HLAVOU, SRDCEM A RUKAMA

LKSOBĚ

Proč je fajn mít v centru města farmu a pěstovat microgreens? Dá se uživit výrobou nábytku z dřevěných palet? A víte, jak správně propagovat umělecké řemeslo a kde hledat vaše zákazníky? Podcast je součástí platformy www.LKsobě.cz a přináší rozhovory s originálními tvůrci z Libereckého kraje, kteří se rozhodli vydat na vlastní, často trnitou cestu, jak uspět se svými výrobky a nápady na trhu. Při jeho poslechu získáte i tipy na zajímavé akce, vzdělávací aktivity, design markety, kreativní workshopy, literaturu, ale i jiné zdroje informací, které se týkají právě malých značek a výrobců.

  1. May 14

    HLAVOU, SRDCEM A RUKAMA 76: „Když lidé odcházejí z workshopu, vnímají šperk jinak. Najednou vědí, kolik dá práce uříznout kus plechu a proměnit ho v něco, co má hodnotu,“ říká Marcela Kindl Steffanová

    Jak se rodí šperk, který v sobě nese příběh hor, rodiny nebo třeba otisk psího čumáčku? V novém dílu podcastu Hlavou,srdcem a rukama vás zavedeme do Raspenavy za šperkařkou Marcelou Kindl Steffanová, autorkou značky Maja Steffan jewelry. Její tvorba spojuje řemeslo, osobní příběhy i hluboký vztah k Jizerským horám – a přesně takový je i celý projekt Liberecký kraj sobě.  Šperk jako návrat ke kořenům  Šperky, co se dědí a mají tradici – to je motto, na kterém staví její značka svou práci. Řemeslu se Marcela Kindl Štefannová věnuje od studií na jablonecké uměleckoprůmyslové škole. Její cesta vedla přes Technickou univerzitu v Liberci až k významným osobnostem českého výtvarného světa. Zásadní inspirací jí bylnapříklad Vratislav Karel Novák, umělecká osobnost spjatá s Jabloncem. Právě cit pro prostor, materiál a architekturu je v její tvorbě patrný dodnes.  Když šperk vypráví příběh továrny  Od studií se v její tvorbě promítají silná témata, která ji zrovna upoutala. Byl to i příběh kdysi prosperující textilní továrny v Novém Městě pod Smrkem. Objekt bývalé jízdárny patřící továrníkovi baronu Klingerovi, se stal pro Marcelu symbolem paměti místa. Když hrozilo jeho zbourání, rozhodla se jeho krásu „zachovat“ po svém – ve špercích.  „Říkala jsem si, že když už to nemůžu zachránit celé, tak aspoň kousek té energie a příběhu můžu přenést do šperku,“popisuje autorka. Z maskaronů vytvořila brože, z tiskových folií náhrdelníky. Část těchto děl se dostala dokonce do sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Pro ni to ale nebyl jen umělecký úspěch – byl to způsob, jak vrátit architektuře úctu a pozornost.  Na tomto přístupu dále staví i svou řemeslnou značku: šperk není jen ozdoba. Je to médium, které dokáže nést paměť, emoci i vztah k místu.  Snubní prsteny s otiskem trávy i lipového listu  Dnes tvoří především autorské šperky na zakázku. Nejčastěji snubní a zásnubní prsteny. Každý z nich vzniká z rozhovoru.  „Hrozně mě baví, když mi zákazník začne vyprávět, jaká jeho partnerka je, co má ráda, co spolu prožili,“ usmívá se šperkařka a dodává: „Ty věci by v životě nevznikly jen z mé hlavy. Vzniknou právě díky tomu příběhu.“  Otisk psího čumáčku? Ano.  Možná si říkáte, že vás už nic nepřekvapí. Ale Marcela otiskuje i psí čumáčky. A dětské prsty. A listy stromů.  Speciální vosk umožní zachytit jedinečný otisk, který se následně přetaví do stříbra nebo zlata. Vznikají tak šperky, které nejsou jen krásné – jsou hluboce osobní. Jeden okamžik, jeden dotek, zachycený navždy.  Workshopy: když si prsten vyrobíte sami  Důležitou součástí její práce jsou i workshopy. Snoubenci si u ní mohou vyrobit vlastní prsteny. Muž může vlastnoručně vytvořit zásnubní prsten. Někdo si přinese kamínek z Jizerek a zasadí jej do šperku.  „Když pak odcházejí, často říkají: Teď už se na šperky budu dívat úplně jinak,“ vypráví Marcela a dodává: „Najednou vědí, kolik práce je za tím uříznout kus plechu a proměnit ho v něco, co má hodnotu.“  Sympora: umění v zahradě  Marcela ale nezůstává jen u komerční tvorby. V Raspenavě pořádá mezinárodní intermediální sympozium Sympora – spojení slov „sympozium“ a „Raspenava“. Umělci zde tvoří sochy, instalace i site-specific projekty, které reagují na místní prostředí.  Veřejnost může přijít na vernisáž, koncert i závěrečnou výstavu. Aktuálně jsou práce ze sympozia k vidění v Severočeském muzeu v Liberci.  Proč sipustit celý rozhovor?  Protože z něj cítíte odvahu i pokoru. Protože slyšíte, že podnikání nemusí být jen o prodeji, ale o vztazích. A protože vám připomene, že když už do něčeho investujeme – čas, peníze, energii – chceme, aby to mělo smysl.  Pokud vás zajímají lokální výrobky, hledáte dárek s příběhem nebo plánujete svatbu, tenhle díl podcastu Hlavou, srdcem a rukama si určitě nenechte ujít.  Možná v něm objevíte víc než jen šperk. Možná objevíte nový pohled na to, co znamená tvořit hlavou, srdcem i rukama.   Příjemný poslech!

    24 min
  2. Apr 30

    HLAVOU, SRDCEM A RUKAMA 75: „Nástroj by měl být prodlouženou rukou instrumentalisty,“ říká Jan Provazník, který se specializuje na opravy, úpravy a vývoj komponentů pro saxofony, flétny i fagoty

    Hudba, která dýchá. Řemeslo, které posouvá hranice zvuku. Apříběh člověka, pro kterého je nástroj víc než jen kus dřeva a kovu. V dalším pokračování podcastu Hlavou, srdcem a rukama vás zveme do Liberce – do ateliéru, kde vznikají a znovu ožívají dechové nástroje. Hostem je Jan Provazník, hudebník, inovátor a zakladatel ⁠Ateliéru H&M – dechové nástroje⁠, držitel ocenění Regionální produkt Jizerské hory. Když se nástroj stane prodlouženou rukou „Hudební nástroj by měl být prodlouženou rukou instrumentalisty,“ říká Jan Provazník. A právě tohle přesvědčení stojí za jeho prací. Specializuje se na klarinety, saxofony, flétny i fagoty. Opravuje je, upravuje, vyvíjí nové komponenty – a hledá cesty, jak hráčům umožnit svobodnější a přesnější vyjádření. Protože když nástroj reaguje přesně tak, jak má, hudebník se může soustředit jen na hudbu. V rozhovoru se dozvíte, jak může drobná součástka zásadně ovlivnit barvu tónu i intonaci. A proč někdy stačí změnit jeden jediný detail, aby se hra stala přirozenější a zvuk plnější. Malý díl, velká změna Řeč je o klarinetovém soudku – malé části mezi hubičkou a tělem nástroje. Na první pohled nenápadný komponent, který má ale obrovský vliv na výsledný zvuk. Jan Provazník se rozhodl prozkoumat, jak jeho tvar a parametry ovlivňují intonaci a harmonické spektrum. Výsledkem jsou vlastní varianty soudků, které dokážou kompenzovat rozdíly mezi nástrojem a hubičkou nebo pomoci hráči dosáhnout přesně takové barvy tónu, jakou hledá. Nejde o univerzální řešení. Každý kus vzniká na míru konkrétnímu hráči a jeho nástroji. A právě v tom spočívá jedinečnost celé práce – kombinace řemesla, experimentu, technického měření i hudebního citu. Historie jako detektivka Rozhovor ale nekončí u současných nástrojů. Dostaneme se i k práci na historických saxofonech z poloviny 19. století, z doby, kdy je vyvíjel sám vynálezce nástroje, Adolf Sax. Jan Provazník se podílí na výrobě replik chybějících součástí pro unikátní projekt, jehož cílem je nahrát hudbu na původní nástroje z té doby. Jak zní saxofon z roku 1850? Jaký je rozdíl oproti dnešním nástrojům, které prošly výraznými úpravami například v éře rock’n’rollu? A co všechno obnáší snaha zachovat historickou autenticitu – od složení kovu až po technologii zpracování? I o tom si v podcastu povídáme. Řemeslo, které spojuje tradici a technologie V ateliéru se potkává ruční práce se soustruhem, pájení, práce se dřevem – i moderní technologie jako 3D modelování nebo CT skenování. Každý den je jiný. Každá zakázka přináší novou výzvu. Možná vás překvapí, že mezi zákazníky nejsou jen místní hudebníci. Opravené nebo upravené nástroje putují do Litvy, Francie, USA i Austrálie. A přesto zůstává práce hluboce osobní – založená na dialogu s hráčem a hledání řešení na míru. Pokud vás zajímá, co všechno se skrývá za krásným tónem klarinetu nebo saxofonu, jak může drobný detail změnit hudební výraz – a jak vypadá spojení hlavy, srdce a rukou v praxi – pusťte si nový díl podcastu Hlavou, srdcem a rukama. Možná už pak nikdy neuslyšíte dechový nástroj stejně jako dřív.

    24 min
  3. Apr 1

    HLAVOU, SRDCEM A RUKAMA 74: „Keramiku jsem dlouho dělala jako hobby. Dostala jsem se k ní náhodou a ta cesta byla trnitá,“ říká zakladatelka značky Věci z peci Soňa Růžičková

    Keramika pro ni byla nejdřív terapií v těžkém životním období. Dnes její hrnky a další výrobky putují z malé dílny na Větrném kopci k zákazníkům z celé republiky. Poslechněte si inspirativní příběh keramičky Soni Růžičkové, autorky značky Věci z peci, v dalším díle podcastu Hlavou, srdcem a rukama. Z kanceláře k hrnčířskému kruhu Další díl našeho podcastu Hlavou, srdcem a rukama, který vzniká v rámci projektu Liberecký kraj sobě, nás zavádí na Andělku – na Větrný kopec, kde má svou dílnu keramička Soňa Růžičková. Na první pohled je jasné, že tady vznikají věci s duší. Dílna je plná hrnků, misek, hlíny a kreativní energie. Jenže cesta k řemeslu nebyla vůbec přímá. „Ke keramice jsem se dostala úplně náhodou, když jsem měla těžké životní období. Přestěhovala jsem se zpátky do rodného města a najednou jsem byla úplně ztracená,“ vzpomíná Soňa Růžičková. Právě tehdy narazila na kurz keramiky. „Říkala jsem si – tak to zkusím. A už jsem u toho zůstala,“ dodává. Když se terapie promění v profesi Soňa Růžičková původně pracovala v kanceláři a později jako vedoucí školní jídelny. Práce ji ale nenaplňovala. Hlína, která byla nejdřív jen způsobem, jak si vyčistit hlavu, se postupně proměnila ve vášeň – a nakonec i v profesi. V podcastu otevřeně popisuje, jak dlouhá cesta to byla. „Já jsem byla úplně někdo jinej. Ale ta práce mě nenaplňovala. A když jsem začala dělat keramiku, najednou jsem viděla výsledek – něco, co vzniklo rukama,“ popisuje. Hrnčíř, nebo keramik? V rozhovoru se také dozvíte, jaký je vlastně rozdíl mezi hrnčířem a keramikem. „Hrnčíř bylo dřív řemeslo – člověk, který dělal užitnou keramiku, hrnky, džbány, mísy. Keramik je dnes spíš širší označení pro lidi, kteří pracují s hlínou a často tvoří i autorské věci,“ dodává keramička. A právě někde na pomezí těchto dvou světů vznikají i výrobky značky Věci z peci. Řemeslo, které spojuje hlavu, srdce i ruce Soňa Růžičková patří dlouhodobě mezi držitele certifikátu Regionální produkt Jizerské hory a její tvorba je také součástí databáze projektu Liberecký kraj sobě. Její příběh krásně ukazuje, že: řemeslo může vzniknout z náhodykreativita může pomoci překonat těžké obdobía vášeň může postupně přerůst v podnikání„Když děláte něco rukama, tak za sebou vidíte výsledek. A to je hrozně důležité,“ říká v rozhovoru. 🎧 Poslechněte si celý rozhovor V podcastu se dozvíte také: jak vznikají její keramickévýrobkyjak se rodila značka Věci z peciproč je řemeslo dnes znovu tak důležitéa co všechno obnáší život keramičky👉 Poslechněte si celý díl podcastu Hlavou, srdcem a rukama.

    31 min
  4. Mar 14

    HLAVOU, SRDCEM A RUKAMA 73: Vločka je místo, kde voní káva, ožívají chutě hor a vzniká perník, který v sobě skrývá příběh celého regionu

    V novém díle podcastu Hlavou, srdcem a rukama vás zveme do Frýdlantu – do kavárny, kterou na první pohled nepřehlédnete. Hostem je Kateřina Hradilová, majitelka a duše Kavárny Vločka. Místo, kde se propojují tradice Jizerských hor, poctivé suroviny a odvaha jít vlastní cestou. Kavárna jako návrat k přirozenosti Kavárna Vločka nevznikla jako další „hezký podnik s dortíky“. Vznikla z potřeby dělat věci jinak. Kateřina původně působila v Novém Městě pod Smrkem, ale postupně cítila, že chce víc – víc svobody, víc autenticity, víc návratu ke kořenům. Inspirovala se přirozenou stravou, rytmem roku, tradicemi předků i tím, jak se dřív jedlo a žilo. V rozhovoru otevřeně mluví o tom, že podnikání v gastru není romantika z Instagramu. Je to dřina, hledání vlastní cesty a často i nutnost dělat kompromisy mezi ideálem a realitou menšího města. Od dobré kávy k vlastní výrobě Základ byl jasný: dobrá káva. Taková, která ve Frýdlantu chyběla. Jenže když chcete dělat věci po svém – bez velkých korporátních dodavatelů – znamená to investovat do vlastního vybavení, vlastních surovin a budovat všechno od nuly. Postupně se přidala kuchyň, vlastní pečení a spolupráce s lokálními dodavateli. V kavárně dnes najdete snídaně podle rytmu roku, sezónní dezerty, domácí marmelády, ale také produkty dalších regionálních výrobců. A právě tohle propojení lidí a míst je jednou z nejsilnějších deviz podnikatelské vize Kateřiny Hradilové. Příběh perníku, který neměl zmizet Na výletech rádi ochutnáváme lokální produkty a stejně to vždycky měla i Kateřina. Tak se v Krkonoších seznámila s tamním legendárním perníkem Pumprinkl. Jenže se dozvěděla, že původní výrobce tradičního krkonošského perníku končí a rozhodla se recept odkoupit. Ne z kalkulu, ale ze srdce. Chtěla, aby výrobek s kořeny v horách nezmizel. Recept zachovala, ale upravila kvalitu surovin – bez fosfátových kypřidel, s bio třtinovým cukrem, lepší moukou i poctivými povidly. Postupně tak vznikly dvě varianty: krkonošská a jizerská. Krkonoše a Jizerky přitom nevnímá jako konkurenty, ale jako sourozence. Ostatně patronem Krkonoš je Krakonoš – a Jizerské hory s vílou Izerínou podle ní mohou být jeho sestrou. V podcastu uslyšíte i příběh o tom, jak se z původního nadšení stala tvrdá podnikatelská realita: vyšší kvalita znamenala vyšší cenu – a bylo nutné znovu hledat odběratele. Přesto nelituje. Sen o vlastních sadech Velkým tématem je i budoucnost. Kateřina sní o vlastních ovocných sadech – o certifikované zahradě, kde by si kavárna mohla pěstovat část surovin sama. Už dnes zachraňuje staré odrůdy stromů, vaří vlastní marmelády a v létě tráví hodiny sběrem ovoce. Zároveň ale realisticky mluví o tom, jak náročné je všechno zvládnout – provoz kavárny, výrobu, sezónní špičky i tým lidí. Zazní i úvaha o komunitním sadu ve spolupráci s obcí. Protože odpovědnost za krajinu by neměla ležet jen na jednom člověku. Pokud vás zajímá, jak se buduje kavárna s jasným názorem, proč není jednoduché držet kvalitu v malém městě a proč je Vločka právě Vločka, pusťte si nový díl podcastu Hlavou,srdcem a rukama.

    28 min
  5. Feb 28

    HLAVOU, SRDCEM A RUKAMA 72: „Na začátku se nám kafe úplně spálilo. Těší nás, že většina zákazníků je přímo z našeho malého města,“ říkají zakladatelé rodinné pražírny L´Popel

    Lomnice nad Popelkou není místo, kde by se člověk ztratil v ruchu velkoměsta. Nemají tu pěší zónu plnou kaváren, barů a turistů, kteří by se nechali unášet vůní čerstvě pražené kávy. Ale přesto se tam praží jako o život. V místní historické Továrně Mastných, v prostorách tak akorát velkých, aby se v nich dalo tvořit, totiž vzniká káva, která nese podpis rodiny, odvahy a radosti z řemesla. Právě tady, v kraji mezi Českým rájem a Podkrkonoším, vznikla před 4 lety značka L´Popel. Život ji vdechli manželé Vojtěch a Eva Kvičerovi, kteří společně stvořili nejen báječnou lokální pražírnu, ale i příběh o tom, jak se z obyčejného nápadu může stát něco, co propojuje lidi, místa i každodenní rituály. Začátek, který voněl po kouři Začínali na jaře 2022 v obýváku rodinného domu s komínovou trubkou vystrčenou z otevřeného okna, kde se odehrál i jejich první pokus o pražení. Nebyl to žádný romantický začátek, ale spíš malá domácí katastrofa. „První várka? To byla spíš kouřová signalizace. To kafe se nám úplně spálilo,“ vzpomínají dnes s úsměvem na své začátky manželé Kvičerovi. Kouř se nakonec rozptýlil a nadšení zůstalo. A tak přišel druhý pokus. Třetí. Desátý. Každý o něco lepší, každý o krok blíž k tomu, co se začalo rýsovat jako skutečná cesta. Továrna Mastných – místo, kde se sen nadechl Rok 2024 přinesl zásadní posun. Pořízení profesionálního holandského stroje a přesun právě do Továrny Mastných znamenaly nový začátek. Prostor s historií, atmosférou a duší se stal domovem pro budoucí pražírnu. Tam se mimochodem zrodilo i důležité přátelství s Pavlem Doležalem, který značce L´Popel nejen fandil, ale pomohl jí najít cestu k oficiálnímu provozu. Tovární kamrlík se postupně proměnil v pražírnu, která splňuje všechny normy a hlavně všechny sny. „Bylo jasné, že jestli to má být opravdové, musíme tomu dát opravdové místo,“ říká majitelka a dodává: „Továrna Mastných nám sedla. Má příběh. A my jsme do něj chtěli vstoupit.“ Rodina jako motor Září 2024 přineslo další zásadní moment: Olda, nejmladší člen týmu, se rozhodl, že školka je vlastně docela zajímavá instituce. A to znamenalo jediné, Eva mohla začít pracovat konečně naplno. V únoru 2025 pak byla dokončena kolaudace a L´Popel se oficiálně stal pražírnou, která může růst, tvořit a vonět do celého kraje. Káva, která má charakter Dnes se v L´Popelu praží s respektem k surovině, s radostí z řemesla a s pokorou k cestě, která začala v obýváku s otevřeným oknem. Každá várka je výsledkem pečlivosti, zvědavosti a touhy dělat věci poctivě. „Káva je pro nás způsob, jak být součástí komunity. Chceme, aby lidé věděli, kdo jejich kávu praží, odkud pochází a proč chutná tak, jak chutná,“ říká Vojta. Káva z L´Popelu dnes putuje předevšímk místním zákazníkům, ale stále více se objevují i zájemci mimo náš region. Káva od Vojty a Evy tak putuje nejen do místních domovů a podniků, ale také mimo kraj. Hodně tomu napomohl především Vojtům nápad, že bude s pojízdnou kavárnou objíždět kulturně společenské akce a místa, kde bude kávu z rodinné pražírny nabízet. Jen za loňský rok jich o víkendech navštívil přes 40 a s Evou jsou přesvědčeni, že se jejich mise rozhodně vyplatila. A jak vlastně vznikl název L´Popel? Proč není dobrý nápad investovat do cenově dostupnějších strojů na pražení například z Turecka? Proč Eva s Vojtou nechtějí vlastníkavárnu a co připravují do budoucna? Na tyto, ale i další otázky, se dozvíte odpovědi v novém díle naší podcastové série Hlavou, srdcem arukama. Příjemný poslech!

    28 min
  6. Jan 31

    HLAVOU, SRDCEM A RUKAMA 71: Jak se bezmála po 4 letech daří netradičnímu konceptu, v němž Tereza Plášilová z Liberce propojila výrobu makronek a autorských šperků? Funguje a roste!

    Před necelými 4 lety se rozhodla si pronajmout v Široké ulici v Liberci malý obchůdek, aby v něm začala vyrábět a nabízet zákazníkům prémiové makronky. A zároveň tento nový nápad spojila se svou druhou značkou a tvůrčí aktivitou, navrhováním a výrobou originálních šperků. Jak tento netradiční koncept uspěl? A jak se jeho autorce – Tereze Plášilové i oběma jejím značkám L°Makronky a KousekTebe, které nezvykle provázala, po letech v podnikání daří? Na to jsme se tentokrát zaměřili v dalším pokračovánípodcastové série Hlavou, srdcem a rukama. Tereza se ale stala podruhé hostem našeho podcastu i proto, že dokázala jako jedna ze dvou značek v rámci naší databáze regionálních výrobců a tvůrců LKSOBĚ.cz uspět v počtu recencí, které dostává od svých zákazníků. Získala za to od nás ocenění a označení TOP firma, za což ji gratulujeme a současně přejeme hodně úspěchů v jejím dalším podnikání.  „Mám takové přirovnání, že když jsme spolu mluvili poprvé, tak ten můj obchod byl vlastně takové malé, zrovna narozené dítě. No a za chvilku už to bude pomalu předškolák. Už se staví na vlastní nohy a občas se obejde i beze mě. Zkrátka roste a má se k světu, což mi pochopitelně dělá radost,“ vzpomíná Tereza Plášilová na své začátky v Široké ulici v Liberci. Obchod s výrobou makronek, ale i řemeslnou dílnu, tehdy otevřela za necelé tři měsíce příprav a to se vším všudy. Včetně potřebných povolení od příslušných úřadů. Sama se tomu dnes trochu diví, ale prostě se tehdy do rozjezdu své druhé značky a budoucího obchůdku tak ponořila, že toho zkrátka chtěl stihnout co nejvíce a hlavně, otevřít pro své zákazníky co nejrychleji. Za tu dobu má za sebou spoustu zkušeností a především paletu zákazníků, díky kterým své podnikání nejen mohla dobře nastavit a hlavně  – jak sama zdůrazňuje  –  dobře  „ukotvit a stabilizovat“. „Byla jsem a pořád asi jsme umanutá. Koncept propojení obou značek se ukázal jako funkční. Ukázalo se, že makronky a šperky fungují dohromady. Ten začátek byl určitě o lidech, kteří mě už znali třeba z trhů i podle mých šperků. A rozhodli se mě podpořit. Trochu si mě i oťukávali, aby zjistili, jak ta kombinace bude fungovat dohromady.  Pokud bych to měla takhle retrospektivně zhodnotit, mám ale pocit, že první rok jsem byla téměř neviditelná. Snažila jsem se to změnit. A využívala třeba různé svátky. Například Den matek nebo předáváním vysvědčení. To vše jsou příležitosti, kdy se lidem podobný druh odměny či malého dárku jako jsou makronky zalíbil. Taky jsem ale třeba zjistila a vypozorovala, že v létě má smysl mít třeba až 6 týdnů zavřeno. Protože během prázdnin se prostě sladkosti jako čokoláda neprodává. Není o to zájem. A stejně to funguje i u makronek,“ popisuje Tereza Plášilová. Jak nakonec obě značky propojila a které se věnuje více? S jakými pocity opouštěla několikadenní kurz o přípravě makronek, na který se v rámci svého profesního vzdělávánívypravila do Paříže? Co jsou to makronkové dorty? Nejen na tyto, ale i další otázky dostanete odpověď v dalším vydání naší podcastové série Hlavou, srdcem a rukama. Mimochodem, tipnete si číslo/počet, kolik za téměř 4 roky svého podnikání musela Tereza Plášilová vyrobit makronek? Hledejte v online prostoru! Ten kdo se přiblíží přesnému počtu nejvíce, se může těšit na sladké překvapení, které pro vás objednáme přímo od značky L°Makronky. Přejeme příjemný poslech!

    41 min
  7. Jan 10

    HLAVOU, SRDCEM A RUKAMA 70: Vstupujeme do pátého roku našeho podcastu a máme pro vás novinky. Třeba samoobslužnou prodejnu a showroom! Co dalšího pro vás chystáme?

    Je to neuvěřitelné, ale je to tak! Náš podcast vstupuje do pátého roku své existence. Děkujeme všem vám, našim fanouškům, posluchačům a podporovatelům, a těšíme se na další pokračování. I o tom jsme si povídali v jubilejním, 70. dílu, ve kterém tradičně bilancujeme uplynulý rok a zároveň představujeme několik novinek pro rok 2026. Tou hlavní a nejočekávanější bude nepochybně otevření nové samoobslužného obchodu a showroomu, který bude fungovat skutečně 24/7. Regionálním výrobcům a značkám nabídne také možnost využít prostor s výdejními boxy, a to i na zboží, které vyžaduje chlazení. A na co dalšího se letos s námi můžete těšit? „Určitě se letos zúčastníme i krajských dožínek a znovu se chystáme na Veletrh skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, kam přivezeme netradiční šperky a bižuterii. Pokračovat chceme dál propagovat naše aktivity kolem řemesel do škol, což není jen podpora řemeslníků, které nabízejí své dovednosti školám, ale třeba i pro rodiny, nebo ve spolupráci s dalšími volnočasovými aktivitami a komunitami. Pokračovat ale budeme i ve spolupráci s Křišťálovým údolím,“ říká Petra Handlířová z Agentury regionálního rozvoje (ARR) Libereckého kraje, která má projekt Liberecký kraj sobě nastarosti. A jaký rozhovor vás nebo nás zaujal v uplynulém roce nejvíce? Co dalšího vám v roce 2026 nabídneme? A proč stojí za to poslouchat další sérii rozhovorů se zástupci značek, tvůrci, výtvarníky a řemeslníky z našeho kraje, které pro vás připravujeme na tento rok? Odpovědi najdete tradičně v aktuálním vydání nového dílu našeho podcastu s názvem Hlavou srdcem a rukama s kulatým číslem sedmdesát. Přejeme vám příjemný poslech, dobrý rok 2026, a děkujeme za vaši přízeň a zájem o naši tvorbu v roce loňském, ale i předchozích letech.

    24 min
  8. 12/31/2025

    HLAVOU, SRDCEM A RUKAMA 69: „Chtěli jsme prostor, kde zákazník najde klid a současně pestrou nabídku řemeslných věcí z Jizerských hor,“ říkají zakladatelé nového Ateliéru Smržovka a kavárny Fošna

    Začalo to truhlárnou a pokračuje otevřením prostoru, který slouží jako showroom pro prezentaci a prodej jejich výrobků, ale i tvorby dalších řemeslníků a tvůrců z Jizerských hor. Tak by se dala v kostce popsat krátká historie nedávno otevřeného Ateliéru Smržovka a současně kavárny Fošna, který najdete hned u hlavní silnice při cestě z Jablonce nad Nisou přes Smržovku směrem do Tanvaldu nebo Harrachova. Jeho zakladatelé, Martin a Lucie Schejbalovi, vsadili na myšlenku, že zákazníci jejich stolů a interiérových doplňků převážně z masivního dřeva, ale i epoxidu, ocení i prostor, kde se můžou na chvíli v klidu zastavit a vybrat si to, o čem sní, když například rekonstruují chalupu. „Všichni chtějí prodávat v Praze, ale spousta lidí v Praze v tom dnešním hektickém životě nemá ani pořádně čas si v klidu zajít vybrat to, po čem třeba touží do svého interiéru. Mnozí z nich ale jezdí sem k nám, do Jizerek. Mají tady chalupy, tráví tu dovolené. A to je podle nás příležitost, kdy si můžou ten čas udělat a zajít si právě třeba k nám, kde budou mít klid a dostanou i odpovídající servis,“ popisuje Martin Schejbal jeden z důvodů, proč se s manželkou Lucií rozhodli otevřít obchodní prostor právě ve Smržovce. Motivací se pro ně stal ale také zájem pokusit se postupně propojovat i další řemeslníky a tvůrce, kterým chtějí nabídnout možnost, aby své produkty a autorskou tvorbu nabízeli právě v nově zavedeném showroomus kavárnou. „Chceme vytvořit komunitu lidí, kteří se mohou velmi dobře vzájemně doplňovat. A nejen tím, co nabízejí svým zákazníkům. Plánujeme i přednášky, workshopy. Věříme, že je tu velmi široká paleta možností, co můžeme lidem nabídnout,“ upozorňují manželé a zakladatelé značky Ateliér Smržovka. Pomyslný stavební kámen ateliéru tvoří truhlářská výroba, v níž se Martin Schejbal dříve věnoval většinou zakázkové výrobě. Postupně se ale stále více začal vracet k využívání masivního dřeva a dnes je přesvědčený, že přibývá zákazníků, kteří vyhledávají dražší, ale kvalitnější masiv. „Postupně si k němu zákazníci zase nachází cestu. Jasně, někdo bude vždy poptávat pouze a jen cenově dostupnější lamino. Já ale vsadil na masivní dřevo a věřím, že ta volba byla správná,“ říká Martin, který zhruba před rokem začal současně experimentovat i s technikou odlévání a spojování dřeva s epoxidovou pryskyřicí. Kombinace těchto materiálů se v posledních několika letech stala velmi populární právě zejména při výrobě originálních stolů, ale i dalších kusů nábytku a doplňků do domácností i dalších interiérů. Naučit se některé z technik ale prý nebylo vůbec snadné. Přestože to na první pohled vypadá jednoduše, zdání prý klame. „Zapomeňte na „snová“ videa na Youtube. Tohle si každý, kdo to se dřevem a pryskyřicí myslí vážně, musí odmakat. A někdy vám ty materiály dají pěkně zabrat,“ dodává s úsměvem Martin Schejbal. Jak dlouho trvá vyrobit kvalitní konferenční nebo jídelní stůl, když se rozhodnete ho mít právě z epoxidu a masivního dřeva? Jaké workshopy v nově otevřeném Ateliéru Smržovka chystají? A proč se vyplatí vsadit na kvalitní originální výrobu? Odpovědi nejen na tyto otázky, dostanete v dalším pokračování naší podcastové série Hlavou, srdcem a rukama. Příjemný poslech!

    24 min

About

Proč je fajn mít v centru města farmu a pěstovat microgreens? Dá se uživit výrobou nábytku z dřevěných palet? A víte, jak správně propagovat umělecké řemeslo a kde hledat vaše zákazníky? Podcast je součástí platformy www.LKsobě.cz a přináší rozhovory s originálními tvůrci z Libereckého kraje, kteří se rozhodli vydat na vlastní, často trnitou cestu, jak uspět se svými výrobky a nápady na trhu. Při jeho poslechu získáte i tipy na zajímavé akce, vzdělávací aktivity, design markety, kreativní workshopy, literaturu, ale i jiné zdroje informací, které se týkají právě malých značek a výrobců.

You Might Also Like