Místo k lékaři stačí někdy zajít i jen do lékárny, tvrdí odborníci
„Lékaři jsou přetížení a mnoho pacientů za nimi přesto stále přichází s banálními onemocněními, které se dají řešit samoléčbou,“ říká v podcastu Zdravé Zprávy místopředseda sněmovního Výboru pro zdravotnictví Petr Fifka [ODS]. Podobně to vidí i druhý host podcastu Zdravé Zprávy Lukáš Hradečný ze Sdružení výrobců volně prodejných léčivých přípravků [SVOPL]. „Samoléčba tady je, funguje, ale problém je, že nemá svou vlastní právní formu. A to znamená její oficiální začlenění do zdravotního systému,“ vysvětluje. Podle něj přitom již nyní takzvaná samoléčba, to znamená udržování se ve zdraví a léčení drobných onemocnění bez návštěvy lékaře, generuje obrovské finanční úspory. „Dneska se v Česku díky samoléčbě vyřeší 10,4 milionu případů lehčích onemocnění ročně. To je úspora pro zdravotní systém 9,5 miliardy korun. Z aktuální studie víme, že i dalších minimálně 15 procent návštěv u praktických lékařů, to je zhruba 13 milionů návštěv, by šlo řešit samoléčbou. To znamená úsporu dalších 5,1 miliardy korun,“ vysvětluje. Podle Petra Fifky samoléčba nepřináší jen finanční, ale i časové úspory. To jak na straně zdravotníků, tak především pacientů. „Vyrůstá nám tu generace, pro kterou je čas strávený v ordinaci lékaře přílišnou zátěží a raději dá přednost u lehčích onemocnění rychlému řešení,“ zdůrazňuje. Dodává, že jedna z příčin, proč samoléčba jako taková není v Česku tolik rozvinutá, leží v „historicky velké nedůvěře zdravotního systému k tomu, že člověk je schopen se sám postarat o své vlastní zdraví“. Nejen lékaři, ale i lékárny Podcast Zdravé Zprávy o samoléčbě navazuje na kulatý stůl ke stejnému tématu, který se konal minulý týden v Poslanecké sněmovně PČR. Jde o jednu z prvních iniciativ, která by měla pomoci téma samoléčby více rozvinout i v Česku. „Chtěli jsme si popovídat o tom, jak jsme na tom v České republice. Jak jsou na tom lékárny, jak je na tom legislativa. A jak jsou na tom konečně i lidé se zdravotní gramotností. To znamená jít do lékárny, identifikovat svoji chorobu, nějakou běžnou nebo banální, a vyžádat si od lékárníka radu a koupit si tam volně prodejný lék,“ vysvětluje Petr Fifka, co bylo cílem kulatého stolu. Zároveň nabízí další možnost, jak v těchto případech postupovat. A tou je, že lékárník či farmaceutický asistent pacientovi lék pro samoléčbu nevydá, ale po krátkém rozhovoru s ním ho přece jen pošle k praktickému lékaři. Je tu ale i související problém. Konzultace tohoto typu [samoléčba vs. lékař] dnes lékárníkům nikdo neproplatí. „Určitě jedním z klíčových prvků posílení samoléčby bude najít způsob, jak odměnit lékárny jako instituce, které mají vztah se zdravotními pojišťovnami, za ten výkon, kterým je rada pacientovi v případě samoléčby. To je věc, o které musíme do budoucna uvažovat, a musíme o ní hovořit, jak v rámci politiky, tak zejména s pojišťovnami,“ říká místopředseda sněmovního Výboru pro zdravotnictví. Další překážkou bránící rozvoji samoléčby v Česku podle Fifky i Hradečného je slabá zdravotní gramotnost české veřejnosti. „Ne každý v Česku dokáže identifikovat... Více na www.zdravezpravy.cz !!!
