. Opět následuje zatčení. Battěk je falešně obviněn z napadení veřejného činitele, dodatečně obviněn také z podvracení republiky a v červenci r. 1981 odsouzen na sedm a půl roku do vězení. Byl to jeden z nejvyšších trestů, který kdo z nekonformních občanů za husákovské normalizační éry dostal. Po odvolání byl trest zmírněn na dobu pěti a půl roku. Koncem roku 1985 byl propuštěn. Pokračuje však v opoziční aktivitě a v roce 1988 spoluzakládá Hnutí za občanskou svobodu (HOS). V památném listopadu 1989 se účastní založení Občanského fóra; následně je zvolen poslancem Federálního shromáždění a po parlamentních volbách v roce 1990 se stává předsedou Sněmovny lidu. V oficiální politice nezůstává však dlouho. Již v roce 1992 odchází z parlamentní funkce a působí jako politický publicista.

    24 min
  4. 24/08/2025

    Proč lidé věří v nadpřirozené jevy?

    Metaanalytická studie zahrnující více než 16 000 účastníků z 11 zemí zjistila, že osoby se silnějším zmatením základních znalostí častěji věří v paranormální jevy. Tato souvislost byla zvláště výrazná u účastníků z Finska. Výzkum byl publikován v časopise Personality and Individual Differences. Koncept záměny základních znalostí, který navrhli Lindeman a Aarnio, popisuje, jak náš mozek někdy zaměňuje různé typy základních znalostí, což vede k nesprávným vysvětlením. Naše mysl se vyvinula tak, aby zvládala specifické úkoly, jako je pochopení pohybu předmětů, rozpoznávání živých bytostí nebo výklad toho, proč lidé jednají určitým způsobem. Tyto přirozené způsoby myšlení však mohou být někdy nesprávně použity. Lidé mohou například zacházet s předměty, jako by byly živé, nebo věřit, že k přírodním událostem dochází díky neviditelným silám nebo duchům. Tato záměna může také vést k víře v jevy, jako jsou duchové, magické síly nebo jiné nadpřirozené představy. Dochází k němu proto, že se náš mozek spoléhá na intuitivní zkratky, které nám připadají správné, ale nejsou založeny na vědě nebo faktech. Někdy mohou jedinci při svém uvažování přisuzovat záměry nebo znalosti neživým objektům, například hvězdám. Na výslovný dotaz však mohou jasně prohlásit, že nevěří, že hvězdy mají úmysly. Někteří vědci se domnívají, že k tomu dochází proto, že lidé používají dva systémy uvažování: jeden, který je intuitivní a automatický a slouží k rychlému rozhodování, a druhý, který je více promyšlený a logický. Autorka studie Albina Gallyamova a její kolegové se zaměřili na integraci poznatků z dříve publikovaných výzkumů o souvislostech mezi zmatením základních znalostí a vírou v paranormální jevy. Snažili se ověřit, zda jedinci se silnějším zmatením základních znalostí skutečně častěji věří v paranormální jevy. Výzkumníci hledali v databázích vědeckých článků texty obsahující klíčová slova „základní znalosti“ nebo „ontologický zmatek“ a „paranormální“ nebo „nadpřirozené“. Toto vyhledávání přineslo 25 výsledků z 22 studií publikovaných v letech 2010 až 2024, které zahrnovaly údaje od 16 129 účastníků. Průměrný věk účastníků byl 28 let a 66 % tvořily ženy. Studie představovaly výsledky z 11 zemí: Austrálie, Finska, Japonska, Kanady, Německa, Rumunska, Ruska, Slovenska, Španělska, Spojeného království a Spojených států. Pozoruhodné je, že 10 z 25 výsledků pochází z Finska. Studie se lišily v síle uváděné souvislosti mezi záměnou základních znalostí a vírou v paranormální jevy. Některé studie uváděly relativně slabé souvislosti, jiné naopak velmi silné. Všechny studie však dospěly k závěru, že tyto dvě psychologické charakteristiky spolu souvisejí. Ve všech studiích byla souvislost mezi zmatením základních znalostí a vírou v paranormální jevy v průměru mírná. Když se výzkumníci zaměřili na údaje z Finska, zjistili, že asociace uváděné finskými studiemi byly silnější než asociace ze zbytku skupiny. „Navzdory značné heterogenitě a potenciálním vlivům nezkoumaných moderátorů výsledky naznačují univerzální kognitivní vzorec spojující paranormální přesvědčení s určitými typy ontologických zmatků. Tato metaanalýza podtrhuje potřebu dalšího zkoumání kontextových variací pro pochopení komplexního vztahu mezi paranormálními přesvědčeními a ontologickými omyly,“ uzavřeli autoři studie. Studie objasňuje souvislosti mezi záměnou základních znalostí a vírou v paranormální jevy. Je však důležité poznamenat, že design studie neumožňuje vyvozovat z výsledků kauzální závěry. Celý článek i s odkazy na studii naleznete zde: https://pepikhipik.com/2024/12/22/proc-lide-veri-v-nadprirozene-jevy/ Článek načetla AI: https://www.topmediai.com/app/text-to-speech/

    5 min
  5. 24/08/2025

    Kde se v lidech berou zážitky spojené s nadpřirozenem?

    Proč je napříč světem tak rozšířená víra v neviditelné a nehmotné bytosti, které se kolem nás pohybují? Zkoumali to vědci ze specializované laboratoře na Moravě. Laboratoř pro experimentální výzkum náboženství (LEVYNA) je výzkumné centrum, které je součástí Ústavu religionistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Jedná se o ojedinělou instituci exkluzivně zaměřenou na experimentální výzkum náboženství. Kombinací expertízy humanitních a přírodních věd, LEVYNA spojuje výzkumníky z oborů, jako je religionistika, antropologie, historie, psychologie a neurovědy a zkoumá náboženské představy a chování jak v laboratoři, tak v přirozeném prostředí. LEVYNA cílí na využívání naturalizujících vědeckých přístupů při studiu náboženství a vytváří výzkum náboženského chování, interdisciplinární spolupráci, metodologickou a explanativní integraci a inovaci. Mohamed zažil podle Koránu svůj první kontakt s andělem v temnotě jeskyně. Na Mojžíše mluvil Bůh na vrcholu hory Sinaj. A svatý František z Assisi zase řekl: „Poušť je pro nás místem, kde působí Duch svatý a naše srdce jsou otevřena.“ Velké náboženské zkušenosti a zážitky komunikace s Bohem, nadpřirozenem a přítomností nadpřirozených bytostí jsou velmi často spojené s odlehlými místy, kde se lidské smysly nemají čeho zachytit. A podobně duchy, poltergeisty, bukáky a strašáky „vidí“ děti nejčastěji, když jsou samy v temném pokoji. Vědci z brněnské Laboratoře pro experimentální výzkum náboženství se pokusili ověřit, jestli se dá tento fenomén nějak vysvětlit. Experimentálně. Vědci pod vedením Jany Nenadalové a Dana Řezníčka se podívali na to, co se děje v hlavě lidí, kteří mají takto omezené smysly – jestli mají pocit, že se něco nebo někdo může v neproniknutelné temnotě kolem nich skrývat. Autoři v experimentu zkombinovali v laboratorním experimentu dotazníky, fyziologické signály (jako je měření potu) a rozhovory, aby prozkoumali, jak čeští vysokoškoláci a absolventi reagují na samotu v temné komoře. Vědci předtím, než pokusné osoby do místnosti zavřeli, tyto „pokusné králíky“ varovali, že během experimentu může někdo vejít dovnitř. To se sice nikdy nestalo, ale autoři zjistili, že tato nejistota je spojená s nepříjemným pocitem něčí přítomnosti. A to, ať už je člověk na ni připraven předchozím varováním, anebo ne. Tento pocit cizí přítomnosti by podle vědců mohl plnit evoluční funkci. Už od dob Charlese Darwina se totiž předpokládá, že strach je vrozenou psychologickou adaptací na převládající hrozby. A hrozba neviditelných predátorů číhajících v okolní temnotě patřila od vzniku našeho druhu mezi ty nejčastější a největší hrozby – ať už byla způsobená zvířaty, nebo jinými lidmi. Když se lidé ocitnou v podmínkách, kdy se nemohou spolehnout na své smysly, začnou aktivně vyhledávat možné signály v okolí. Někdy to může vést k adaptivnímu chování, jako je třeba útěk do bezpečí, ale jindy, když reálně žádné nebezpečí kolem není, nicméně jeho pravděpodobnost je vysoká, to může vést k pocitům cizí přítomnosti. Výsledkem jsou pak „subjektivně reálné“ zážitky s duchy, démony, poltergeisty a podobnými zvláštními bytostmi. Zdroj: Česká televize Článek načetla AI: https://www.topmediai.com/app/text-to-speech/https://www.topmediai.com/app/text-to-speech/

    4 min
  6. 23/08/2025

    Lidé nepodléhají konspiračním teoriím kvůli bizarním tvrzením. Zásadní roli hraje pocit sounáležitosti

    Lidi ke konspiracím nevede naivita, ale hlavně touha po sounáležitostiSpouštěčem bývá osobní trauma vedoucí k nedůvěře v zavedené autorityKomunita pak utvrzuje přesvědčení a často motivuje k reálnému aktivismu Konspirační teorie bývají často vysvětlovány jako důsledek iracionality či problematických povahových rysů jednotlivců. Jeden z nejnovějších a nejdůkladnějších výzkumů v této oblasti ale ukazuje, že realita je daleko složitější. Nejde jen o „naivní důvěřivost“, jak se někdy může zdát. Lidé se k těmto teoriím přiklánějí hlavně proto, že jim poskytují komunitu, pocit sounáležitosti a možnost zapojit se do společného hledání odpovědí na nelehké životní otázky. Vědecký tým složený ze sociologů a marketingových odborníků z Bathu a Dublinu se rozhodl nahlédnout přímo „do terénu“. Analyzovali nejen internetová fóra, ale vydali se i mezi lidi. Sledovali především čtyři velká témata: konspirační narativy kolem 5G sítí, pandemie covidu-19 a očkování, urbanistické koncepty „patnáctiminutových měst“ a nízkodopravních zón a oblasti alternativního zdraví. Okrajově se setkali i s teoriemi o ploché Zemi. V letech 2017 až 2022 se účastnili veřejných setkání, konferencí i protestů a zároveň vedli rozhovory s jednotlivci, kteří popisovali své „probuzení“. Takto nasbírali desítky hloubkových rozhovorů, stovky stran poznámek a dokumentaci v podobě fotografií či letáků (konkrétně se jednalo o 32 rozhovorů se 23 účastníky, 362 stran poznámek a 105 fotografií). Celý článek zde: https://vtm.zive.cz/clanky/lide-nepodlehaji-konspiracnim-teoriim-kvuli-bizarnim-tvrzenim-zasadni-roli-hraje-pocit-sounalezitosti/sc-870-a-236598/default.aspx Tento článek namluvila AI: https://www.topmediai.com/app/text-to-speech/

    6 min
  7. 22/08/2025

    Peter Kotlár, Soňa Peková a Richard Fleming jsou podvodníci. Stejně jako všichni prominentní antivaxeři

    Soňa Peková, na objednávku slovenského zmocněnce Kotlára, vypracovala velmi pochybnou analýzu vakcín proti covidu-19 na základě které tvrdí, že tyto vakcíny jsou kontaminovány obrovským množstvím nebezpečné DNA. Aby své analýze dali potřebnou váhu, zveřejnili výsledky ve „vědeckém“ časopise a na studii připsali prominentního amerického antivaxera Fleminga. Problém je v tom, že tento časopis, vydávaný v Indii, je podvodný predátorský časopis, který po zaplacení zveřejní jakékoli bláboly. Jeho jediným cílem je získat od autorů publikační poplatky (přibližně $1,400). Články zveřejněné v tomto časopise jsou nesmyslné, jsou přijaty okamžitě po podání a neprocházejí žádným recenzním řízením. Výsledky uvedené v článku navíc samy odporují tvrzení autorů. Přestože byly „nalezeny“ miliardy molekul DNA, v přepočtu na celkovou váhu se jedná o minimální množství DNA, které je hluboko pod povolenými normami pro výrobu vakcín. Článek navíc používá nesprávnou metodologii, špatné kontroly a expriované staré vakcíny, u nichž pravděpodobně již došlo k rozpadu mRNA. Aby slovenští novináři dokázali nesmyslnost tohoto predátorského časopisu, zaregistrovali se v něm pod jmény smyšlených univerzit („Madeup University“ a „Univerzita Petra Kotlára“) a submitovali články složené z vymyšlených hloupostí, které byly okamžitě a bez jakýchkoli námitek přijaty. V ČR výsledky Kotlára a Pekové propaguje Angelika Bazalová s Karlem Drbalem, kteří navíc tvrdí, že ve vakcínách je obsažena DNA s“velmi nebezpečnými ostrými konci“, které mají vlastnost samovolně se začleňovat do chromozomální DNA a způsobovat rakovinu. Jedná se o naprosté nesmysly. Aby způsobily nádorový růst, musely by tyto fragmenty DNA mít velmi specifické vlastnosti (například přítomnost specifických promotorů, enhancerů, nebo protoonkogenů) a několik těchto kousků by se muselo současně v jediné buňce začlenit do několika velmi specifických míst v genomu (paní Bazalová samozřejmě neví do kterých) a to s přesností na několik nukleotidů. Pravděpodobnost takového vývoje je prakticky nulová. V preklinickych a klinických studiích jsou používány plazmidové DNA vakcíny, které jsou podávány ve velkém množství několika set miligramů. V těchto vakcínách je přítomno mnohomilionkrát více volných konců DNA nežli v mRNA vakcínách (plazmidová DNA se neustále štěpí a není možné izolovat a podávat čistou kondenzovanou uzavřenou plazmidovou DNA; i ta se ale dekondenzuje a štěpí v cílové buňce). Po podání těchto DNA vakcín není znám jediný případ, kdy by způsobily rakovinný růst. aké z toho plyne ponaučení? Na zlepšování bezpečnosti a účinnosti vakcín samozřejmě je a bude nutné neustále pracovat. Co je ale ještě důležitější: Všichni prominentní antvaxerští aktivisté jsou podvodníci a lháři. Nevěřte jim ani slovo. Vakcíny nezpůsobují rakovinu. Slovenská akademie detailně prozkoumala vakcíny proti covidu. Nenašla problém Slovenská akademie věd (SAV) oznámila, že přezkoumala očkovací látky proti onemocnění covid-19. Na základě této analýzy odmítla tvrzení zmocněnce slovenské vlády Petera Kotlára, že mRNA vakcíny obsahují zvýšené množství DNA a že představují riziko. Vakcíny organizace prozkoumala z podnětu vlády premiéra Roberta Fica. „Analýza složení mRNA vakcín jasně ukázala, že tyto vakcíny obsahují pouze stopové množství molekul DNA, které je hluboko pod schválenými limity,“ uvedla Slovenská akademie věd (SAV). „Vakcíny také neobsahují žádné příměsi jiných látek, a zejména neobsahují grafenové sloučeniny,“ vyvrátila rovnou několik kolujících dezinformací. Více zde: https://pepikhipik.com/2025/08/22/20407/

    6 min

About

Tento podcast se zaměřuje na popularizaci vědy, politickou literaturu a literaturu faktu. Součástí podcastu jsou též záznamy veřejných debat a přednášek na různá aktuální témata a archivní nahrávky již neexistujících rádií. Pro nejmenší posluchače jsme přichystali pohádky v českém, slovenském a francouzském jazyce.

You Might Also Like