HLAVOU, SRDCEM A RUKAMA

LKSOBĚ
HLAVOU, SRDCEM A RUKAMA

Proč je fajn mít v centru města farmu a pěstovat microgreens? Dá se uživit výrobou nábytku z dřevěných palet? A víte, jak správně propagovat umělecké řemeslo a kde hledat vaše zákazníky? Podcast je součástí platformy www.LKsobě.cz a přináší rozhovory s originálními tvůrci z Libereckého kraje, kteří se rozhodli vydat na vlastní, často trnitou cestu, jak uspět se svými výrobky a nápady na trhu. Při jeho poslechu získáte i tipy na zajímavé akce, vzdělávací aktivity, design markety, kreativní workshopy, literaturu, ale i jiné zdroje informací, které se týkají právě malých značek a výrobců.

  1. MAR 29

    HLAVOU, SRDCEM a RUKAMA 58: „Zájem o festival nás překvapil, tak jsme připravily jeho pokračování hned na jaro,“ říkají zakladatelky festivalu La Papera, který tentokrát láká na dvoudenní program

    Podruhé během pouhých pěti měsíců jsme si k rozhovoru pro náš podcast pozvali spoluorganizátorky festivalu LaPapera, jehož premiéru jste si mohli užít vloni na podzim v Liberci. Přestože původně se měl druhý ročník konat až za rok na podzim, autorky celého projektu Wendy Anne Múčková a Karolína Skálová se nakonec rozhodly, že zareagují na velký zájem návštěvníků a vrhnou se do přípravy dalšího setkání v Liebiegově paláci v Liberci hned letos na jaře. Konat se bude už o víkendu 5. a 6. dubna. TIP PRO VÁS: Pokud se o projektu chcete dozvědět více, můžete si poslechnout první rozhovor s organizátorky LaPapera, který jsme zaznamenali v 50. dílu naší série. Odkaz na něj najdete TADY. Zásadní novinkou v jarní dramaturgii festivalu je, že bude dva dny a současně, že kromě papírového trhu a série workshopů v cenách od 250,- do 1300,- Kč, nabídne i více aktivit a zázemí pro děti a rodiny. Například dětský koutek nebo čtení či divadelní představení právě pro ty nejmenší. „Z pohledu možných termínů a také ekonomiky projektu nám přišlo rozumnější festival rozložit na dva dny. Navíc, po prvním, podzimním setkání, nás spousta zájemců žádala, ať ho zkusíme udělat právě na celý víkend, protože mnozí lidé ten jednodenní z různých důvodů zkrátka nestihli. To nám nakonec dovoluje i lépe rozložit termíny a prostor pro workshopy, aby nebyly tak „našlapané“ za sebou,“ vysvětlují pořadatelky festivalu LaPapera Wendy Anne Múčková a Karolína Skálová. A jaký program návštěvníky čeká? Na kolik vyjde velmi vstřícné vstupné? A co všechno si můžete i s celou rodinou užít během dvou dnů festivalu? A jaké další plány mají zakladatelky festivalu do budoucna? Na tyto, ale i další otázky, se dozvíte odpovědi v dalším díle naší podcastové série Hlavou, srdcem a rukama. Příjemný poslech. PRŮVODCE PRO NÁVŠTĚVNÍKY FESTIVALU 5. a 6. dubna 2025: Lokalita: Festival proběhne v novorenesančním paláci Liebieg v centru Liberce – U Tiskárny 81, 460 05 Liberec.Stánky najdete v přízemí v Zeleném sále a v 1. podlaží vm sálech: Zlatý sál, Paulína, Berta, Hermína, Gabrielle a Leontýna.Workshopy proběhnou v 1. podlaží v místnostech určených pro workshopy.Dětský koutek včetně programu pro děti najdete v 1. podlaží v sále Theodor. Jak se k nám dostanete: Nejbližší autobusová zastávka je Šaldovo náměstí (550m), nebo Fügnerova (500m). Z obou zastávek se k Paláci dostanete pěšky. V případě, že přijedete autem, můžete zaparkovat v OC Plaza, kde je o víkendu parkování ZDARMA ve třech podlažích.   Bezbariérový vstup: Díky výtahu je bezbariérový vstup možný do všech pater, buď přes horní vstup kavárny Jedno kafe v Paláci, nebo přes hlavní vchod skrze recepci.Kočárky bude možné odložit ve vyznačeném prostoru za recepcí.Vstup s pejsky není povolen. Povolení ke vstupu mají pouze asistenční psi.

    18 min
  2. MAR 13

    HLAVOU, SRDCEM a RUKAMA 57: Mezi designem a volným uměním. Zákazníci oceňují, že sami umíme i řemeslo. Na většinu věcí si během výroby sáhneme vlastníma rukama,“ říkají bratři a zakladatelé Houdek.Art

    Jejich práci najdete v prestižních hotelech, restauracích, kancelářích a veřejných budovách, soukromých rezidencích i na luxusních jachtách po celém světě. Ale i v běžných domácnostech řady obyvatel Nového Boru, odkud naši další hosté – bratři Filip a Lukáš Houdkovi se značkou Houdek.Art pocházejí. Přestože každý z nich tvoří i sám za sebe a starší Filip už před lety začínal svou kariéru v autorském designérském studiu HG Atelier, společně tvoří a stále více rozvíjejí i společnou značku Houdek.Art, která si za několik let na trhu dokázala vybudovat zajímavou skupinu zákazníků nejen u nás doma, ale i v zahraničí. Doménou studia je nejen navrhování tvarů a výběr materiálu, ale i vztah k řemeslu. Oba bratři totiž zvládají spoustu technologií a postupů, na které si jiní návrháři a designéři najímají externí tvůrce a dodavatele. „Naši zákazníci to velmi často oceňují. Jsme pyšní na to, že u většiny věcí, které vidíte u nás ve studiu nebo na výstavách, jsme sami spolutvůrci. Na většinu produktů si sáhneme vlastníma rukama a umíme je udělat,“ říká starší z bratrů Filip Houdek. Nejčastěji kombinují kov a sklo, které je dokáže i po mnoha letech neustále něčím překvapovat. Kromě vlastní, velmi osobité tvorbě, se intenzivně věnují i rozvoji mnoha společných a partnerských projektů, jako je třeba dnes už kultovní Speed Festival na Českolipsku a Novoborsku. Tedy víkend plný jedinečných vozů, automobilových závodů, umění a hlavně zážitků. Jehož další ročník se letos uskuteční 13. a 14. září, přičemž ten loňský přilákal kolem 37 000 (!!!) návštěvníků. Za sebou ale mají i projekty jako Obsession, který se věnoval cyklistice a nebo Passion, jenž se prostřednictvím monumentální světelných instalací a soch věnoval motosportu. Založení autorské značky Houdek.Art, která dnes primárně prezentuje společnou tvorbu obou bratrů, předcházelo období, kdy o deset let starší Filip postupně inspiroval a „tvaroval“ mladšího Lukáše. Oba vystudovali nejprve v Kamenickém Šenově „Když neustále sledoval a vnímal, co dělám, nemohl se nakonec vydat jinou cestou, než uměleckou. Po absolvování školy tady u nás jsme se nejprve začali věnovat volnému umění. Pak nám do toho ale zasáhla krize. Protože jsme měli rodiny, museli jsme z něčeho žít. Takže jsme se nakonec vydali cestou designu, protože tehdy se tím dalo uživit. Tehdy jsme se seznámili s kamarádem Danešem Mácou, který měl velkou uměleckou kovodílnu. Dali jsme dohromady sklo a kov a začali se věnovat designu, osvětlení a instalacím. Ale zároveň dál pracovali na autorské tvorbě,“ vzpomíná Filip Houdek. „Začalo to vlastně tím, že brácha měl doma dílnu a já to měl neustále před očima. Když obrousíte třeba kus křišťálu, tak vás to prostě zaujme. Zvlášť, když se narodíte tady v okolí Českolipska a Novoborska, tak sklu jen velmi těžko uniknete. V tomhle maloměstě vyrobíte ze skla v podstatě vše, na co si vzpomenete,“ doplňuje s úsměvem svého staršího bratra Lukáš Houdek. Dnes tvoří společně i samostatně. V obou případech se při hodnocení své tvorby snaží být k sobě maximálně upřímní a kritičtí, aby výsledek byl co nejlepší. Za jeden z klíčových okamžiků dosavadní kariéry považuje Filip Houdek, starší z obou bratrů,  rozhodnutí vypravit se po studiu v Čechách za vzděláváním, zkušenostmi a kontakty do ciziny. „Studoval jsem v Holandsku skleněnou broušenou plastiku a vozil tam i své práce do tamních galerií. Tu zahraniční zkušenost považuji za zásadní. A to říkám třeba i studentům, kteří přijdou sem k nám nebo někde na přednáškách. Styk s tím opravdu západním světem je ve srovnání s tím, co je u nás, stále na diametrálně jiné úrovni. Abychom to dokázali dohnat a ten rozdíl smazat, musíme prostě víc cestovat a studovat venku," popisuje Filip Houdek.  Jaké to je, když tvoří bratr s bratrem dohromady? Jak a proč (ne)využívají marketing? A jaké plány mají do budoucna? Odpovědi na tyto, ale i další otázky, se dozvíte v dalším pokračování naší podcastové série Hlavou, srdcem a rukama. Příjemný poslech!

    33 min
  3. FEB 28

    HLAVOU, SRDCEM A RUKAMA 56: Namalovali největší obraz s filmovými motivy na světě. U jejich díla s názvem Člověk se jeden návštěvník dokonce rozplakal. Teď Procesisté dokončili epopej a míří do světa

    Představte si obrovské plátno, dva páry rukou se štětci a kolem nich davy lidí, kteří nejen sledují, ale sami navrhují, co se bude malovat.„Namalujte můj sen o létajícím městě,“ řekne někdo z publika. „Přidejte tam scénu z mého oblíbeného filmu,“ navrhne někdo další. A oni to udělají – s širokými tahy, odvahou a schopností pro jedinečné improvizace. Výsledkem jsou velkoformátová plátna, která pro diváky nejsou pouze vizuálním zážitkem, ale také unikátním příběhem, co autoři vyprávějí. Pozvání do  56. dílu naší podcastové série Hlavou, srdcem a rukama tentokrát přijali Václav Kovář a Adam Windsor – malíři z Liberce, kteří si říkají Procesisté. Například jejich dílo „Sen“ zahrnuje na dvě stě příběhů od lidí zhmotněných v jednom obraze. Když se na něj zadíváte, začnete mít pocit, že to není jen malba, ale i mozaika lidských myšlenek. Procesisté nejsou jen umělci, jsou to průkopníci. Vymysleli vlastní směr, kde se hranice mezi tvůrcem a publikem stírá. Představte si obrovské plátno, dva nebo tři štětce v pohybu a desítky, někdy i stovky lidí, kteří přispívají svými vizemi. Ať už jde o sny, filmové inspirace nebo představy o Liberci jako kulturním městě. Všechno se může objevit v jejichdíle. „V závislosti na tom, co děláme, se snažíme vždy hledat nové způsoby a postupy, jak malbu realizovat. Nechceme pracovat neustále dokola podle stejného mustru. Takže se to vždycky trochu liší,“  vysvětluje jeden z tvůrců spolku Procestisté Adam Windsor. V rozhovoru jsme se ponořili do jejich tvorby i do příběhu, jak to všechno začalo. Od živých vysílání, kde malují nepřetržitě i několik dní, přes jejich plány na animované obrazy až po to, co je žene dál.Dozvíte se, čím plní svůj Youtube kanál a proč se jmenuje „Nevzdělanci“. Ale i to, že kromě malování se snaží své okolí hodně inspirovat. Jejich pořady jako „Bitva Palet“ nebo edukativní videa, kde doslova krok za krokem učí zájemce malovat, že umění nemusí být jen pro „elitu“, ale úplně pro všechny. „Snažíme se naše obrazy povyšovat spíš na samostatné projekty. Nechceme dělat „jen obyčejné“ obrazy. Chceme, aby k nim byl nějaký příběh. Ideálně i nějaká audio stránka. Baví nás technologie, animace, videomapping. Pomocí umělé inteligence, kterou už jsme také vyzkoušeli, chceme posouvat naši práci ještě dál, než doposud,“ upozorňují Václav Kovář a Adam Windsor. To, co je dělá „výjimečnými“, je jejich otevřenost. Nejsou to umělci schovaní za zamčenými dveřmi, ale tvůrci, kteří vás zvou do svého světa. V novém dílu se dozvíte nejen o jejich tvorbě, ale i o tom, co je žene dál. Nebo jak zvládají skloubit desítky nápadů od publika a co je láká do budoucna. Příjemný poslech.

    27 min
  4. JAN 23

    HLAVOU, SRDCEM A RUKAMA 55: Co chystáme na rok 2025? Třeba samoobslužný obchod, kde si regionální výrobky nakoupíte 24/7. Díky za vaši přízeň a těšte se na další díly

    Je to tak milí posluchači a podporovatelé podcastové série Hlavou, srdcem a rukama, vydali jsme už 55. díl našeho „nekonečného“ seriálu o značkách, výrobcích, malých firmách a hlavně produktech i talentovaných lidech z Libereckého kraje. A protože současně vstupujeme už do čtvrtého roku existence, dovolte nám i zde poděkovat především vám, našim fanouškům, ale také hlavním „viníkům a pachatelům“, kteří mohou za to, že jsme tenhle seriál na podporu projektu Liberecký kraj sobě – www.lksobe.cz vůbec začali připravovat. A sice Libereckému kraji a Agentuře regionálního rozvoje. Počet tvůrců, firem a značek, které chtějí být součástí naší databáze našeho webu www.lksobe.cz, se postupně rozrůstá. Už je vás přes 400 (!!!), z čehož máme ohromnou radost a moc vám za to děkujeme. V dnešním díle budeme trochu bilancovat, ale hlavně vám představíme jednu dlouho utajovanou novinku, kterou je samoobslužný obchod, který se do léta otevře v prostorách Libereckého kraje a nabídne veřejnosti i značkám a tvůrcům, aby tento point začali využívat k prodeji a nákupům svých produktů. Připomněli jsme si i to, jak s námi můžete komunikovat a že je pro nás vaše zpětná vazba důležitá a nezapomněli jsme ani na přehled hlavních akcí a aktivit, které v roce 2025 připravujeme a na kterých se s námi můžete setkat i osobně. No a jeden žhavý TIP na závěr. V rámci marketingové podpory regionálních značek a výrobců připomínáme, že už 29. ledna se můžete zúčastnit skvělé „MARKETHINK ACADEMY 2025“, která se i díky podpoře projektu LK sobě uskuteční v podnikatelském inkubátoru LIPO.ink. Tak neváhejte a přihlašte se. Tahle investice se vám vyplatí! Přejeme vám dobrý, spokojený rok 2025 a příjemný poslech!

    16 min
  5. JAN 20

    HLAVOU, SRDCEM A RUKAMA 54: „V rámci studia jsem v USA navštívila i farmu, kde ze dvou hektarů týdně vypěstují 14 tun zeleniny,“ říká zakladatelka Salátu na střeše Tereza Nalezená

    Když jsme vám zhruba před rokem představili netradiční projekt hydroponické střešní farmy Salát na střeše a jeho zakladatelku Terezu Nalezenou, slíbili jsme, že se k němu po čase vrátíme. Takže vítejte v roce 2025, který startujeme právě tím, že jsme si poprvé v historii našeho podcastu pozvali k rozhovoru podruhé stejného respondenta. Proč? Protože Salát na střeše má takzvaně našlápnuto a prostě jede! A za uplynulých 12 měsíc má za sebou tolik novinek, že by byl doslova hřích se o ně s vámi nepodělit. Těm, kteří jste o této značce zatím neslyšeli, doporučujeme nejprve si poslechnout první rozhovor, který jsme s autorkou projektu Terezou Nalezenou zaznamenali koncem roku 2023. Najdete ho TADY a věříme, že jakmile s ním skončíte, bude vás zajímat i pokračování, které vám právě přinášíme. A jak po více než roce fungování hodnotí autorka projektu Tereza Nalezená pozitiva a naopak negativa její značky? „Tenhle model farmaření má spoustu výhod. Třeba v tom, že na střechu nevylezou slimáci. Zároveň je na ní mnohem příjemněji, když tam něco pěstujete. Rozhodně lépe, než když ji nemá co ochlazovat. Má to ale samozřejmě i svá úskalí. Když zakládáte farmu na poli, potřebujete traktor. Tady místo něj musíte mít jeřáb, protože když na střechu chcete dostat hydroponické systémy, nemáte šanci to udělat jinak. Zvlášť v našem případě, kdy jsme měli k dispozici střechu staré budovy, kam byl přístup jen po schodech z dámské toalety v posledním patře skrz strojovnu výtahu. Takže ta manipulace nebyla úplně jednoduchá a stalo se z toho dobré fitness,“ říká s úsměvem zakladatelka projektu Tereza Nalezená a dodává, že nosit tři patra dolů a nahoru bedýnky na hlavě, je poněkud náročné, nicméně moderní budovy už mají přístupy na střechy řešeny jinak a pro tyto účely rozhodně vstřícněji. Salát, který během uplynulého roku vypěstovali, putoval v rámci pilotního programu do spřátelených bister nebo i domova důchodců. Téměř vše, co sklidili, jednoduše darovali. Za pozitivní považuje Tereza Nalezená mimo jiné i výsledky měření, kterými v rámci pilotního testování sledovala nejen plusy a minusy samotného pěstování, ale také to, o kolik dokáže instalace farmy o velikosti čtyř parkovacích míst ochladit střechu, na níž hydroponický systém umístila. „Protože od začátku je to zároveň i vědecký projekt, musela jsem a současně i chtěla prokázat, že tohle řešení dokáže střechy ochlazovat. A že by ve větším měřítku mělo mít i zajímavý vliv na klima. Proto jsem si nechala vyrobit tři sady čipů, které celou sezónu měřily a sbíraly data. Výsledky byly zajímavé. Ve dnech, kdy byla největší horka, se střecha dokázala ochladit až o 20 stupňů. A v interiéru pak byl rozdíl konstantě zhruba o jeden stupeň, což by se někomu mohlo zdát málo, ale u energetiky budov se řeší každá desetina,“ upozorňuje Tereza Nalezená.  To ale nebyl zdaleka jediný úkol, který si autorka nápadu během uplynulého roku stanovila. V rámci studia navštívila i několik skleníků a střešních farem v zahraničí. Například v USA, kde mají s hydroponií letité zkušenosti. „Měla jsem tam možnost vidět i farmu, kde z dvou hektarů vypěstují až 14 tun zeleniny za týden,“ říká. Cíle projektu, které si projekt Salát na střeše na rok 2024 stanovil, se jí povedlo naplnit. Proto se nyní chce posunout dál. Letos značku čeká zkouška v ostrém provozu a komerčním prostředí, kde chce obstát i z pohledu trhu a ekonomické rentability. Tajným snem bylo, dostat se na velkou průmyslovou střechu, což se Tereze Nalezené díky dosavadním výsledkům letos splní. Kolik by chtěla nebo dokázala vypěstovat salátu nebo jiných plodin? Jak velký byl během několika měsíců fungování Salátu na střeše zájem médií, ale i případných zákazníků? A jak si během ročního testování salát vedl v náročnějších klimatických podmínkách našeho kraje? Nejen na tyto, ale i řadu dalších otázek, se dozvíte odpovědi v dalším pokračování naší podcastové série Hlavou, srdcem a rukama. Příjemný poslech!

    24 min
  6. 12/09/2024

    HLAVOU, SRDCEM a RUKAMA 53: „Ten, kdo si náš ručně vyráběný sýr jednou koupil, se jako zákazník vrací. Ať je starý nebo mladý,“ říká zakladatel značky Reichenberger Jan Červeň

    Tradiční sýr Reichenberger (Liberečák) vzniká na úpatí Jizerských hor v malé rodinné sýrárně podle receptury, kterou zakladatelé „šlechtí“ už od roku 1822, kdy se jejich předci podíleli na výrobě tradičních slovenských tahaných sýrů v tamní vesničce Zázrivá. Z té pochází i majitel liberecké značky Jan Červeň, který se rozhodl dnes již kultovní pokrm začít vyrábět přímo v Liberci a nabízet ho ve špičkové kvalitě u nás, na severu Čech. Stejně jako jeho předkové a příbuzní na Slovensku i on přísně respektuje původní rodinnou recepturu a legendární Korbáčiky (copánky) vyrábí výhradně z mléka od místních farmářů a bez umělých přísad a konzervantů. „Je to původní zázrivská receptura, kterou mě naučila sestřenice. Léty prověřená metoda výroby těchto sýrů a jejich lahodná chuť dala vzniknout myšlence navázat s touto tradicí i v Čechách. Ale zatímco sýr ze Zázrivé se může jmenovat Korbáč, tak v Liberci ne. Tak jsme mu dali jméno Liberečák,“ říká Jan Červeň. Smyslem jejich práce je podle něj přinášet lidem požitek z kvalitních ručně vyráběných sýrů, které označuje především jako lahůdku. „Není to sýr, který by vám vydržel měsíc. Ideální je ho zkonzumovat do týdne. My doporučujeme maximálně do 14 dnů, během kterých si udrží optimální senzoriku,“ dodává nadšený sýrař z Liberce. Zatímco generace padesát plus je podle Červeně spíše „masová“, u těch mladších v posledních letech pozoruji, že mění své stravovací návyky. „Jedí častěji ovoce, zeleninu, ale i ty sýry. A hlavně čerstvější a kvalitnější potraviny, což splňuje právě i náš pařený sýr,“ vysvětluje zakladatel značky Reichenberger. Začít podnikat s malou rodinnou sýrárnou ale rozhodně nebylo jednoduché. Jednou z hlavních překážek, se kterou se regionální výrobce na úpatí Jizerských hor musel a stále musí vypořádávat, je dostatek dodavatelů kvalitních surovin. Především čerstvého mléka, které se paradoxně od místních producentů daří získávat velmi složitě, protože o většinu zdejší produkce má trvale zájem jeden z nejsilnějších hráčů na trhu - společnost Müller ČR/SR, která je součástí koncernu Molkerei Alois Müller GmbH & Co. KG, jež patří mezi přední evropské výrobce a zpracovatele mléčných produktů. „Jsme držitelem ocenění regionální potravina, což mimo jiné znamená, že používáme a chceme používat suroviny z místních farem. Jenže konkurovat takových, především cenovým hráčům na trhu, jako je třeba právě Müller, který tu skupuje kompletně všechno, co může, je opravdu složité. Máme ruční výrobu a cena se u nás mimo jiné odvíjí od lidské práce, dopravy a základní suroviny, což je právě mléko. Je hodně těžké začít v tomhle segmentu podnikat, protože v porovnání s tím obřím odběratelem já musím platit za litr mléka třeba o třetinu více,“ vysvětluje Jan Červeň. Kdo jsou nejčastějšími zákazníky pařeného Reichenbergeru a kde si ho můžete koupit? Jak náročné je vůbec vyrobit kvalitní tažený sýr v Liberci a proč je dražší? A proč se od této značky nikdy nedočkáte toho, že by vám nabízela svůj sýr s různými příchutěmi, například paprikou nebo pažitkou? Odpovědi nejen na tyto, ale i mnohé další otázky, které můžou zajímat milovníky sýrů, ale i nadšence do malého podnikání, si můžete poslechnout v dalším díle naší podcastové série Hlavou, srdcem a rukama. Příjemný poslech!

    21 min
  7. 10/31/2024

    HLAVOU, SRDCEM A RUKAMA 52: "Prvních devět měsíců se jen kreslilo. U menší verze musíme složit 996 součástek," říká spoluautor slovních hodin a značky TimeForStories Michal Novotný

    Díváme se na ně denně, a ne jednou, a přesto je to při zařizování domova či kanceláře často až to poslední, na co myslíme. Michal Novotný to viděl jinak a pro svůj nový domov hledal něco speciálního, co by ladilo s ostatním vybavením. Zhlédl se ve slovních hodinách, ale nabídka na trhu neodpovídala jeho představám. A tak se zrodila značka Timeforstories.cz. Hodiny, které vyprávějí příběh. Slova, která odměřují čas. Slovní hodiny, které vám řeknou kolik je. Bez ručiček a číslic. Jednoduše si přečtete: je jedna hodina deset. A přitom se díváte na originální, designový objekt, který se snadno stane ústřední součástí interiéru. Dokonale se mu totiž umí přizpůsobit. „Osobně miluju, když se věci přizpůsobují mně nebo v tomto případě našemu interiéru,“ říká o vzniku myšlenky a prvních vyrobených hodinách Michal Novotný a dodává: „Chtěl jsem do našeho domu něco, co ho ozvláštní, co zaujme. A pak jsem objevil koncept slovních hodin. Ale zjistil jsem, že se nedají přizpůsobit interiéru našeho domu. Tak jsem si řekl, že je zkusíme vyrobit.“ Představa, že nakoupí nějaký ten materiál, součástky a stráví s projektem pár hodin za pár korun se ukázala jako velký omyl. Ale výsledkem byl unikátní produkt, za kterým si s kolegou Radovanem Kovářem neochvějně stáli. A když už do vývoje nejen technologie vložili tolik úsilí, rozhodli se překlopit celou myšlenku do byznysového plánu. Dnes stojí značka Timeforstories.cz na několika základních pilířích: vypilovaná technologie, design na míru zákazníkovi a ruční výroba s co největším možným využitím lokální spolupráce. Ačkoli se na trhu značka pohybuje poměrně krátkou dobu, už se jí podařilo zaujmout takové matadory jako je jablonecká Preciosa. „Zaujali jsme je, náš nápad se líbil a po půl roce příprav vznikla verze luxusních hodin s asi 220 tisíci broušenými skleněnými kameny. Je to nádhera a věc, o které se mi nikdy nesnilo,“ nedokáže ještě stále uvěřit Michal. Ale hodiny jsou na světě. Visí v showroomu Preciosy v Praze, kde je můžete obdivovat i vy. A nebo úplně jiné, třeba ze slisovaného odpadu. Nebo z kůže. Možná by se vám hodil více beton? Jsou nějaká materiálová omezení a je správně číst na svých hodinách že čtyři třicet „jsou“ nebo „je“? Poslechněte si náš nový rozhovor ze série Hlavou, srdcem a rukama.

    26 min
  8. 10/10/2024

    HLAVOU, SRDCEM A RUKAMA 51: Začínala v jednom pokoji, kde zároveň i spala. "Ať ženy šijí, alespoň trochu zboříme tu strašnou čínskou fast-fashion," říká zakladatelka Kreativního světa Aneta Půhonná

    „Jestli chcete podnikat, dělejte to, co máte rádi. Peníze jsou svoboda, ale práce vám musí dělat radost. Pak ji nebudete vnímat ani jako práci." Takové je motto a osobní zkušenost z mladé nadšené podnikatelky, která před rokem rozjela vlastní značku Kreativní svět Anety Půhonné. Do vánočního videa na propagaci regionálních výrobců a projektu Liberecký kraj sobě nám před časem ušila tematické oblečení pro celou rodinu. Pánské kolekce ale v její tvorbě objevíte spíš výjimečně. O to více nabízí ženám. Ty totiž tvoří i podstatnou část klientely značky Kreativní svět Anety Půhonné. První byly malované tenisky „Svou stránku s výrobky jsem nazvala Kreativní svět, protože jsem zpočátku nevěděla, co bude to hlavní. Zabývala jsem se malováním na textil ale dlouho i drháním. Na textil tady v té době nikdo nemaloval. Začala jsem malovanýma keckama, malování mě hodně bavilo už od základní školy. Směřovala jsem na uměleckou školu a jak jsem dospívala, tak mě více oslovovala móda,“ popisuje své začátky Aneta Půhonná. Na průmyslovce, oboru Oděvní návrhář v pražských Holešovicích, se naučila šít. A už čtvrtým rokem se šitím módního oblečení živí. Ranní paniku před zrcadlem, jestli k sukni tričko takové nebo jiné, vyřešila ženám tím, že je učí nosit šaty. Její doménou jsou jednoduché střihy. O to více dává vyniknout barvám a vzorům nebo asymetricky geometrickému tvaru oděvu. Látky nakupuje jen v malé metráži, a tak se vám nestane, že stejný vzor potkáte ve vašem městě. Výběr látek je pro Anetu důležitou součástí tvorby, spolupracuje i s českými výrobci, kteří produkují vlastní potisky látek. Pokud nemáte cestu do krámku v Hodkovicích nad Mohelkou, najdete během letní sezóny Anetu Půhonnou na většině akcí s trhy pro regionální řemeslníky. Její stánek nemůžete minout. Většinou je ověšený hroznem žen probírajících se pestrobarevným oblečením. Pokud ne, zaujme vás ona sama. Drobná blondýnka, která mezi svými kousky oděvů doslova září pozitivní energií a radostí z tvorby a setkávání se zákaznicemi. To, že osobní kontakt je pro ni důležitý, bylo také jedním z pozitiv na misce vah při rozhodování o provozu vlastního kamenného obchůdku. Najdete ho na náměstí v Hodkovicích nad Mohelkou a letos v září (2024) oslavil rok od svého otevření. Obchůdek se postupně rozrůstá o další spolupracující značky, a tak se často stává, že si přijedete pro šaty objednané z Facebooku a odjedete ještě s kabelkou, svíčkou a náramkem. A dobrým pocitem, že jste podpořili lokální kreativní podnikatelky. Pustit se do provozu obchodu nebylo snadné rozhodnutí. Obzvlášť, když prodeje na trzích v dostatečné míře mimo sezónu doplňuje prodej na sociálních sítích. Ostatně, její strategie prodeje přes Facebook a Instagram je docela fascinující. „Marketing jsem nikdy nestudovala, brala jsem to intuitivně, jak by se to líbilo mně. A ukázalo se, že to funguje. Ženské mi někdy říkají, jestli bych jim nemohla dát vědět předem, než produkt zveřejním, ale nakonec přiznají, že ten adrenalin je baví nejvíc,“ vysvětluje princip prodeje na sociálních sítích ve stylu „vyvěsím a kdo první koupí, ten má“ Aneta. O konkurenci říká, jen ať šije každá druhá, pojďme zbořit příval fast-fashion z východu. Ať si každý vyzkouší, co ušít jakýkoli kousek oblečení znamená a kolik to obnáší práce. O udržitelnosti svého podnikání Aneta Půhonná hodně přemýšlí. Zpočátku se z kousků zbytkových látek radovaly děti v místní mateřské školce, dnes už z nich Aneta tvoří veselé ponožky nebo gumičky do vlasů. Jaké novinky chystá na podzimu a zimu 2024/25? Jaká náhoda jí přihrála prost

    28 min

    About

    Proč je fajn mít v centru města farmu a pěstovat microgreens? Dá se uživit výrobou nábytku z dřevěných palet? A víte, jak správně propagovat umělecké řemeslo a kde hledat vaše zákazníky? Podcast je součástí platformy www.LKsobě.cz a přináší rozhovory s originálními tvůrci z Libereckého kraje, kteří se rozhodli vydat na vlastní, často trnitou cestu, jak uspět se svými výrobky a nápady na trhu. Při jeho poslechu získáte i tipy na zajímavé akce, vzdělávací aktivity, design markety, kreativní workshopy, literaturu, ale i jiné zdroje informací, které se týkají právě malých značek a výrobců.

    You Might Also Like

    Content Restricted

    This episode can’t be played on the web in your country or region.

    To listen to explicit episodes, sign in.

    Stay up to date with this show

    Sign in or sign up to follow shows, save episodes, and get the latest updates.

    Select a country or region

    Africa, Middle East, and India

    Asia Pacific

    Europe

    Latin America and the Caribbean

    The United States and Canada