Nevýchova Nevýchova

Ach jo, ta Petra se má, Máťa je takovej pohodovej, a já s Fílou mám věčně problémy. Ach jo, ségry Kubík šel do školky bez problémů, a naše Zuza každý ráno brečí. Naše Ája ještě nesedí a Jitky Ema už dávno. Jako já vim, že to nejde brát podle tabulek, ale… ach jo.  Taky se občas trápíte, že vaše dítě v něčem není jako ty druhé? Který rodič ne, že. Ale víte, jak tohle srovnávání působí na děti?

Nevzali jsme pubertu našich dětí za ten nejlepší konec. Někdy mám pocit, že ji vnímáme jako novou sousedku s pěti dětmi. Nikomu ještě nic špatného neudělala, ale už předem za všechno může. Nikdo ji tu nemá rád, jednoduše se od ní očekávají potíže.  Vybrala jsem pro vás 5 tipů, jak na to, aby s vámi vaše náctileté dítě nepřestalo mluvit a vztah s ním se neodehrával na bitevním poli. Chcete je?

„Zkazilas mi celej život, chápeš to? Nenávidím tě. Je mi úplně jedno, co si myslíš o tý blbý škole. Tebe taky nezajímá, co si o ní myslím já. Vůbec mě neposloucháš. Nikdo mě neposlouchá. A je ti úplně jedno, co prožívám. Hlavně abych měla hotový ty debilní úkoly. Dyť ty vůbec nevíš, kdo já jsem, mami, chápeš? Chápeš mě vůbec??“ Co může rodič říct nebo udělat v takovou chvíli?

„Kartáček mě nezajímá, mami!“ Znáte to. Ocucá pastu, zkusí kartáčkem vyčistit záchodové prkýnko a pak ho zahodí pod vanu. A má jasno. Zubní hygiena? To není nic pro něj. „O zuby je potřeba pečovat od prvního dne,“ upozorňují příručky. No jo, ale jak, když ho to nebaví? Taky vás to trápí? Zkuste 3 tipy z mámovské praxe

Chrníš jako andílek, konečně. Musím ještě sklidit po večeři, roztřídit prádlo a přemáchnout ty politý punčocháče. A dneska nějak nevím, kde začít. Aspoň posbírám ty počmáraný papíry, co se tu všude válí. Chtělas před spaním ještě nakreslit mašinku. A mně už se vůbec nechtělo… Taky se vám už nechce? Tak si nenechte utéct těchhle 5 minut pro sebe a poslechněte si článek…

Všechno si vynucujou, otravujou, nevyhoví, a ještě ke všemu jsou drzé – kde se to v těch dětech bere? A jak je naučit obyčejné lidské slušnosti? Aby ji měly prostě v krvi a nikdo je nemusel o všechno prosit stokrát a dloubat je do zad, když mají pozdravit sousedku. Nejlíp vlastním příkladem, řeknete si. Ale co když to nefunguje?