Nedělní káva Český rozhlas

Sedím u svého stánku na pražském veletrhu Svět knihy a sleduju davy. Je až neuvěřitelné, kolik přišlo lidí! Neuvěřitelnější je snad jen množství vystavených knih.

Taky si pořád nemůžete zvyknout jako já, že hokej se hraje v zimě a fotbal v létě. Mám to nějak zakódováno od dob legendárního rozhlasového reportéra Mašlonky. Dneska se na hokejové mistrovství díváte z bazénu a po lyžovačce pustíte v televizi kopanou.

„Ty jsi ale krásnej pejsek!" zajásala úplně cizí paní a po mém souhlasu si šla pomazlit našeho strašlivého vlčáka. Víte, je to zvláštní. Tak nějak jsem čekala, že lidé se budou velkého vlkošedého psa bát. Místo toho Rex čelí takřka nepřetržitému nadšenému zájmu od dospělých i větších dětí. Pro ty malé je přece jen „stlašně oblovskej", jak uvážlivě pravila jedna malá holčička v Luhačovicích.

Až někdy pojedete po dálnici z Liberce na Turnov, budete kousek před Hodkovicemi podjíždět most. Říká se mu most pro jednoho a jeho příběh je velmi zajímavý. Patří do kategorie kuriozit, které se odehrály kolem stavby dálnic, kdy kvůli neústupnosti majitelů pozemků či nemovitostí se zdržela, nebo prodražila, či výjimečně zhatila celá akce.

Jdu se psy známou cestou lesem a očima neustále propátrávám okolí. A to přesto, že jsem v příměstském lese, kde díky většímu množství lidí a cyklistů na zvěř narazíme jen málokdy. „Musíš mu věřit. Na vodítku ho nic nenaučíš!“ znějí mi v hlavě slova mé zkušené kamarádky. Ano, důvěra je potřeba. Jenže u psího dorostence, který má reflexy rychlejší než myšlení, to jde hodně ztuha!

Můj kamarád má přes 150 kilogramů živé váhy. Nedávno přišel od doktora uražený, protože ten mu řekl, že je morbidně tlustý. No řekni, rozčiloval se, jak tady ještě dlouho budu a že bych se nenajedl? Proč? Se svou hmotností měl už řadu problémů. Miluje třeba tobogány a jednou vlezl na takový, kde při dojezdu projel celým bazénem a skončil na písku.