Prostor X Čestmír Strakatý

Pětina českých domácností čelí obrovskému finančnímu stresu a další pětina jich balancuje na hraně červených čísel, což se podle ekonoma Davida Navrátila dalo při stávajícím poklesu ekonomiky čekat. Nově navíc zažívají šok i ti, kteří své výdaje dosud řešit nemuseli a zavázali se ke splácení vysokých splátek, třeba hypoték. „Tahle inflační krize je jiná, dotýká se výraznějšího počtu domácností, 40 % domácností s nízkými příjmy, ale dokonce 15 % domácností s nadprůměrnými příjmy,“ popisuje. Současně ale dodává, že situace není tak strašná, jak ji Češi svým pesimistickým pohledem vnímají. Žijeme si podle něj v tučném státě, a pokud v tom chceme pokračovat, je nevyhnutelné platit i tučné daně.

Odmala je roztěkaný, a tak ho učitelka v první třídě uzemnila větou, že nerozumí tomu, jak dva lékaři mohli zplodit takového debila. Jordan Haj ji zmiňuje jako vtipnou historku v souvislosti se svou o pár let později odborně diagnostikovanou poruchou pozornosti, ale zároveň připouští, že ho ve slabých chvílích děsí pocit nepoužitelnosti v každodenním životě. Fakt, že se může živit jako režisér, textař, zpěvák nebo herec a občas vystřídat všechny umělecké profese během jednoho dne, nebere jako samozřejmost. Pro DAMU, kterou absolvoval, se v jeho rodině vžil název Vysoká odborná hopsa hejsa, a tak o svém talentu dlouho pochyboval. Doteď si není jistý, jestli dělá dost, ale když se dívá na končící rok i aktuální turné, pracovně byl úspěšný. Po zdravotní stránce je to horší.    

Společenské nastavení a převládající stereotypy staví podle Šárky Homfray ženám do cesty řadu komplikací a zbytečných těžkostí, které musí během života překonat. Na start pomyslné překážkové dráhy se přitom staví ještě předtím, než se narodí. Vůbec nejtěžší úsek trati na ně čeká během mateřství, které představuje prakticky kariérní stopku. Volba délky rodičovské je totiž jen iluzorní. Realita je taková, že najít během ní osvíceného zaměstnavatele, stejně jako zařízení pro děti do tří let, není tak jednoduché. Neférový systém podle publicistky, právničky a odborářky pak probouzí v ženách vztek. Aby nezůstalo jen u něj a prvotní negativní emoce mohla podnítit pozitivní změnu, je potřeba na nerovnost poukázat. To je i cíl její knihy "Proč jsme tak naštvané?".

Coby ministr financí zažil Miroslav Kalousek, jaké to je čelit rozezlenému davu. Nebylo to příjemné, ale nebyl důvod se bát, protože odbory tehdy na Václavském náměstí volaly „jen“ po změně vládní politiky. Teď znepokojení cítí, protože mluvčím celospolečenské nespokojenosti se stal někdo, kdo není součástí systému a chce demokracii zničit. Úkolem státu přitom není zajistit, aby se měl každý stejně dobře jako jeho soused. „Málokdy si řeknete, nedaří se mi dobře, protože jsem líný lempl. Většinou si řeknete, nedaří se mi dobře, protože za to někdo může. Obviňovat někoho jiného, je pro lidskou psychiku mnohem snazší než si přiznat, že si za to můžu sám,“ říká a dodává, že si v porovnání s drtivou částí planety žijeme jako prasata v žitě, a ještě máme tu drzost naříkat.

V případě instagramového profilu Delniq těžko najít příznačnější popis, než je klišé o žasnoucím odborníkovi a divícím se laikovi. Při pohledu na fotky stavebních úprav, jež jsou na něm zveřejněny, se nelze ubránit celé škále emocí. Tou primární, která vše odstartovala, přitom byla frustrace. „Zakládal jsem ho trochu jako terapii ke své pracovní pozici, protože se živím architekturou. Navrhuju baráky, interiéry a stavby, a když každý den vnímáte, co se děje na stavbách, nebo vám lidi posílají různé věci, s kterými chtějí poradit, a vidíte ty přešlapy a průšvihy, tak jsem z toho dlouho byl nešťastný,“ objasňuje motivaci vzniku populárního účtu jeho zakladatel Lukáš Janout s tím, že žádný konkrétní záměr neměl. Fakt, že má přes 100 tisíc sledujících, překvapil i jeho.

Hospod je u nás hodně, říká Luboš Kastner, restauratér a porotce soutěže BeerMaster. Pro srovnání uvádí, že na desetimilionové Česko připadá 30 tisíc gastronomických provozů, zatímco na pivně podobném britském trhu je jich při šestkrát větší populaci 50 tisíc. V současné tržní situaci se všechny udržet nemohou. „Když ekonomika zafunguje, jak má, tak se zmenší počet restaurací a zvětší se cenová hladina, protože pivo tady nemůže stát dvě eura, musí stát čtyři jako v Německu, nebo v Rakousku,“ predikuje s tím, že v absolutním ohrožení je 20 % trhu, a to převážně podniky v menších městech a na vesnicích. Úbytek mohl být ještě větší nebýt zrušení EET. To podle něj sice zachrání pár jednotlivců před krachem, ale celou gastronomii vrací zpátky do 90. let.