Mediální cirkus

Seznam Zprávy
  • 0.0 (0)
  • 新聞
  • 每兩星期更新
Mediální cirkus

Podcast o dění na mediální scéně. Marie Bastlová si zve novinářské kolegy/ně k rozhovorům o roli a fungování médií, novinářů a žurnalistice jako takové v prudce se měnícím světě. Zajímá nás pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce i to, jak se novináři potýkají s nejaktuálnějšími výzvami včetně třeba dezinformačních válek či umělé inteligence.

  1. 17小時前

    Važte si toho, co máte, než bude pozdě, varuje Michal Kovačič

    Na Slovensku startuje nový mediální projekt. Populární moderátor Michal Kovačič si zakládá online televizi, a to půl roku poté, co byl vyhozen z TV Markíza za to, že v živém vysílání varoval před orbanizací slovenských médií. „Sedmnáctého listopadu večer budeme mít debatu s Václavem Moravcem a s Milanem Kňažkem. Symbolicky jsme si zvolili výročí Sametové revoluce,“ popisuje Kovačič start zpravodajského online projektu 360tka v podcastu Mediální cirkus. Kovačič na svůj projektu vybíral peníze v crouwdfoundingové kampani, která se stala hitem. Během pár dní totiž vybral zhruba 600 tisíc euro. „Na Slovensku v podstatě nemáme funkční televizní investigativu. Ve veřejnoprávní televizi něco bylo, ale nebylo to zdaleka na takové úrovni, jako si myslím, že by si Slovensko zasloužilo. Takže chceme dělat investigativu, kriticky přistoupit k politice, protože ta stále víc mizí z běžného večerního zpravodajství. A také se chceme věnovat kauzám v naší zemi, protože těch je tolik, že se v nich lidé absolutně ztrácejí. A televize umožňuje, aby se v nich lidé zorientovali jednoduchým způsobem,“ vyjmenovává Kovačič své plány. Veřejnoprávní média se na Slovensku zásadně proměnila v létě. Vláda i přes protesty veřejnosti totiž prosadila v parlamentu nový zákon, který zrušil dnes už bývalou veřejnoprávní stanici Rozhlas a Televize Slovenska (RTVS) a nahradil je institucí s názvem Slovenská televize a rozhlas (STVR). Důvodem bylo to, že původní instituce nebyla podle vládních politiků dost objektivní. Změna umožnila personální obměnu vedení, většinu při rozhodování o novém vedení instituce přitom nově mají zástupci přímo nominovaní ministerstvem kultury. „Slovensku chybí veřejnoprávní televize už teď. A obávám se, že bude chybět stále víc. Budu rád, když se nám podaří co nejvíc z toho nahradit. Je velmi důležité, co máte v Česku, tedy Českou televizi a Český rozhlas. A myslím si, že čeští novináři i veřejnost se příliš málo obávají a starají o budoucnost vašich veřejnoprávních médií,“ říká v Mediálním cirkusu Kovačič a pokračuje: „Ještě u vás nejsou ani volby, po kterých mohou přijít silné tlaky a navzdory tomu se zdá, že už teď jsou ve vašich veřejnoprávních médiích jisté otřesy, kvůli kterým to pak veřejnoprávní televize nemusí ustát. Je důležité, aby se lidé uvnitř televize sjednotili, aby si uvědomili, jakou má vaše veřejnoprávní televize hodnotu a že o ní můžete velmi rychle přijít. Čeští diváci si to totiž neumí představit. Nezažili jste to, co my, kdy za Mečiara byla veřejnoprávní televize opravdu služkou vlády. To samozřejmě nepřijde ze dne na den, ale může se to postupně vyvinout, když si občané nedají pozor,“ varuje Kovačič. Bojovali jsme měsíce, nikdo to ale nevěděl Kovačič moderoval na Slovensku nejpopulárnější politickou televizní debatu Na tělo, obdobu českých Otázek Václava Moravce. Na obrazovce TV Markíza, která patří české skupině PPF, ale skončil v červnu poté, co v posledním vysílání své debaty v živém vysílání popsal tlaky vedení Markízy na zpravodajství a varoval před orbanizací slovenských médií. „Vůbec toho nelituju. Ono to bylo totiž vyvrcholením toho, kdy jsme měsíce a měsíce bojovali interně, nikdo o tom ale nevěděl. My jsme roky, já jsem tam byl 16 let, budovali zpravodajství a Markízu, která byla do velké míry náhradou za veřejnoprávní televizi. Naše zpravodajství bylo nejsledovanější, nejcitovanější a nejvýznamnější a nám šlo o to, abychym tohle zachovali,“ popisuje Kovačič, za kterého se také postavila velká část dalších novinářů Markízy.  Redakce si nakonec na vedení televize vyjednala písemný příslib, že vedení nebude zasa

    45 分鐘

  2. 10月26日

    Čirá zlomyslnost, hodnotí bývalý novinář Ficovu žalobu na Bárdyho

    Slovenští novináři za sebou mají první rok vlády Roberta Fica poté, co se loni po letech vrátil k moci. Premiér si už stihl podrobit veřejnoprávní média, s novináři se soudí, mnozí přišli o práci. Vláda hrozí vznikem Národního mediálního úřadu. „Cením si všech, kdo tam zůstávají a dělají svoji práci dál,“ říká advokát a bývalý novinář Tomáš Němeček, který v dalším dílu Mediálního cirkusu mimo jiné hodnotil i způsob, jakým ČT ukončila pořad 168 hodin Nory Fridrichové.  Slovenská společnost utrpěla největší šok v únoru 2018, když byl nájemným vrahem  zastřelen investigativní novinář Ján Kuciak a jeho partnerka. Vražda a následné obrovské společenské otřesy vedly k pádu Ficovy vlády. Loni v říjnu se ale Fico vrátil k moci a s médii svádí tvrdou bitvu. S velkou částí novinářů nemluví, nepouští je ani na úřad vlády. Veřejnost letos na jaře protestovala proti změnám mediálních zákonů, ovšem marně.  Přeměnu tamních veřejnoprávních a státní média si Ficův kabinet  prosadil. „Občas se říká o novinářích, že tak dlouho křičí Vlk! Vlk!, až je nebude nikdo poslouchat. Tak teď na Slovensku ten vlk je. Slovenská veřejnoprávní média už byla podrobena speciálním zákonem, který byl přijat jen proto, aby ukončil funkční období dosavadního ředitele a mohli být dosazeni noví manažeři. Výsledek už je viditelný prostým okem diváka. Byli vyměněni moderátoři hlavních politických debat. Hlavní vládní strana SMER - SD se tím dokonce chlubí na mítincích se svými voliči, jako by si odškrtávali jednotlivá jména, ta nepopulární,“ komentuje slovenské dění exnovinář, dnes advokát a komentátor dění Tomáš Němeček, který byl hostem nejnovějšího dílu podcastu Mediální cirkus. Fico odvádí pozornost Výroky slovenského premiéra na adresu novinářů budí rozruch často. Naposledy to bylo tehdy, když o žurnalistech pronesl, že jsou krvelační bastardi, mluvil o tom, že je třeba uvažovat o povinném vzdělání pro novináře a také zřídit Národní mediální úřad, který mnohá tamní média vnímají jako hrozbu případné cenzury. „Premiér Fico tyto výroky, které vždycky otřesou a došplouchnou až do České republiky, pronáší ve chvíli, kdy potřebuje odvést pozornost od něčeho hodně nepříjemného,“ upozorňuje Němeček a dodává: „Některým z Ficových výroků jako třeba o povinném vzdělávání novinářů není třeba  přisuzovat nějakou vážnost. Oni nejsou hodni, a tím oni myslím Ficovu vládu, abychom vážně rozebírali jejich úmysl, jestli na něm něco je nebo  ne, protože oni chtějí trestat.“ Fico se ale nebojí sáhnout i dál. Před několika týdny zažaloval novináře a šéfredaktora zpravodajského serveru Aktuality.sk Petera Bárdyho, který o něm napsal knihu. V žalobě si stěžuje na fotografii použitou na obálce. „Šéfredaktor Aktualit.sk Peter Bárdy má pravdu, že oni si tu knihu celou pečlivě přečetli, nenašli nic, čeho by se chytli, tak to zkouší přes fotografii. To je spíš směšná záležitost, taková ta klasická zastrašovací žaloba, dělaná jenom proto, aby novináře otrávil. Odvedl jim energii jinam, aby platili advokáta, který je musí zastupovat, aby to řešili. Je to ryzí  zlomyslnost,“ hodnotí žalobu Němeček. Stíhání české novinářky Složitou pozici slovenských novinářů nedávno nasvítil také případ okolo reportérky Seznam Zpráv Kristiny Cirokové. Ta musela na výslech kvůli svým reportážím o sektě AllatRa, sloveská prokuratura ji vedla jako podezřelou z údajné propagace hnutí potlačujícího práva a svobody. Slovenská prokurátorka, která má kauzu na starosti, přitom podle tamního serveru SME toto hnutí v minulosti sama podporovala. Proti vyšetřování se ohradila redakce S

    49 分鐘

  3. 10月3日

    ČT nechává Železného zamraženého ve sklepě, říká Václav Moravec

    Moderátor Václav Moravec se pustil do České televize. Vadí mu, jak vedení zpravodajství zrušilo pořad 168 hodin. Kritizuje také stažení moderátora Jakuba Železného z obrazovky. Ten je mimo vysílání téměř rok. „Pokud by vaše otázka natvrdo zněla: Překvapilo vás, jakým způsobem se management zpravodajství postavil ke zrušení 168 nebo k tomu, že nechává Jakuba Železného, podle mého skvělého moderátora hlavních večerních zpráv, někde ‚zamraženého‘ ve sklepě Ótéenky (budova zpravodajství, které se historicky říká OTN, pozn. red.)? Tak bych řekl, že to jsem nečekal,“ říká Václav Moravec, který byl hostem nejnovějšího dílu podcastu Mediální cirkus.  A dodává: „Nečekal jsem, že pořad, který měl 550 000 diváků, který se pohyboval na tenké hranici mezi publicistikou a zábavou, bude zrušen, aniž by byl vyroben jiný pořad, který ukáže lepší veřejnou službu, než kterou předváděla Nora Fridrichová. To jsem opravdu nečekal.“ Moravec, který je v České televizi více než dvacet let, zároveň odmítá, že by dostatečnou náhradou pořadu byla Výborná show, kterou ČT nově přesunula z kanálu ČT2 právě do časového okna po zrušených 168 hodinách. „Lucka Výborná dělá skvělou show. Něco, co je asi ženská obdoba Karla Šípa, která na Dvojce výborně funguje. Ale je to jiný formát. Myslím, že bychom se měli ptát, kdy vznikne tedy ten týdeník? Vedení divize zpravodajství a publicistiky zrušilo 168 hodin, protože v něm byly základní školácké chyby, jak jsme se dozvěděli. Tak se těšíme na to, jaký bude nový pořad,“ pokračuje kritickým tónem Václav Moravec. První spekulace o konci 168 hodin se objevily v Blesku na jaře. Krátce poté tam vyšla i zpráva o tom, že by se měly měnit Otázky Václava Moravce. Bulvární deník přišel s tím, že by se moderátor měl v pořadu střídat se ženou, což tehdy v odpovědi jasně nevyloučil ani generální ředitel ČT Jan Souček. Ten později změny Otázek Václava Moravce vyloučil, zároveň ale dodal, že nikdo od něj nemá bianco šek. Václav Moravec Otázky moderuje od ledna 2004. Pořad je pravidelně terčem útoku politiků. Ostatně nechodil do něj prezident Miloš Zeman, nechodí tam šéf SPD Tomio Okamura a v posledních letech ani šéf hnutí ANO Andrej Babiš. Otázky veřejně kritizuje hlavně radní ČT Luboš Xaver Veselý, který hned po svém zvolení v roce 2020 přišel s tím, že Moravec by se měl v pořadu s někým střídat. To ale Moravec rázně odmítá. „Zamraženi“ s Železným„Střídání je první krok k likvidaci toho pořadu. Když by to po mě někdo chtěl, tak řeknu: Já se střídat nebudu a jsem zvědav, co se mnou uděláte, ‚zamrazíte‘ mě? Budeme ‚zamraženi‘ s Jakubem Železným,“ říká v Mediálním cirkusu s tím, že střídání moderátorů by politikům umožnilo vybírat si ty, ke kterým jdou raději na rozhovor.  „Co já jsem proboha udělal, abych zrovna já se střídal, proč se neřeší střídání Michaly Jílkové, proč se neřeší střídání Karla Šípa? Proč se neřeší střídání jiných?“ ptá se Moravec a několikrát v mnoha obměnách v rozhovoru zdůrazňuje: „Já jsem přišel před dvaceti lety a mým cílem bylo vybudovat v České televizi nejcitovanější a nejsledovanější diskusi. Díky Bohu se to daří i po těch 20 letech.“ Ve zpravodajství České televize je napjatá atmosféra minimálně od léta, kdy vedení zpravodajství velmi ostře při svém odchodu kritizovala Nora Fridrichová. Ta i v podcastu Mediální cirkus mluvila o tom, že z ČT vytéká hnus a kritizovala to, že šéfredaktor zpravodajství Michal Kubal se nestíhá dostatečně věnovat řízení, protože sám příliš často moderuje.  A do stejné praxe se opřel i Václav Moravec, který se žurnalistice věnuje také jak

    53 分鐘

  4. 9月28日

    Video s nutellou byl zlomový moment, říká mluvčí vlády

    Přál bych si, aby měli lidi vládu rádi, říkal Václav Smolka, když na podzim 2021 nastupoval na post mluvčího vlády. To se mu ale příliš nedaří, viděno optikou průzkumů nebo nedávných voleb. A ministři špatné výsledky s oblibou vysvětlují špatnou komunikací.  „Ze začátku jsem z toho byl opravdu špatný, ale teď mám pocit, že kritika té komunikace se postupem času sama trošku vyprazdňuje,“ říká k tomu šéf tiskového odboru vlády Václav Smolka, který byl hostem nejnovějšího dílu podcastu Mediální cirkus, který byl natočen ještě před krajskými a senátními volbami. Smolka nastoupil na Úřad vlády na podzim 2021, tehdy mu bylo pouhých 28 let. S ODS ale spolupracoval už dlouho, byl mluvčí strany a navíc její člen. V Mediálním cirkusu vypráví o tom, jaké to je dělat mluvčího, jak funguje s novináři, jak bral kritiku videa s nutellou i proč vzal post mluvčího tak mladý. „Byla to příležitost, která se mockrát neopakuje, obzvlášť v mladém věku. Měl jsem možnost být u věcí, který jsem si nedokázal ještě před třemi lety představit, ať už je to návštěva Kyjeva ze začátku války, Bílého domu, nebo naopak energetická krize či rostoucí inflace,“ říká Smolka. Komunikace vlády je terčem kritiky téměř od vzniku kabinetu. Nejvíc připomínek se ale sešlo na tým Petra Fialy loni na podzim, když premiér natočil „slavné“ video s nutellou. Ve kterém jel nakupovat potraviny do Německa a demonstrovat to, že jsou za hranicemi levnější. Video ale přišlo po mnoha měsících inflace a především nebylo příliš uvěřitelné.  „To byl takový pokus o ‚of brand‘ komunikaci, prostě dělat něco, co se od té značky úplně neočekává. Jasně, když se podíváme na ty reakce, tak to vypadá jako hrozný ‚fail‘, ale já se snažím si z toho brát to lepší.  Byl to zlomový moment, aspoň ta kritika byla konkrétní. Byl to pro celý tým trochu ‚wake-up call‘. Řekli jsme si, že tahle cesta je pryč. Na základě toho jsme některé věci začali řešit jinak, spíše evolučně než revolučně. Myslím, že se nám tu komunikaci podařilo zjednodušit. To je směr, který začíná fungovat,“ říká Smolka. K práci tiskového mluvčího ale patří i řešení sporů, které politici vedou s novináři veřejně. Například ministr spravedlnosti Pavel Blažek z ODS v poslední době osobně na síti X zaútočil na investigativního novináře Seznam Zpráv Lukáše Valáška.  Jak takové situace vidí mluvčí vlády? „V podobné situaci se snažíte mírnit škody. Já jsem naštěstí nebyl tady v těch extrémních situacích. Ale pokud bych si to měl představit, tak první věc je, že musíte uklidnit toho politika, pak se musíte rychle spojit s tím novinářem a pokusit se s ním domluvit nějak na tom, co se mu dá říct navíc, aby se trošku změkčil dopad. A ano, obchoduje to za nějaké informace,“ popisuje Smolka.  A konkrétně k Blažkovi dodává: „Pavel Blažek dostal zpětnou vazbu. Ale zároveň bych to asi obecně uzavřel tak, že jak jsou různé typy novinářů, tak jsou různé typy politiků.“ Podle Smolky je české prostředí vůči médiím velmi liberální a zahraniční kolegové se prý často diví, jak velký prostor novináři na vládě dostávají. „Oni jsou často překvapení, jak necháváme volné ruce novinářům. Že jsme hrozně liberální, že je pouštíme daleko a necháváme je natáčet i záběry z neformálních částí jednání. Jsou také překvapení množstvím otázek na tiskových konferencích,“ říká v Mediálním cirkusu Smolka.  A sám ke svému vztahu k novinářům říká: „S některými novináři mám vztahy přátelské, s některými profesionální, ale v některých případech bych popsal vztah novinář a mluvčí něco jako mexická plichta. Ten pojem použil, mysl

    44 分鐘

  5. 8月30日

    Snajperku Káťu zabili, než jsme o ní udělali reportáž, říká fotograf Krupař

    Na Ukrajinu jezdí fotografovat deset let, poslední dva roky dokumentuje místa nejvíc zasažená válkou. „Jiní fotí zázemí nebo každodennost hlouběji v týlu. Mě primárně zajímá to epicentrum,“ říká fotograf Stanislav Krupař, který byl hostem podcastu Mediální cirkus a který se do válkou zmítané země znovu vydal tento týden, jen pár dní po natočení rozhovoru. Opět přitom míří do míst nejtužších bojů, konkrétně do Doněcké oblasti na jihovýchodě Ukrajiny. „V Pokrovsku, Avdijivce a Vuhledaru mám spoustu známých jak mezi civilisty, tak mezi vojáky. Teď se tam ta situace silně dramatizuje. Tak chci být u toho,“ vysvětluje s tím, že právě v Avdijivce se probudil i 24. února 2022, kdy Kreml zahájil vpád na ukrajinské území. Ruská vojska v posledních dnech přitvrzují v útocích na ukrajinskou obranu u zmíněného Pokrovska. Boje v okolí města a přilehlých vesnicích doprovází ustavičné ostřelování, kvůli kterému už podle agenturních zpráv zemřelo i mnoho civilních obyvatel. „Vesnice za vesnicí, které jsem dobře znal, mizí z povrchu zemského a mě to samozřejmě strašně trápí a štve. I to je důvod, proč se tam chystám.“ říká Krupař s tím, že opět jede i za vojáky, kteří budou blízko první linie. „Od té doby, co jsou tam nasazeni, to území jenom pomalu, ale vytrvale ztrácí. Vesnice, ve kterých jsem s nimi byl ještě na jaře, jsou už dávno ve spárech ruské armády.“ Právě díky dobrým vztahům s ukrajinskými vojáky se fotografovi pravidelně daří proniknout až do míst nedaleko fronty. Spolupracuje třeba se skupinou snajprů. Několik dní také strávil s lékaři u Avdijivky v polní ošetřovně, která jinak bývá pro novináře nepřístupná. „Hele, pojedeš s námi úplně dopředu“ Nebojí se při takových akcích o život? „Není to tak, že by mě vzali všude, kam bych chtěl. Do těch nejdivočejších bojů mě nikdy nevzali. Řídím se jejich rozkazy, respektuju to, co mi nabídnou a to, co mi zakážou. Netlačím se nikam přes jejich zákaz,“ reaguje Krupař. „Mě baví být v uzavřeném kolektivu třeba do 20 lidí, kde můžu důvěrně poznat jednotlivé účastníky a můžu navázat blízké vztahy uvnitř té skupiny. Zároveň je pozoruju a z toho vznikají moje fotografie. A už je v zásadě jedno, co se odehrává. Samozřejmě, pokud ti kluci jedou někam do akce a jsou ochotni vzít mě s sebou, tak jedu. Už jenom proto, abych nebyl za srágoru, který jenom parazituje a plně se neúčastní jejich života.“ Přímo v akci se snajpry nebyl od konce loňského roku: „Ještě začátkem listopadu, kdy bojovali v Avdijivce, mi nabízeli: hele, pojedeš s námi úplně dopředu na naše pozice. To bylo 800 metrů za frontou, odkud likvidovali nepřátelské vojáky. Ale já jsem měl sérii zakázek pro německá média a když jsem se tam v půlce prosince vrátil, tak už to nešlo. Rusové začali víc tlačit, používali klouzavé bomby KAB, které likvidovaly celé baráky. A to už mě řekli: omlouváme se , ale teď tě tam nevezmeme. To už je příliš riskantní.“ Udržování blízkých vztahů s místními je pro Krupařovu práci zásadní. Díky tomu ví, kdy si může dovolit fotit: „Lidi si na mě zvyknou a necítím se jako hyena. Což se mi párkrát stalo při leteckých útocích v Kyjevě nebo v Pokrovsku. Je zmatek, lidi upí, teče krev a do toho objeví parta reportérů, kteří neumějí ani ukrajinsky, ani rusky anemilosrdně tam začnou fotit. V těch situacích se cítím hrozně nesvůj a musím se nutit, abych to dělal taky. A to nemám rád. Takže pro mě je klíčové, být v kolektivu lidí, které znám.“ Stanislav Krupař, který v minulosti fotil například pro Lidové noviny nebo časopis Reflex, se v posledních letech živí jako fotograf a reportér na volné noze. Spolupracuje předevší

    50 分鐘

  6. 8月13日

    Z ČT vytéká hnus, aby ospravedlnili naše zrušení, říká Fridrichová

    Přejeme vám krásné léto a na viděnou po něm, loučila se v červnu s diváky moderátorka pořadu 168 hodin Nora Fridrichová. Už se s nimi ale neuvidí. Česká televize totiž pořad o prázdninách zrušila a Fridrichová teď v prvním velkém rozhovoru v podcastu Mediální cirkus naznačuje, že za tím mohly být politické tlaky. „Všichni dali zaříznutí pořadu zelenou,“ říká známá moderátorka. „Informace o tom, že končíme, ke mně doputovala poprvé někdy na konci května. Nechci šířit žádné spekulace, ale pravdou je, že zároveň v té době se v televizi řešilo to, že se projednává návrh na zvýšení koncesionářských poplatků, takže jsme byli nabádáni k zvýšené opatrnosti a citlivosti,“ říká Nora Fridrichová, která je tváří pořadu od jeho startu na podzim roku 2006.  V moderaci měla jen tři krátké pauzy - dvakrát po narození dcer a jednou, když účinkovala ve Star Dance.  „Ta informace přišla poprvé ze dvou míst a já jsem si zjišťovala, jestli máme výrobní plán na první díl na podzim. To jsme měli, tak jsem kolegy uklidnila. Pak se zpožděním ke mně stejná informace dorazila z karlovarského filmového festivalu, kam se sjíždějí i politici a zákulisní hráči. Šeptandy jsou a budou, ale tohle se pak stalo,“ popisuje. A ke zrušení pořadu z politických důvodů ještě dodává: „Mám kuloárové informace, ale víc k tomu nebudu říkat a nemám pro to žádný důkaz a není to otázka na mě. Spíše myslím, že by můj zaměstnavatel, Česká televize (ČT), veřejnoprávní instituce měla svým divákům vysvětlit, proč se to děje právě proto, aby se žádné spekulace kuloáry nešířily.“ Co říká Fridrichová na to, že měla poškodit dobré jméno ČT? A jak moc si připouští svoje vlastní pochybení?

    58 分鐘

  7. 7月25日

    Velký šok a hrozná rána, popisuje Kamberský konec Lidových novin

    Už jen šest týdnů budou vycházet v tištěné podobě Lidové noviny. Pak jeden ze symbolů porevoluční éry končí. Ikonický deník má za sebou mnoho krizí a taky 10 let, kdy jej vlastnil Andrej Babiš, a i díky němu si vystavěl svoji politickou kariéru. „Když někdo řekne, byli jsme užiteční idioti, kteří mu dělali krytí, to se vlastně jako nedá vyvrátit,“ říká zpětně šéf komentářového oddělení Lidových novin a šéf přílohy Orientace Petr Kamberský v nejnovějším díle podcastu Mediální cirkus a zdůrazňuje: „Já jenom můžu říct, že do mé práce, dokonce myslím do práce komentářového oddělení, nám opravdu nikdo nekecal.“ Kamberský se novinařině věnuje od 90. let. Prošel deníkem MF Dnes, řadu let strávil v Hospodářských novinách, poslední roky pak v Lidovkách. Tam nastoupil nejprve v roce 2010, o dva roky později z nich ale odešel na protest proti tomu, že mu tehdejší šéfredaktor Dalibor Balšínek údajně zasahoval do textů, které názorově neladily s Václavem Klausem.  Už v lednu 2014 se ale Kamberský do Lidových novin vrátil, a to na pozici šéfkomentátora. Přišel půl roku poté, co Babiš koupil vydavatelství Mafra a s ním i Lidové noviny. A poté, kdy řada renomovaných novinářů z vydavatelství na protest proti Babišovi odešla. „Samotný Babišův nákup Lidovým novinám neublížil, protože ty noviny se pak opravdu strašně zlepšily, když si najdete tehdejší komentáře, třeba i pana Švehly z Respektu, tak všichni uznávali, že ty noviny, které byly úplně vybydlené předchozím vlastníkem, tak jim Andrej Babiš bezpochyby prospěl. Je mi jasné, že spousta čtenářů dostane psotník a řekne si, že Kamberák je ‚úplnej debil‘. Ale tohleto, si myslím, že vám řeknou skoro všichni, i ti, co z těch novin posléze odešli,“ popisuje Petr Kamberský první roky LN v holdingu Agrofert. Kdo jsou dnes čtenáři Lidových novin? Proč si myslí, že Babiš není velká hrozba pro českou demokracii? A co bude podle něj s dalšími tištěnými médii?

    54 分鐘

  8. 7月4日

    Babišova pochvala byla zvláštní, přiznává Strakatý

    Patří mezi nejpopulárnější současné moderátory, kteří tvoří svůj obsah exkluzivně na internetu. A má tisíce předplatitelů. Možná těch rozhovorů dělám až moc, říká Čestmír Strakatý v podcastu Mediální cirkus. Po letech v redakcích se před dvěma roky rozhodl odejít na volnou nohu. Dělá vlastní podcast, který zažil raketový start. Dnes má Čestmír Strakatý přes 8000 předplatitelů a těm chce zaručit určitý počet rozhovorů. Zajímá je, když si chce vzít volno? „Jsem zvyklý pracovat vlastně pořád. Takže si ani neumím představit, že bych řekl, že měsíc nebudou nové rozhovory,“ vysvětluje Strakatý. Ještě v rámci svého vlastního podcastu na Herohero měl před prezidentskými volbami jako hosta například Andreje Babiše. Ten následně dal upoutávku na sítě, kde Strakatého jednak vychválil a uvedl, že je dobrý novinář, a také vyzval lidi, ať si rozhovor koupí. „Já jsem mu to neřekl. Udělal to někdo z jeho týmu,“ hájí se Čestmír Strakatý s tím, že to bylo zvláštní, ale Babiš podle něj o příspěvku nevěděl: „Pár dní potom na tiskovce mě zařadil mezi Sorose a Klusáka. To byl autentický Babiš.“ Proč zveřejnil kontroverzní výrok Jaroslava Duška, že rakovina je volba lidí, kteří nenávidí život? Proč má pocit, že podcastů je až moc? A považuje se za novináře? Poslechněte si celou epizodu.

    50 分鐘
查看全部 (208)

預告

關於

Podcast o dění na mediální scéně. Marie Bastlová si zve novinářské kolegy/ně k rozhovorům o roli a fungování médií, novinářů a žurnalistice jako takové v prudce se měnícím světě. Zajímá nás pohled do redakcí, za kulisy novinářské práce i to, jak se novináři potýkají s nejaktuálnějšími výzvami včetně třeba dezinformačních válek či umělé inteligence.

資料

  • 頻道
    Seznam Zprávy
  • 創作者
    Seznam Zprávy
  • 活躍年份
    2020年 - 2024年
  • 單集
    208
  • 分級
    兒童適宜
  • 版權
    2020 © Seznam Zprávy
  • 節目網站
    Mediální cirkus

Seznam Zprávy的更多作品

你可能也會喜歡

如要聆聽兒童不宜的單集，請登入。

隨時掌握此節目的最新消息

登入或註冊後即可關注節目、儲存單集和掌握最新消息。
請選擇國家或地區

非洲、中東和印度

亞太

歐洲

拉丁美洲與加勒比海

美國和加拿大