Prostor X Martin Bartkovský, Martin Bryś, Oliver Adámek

V pátek začínají Letní olympijské hry v Paříži, ta je tak další z řady světových metropolí, které hostí tento sportovní svátek. V minulosti se několikrát vážně uvažovalo o tom, že by se Olympiáda mohla konat také v Praze. Naposledy u těchto úvah byl ekonom Miroslav Singer, který vedl analytický tým společnosti PwC, který uvažoval nad tím, jak by Olympiáda v Praze mohla vypadat.

V devadesátých letech objevil ve Francii žánr nového cirkusu, přivedl ho do Čech a vytvořil fenomén. Jiří Turek stojí za vzestupem nového cirkusu, založil a stále řídí festival Letní Letná. "Po revoluci jsme neměli zábrany, ten pocit je nenahraditelný. Teď nás nejvíc tíží byrokracie," říká Turek v pořadu Prostor X.
Jiří Turek začínal s uměním v pantomimě. Postupně poznal různé podoby cirkusu a pohybového divadla, jehož moderní podoby na festivalu Letní Letná přivezl do Česka. Letní Letná se koná pořád na stejném místě, jen s mnohonásobně větším rozpočtem než na začátku před dvaceti lety. Na začátku byl celý rozpočet festivalu dva miliony. "Teď stojí víc někdy i jeden účinkující," srovnává Turek dnešní dobu se začátky.
Šéf Letní Letné je přesvědčen, že podpora kultury ze strany státu pořád neodpovídá její důležitosti: "Kultura přináší celému státu velké peníze. Potřebujeme kulturu, přináší inovace," vysvětluje Turek. Jeho festival dle něj přináší do ekonomiky až 80 milionů korun, na dotacích dostává jen jednotky milionů.
Jaké to je v této době pořád velký festival a jaké to bylo v divoké době devadesátých let? Podporuje český stát kulturu? A na co by doporučil jít divákům na letošním ročníku Letní Letné? Nejen na tyto otázky odpovídá v rozhovoru.

Andrej Babiš spoluzaložil v evropském parlamentu novou frakci Patrioti pro Evropu. Ta je sice po evropských volbách třetí největší, dle politologa Petra Sokola to však neznamená, že by měl Babiš v Bruselu větší vliv. „Je to jako když ovládnete pustý ostrov, ale jste daleko od všech ostatních,“ říká Sokol v podcastu Prostor X. Ještě hůře v Evropě dopadl Tomio Okamura. 
Novou frakci Sokol označuje jako krajně pravicovou. Je dle něj pozoruhodné, že do ní Babiš vstoupil, i když v Česku boduje především v tradičně levicových regionech. Spolupráce s Viktorem Orbánem a Marine Le Pen podle Sokola znamená, že už Babiš nemůže počítat s dřívější podporou od Emmanuela Macrona. „Ten si ho vymazal z telefonu,“ říká Sokol.
Politolog v rozhovoru dále hodnotí nedávné volby parlamentu ve Francii. Prezident Macron na nich nic nezískal. Sokol si myslí, že Macron chtěl dostat krajně pravicovou Marine Le Pen k moci a z pozice prezidenta jí natolik ztížit vládnutí, že by časem ztratila podporu voličů. V Evropě dle něj celkově nabírá na síle jak protestní pravice, tak nové levicové síly jako je u nás koalice Stačilo nebo právě Melenchonova Nepoddajná Francie.
Jak se Sokol dívá na označování Le Pen či Melenchona za extremisty? A rodí se v Přísaze do budoucna nový partner Andreje Babiše do příští vlády? Nejen na tyto otázky odpovídá Petr Sokol v podcastu.

Nedávno oslavil třicáté narozeniny a v posledních čtyřech letech natočil tři celovečerní filmy. Na snímky Zrcadla ve tmě či A pak přišla láska navazuje Hello, welcome, které uzavírá pomyslnou trilogii. Věnovat čtyři roky života hektickému natáčení s nízkým rozpočtem nebyl pro Holého plán, ale nutnost, která ilustruje podmínky v české kinematografii. Nejen o svém posledním snímku si v pořadu Prostor X povídal s Martinem Bartkovským.

Prošel silnou závislostí, dvakrát se léčil a nakonec se sám stal adiktologem. To je příběh Františka Trantiny, terapeuta, který byl kdysi sám závislým na hracích automatech, kde prohrál miliony. Teď i svým příkladem pomáhá jiným podobnou situaci zvládnout: „Měl jsem zničený mozek, hledal jsem znovu věci, které mě baví,“ vypráví o svém životě v pořadu Prostor X.
„Centrum odměny člověk stimuluje při jídle a při sexu. A dá se ošálit typicky vzrušením z hazardních her,“ popisuje František Trantina fungování závislostí. „Měl jsem zničený mozek, to centrum odměny chtělo jen hazardní hry, nic mě nebavilo,“ vzpomíná. Když začal mít s hraním problémy a zadlužil se, manželka mu prý nechtěla věřit: „Myslela si, že mám milenku a říkala: to není možný, ty jsi inteligentní chlap.“
Patologický hráč po léčbě dle něj musí hazard odložit na vždy, minimálně ze začátku by ani neměl mít k dispozici peníze. S tím má sám zkušenost, peníze mu spravovala manželka. Někteří gambleři mají doporučené například nesledovat sportovní zápasy, pokud byli závislí na kurzových sazkách.
Rizikovost hraní dle něj závisí na tom, v jaké je člověk životní situaci i co má za sebou či v rodině: „Záleží, jaké má člověk dispozice. Někdo si zahraje mezi příteli, v komfortu, nemá problémy a neuškodí mu to. Ale třeba pro ženu, která je opuštěná, má problém s penězi, to může být rizikové, zvlášť třeba když může začít sázet s bonusem zdarma.
Nyní se věnuje třeba i skupinovým terapiím s léčícími se gamblery: „Jsem jeden z nich. Funguje to jako dvojí příklad. Ti, kteří se léčí, potkají lidi, kteří abstinují deset let a dostali se z toho, to je motivuje, vidí, že to jde. A ti dlouhodobí abstinenti zase vidí, že by do toho mohli znovu spadnout, kdyby začali,“ říká Trantina.
Vysvětluje i proč v posledních letech hazardu více propadají ženy: „Do herny se ženám nechtělo, tam by nikdy nevlezly, chtěly se vyhnout stigmatizaci. Teď je ta dostupnost obrovská, bezprecedentní,“ dodává. „Sázet by neměli lidé, kteří si myslí, že tím můžou vylepšit život, nechápou princip hazardních her, tedy to, že vydělávají těm byznysmenům.“
Co bylo pro Františka Trantinu při jeho léčbě nejdůležitější? A jak konkrétně pomáhá lidem, kteří za ním přijdou s podobnými problémy? Nejen o tom vypráví v podcastu.

Bývalý fotbalista Zdeněk Folprecht očekává od českého týmu na mistrovství Evropy postup ze skupiny. Problém našeho fotbalu ale podle něj je, že nemáme tolik hráčů v zahraničních TOP klubech. „Kolem EURA 2004 byl Jiří Jarošík náhradník v Chelsea, a to už nestačilo na reprezentaci. To je dnes nemožné, to by byla naše největší hvězda,“ vzpomíná v podcastu Prostor X na zlatou generaci s Pavlem Nedvědem v čele. V rozhovoru vypráví také o těžkých sezonách ve Viktorii Žižkov, která neměla ani na výplaty pro hráče, nebo o tom, v čem se v této době fotbal nejvíc mění. Zdeněk Folprecht má za sebou zajímavou kariéru. Vyhrál titul se Spartou, zahrál si i v zahraničí – v Ázerbájdžánu, na Kypru a v Itálii. Přesto se víc proslavil až po kariéře. Je tvář dvou populárních podcastů (Kudy běží zajíc a První dotek), televizní expert a napsal knihu Fotbalové pohádky. Nápad na ni dostal při vyprávění pohádek svým synům. Jeho vlastní fotbalová pohádka měla několik zápletek. Možná nejzajímavější období zažil na Žižkově pod trenérem Jindřichem Trpišovským: „Že klub neměl peníze, to nás semklo. Udělali jsme dobrou partu, byli jsme všichni mladí a nastavení jen na fotbal, vlastně i s tehdy mladým trenérem,“ vypráví Folprecht. Jak se dívá na nedávnou kauzu zranění Michala Sadílka před EUREM? A jak vzpomíná na poloamatérské začátky dnešní trenérskou ikony Jindřicha Trpišovského? Nejen na to odpovídá v podcastu.