HLAVOU, SRDCEM A RUKAMA

LKSOBĚ
HLAVOU, SRDCEM A RUKAMA

Proč je fajn mít v centru města farmu a pěstovat microgreens? Dá se uživit výrobou nábytku z dřevěných palet? A víte, jak správně propagovat umělecké řemeslo a kde hledat vaše zákazníky? Podcast je součástí platformy www.LKsobě.cz a přináší rozhovory s originálními tvůrci z Libereckého kraje, kteří se rozhodli vydat na vlastní, často trnitou cestu, jak uspět se svými výrobky a nápady na trhu. Při jeho poslechu získáte i tipy na zajímavé akce, vzdělávací aktivity, design markety, kreativní workshopy, literaturu, ale i jiné zdroje informací, které se týkají právě malých značek a výrobců.

  1. 12/09/2024

    HLAVOU, SRDCEM a RUKAMA 53: „Ten, kdo si náš ručně vyráběný sýr jednou koupil, se jako zákazník vrací. Ať je starý nebo mladý,“ říká zakladatel značky Reichenberger Jan Červeň

    Tradiční sýr Reichenberger (Liberečák) vzniká na úpatí Jizerských hor v malé rodinné sýrárně podle receptury, kterou zakladatelé „šlechtí“ už od roku 1822, kdy se jejich předci podíleli na výrobě tradičních slovenských tahaných sýrů v tamní vesničce Zázrivá. Z té pochází i majitel liberecké značky Jan Červeň, který se rozhodl dnes již kultovní pokrm začít vyrábět přímo v Liberci a nabízet ho ve špičkové kvalitě u nás, na severu Čech. Stejně jako jeho předkové a příbuzní na Slovensku i on přísně respektuje původní rodinnou recepturu a legendární Korbáčiky (copánky) vyrábí výhradně z mléka od místních farmářů a bez umělých přísad a konzervantů. „Je to původní zázrivská receptura, kterou mě naučila sestřenice. Léty prověřená metoda výroby těchto sýrů a jejich lahodná chuť dala vzniknout myšlence navázat s touto tradicí i v Čechách. Ale zatímco sýr ze Zázrivé se může jmenovat Korbáč, tak v Liberci ne. Tak jsme mu dali jméno Liberečák,“ říká Jan Červeň. Smyslem jejich práce je podle něj přinášet lidem požitek z kvalitních ručně vyráběných sýrů, které označuje především jako lahůdku. „Není to sýr, který by vám vydržel měsíc. Ideální je ho zkonzumovat do týdne. My doporučujeme maximálně do 14 dnů, během kterých si udrží optimální senzoriku,“ dodává nadšený sýrař z Liberce. Zatímco generace padesát plus je podle Červeně spíše „masová“, u těch mladších v posledních letech pozoruji, že mění své stravovací návyky. „Jedí častěji ovoce, zeleninu, ale i ty sýry. A hlavně čerstvější a kvalitnější potraviny, což splňuje právě i náš pařený sýr,“ vysvětluje zakladatel značky Reichenberger. Začít podnikat s malou rodinnou sýrárnou ale rozhodně nebylo jednoduché. Jednou z hlavních překážek, se kterou se regionální výrobce na úpatí Jizerských hor musel a stále musí vypořádávat, je dostatek dodavatelů kvalitních surovin. Především čerstvého mléka, které se paradoxně od místních producentů daří získávat velmi složitě, protože o většinu zdejší produkce má trvale zájem jeden z nejsilnějších hráčů na trhu - společnost Müller ČR/SR, která je součástí koncernu Molkerei Alois Müller GmbH & Co. KG, jež patří mezi přední evropské výrobce a zpracovatele mléčných produktů. „Jsme držitelem ocenění regionální potravina, což mimo jiné znamená, že používáme a chceme používat suroviny z místních farem. Jenže konkurovat takových, především cenovým hráčům na trhu, jako je třeba právě Müller, který tu skupuje kompletně všechno, co může, je opravdu složité. Máme ruční výrobu a cena se u nás mimo jiné odvíjí od lidské práce, dopravy a základní suroviny, což je právě mléko. Je hodně těžké začít v tomhle segmentu podnikat, protože v porovnání s tím obřím odběratelem já musím platit za litr mléka třeba o třetinu více,“ vysvětluje Jan Červeň. Kdo jsou nejčastějšími zákazníky pařeného Reichenbergeru a kde si ho můžete koupit? Jak náročné je vůbec vyrobit kvalitní tažený sýr v Liberci a proč je dražší? A proč se od této značky nikdy nedočkáte toho, že by vám nabízela svůj sýr s různými příchutěmi, například paprikou nebo pažitkou? Odpovědi nejen na tyto, ale i mnohé další otázky, které můžou zajímat milovníky sýrů, ale i nadšence do malého podnikání, si můžete poslechnout v dalším díle naší podcastové série Hlavou, srdcem a rukama. Příjemný poslech!

    21 min
  2. 10/31/2024

    HLAVOU, SRDCEM A RUKAMA 52: "Prvních devět měsíců se jen kreslilo. U menší verze musíme složit 996 součástek," říká spoluautor slovních hodin a značky TimeForStories Michal Novotný

    Díváme se na ně denně, a ne jednou, a přesto je to při zařizování domova či kanceláře často až to poslední, na co myslíme. Michal Novotný to viděl jinak a pro svůj nový domov hledal něco speciálního, co by ladilo s ostatním vybavením. Zhlédl se ve slovních hodinách, ale nabídka na trhu neodpovídala jeho představám. A tak se zrodila značka Timeforstories.cz. Hodiny, které vyprávějí příběh. Slova, která odměřují čas. Slovní hodiny, které vám řeknou kolik je. Bez ručiček a číslic. Jednoduše si přečtete: je jedna hodina deset. A přitom se díváte na originální, designový objekt, který se snadno stane ústřední součástí interiéru. Dokonale se mu totiž umí přizpůsobit. „Osobně miluju, když se věci přizpůsobují mně nebo v tomto případě našemu interiéru,“ říká o vzniku myšlenky a prvních vyrobených hodinách Michal Novotný a dodává: „Chtěl jsem do našeho domu něco, co ho ozvláštní, co zaujme. A pak jsem objevil koncept slovních hodin. Ale zjistil jsem, že se nedají přizpůsobit interiéru našeho domu. Tak jsem si řekl, že je zkusíme vyrobit.“ Představa, že nakoupí nějaký ten materiál, součástky a stráví s projektem pár hodin za pár korun se ukázala jako velký omyl. Ale výsledkem byl unikátní produkt, za kterým si s kolegou Radovanem Kovářem neochvějně stáli. A když už do vývoje nejen technologie vložili tolik úsilí, rozhodli se překlopit celou myšlenku do byznysového plánu. Dnes stojí značka Timeforstories.cz na několika základních pilířích: vypilovaná technologie, design na míru zákazníkovi a ruční výroba s co největším možným využitím lokální spolupráce. Ačkoli se na trhu značka pohybuje poměrně krátkou dobu, už se jí podařilo zaujmout takové matadory jako je jablonecká Preciosa. „Zaujali jsme je, náš nápad se líbil a po půl roce příprav vznikla verze luxusních hodin s asi 220 tisíci broušenými skleněnými kameny. Je to nádhera a věc, o které se mi nikdy nesnilo,“ nedokáže ještě stále uvěřit Michal. Ale hodiny jsou na světě. Visí v showroomu Preciosy v Praze, kde je můžete obdivovat i vy. A nebo úplně jiné, třeba ze slisovaného odpadu. Nebo z kůže. Možná by se vám hodil více beton? Jsou nějaká materiálová omezení a je správně číst na svých hodinách že čtyři třicet „jsou“ nebo „je“? Poslechněte si náš nový rozhovor ze série Hlavou, srdcem a rukama.

    26 min
  3. 10/10/2024

    HLAVOU, SRDCEM A RUKAMA 51: Začínala v jednom pokoji, kde zároveň i spala. "Ať ženy šijí, alespoň trochu zboříme tu strašnou čínskou fast-fashion," říká zakladatelka Kreativního světa Aneta Půhonná

    „Jestli chcete podnikat, dělejte to, co máte rádi. Peníze jsou svoboda, ale práce vám musí dělat radost. Pak ji nebudete vnímat ani jako práci." Takové je motto a osobní zkušenost z mladé nadšené podnikatelky, která před rokem rozjela vlastní značku Kreativní svět Anety Půhonné. Do vánočního videa na propagaci regionálních výrobců a projektu Liberecký kraj sobě nám před časem ušila tematické oblečení pro celou rodinu. Pánské kolekce ale v její tvorbě objevíte spíš výjimečně. O to více nabízí ženám. Ty totiž tvoří i podstatnou část klientely značky Kreativní svět Anety Půhonné. První byly malované tenisky „Svou stránku s výrobky jsem nazvala Kreativní svět, protože jsem zpočátku nevěděla, co bude to hlavní. Zabývala jsem se malováním na textil ale dlouho i drháním. Na textil tady v té době nikdo nemaloval. Začala jsem malovanýma keckama, malování mě hodně bavilo už od základní školy. Směřovala jsem na uměleckou školu a jak jsem dospívala, tak mě více oslovovala móda,“ popisuje své začátky Aneta Půhonná. Na průmyslovce, oboru Oděvní návrhář v pražských Holešovicích, se naučila šít. A už čtvrtým rokem se šitím módního oblečení živí. Ranní paniku před zrcadlem, jestli k sukni tričko takové nebo jiné, vyřešila ženám tím, že je učí nosit šaty. Její doménou jsou jednoduché střihy. O to více dává vyniknout barvám a vzorům nebo asymetricky geometrickému tvaru oděvu. Látky nakupuje jen v malé metráži, a tak se vám nestane, že stejný vzor potkáte ve vašem městě. Výběr látek je pro Anetu důležitou součástí tvorby, spolupracuje i s českými výrobci, kteří produkují vlastní potisky látek. Pokud nemáte cestu do krámku v Hodkovicích nad Mohelkou, najdete během letní sezóny Anetu Půhonnou na většině akcí s trhy pro regionální řemeslníky. Její stánek nemůžete minout. Většinou je ověšený hroznem žen probírajících se pestrobarevným oblečením. Pokud ne, zaujme vás ona sama. Drobná blondýnka, která mezi svými kousky oděvů doslova září pozitivní energií a radostí z tvorby a setkávání se zákaznicemi. To, že osobní kontakt je pro ni důležitý, bylo také jedním z pozitiv na misce vah při rozhodování o provozu vlastního kamenného obchůdku. Najdete ho na náměstí v Hodkovicích nad Mohelkou a letos v září (2024) oslavil rok od svého otevření. Obchůdek se postupně rozrůstá o další spolupracující značky, a tak se často stává, že si přijedete pro šaty objednané z Facebooku a odjedete ještě s kabelkou, svíčkou a náramkem. A dobrým pocitem, že jste podpořili lokální kreativní podnikatelky. Pustit se do provozu obchodu nebylo snadné rozhodnutí. Obzvlášť, když prodeje na trzích v dostatečné míře mimo sezónu doplňuje prodej na sociálních sítích. Ostatně, její strategie prodeje přes Facebook a Instagram je docela fascinující. „Marketing jsem nikdy nestudovala, brala jsem to intuitivně, jak by se to líbilo mně. A ukázalo se, že to funguje. Ženské mi někdy říkají, jestli bych jim nemohla dát vědět předem, než produkt zveřejním, ale nakonec přiznají, že ten adrenalin je baví nejvíc,“ vysvětluje princip prodeje na sociálních sítích ve stylu „vyvěsím a kdo první koupí, ten má“ Aneta. O konkurenci říká, jen ať šije každá druhá, pojďme zbořit příval fast-fashion z východu. Ať si každý vyzkouší, co ušít jakýkoli kousek oblečení znamená a kolik to obnáší práce. O udržitelnosti svého podnikání Aneta Půhonná hodně přemýšlí. Zpočátku se z kousků zbytkových látek radovaly děti v místní mateřské školce, dnes už z nich Aneta tvoří veselé ponožky nebo gumičky do vlasů. Jaké novinky chystá na podzimu a zimu 2024/25? Jaká náhoda jí přihrála prost

    28 min
  4. 10/03/2024

    HLAVOU, SRDCEM A RUKAMA 50: „Milujeme papír a chceme podpořit české řemeslníky, kteří tvoří srdcem. Návštěvníkům nabídneme i skvělé workshopy,“ říkají zakladatelky festivalu La Papera v Liberci

    Dohromady je spojila náhoda, z níž záhy vzešla spolupráce při založení a organizaci prvního papírového festivalu v Liberci, který chystají už 12. října v nedávno zrekonstruovaném Liebiegově paláci v centru města. Událost, na kterou lákají všechny milovníky nejen papírových výrobků, pojmenovaly autorky Wendy Anne Múčková a Karolína Skálová netradičním názvem La Papera, který pochází z esperanta.   Připravit první ročník festivalu napadlo Wendy a Karolínu už letos na jaře, kdy se dohodly, že do toho půjdou společně. Obě se přitom inspirovaly nejen u nás, ale také v zahraničí. „Každé větší město v ČR pořádá festival, kde je hlavní roli hraje papír a papírové výrobky. Mrzelo mě, že podobnou akci nemá i Liberec. A protože mám hobby je mimo jiné i provozování eshopu S láskou k papíru zaměřeného právě na papírenské zboží, rozhodla jsem se do toho jít a podobný projekt nejen podpořit, ale vlastně od začátku založit. No a do toho jsme se potkaly s Karolínou při jedné z akcí projektu PechaKucha Night, kterou v Liberci dlouhodobě spolupořádám. A při té příležitosti jsme se i dohodly, že do toho půjdeme spolu,“ říká Wendy Anne Múčková. Její kolegyně Karolína, která pracuje jako produkční v galerii, se sama dlouhodobě věnuje kreativní tvorbě s papírem. Nadšení pro tento materiál získala během studia scénografie a poté na skotské Glasgow school of Art, kde vystudovala Interaction Design, a mimo jiné kombinovala klasické média, jako je papír, s nejnovějšími technologiemi, sensory a programováním. Po studiu se vrátila zpět do Čech a založila si projekt Hrátky s plotrem, který propojuje domácí tvoření s papírem (látkou, fóliemi) a počítačem. Sama vyrábí několik tisíc papírových květin ročně a vede i workshopy. „Na papíru mě fascinuje, jak je to v zásadě křehký materiál, který se dá ale „přetavit“ do velmi pevného stavu a struktury. Můžete ho prořezávat, využívat při jeho zpracování světlo. Nabízí tolik variant a možností,“ popisuje Karolína Skálová. Jednou z inspirací pro pořadatelky liberecké La Papery je kutnohorský festival Dva písaři. „Pro mě je to velký vzor. Měla jsme tu čest tam být dvakrát jako vystavovatelka a to, jakým způsobem festival organizují, je opravdu velmi inspirativní,“ popisuje Wendy Anne Múčková s tím, že La Papera je nyní na začátku a první ročník obě zakladatelky připravují jako „startovací“, nicméně už nyní s ním spřádají i velké plány do budoucna. „Nepopírám, že naším snem a ambicí je se postupně rozrůst a i festival u nás v Liberci koncipovat a chystat jako vícedenní. A věřte, že máme spoustu nápadů, co všechno by se na něm dalo prezentovat. Papír jako téma totiž můžeme a chceme propojovat s řadou dalších aktivit a kreativním doprovodným programem. Možností máme spoustu a už teď se na to moc těším,“ dodávají spoluzakladatelky Wendy Anne Múčková a Karolína Skálová. Letošní první ročník festivalu La Papera se koná v sobotu 12. října v Liebiegově paláci v centru Liberce. Základní vstupné pro dospělého návštěvníka je 50 korun a objednat si ho můžete už nyní TADY. V nabídce najdete i zlevněné vstupné a pro děti do 15ti let, držitelé karty ZTP/P, a seniory nad 65 let, je vstup ZDARMA. Prezentovat se v rámci prvního ročníků bude přes 20 značek, mezi nimiž nebude chybět například výrobce per, diářů, ale i ruční papírna Papyrea. Ta v rámci akce nabízí i jeden z workshopů. Přihlásit se můžete ale i na japonskou kaligrafii, výrobu akvarelů nebo krepových květin. Podobnosti o nabídce workshopů najdete TADY. Na co dalšího se můžete při návštěvě festivalu La Papera těšit? A co všechno plánují jeho zaklad

    23 min
  5. 09/19/2024

    HLAVOU, SRDCEM A RUKAMA 49: „Nápad živit se štípáním kamene jsem dostal v Anglii, kde jsem se tomuhle řemeslu i vyučil,“ říká Petr Zítka, zakladatel projektu Jaknapazourek.cz

    Téměř 20 let si živí štípáním kamene a výrobou různých pazourků, hrotů, pěstních klínů nebo i křesacích kamenů. Objednávky, které se na něj doslova hrnou, dostává nejen od různých institucí, ale také filmových produkcí nebo individuálních zákazníků. Aby se naučil štípání kamene do té míry, že se tím bude živit, strávil téměř 5 let vzděláváním. Veškerý svůj volný čas tehdy obětoval absolvování odborných kurzů a stáží, ale i studiem archeologie a technologie štípaní kamene. Nejprve v Anglii, později také ve Francii u špičkových předních badatelů a archeologů. „Tím to ale neskončilo. Naopak. To vzdělávání a rozšiřování zkušeností i dovedností trvá dodnes,“ vysvětluje Petr Zítka. Schopnost naučit se fyzicky i technicky náročnému řemeslu však není jediná dovednost, kterou si Petr Zítka musel osvojit. Aby uměl „držet krok“ například s odborníky přes archeologii, musel se ponořit velmi vážně i do studia tohoto oboru. „Na mé práci mě hodně baví právě i to, že spolupracuji s řadou archeologů a badatelů na různých vědeckých projektech. Těm bych se do budoucna rád věnoval více, protože nepřinášejí jen každodenní fyzicky náročnou dřinu, ale i něco navíc,“ říká Petr Zítka, který před lety původně archeologii studoval i na vysoké škole, ovšem titul v oboru nakonec nezískal. Že by mu ale chybělo nebo dokonce překáželo v tom, aby ho respektovala i spousta expertů, si nemyslí. „Pro svou práci i aktivity v akademické sféře titul nepotřebuji. To neznamená, že to vzdělání není důležité. Naopak. S kolegy si rozumíme, protože se dobře orientuji v odborných článcích a tématech, takže mezi námi nevzniká žádná bariéra. Zároveň je třeba zdůraznit, že bez odpovídajících znalostí bych tohle řemeslo nemohl dělat na takové úrovni. Je obrovský rozdíl v tom, jestli manuálně dokážete vyrobit tisíc indiánských šipek, ale přitom je vám skryta ta neuvěřitelná hloubka znalostí, kterou současní badatelé, archeologové a technologové o prehistorické práci a technikách štípání kamene mají. Vzdělání, ať už mám nebo nemám titul, je pro mě zásadní. Zároveň je to moje obrovská výhoda, kterou mám oproti potencionální konkurenci,“ popisuje Petr Zítka. Své znalosti a zkušenosti rád předává i laikům a nadšeným zájemcům o tento poněkud nezvyklý obor. Nejčastěji na různých kurzech a prezentacích. Oproti jiným řemeslníkům nemusí v dnešní uspěchané době sociálních sítí a dravého marketingu svou práci prostřednictvím těchto info kanálů vůbec propagovat. Naopak. Zákazníci si ho našli a stále nacházejí jinými cestami. Jediným promo nástrojem, který se rozhodl využívat, je web Jaknapazourek.cz, který vytvořil zejména pro nadšence a individuální zákazníky. Kdo byli jeho první zákazníci? O jaké tři pilíře se opírá ve svém malém podnikání? Kolik procent zákazníků ho vyhledává ze zahraničí a kolik naopak z Čech? Jak moc fyzicky náročné je se věnovat štípání kamene na profesionální úrovni? A odkud získává kvalitní materiály? Na tyto, ale i další otázky, se dozvíte odpovědi v dalším díle naší podcastové série Hlavou, srdcem a rukama. Příjemný poslech.

    20 min
  6. 07/31/2024

    HLAVOU, SRDCEM A RUKAMA 48: Boty jako výstavní kousek. To jsou Svatoshoes. "První sešívánky jsem udělal mé ženě místo velký kytky k narození syna," říká švec Jiří Svatoš

    Začínal ve Zruči nad Sázavou ve státním podniku Sázavan, který obouval děti v celém tehdejším Československu. Seznámil se s naprostými základy výroby bot a naučil se vše o její stavbě. Jeho designérské pokusy o inovaci ale brzdily podmínky velkovýroby. O to více pustil uzdu fantazie ve vlastní tvorbě, do kterých se pustil po roce 1989 hned po uzavření továrny. „Tenkrát ale ještě lidi nebyli nastavený, že by dětské boty mohly stát jako dospělé. S cenami jsme hodně bojovali,“ vzpomíná Jiří Svatoš na začátky podnikání. Díky kontaktům v oboru se postupně z dětských bot přes korkové pantofle propracoval k vlastnímu stylu bot pro dospělé. „Všechno se dá udělat hezky nebo jen tak. První sešívánky jsem udělal mé ženě místo velký kytky k narození prvního syna. Byly barevné, aby měla ze života, který ji čeká radost,“ vzpomíná švec. Novopečená maminka se s botami pochlubila na sociálních sítích a ohlas a zájem, který boty vzbudily, daly podnikání úplně nový směr. Jiří Svatoš začal šít „Sešívánky“.  Dnes drží dvě základní produktové řady. Brefootové boty několika typů a boty na korkové stélce. „Kvalitní botu podle mě poznáte na první pohled, základem je neošizený kvalitní materiál. Já se k tomu snažím přidat ještě něco navíc, a to jsou ty barvy. Člověk z toho má radost,“ popisuje Jiří Svatoš. Na široké barevné škále si pan švec zakládá a je to jeden z hlavních symbolů značky bot Svatoshoes. Nemusíte se bát, že byste nenašli barevnou variantu hodící se k nové kabelce nebo šatům. Boty je možné objednat přes e-shop, ale mnohem lepší je osobní návštěva v dílně, která je zároveň obchodem. Pan švec vám osobně nohu přeměří, možná si rovnou vyberete z bot hotových a možná vás na místě zaujme úplně jiná bota. To se prý stává často. Paleta kombinací barev a typu bot je totiž neuvěřitelná. A přitom všechny nesou jednoznačný rukopis ševce Jiřího Svatoše. Když si boty pana Svatoše jednou oblíbíte, stane se z vás možná jejich další sběratel. Jak vidí budoucnost ševcoviny? A jak dlouho někdy čekají jeho zákazníci na své vysněné boty? A kolik jich dokáže "zničit" za jeden týden, když je nepozorný? Na tyto, ale i další ozázky se můžete dozvědět odpověď v dalším pokračování naší podcastové série Hlavou, srdcem a rukama. Příjemný poslech!

    27 min
  7. 06/30/2024

    HLAVOU, SRDCEM A RUKAMA 47: „Netušil jsem, co je vepřovice nebo kozinka. Sehnat dobré usně je ještě větší oříšek, než sehnat pěkné látky,“ říká brašnář a zakladatel značky EcoCase Václav Matoušek

    Podnikat začal vlastně díky náhodnému komentáři na Instagramu. Když před 6 lety jeho Alma mater - Technická univerzita v Liberci - sdílela na svém IG profilu nenápadný látkový EcoBioRaw penál, Václava Matouška zaujal natolik, že si přál ho získat. Jenže odpověď školy ho nepotěšila, protože dodací lhůta byla několik měsíců. Rozhodl se proto, že si podobný penál vyrobí sám. "Koupím látku, gumičky, knoflíky, jehly, nitě, sešiju to a hotovo," pomyslel si tehdy naivně, aby záhy zjistil, jak hluboce se zmýlil. První pokusy nakonec skončily v koši, ale zároveň u Václava probudily vášeň a chuť tvořit. „Od ušití prvního kusu jsem věděl, že to zkrátka nebude jednoduché. Já jsem ten penál ale prostě chtěl! Koupil jsem stroj a začal šít a šít... A sledovat tutoriály. Postupem času jsem se začal zlepšovat a penály začínaly vypadat k světu a já měl obrovskou radost z toho, že něco, co na začátku byl jen můj sen, se postupně stává realitou,“ vzpomíná na své začátky s tím, že k prvním pokusům s kůží ho motivovala jedna ze spolumajitelek designového obchůdku HRST. „Míša mi tehdy řekla, že ten penál by vypadal dobře z kůže. A jestli prý to nechci zkusit. Ve vteřině jsem věděl, že chci. A tak začala hrát podobná písnička jako na úplném začátku. Tentokrát to bylo ale o kousek těžší. Sehnat dobré usně je ještě větší oříšek, než sehnat pěkné látky. Sedl jsem na vlak, vyrazil na Moravu, přespal na ubytovně, a druhý den už jsem domů vezl různé typy kůže. A tak to vlastně celé začalo,“ popisuje začátky svého malého podnikání Václav Matoušek. Z nadšení se nakonec stala veliká vášeň a touha tvořit z kůží nejen vlastní, ale i zakázkové věci. A tak se zrodila značka EcoCase. Následovalo sebevzdělávání formou kurzů, ale především online studia. A samozřejmě desítky hodin strávených sledováním nejen výukových videí na Youtube. Postupně začal sám radit a doporučovat jiným tvůrcům, především začátečníkům. A prostřednictvím svého webu a eshopu nabízet i vybavení a materiály, aby se mohli pustit sami do některých jednodušších projektů, nebo se vybavit a postupně tvořit i náročnější výrobky. Současně pro své zákazníky, ale i podobné nadšence z branže, vytvořil edukativní Youtube kanál, kde natáčí postupy, tipy, rady zejména prot ty, co začínají. „To je ostatně i jedno z mých přání do budoucna. Nejen tvořit, ale i učit ostatní. Přijde mi to jako ideální kombinace. To bych si moc přál,“ říká Václav Matoušek, který je původním povoláním učitel a dodnes tuto práci vykonává, ale už pouze poloviční úvazek v kombinaci s rozvojem své nové dílny na zpracování a výrobu kožených produktů. Prvních několik let tvořil doma. Když už ale na kůžích téměř i spal a nebylo tam k hnutí, rozhodl se najít první pořádnou dílnu. Nakonec se mu po půl roce hledání povedlo objevit a zrekonstruovat své „království“ v areálu Intexu ve Vratislavicích nad Nisou. Jak řeší marketing? A je v něm úspěšný? Kolik času tráví ve své dílně a proč si na začátku neuměl stanovit správnou cenu za svou práci a výrobky? Na tyto, ale i mnohé další otázky, najdete odpovědi v novém pokračování naší podcastové série Hlavou, srdcem a rukama. Příjemný poslech!

    21 min
  8. 06/25/2024

    HLAVOU, SRDCEM A RUKAMA 46: Začalo to espressem z ječmene a pokračuje superpotravinou Tsampa. „Teď připravujeme na trh i zdravou colu. Věřím, že to zákazníci ocení,“ říká zakladatel Barlee´s Jan Žák

    Začalo to při jedné dovolené v Itálii po objednávce ječmenného espressa a vznikla z toho značka, jejímž základem je a bude ječmen. Tak by se dala v kostce popsat krátká historie malé liberecké firmy Barlee´s. Její zakladatel Jan Žák se nejprve rozhodl nabídnout svým zákazníkům alternativu ke kávě, tedy nápoj z ječmene,který si zamiloval právě na zmíněné dovolené. Postupně se ale portfolio malé společnosti rozrostlo i o další bio produkty a doplňky stravy, přičemž poslední novinkou, kterou v Barlee´s právě testují, je vlastní Cola Natura. „Miluju kávu, ale moje zdravotní situace mě tehdy přivedla do situace, že mi po několika šálcích za den zkrátka nebylo dobře. Měl jsem problémy se žaludkem, ale i další zdravotní trable. Káva, kterou mám opravdu moc rád, se mi najednou stala nepřítelem, takže jsem začal hledat nějakou náhradu. Když jsem pak v Itálii zjistil, že existuje nápoj zvaný Orzo, což je v podstatě bezkofeinová alternativa ke kávě, která se se vyrábí z praženého ječmene v BIO kvalitě, vyzkoušel jsem ji a vzápětí se rozhodl, že bych takový produkt mohl nabídnout i na českém trhu,“ vzpomíná majitel Barlee´s Jan Žák. Založil proto společnost, kterou pojmenoval Orzo coffee a začal od italských partnerů dovážet první zboží. Postupně ale usoudil, že Italové svou produkci praží poněkud více, než by si přál, což ostatně rádi dělají u klasické kávy. Proto se rozhodl systémem „pokus a omyl“ pražit vlastní nekávu, která bude „tak akorát“. „Máme ji středně praženou a to, že jsme to vyladili, nás přivedlo k tomu, že ta chuť má úplně jiné „obrysy“,“ dodává Jan Žák. Postupně se firma začala rozvíjet a rozrostla o nabídku dalších produktů. S tím přišla i změna názvu na Barlee´s. „Naší prioritou je především vyrábět potraviny a nápoje, kde hraje hlavní roli tato jedinečná lokální superpotravina. Klíčová pro nás je nejen péče o zdraví zákazníků, ale také vztah k přírodě potažmo celé planetě. Proto u nás najdete pouze produkty vyráběné v BIO kvalitě,“ vysvětluje Jan Žák. Vedle „nekávy“ si zákazníci oblíbili například stále populárnější TSAMPU, což je tradiční tibetský pokrm považovaný za takzvanou superpotravinu pro svou vysokou nutriční hodnotu. A proč v Barlee´s i nadále sázejí hlavně na ječmen? „Pěstuje se po tisíce let a má dlouhou historii v používání pro potraviny i nápoje. Výhod je celá řada. Ječmen je vynikajícím zdrojem vlákniny, včetně vlákniny rozpustné i nerozpustné. Rozpustná vláknina pomáhá snižovat hladinu cholesterolu a reguluje hladinu cukru v krvi, zatímco nerozpustná vláknina podporuje zdravé trávení a pravidelnou stolici. Velmi bohatý je i na živiny. Je nabitý základními vitamíny a minerály, včetně vitamínů B, selenu, hořčíku, manganu a fosforu. Tyto živiny hrají klíčovou roli při podpoře celkového zdraví a pohody,“ popisuje některé z výhod přírodní suroviny Jan Žák a dodává: „Stejně tak je zdravý pro srdce. Bylo prokázáno, že ječmen má vlastnosti na ochranu srdce. Beta-glukany v něm pomáhají snižovat hladinu LDL (lipoproteinu s nízkou hustotou) cholesterolu, známého také jako „špatný“ cholesterol, což může snížit riziko kardiovaskulárních onemocnění.“ Na svém webu společnost doporučuje svým zákazníkům i některé z receptů a postupně chce přidávat i další. Zatím poslední produktovou novinkou, kterou v Barlee´s aktuálně chystají na trh, bude vlastní Cola Natura. Chcete se dozvědět, proč se ji zakladatel značky rozhodl vyrábět a čím bude lišit od originálu? Tušíte, jak dlouho trvá, než takový nápoj v ČR můžete nabídnout svým zákazníkům? A jak komunikuje značka, kde je základní surovino

    25 min

About

Proč je fajn mít v centru města farmu a pěstovat microgreens? Dá se uživit výrobou nábytku z dřevěných palet? A víte, jak správně propagovat umělecké řemeslo a kde hledat vaše zákazníky? Podcast je součástí platformy www.LKsobě.cz a přináší rozhovory s originálními tvůrci z Libereckého kraje, kteří se rozhodli vydat na vlastní, často trnitou cestu, jak uspět se svými výrobky a nápady na trhu. Při jeho poslechu získáte i tipy na zajímavé akce, vzdělávací aktivity, design markety, kreativní workshopy, literaturu, ale i jiné zdroje informací, které se týkají právě malých značek a výrobců.

You Might Also Like

To listen to explicit episodes, sign in.

Stay up to date with this show

Sign in or sign up to follow shows, save episodes, and get the latest updates.

Select a country or region

Africa, Middle East, and India

Asia Pacific

Europe

Latin America and the Caribbean

The United States and Canada