Sylva sylvarum Petr Sourek

Hikikomori dávno není okrajový nebo jen asijský jev. "Během pandemie se z hikikomori – člověka uzavřeného před společností – stala všelidská zkušenost," říká filozof Joff Bradley, který působí v Japonsku a Koreji: "Byli jsme neteční, ztuhlí, hermeticky uzavření a do sebe zahledění narcisové, autisticky odtažení od druhých." 

Proč hikikomori všude po světě přibývá? "Běží to celá ta léta jakoby v pozadí,"  říká Joff Bradley, na kterého se obracejí studenti, kteří se stahují ze světa, protože není podle jejich představ. "S lidmi jsou jen problémy," říkají studenti, lepší by byli roboti - vdát se za robota, mít robota za učitele i kněze, který za ně odříká pohřební modlitby. 

Všude kolem nás je mnoho nepochybné vědy: v učebnicích, v médiích...  "Učebnicová věda" je na hony vzdálená vědecké praxi. Filozof Jan Maršálek se pokouší dostat trochu vědeckých pochyb do výuky fyziky na středních školách. Fyzikář na malostranském Gymnáziu Jana Nerudy Jindřich Koubek má zkušenosti z francouzské výuky svého předmětu, kde se učí dějiny vědeckých sporů. 

"Přes příběhy by to snad šlo," říká sociolog Zdeněk Konopásek, který ale spíš než dávné zápasy velkých jmen by problémy vědy studentům ukázal na covidu. "Stačilo zapochybovat a už byl z člověka antivaxer," připomíná sociolog, jak zle se věda zamotala do teček za pandemií.  "A to samé to bude s klimatickou krizí, jenom roztažené na delší časové období," dodává Zdeněk Konopásek - stejná jednostrannost jako například, "když slyšíme, že velké korporace vydělávají na tom, že přesvědčují lidi, že žádná klimatická změna není, a zároveň se pomlčí o tom, že velké korporace vydělávají i na tom, že přesvědčují lidi, že klimatická změna je." 

Navštivte spolu s Petrem Šourkem čtvrté největší město Česka se dvěma tisíci obyvatel. Periferii bez středu. Místo, které se vzpírá kategorizaci.  

Hovoří Lenka Mrázová z Geoparku Ralsko, Petr Polakovič, který v Náhlově provozuje Muzeum vystěhovalectví do Brazílie, a filozof Vít Pokorný.  

Ředitel knihovny Michal Špaček plánuje v Roztokách u Prahy nový kulturák. Vysněnou budovu označuje za "sbírku ekoteroristických nápadů". Svou knihovnu chápe jako pohostinné "třetí místo", kde mohou děti trávit čas mezi školou a kroužky. 

Podobně uvažovaly také Barbora Černohorská a Zuzana Brychtová, když proměnily knihovnu ve Statenicích v obecní "Obývák". Jejich komunitní knihovna měla sloužit jako neutrální místo pro všechny. Po volbách je ale vesnice u Prahy rozdělená a sen novopečených knihovnic o neutrálním, třetím místě se rozplynul.

Po přípražských knihovnách Petra Šourka provází metodik Městské knihovny v Praze Ondřej Hudeček. Vydejte se spolu s námi na cestu po třetích místech za lidmi, kteří je budují. 

Literární historik a evangelický kazatel Matouš Jaluška svěže vykládá Dalimilovu kroniku - základní kámen české kultury, jazyka a ideologie. Dalimil sepisuje pověsti našeho kmene, aby podpořil pověst Čechů - pověst jako nástroj přežití. Kronikář vypráví, jak naši předkové vystoupali na horu Říp pod vedením uprchlého vraha, pekli dětské figurky pod hradbami vystrašeného Milána, sekali nosy poslům, a tak mezi národy Evropy získali své renomé.          

Abychom si takzvaně "kvůli pravdě" nezavřeli demokratickou cestu k pravdě, musíme se i v krizi vyvarovat cenzury. John Symons se v rozhovoru s Petrem Šourkem pozastavuje nad tím, jak snadno eurokraté přijímají cenzuru a naivně věří ve svou schopnost rozpoznat vlastnosti pravdivých a lživých tvrzení. Stylem evropských byrokratů uvažují ve Spojených státech "lidé s notebooky", kteří vedou nedemokratické instituce jako korporace nebo univerzity.     

"Nejspíš se hned nestrefíme, trochu se v tom budeme motat, ale nakonec přece jen najdeme lepší řešení, když se budeme demokraticky dohadovat, než když budeme jenom poslouchat experty," říká filozof John Symons z Kansaské univerzity: "Nechat se řídit Vědou je cesta do záhuby. Je to zároveň i eticky vadný postoj, protože věřit Vědě znamená zříci se odpovědnosti za vlastní rozhodnutí."

Fact-checking se v USA nesetkal s úspěchem. Spíš než se lopotit s vyvracením minulých nepravd, musíme mít podle Johna Symonse odvahu k předpovědím.