Ve vatě

4,2 (5)
INVESTISSEMENT
CHAQUE SEMAINE

Ve vatě

Podcast novinářky Markéty Bidrmanové a jejích hostů z řad investorů a odborníků. Poslechněte si konkrétní rady na téma investic, inflace, úvěrů nebo hypoték. Finanční „kápezetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené. Nový díl každý čtvrtek na Seznam Zprávách.

-17 MIN

Češi spoří jako diví. Ale jenom ti bohatí, říká ekonomka

Když pominula pandemie a energokrize, začala Evropa zase více utrácet. Ale Češi ne. Ti dál spoří jako o život. Z každé tisícovky odloží průměrně 180 korun. „Míra úspor je extrémní, spoří ale zlomek lidí,“ říká ekonomka Matesová. Na běžných účtech celkem 1,4 bilionu korun. Jeden bilion na těch spořicích a další bilion na termínovaných. Plus peníze v penzijním a stavebním spoření. České úspory zůstávají v průměru dál vysoké, zatímco Evropa se už vrátila k „normálnější“ předcovidové míře úspor. „Míra úspor (kolik procent z čistého příjmu ušetříme, pozn.red.) je extrémní v porovnání s předchozí historií českých domácností, protože dlouhodobě byla průměrná míra úspor asi 12 procent z čistých příjmů ročně. V době covidu, když se zavřely obchody, vyskočila dramaticky asi na 18 procent, pak mírně klesla a začala růst znovu,“ nastiňuje v podcastu Ve vatě průběh spoření v tuzemsku ekonomka Jana Matesová. Průměrný Čech nyní z každé tisícovky ušetří zhruba 180 Kč, průměr Evropské unie je „jen“ 140 korun. České domácnosti měly v roce 2022 dokonce druhou nejvyšší míru úspor po Německu (19,91 %). Na opačný konec porovnání se dostaly Řecko (–4,03 %) a Polsko (-0,77 %). Výdaje na spotřebu domácností zde tedy byly vyšší než jejich disponibilní příjmy. Na typickém českém účtu leží podle nedávného šetření banky Creditas aktuálně zhruba 330 000 Kč. Úspory však nepřibývají všem, polovina domácnosti neuspoří víc než 2000 měsíčně. Zhruba 16 procent lidí neušetří měsíčně víc než pětistovku. Celkem šesti procentům domácností nestačí na pokrytí potřeb ani to, co vydělají. Naopak 13 procent domácností ušetří opravdu hodně a právě ty táhnou vysokou průměrnou míru úspor české populace nahoru. Proč se české úspory tolik nafoukly? Pod vlivem nedávných šoků má řada lidí obavy z budoucnosti. Český střadatel má totiž za sebou náročné období – dvojcifernou inflaci pocítil dlouhý rok a půl. Za tisícovku odloženou na Vánoce 2019 si dneska koupí zboží ani ne za sedm stovek. „Zhruba třetina populace spoří, aby měla rezervu. Všichni se poučili, že je potřeba myslet do budoucna. Všichni kromě generace do 26 let, to je generace, která nemyslí do budoucnosti. Peníze nabyl, peníze pozbyl za cokoliv,“ míní Matesová. Čerstvý výhled Mezinárodního měnového fondu říká, že celou eurozónu v příštích pěti letech nečeká růst větší než 1,2 procenta. „Jsme v depresi. Nepočítali jsme s tím, že se změní světový řád. Nepočítali jsme s tím, že se najednou věci, které jsme považovali za naprosto automaticky dostupné i finančně, jako jsou energie, budou najednou velmi drahé,“ konstatuje někdejší zástupkyně Česka při Světové bance Jana Matesová. Ze spořicích účtů se Čechům nechce Další důvod extrémních českých úspor jsou vysoké úrokové sazby. Ty jednak zlepšily výnosy spořicích produktů, ale taky zdražily hypotéky. „Část lidí, která si spořila na bydlení, najednou zjistila, že se svým příjmem na hypotéku nedosáhne buď vůbec nebo jen na menší a velmi drahou,“ říká ekonomka. A tyto úspory zatím odpočívají na účtech, než hypotéky zlevní. Díky vyšším sazbám mají dosud zároveň české domácnosti solidní sazby na spořicích a termínovaných účtech. Třebaže postupně klesají, dlouho nabízely srovnatelné zhodnocení s rizikovějšími investičními produkty, které jsou v Česku stále výrazně méně populární než spoření. Nejčastějším způsobem ukládání peněz zůstávají běžné účty, které však nabízejí prakticky nulový úrok. Vysoká inflace střadatele v posledních třech letech přece jen trochu vyškolila a lidé začali pro své peníze hl

34 min
17 OCT.

Letos se zlevňovat nebude. Odborník vysvětluje ceny hypoték

I přes snížení sazeb ČNB, zatím hypotéky zlevňují pomalu a úvěry se nabízejí s cenou těsně pod pět procent. Na přelomu roku, by ale mělo přijít výraznější zlevnění, předpovídá v podcastu Ve vatě hypoteční expert Libor Ostatek. Když Česká národní banka začala loni v prosinci snižovat sazby, klienti čekali, že to brzy poznají i na cenách hypoték. To se ale nestalo. Podle hypotečního experta Broker Trust a Golem Finance Libora Ostatka k tomu vedou tři důvody. Hypotéky už jsou vyprodané Zaprvé, banky nemají důvod ceny snižovat. Po období zamrzlého trhu se zájem o úvěry na bydlení zase zvyšuje. Je teprve říjen a banky už „vyprodaly“ objem hypoték, který si ve svých optimistických scénářích kreslily až na konec prosince. „Banky mají zaplněné výrobní linky, většina z nich má splněný plán letošního roku. A poptávku po hypotékách zpracovávají těžko, nabrat kvalifikované lidi trvá.“ Od ledna se ale objemy začnou plnit nanovo. S tím přijde pokles cen, míní Ostatek. „V prosinci se provoz zklidní, žádostí je méně. Nejrazantnější snížení úrokových sazeb, pokud nebude výrazně narůstat cena zdrojů, což je ve hvězdách, by mělo přijít na přelomu roku, možná ještě v prosinci.“ Levné peníze už zase nejsou Cena peněz na finančním trhu je druhý důvod, proč banky s důraznějšími slevami otálejí. Právě cena peněz, které si banky předkoupí na tři, pět nebo deset let, určuje do značné míry cenotvorbu hypoték pro klienty. Dost ale kolísá. Zkraje roku byly tyto tzv. dlouhé peníze, kterými se banky zajištují, aby měly na dlouhodobé hypotéky, levné. Banky si tak podle Libora Ostatka přišly na slušné marže. Nyní jde ale cena těchto peněz naopak nahoru. „V únoru byla marže skutečně velmi zajímavá, protože cena zdrojů byla někde kolem tří a půl procenta, ale už v březnu byla cena dlouhodobých peněz o 0, 8 % vyšší. Takže v období března až června byla marže zase nižší.“ Banky si účtují marži na riziko Třetí důvod, který brzdí rychlejší snižování hyposazeb, jsou podle Ostatka nové podmínky na hypotečním trhu, které platí od září. Klient, který banku opustí ještě před koncem fixace, jim jako náhradu zaplatí 1 % ze zbývající jistiny úvěru. Změna má omezit takzvanou hypoteční turistiku. „Ta sankce je stanovená výrazně nízko a extrémně ve prospěch spotřebitele. Postavili jsme do velkého komfortu zákazníka, ale tou velmi nízkou náhradou jsme zapříčinili to, že ta „daň“ bude přenášena na úplně každou novou hypotéku a na úplně každou refixovanou hypotéku,“ míní Ostatek. Banky teď podle něj k cenám hypotéky přirážejí „marži na riziko“. Ta zdražuje hypotéky až o půl procentního bodu, odhaduje Ostatek. „To riziko v podstatě navyšuje úrokovou sazbu a já bych si troufnul říct v řádu 0,3–0,5 %.“ Už ve druhé bance můžete dostat slevu „Vysoké marže“ u hypoték kritizoval před čase v rozhovoru pro SZ Byznys guvernér ČNB Aleš Michl. „Nejlepší odpověď lidí na vyšší sazbu je obejít dvě tři banky. Kdo chce hypotéku, ať si vezme dovolenou v práci, srovná si v tabulce sazby a pak vezme banku, která je pro něj nejlepší,“ vzkázal klientům. Obejít více v bank a předložit jim nabídku od konkurence může ve vyjednávání o ceně pomoci, míní Libor Ostatek. Zvlášť když jde o bonitního klienta. „Tam je vždycky prostor, zvlášť když jdu jako klient z ulice na pobočku. Ta první nabídka je vždycky řádově o desetiny vyšší. A to, co můžu usmlouvat, se může pohybovat klidně níž o 0,3 procenta, výjimkou není ani o půl procenta.“ Hypoteční sazba ale není jediné kritérium, podle kterého je dobré se rozhodovat. „Je to, jako kdybych chtěl třeba auto, ale byl bych schopný po

37 min
10 OCT.

Nedopadnout jako Češi. Jak s penězi na penze zacházejí Norové nebo Kanaďané

Norské fondy, fond Nadace Alfreda Nobela, Nadační fond univerzity Yale anebo Kanadský penzijní plán. Patří mezi největší správce aktiv na světě, které živí už několik generací penzistů nebo dekády výzkumu. Čím mohou inspirovat? Na začátku byl objev ropy v Norsku, dědictví po vynálezci dynamitu Alfrédu Nobelovi nebo štědré dary absolventů Yaleské univerzity. Kdyby peníze z pozůstalosti či z nerostného bohatství šikovně nezhodnotily ve fondech, patrně by z nich dnes nezbylo nic. Podobně jako z českého privatizačního fondu. Jenže stovky portoflio manažerů je fondech jsou ty Norské či Nobelovy zhodnocují jako perpetuum mobile. „Cílem u všech není vydělat co nejvíce peněz v jednom roce, ve dvou letech, 10 letech, ale zachovat majetek pro co nejdelší období. Jejich investiční horizont je nekonečno,“ říká v podcastu Ve vatě analytička One Family Office Anna Píchová. Každý z fondů má svůj vlastní model investování. Přesto, že mají ve správě stovky miliard, můžou sloužit jako inspirace i pro drobné investory, a to ve třech aspektech. Investují dlouhodobě, do široké palety nástrojů a vybírají se z nich v rozumné výši. Kdo umí vybírat, má nekonečnou rentu Fond Nobelovy nadace začal v roce 1901 fungovat v dnešních penězích s pěti miliardami korun. Švédský vynálezce si přál, aby šly peníze do bezpečných cenných papírů, to byly tehdy například dluhopisy kryté zlatem. Když ale hodnota fondu v čase klesala, musela se strategie proměnit. V současné době tvoří velkou část portfolia akcie firem, které nejsou veřejně obchodované, tzv. private equity nebo hedgeové fondy. Dluhopisy tvoří 18 % portfolia. Zhodnocení se v posledních letech osciluje kolem 10 %. Na výplatu renty nobelistům spotřebuje nadace, která má nyní pod správou 13,3 miliard korun, zhruba 3,5 % celkové hodnoty majetku nadace. To je podle Píchové jedna z věcí, kterou se může inspirovat i malý investor. „Pokud se z portfolia vybírá nějakých 3–5 %, mělo by to doručovat nekonečnou rentu,“ říká, portfolio se takto totiž dokáže samo obnovovat. Průkopníci z Yale Model Yaleské univerzity je průkopnický do značné míry díky jeho nejslavnějšímu portfoliomanažerovi Davidu Svensonovi, který za 35 let kariéry dokázal doručovat průměrný výnos 13,5 %. Do portfolia začal zařazovat i private equity fondy, které investují do soukromých společností, které nejsou obchodovány na burze. Většinou fond nějakou firmu koupí, řídí, spravuje ji, a až ji zhodnotí, tak ji prodá. Svenson nakoupil i venture kapitálové fondy, které se zaměřují na mladé firmy, a taky hedgeové fondy. Strategie Yaleského nadačního fondu, který spravuje 41 miliard dolarů, je rizikovější než „u Nobelů“. Ale protože nejsou cílem firmy z burzy, není denní kolísání jejich hodnoty tolik vidět. I harvardská univerzita investuje. „Harvard je oproti Yale smutný příběh. Často se v posledních letech měnili portfolio manažeři. Harvardu bývají vyčítáno náklady na řízení a výsledky nejsou úplně dobré. V posledních 10 letech se jejich portfolio zhodnotilo jenom o nějakých 5,3 %.“ Tyto investice jsou otevřeny kvalifikovaným investorům, od určité výše majetku, inspirace se pro běžného investora hledá těžko. Ale jedno kopírovat lze. „Dlouhodobá vize a držení je strategie, která funguje,“ uvažuje Píchová. Jak se investuje pro norské důchodce? Norský penzijní fond byl otevřen v roce 1996, mimochodem až tři dekády poté, co Norové začali s těžbou ropy. Jde o vůbec největší fond na světě, který investuje do akcií. „Mají 72 % všech prostředků zainvestováno v akciích na veřejně obchodovaných trzích, všude po světě, ale neinvestují do norských firem, aby se diverzifikovali. Nějakých 25% je v dluhopisech

37 min
7 OCT.

Jak být v důchodu bohatší? Odpoví Ve vatě speciál

Je pražská burza místo, kam investovat na důchod? Slabiny českého kapitálového trhu probere speciál investičního podcastu Ve vatě s šéfem Burzy Petrem Koblicem, investorem Ondřejem Tomkem a ekonomkou Janou Matesovou. Investiční podcast Ve vatě natáčel opět naživo s diváky v pražském Vnitroblocku. Tématem bylo tentokrát fungování českého kapitálového trhu. To, že Češi málo investují, se projeví na jejich finančním zázemí v penzi, ale i na bohatství celé ekonomiky. „Evropa klesá v počtu obyvatel a zároveň tu obyvatelé oproti Spojeným státům chudnou tím, že si investují míň. Za dvacet až třicet let tady můžeme očekávat větší množství chudších důchodců, ta ekonomika bude obecně chudší, nebude schopná reagovat. Vlády by do toho měly vstupovat nastavováním podmínek,“ říká jeden z hostů podcastu, investor Ondřej Tomek. Spolu s ním debatovali ekonomka Jana Matesová, někdejší zástupkyně Česka při Světové bance, a generální ředitel Burzy cenných papírů Petr Koblic. Videozáznam diskuze Ve vatě publikujeme na Seznam Zprávách v pondělí. Audio najdete ve všech podcastových aplikacích. ***** Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.

1 h 16 min
3 OCT.

Bolelo to a v noci jsem nespal. Ekonom popisuje své čtyři největší průšvihy

Laciný byt mu utekl mezi prsty. Bitcoiny prodal příliš brzy. Akcie znovu nakoupil příliš pozdě. A odmítl protiinflační dluhopisy. Ekonom Dominik Stroukal se v podcastu Ve vatě rozpovídal o svých investičních průšvizích. Dominik Stroukal začal investovat na vysoké. „Nepodařilo se mi toho dost,“ říká. Ve své investiční kariéře vytipoval několik momentů, kdy se zpětně viděno nerozhodl dobře. 1. Nechal si utéct levný byt První chybné rozhodnutí udělal Dominik Stroukal před deseti lety, týkalo se vlastního bydlení. „Dlouho jsem se držel úvahy, že dokud nemovitosti zdražovaly pomaleji, než mi rostly příjmy, tak jsem si chtěl užívat a potom dosáhnout na lepší byt. Nakonec jsem dostal od manželky befelem, že se stěhujeme, čekali jsme dítě,“ vzpomíná. To už byly ceny bydlení v Praze na rekordech a Stroukal mohl jen litovat, že si nechal utéct mnohem lacinější byt před pár lety. „Měl jsem podepsanou už rezervační smlouvu na byt na Letné za dva miliony, neposlal jsem rezervační poplatek, což bylo asi 20 000 Kč. Dneska byt na Letné za dva miliony úplně neseženeš,“ uvedl v podcastu Ve vatě. 2. Prodal bitcoiny moc brzy Nákup rodinného bydlení byl draze vykoupen jiným bolestivým rozhodnutím. Aby pokryl požadavek banky na vlastní zdroje, musel Dominik Stroukal odprodat velkou část svých bitocoinů. „Psychicky mě to bolelo úplně nejvíc. Budil jsem se ze spaní a přemýšlel nad tím, jestli nepotřebuju pomoc odborníka. Na Clubhouse (sociální síť, pozn.red.) jsem si v noci povídal s psycholožkou, co má člověk v takové situaci dělat,“ vzpomíná fanoušek bitcoinu. „Musel jsem prodat pár bitcoinů. Nakonec mi nezbylo nic jiného, než prodat a koukat se, kolik bych býval teď mohl mít bytů, kdybych to udělal později, protože pak bitcoin vystřelil ještě několikrát nahoru. A to tě samozřejmě budí ze spaní,“ vzpomíná Stroukal. Ani ze zbytku bitcoinů nemá Stroukal radost. „Od toho, co mi zbylo, jsem ztratil klíč. Jeli jsme na lodi a spadl do Vltavy.“ 3. Seděl „na cashi“ příliš dlouho Na začátku roku 2022 Stroukal pod dojmem negativních geopolitických výhledů prodal své akciové portfolio a rozhodl se držet hotovost. Vychytat správný moment pro opětovný nákup akcií už se mu nepodařilo. „Člověk vychytá vrchol, myslí si, že je král. Ale to dno jsem nevychytal ani náhodou. Naskočil jsem pozdě. Kdybych se na to všechno vykašlal, tak jsem si ušetřil trápení a ostudu a mohl jsem na tom být zhruba stejně. Sednout si na ruce by bylo výhodnější,“ zpytuje svědomí Stroukal. Své nové portfolio trochu revidoval. Omezil stock picking, tedy už tolik nevybírá jednotlivé akcie, podruhé už například nenakoupil akcie společnosti Disney. A investuje zejména do akciových indexů. 4. Nekoupil protiinflační dluhopisy republiky Protiinflační Dluhopisy Republiky byly pro konzervativní investory jednou z nejlepších investic posledních let. Garantovaly výnos, který kopíroval inflaci, a ta během poslední inflační vlny dosáhla kumulativně 33 procent. Stroukal nákup státních dluhopisů odmítá z ideologických důvodů, vnímá ho jako podporu zadlužování státu. „Můj ideologický důvod mě stál nějaké peníze. Byla to sázka na jistotu. Takhle velkou inflaci jsem nečekal ani náhodou,“ rekapituluje makroekonom. „Pořád mi připadá divné účastnit se podivného dluhopisového přerozdělování, ale možná jak stárnu, tak se budu radši koukat na to, abych zajistil rodinu, než na nějaké ideové přesvědčení na úkor své vlastní peněženky. Ale sázka na kapitalismus a ještě navíc ten americký mi pořád připadá nejrozumnější,“ shrnul Stroukal. Jaké investice se Dominiku Stroukalovi naopak povedly? Poslechněte si celý podcast nahoře v přehrávači nebo v podcastových aplikacích. ****

38 min
26 SEPT.

Matesová: Česko už není levná země. Polák si koupí za mzdu víc

Zatímco české ceny dohánějí západ, mzdy zůstávají východní. „Je dobře, že jsme v paritě kupní síly předstihli Portugalsko a Řecko. Ale pořád máme koho stíhat,“ říká ekonomka Jana Matesová. Česko si musí najít novou konkurenční výhodu. Česko přestalo být lacinou zemí. Inflační vlna zvýšila ceny, spolkla lidem část úspor i reálných mezd. Když státy porovnáváme podle parity kupní síly, tedy podle toho, kolik si za průměrný plat mohou jeho obyvatelé koupit, jsme na tom hůře než v roce 2019. „Cenová úroveň nám otekla. Lidé vidí, že si ze svých mezd nekoupí tolik jako v roce 2019. Je to spojené s poklesem mezd,“ vysvětluje ekonomka Jana Matesová v podcastu Ve vatě. Za průměrný příjem si lidé v tuzemsku se zohledněním cenové hladiny mohou koupit zhruba tolik jako obyvatelé Slovinska nebo Litvy. To Polák si za průměrný plat ve své zemi pořídí sice ne o moc, ale více. Ještě lépe jsou na tom Italové či Finové a samozřejmě Němci. „Němec si za průměrný plat při tamní cenové úrovni koupí o 80 procent více zboží a služeb než Čech,“ vypočítává ekonomka. Méně než Čech si za svou průměrnou mzdu naopak nakoupí Řek nebo Portugalec. „Slováci jsou na tom zhruba jako Portugalsko čili ta cenová hladina je tam relativně vysoká k tomu, kolik si v průměru vydělávají. Za námi jsou i Bulhaři, Rumuni,“ porovnává Jana Matesová. Skoro všechno tu bylo levnější Ještě v roce 2020 byly ceny skoro všeho, až na služby operátorů, nižší než průměr Evropské unie. Oblečení, potraviny, alkohol, náklady na bydlení… S inflační vlnou se to výrazně změnilo. Česká inflace patřila spolu s tou v pobaltských státech k nejvyšším, brzy začala a dlouho trvala. Mnohé z cen během ní dohnaly unijní průměr. „Ceny potravin před nástupem, vlastně v roce 2019 nebo v roce 2020 představovaly 89 procent průměrné hladiny cen potravin v Evropské unii a vyrostly rychle, zejména během roku 2022, skoro k tomu průměru. To byl velký nárůst. Rostly i ceny oděvů, když jinde v Evropě nerostly. Ceny elektroniky v jiných zemích Evropské unie klesaly, ale u nás stále rostly,“ vypočítává ekonomka v podcastu. Podle Jany Matesové to lze vnímat i pozitivně. „Z hlediska obyvatel není žádnou ctí být levná země. Chcete mít zemi, která má sice vysoké ceny, ale taky vysoké mzdy, která má prostě vysokou kupní sílu. Takže je dobře, že jsme v paritě kupní síly předstihli Portugalsko, Řecko. Ale pořád máme koho stíhat,“ míní někdejší zástupkyně ČR u Světové banky. Následuje obsah vložený z jiného webu. Zde jej můžete přeskočit. Mzdy poklesly nejvíc z EU Zatímco ceny se přiblížily „západu“, měřeno čistou mediánovou mzdou zůstávají Češi nadále „na východě.“ Studie Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj z letošního roku srovnávala své členské země z hlediska toho, jak jim poklesla úroveň reálných mezd od konce roku 2019 do konce prvního čtvrtletí letošního roku. „Největší pokles byl o 7,5 procenta. To jsme nebyli jenom my, ale také Švédsko,“ všimla si ekonomka Matesová. Česká inflace nastoupila také dříve než jinde v Evropě. „My jsme už v roce 2021, čili před agresí Ruska proti Ukrajině, ale taky před nástupem této vlády, měli velkou energetickou krizi s pádem Bohemia Energy a dalších podniků. A to velmi zvýšilo ceny energii pro ty, kdo byli buď na spotových cenách a nebo měli kontrakty, které jim končily,“ vzpomíná Jana Matesová. Že Česko už není lacinou zemí, má vliv i na jeho konkurenceschopnost. Výhodu levné energie a vstupů musí podle Matesové nahradit velké inovace. „Bude nesmírně důležité zaměřit se na velkou inovační aktivitu v oblastech, které nejsou energeticky náročné, protože my nebudeme mít

37 min
24 SEPT.

Méně peněz do Prahy, víc do regionů, vyzývá miliardář

V pohraničí vznikly v posledních deseti letech velké průmyslové zóny. Zaměstnávají tisíce lidí, přinášejí miliardy do rozpočtu. Ale region nebohatne. Méně peněz do metropole, více menším městům, vyzývá byznysmen Milan Kratina. Ten patří mezi nejbohatší Čechy a je zakladatelem holdingu Accolade. Karlovarský region má řadu nelichotivých prvenství. Nejnižší mzdy, nejvíc exekucí, nejhorší školství. Expremiér Andrej Babiš ho označil za „nejhorší kraj úplně ve všem“. Firma Accolade, která staví průmyslové parky, si ale právě tento region vybrala pro své obří investice. Za poslední zhruba dekádu do výstavby šesti průmyslových parků na Chebsku a Teplicku „nasypala“ přes 18 miliard korun. „Tyhle naše regiony jsou skvěle umístěné. Nemusí se cítit méněcenně. Opravdu není lepší místo v Evropě, odkud můžete dodávat, než je Karlovarský kraj. Možná ještě Plzeňský kraj je stejně dobrý. Když se nám povede zvednout školství, to je alfa a omega, budeme investovat do infrastruktury a povede se nám víc propojit region s Bavorskem, tak má ten region ohromný potenciál růstu,“ vyjmenovává úkoly pro vládu jeden z nejbohatších Čechů. Jenže Karlovarsko a Ústecko, kde Kratina se svým byznysovým partnerem Zdeňkem Šoustalem také podnikají, bohatnou pomalu. Jeden z problémů je nastavení rozpočtového určení daní, řekl Kratina. Systém, který říká, jak se mezi obce a stát rozdělí celkové vybrané daně, by měl podle šéfa Accolade obce výrazněji zvýhodnit. „Lidé nevidí přínosy, které haly pro ně osobně budou mít. Kdyby věděli, že každý rok dostanou vysoké desítky nebo malé stovky milionů korun, tak by hned mohli říkat: Něco se tu sice bude stavět, ale budeme tady mít víc peněz na lékaře, na učitele, na školky, na školy,“ řekl Kratina ve speciálu podcastu Ve vatě, který vznikl v rámci volebního vysílání Seznam Zpráv. „My nedokážeme motivovat obce a kraje k tomu, aby rozvíjely svoje průmyslové zóny. Z našich hal jdou dneska miliardy korun do státního rozpočtu a jednotlivé obce a města z toho vlastně nedostávají vůbec nic nebo dostávají extrémně málo ve srovnání s Německem, Polskem, Rakouskem, Holandskem. A tím pádem se nám nezavírají ty nůžky. Kraje nám nebohatnou a města nám nebohatnou a je to právě tím, že peníze jdou do Prahy,“ kritizuje Kratina. To má i politické dopady, příhraniční oblasti volí jinak, podotkl Kratina. „Pokud chceme být vzdělanější a soběstačnější a nechceme, aby lidé volili extremisty, tak musíme bohatství rozdělovat mezi regiony rovnoměrněji, to by měla být zásadní politika vlády.“ Základem jsou dobré školy Za klíčový problém „pohraničí“ má Milan Kratina kvalitu vzdělávání. Protože je český vzdělávací systém málo propustný, děti rodičů se základní školou nebo učilištěm končí nejčastěji také jen se „základkou“ či výučním listem, následně s nízkým platem a častěji než kde jinde také s exekucí na krku. Firmy ale chtějí logicky budovat tam, kde jsou kvalifikovaní zaměstnanci. „Jeden z našich nájemců měl být výrobce tlumičů pro BMW a Volvo. Svoje výzkumné a vývojové centrum ale nakonec vybudoval v Polsku, protože nevěřil Chebu a karlovarskému regionu, že by tam byl dostatek inženýrů,“ říká Kratina, jehož společnost staví právě i v Polsku, Německu, na Slovensku či ve Španělsku. Podle byznysmena musí změna začít už na základních školách, střední školství je zase příliš rozdrobené. „Máme hrozně moc odborných středních škol a učňáků, víc než 230 oborů a máme málo všeobecného vzdělání, jen 30 %, Evropská unie má 50 %. Všeobecné vzdělání je extrémně důležité pro digitální ekonomiku a zástupci digitální ekonomiky jsou pr

29 min
19 SEPT.

Kdo nemá na byt, ať koupí garáž. Vydělá víc, říká expert

Drahé byty, ale i drahé pronájmy. Koupit byt na investici se tak podle experta Libora Ostatka dál vyplatí. Zatímco byt na malém městě budete mít z nájmu splacený už za osm let, v Praze ho musíte pronajímat 29 roků. Řada Čechů nezná jiné investice než do nemovitostí. Považují je za bezpečný přístav pro své peníze. Při současných cenách bytů i úvěrů se však návratnost takové investice značně prodlužuje. Podle investiční kalkulačky Sreality.cz se aktuálně nejrychleji vrátí investice do bytu v obci Rotava v Karlovarském kraji. Vzhledem k nízké pořizovací ceně (800 tisíc) bude mít investor peníze zpět za osm let. „Obec má 3000 obyvatel, tak je dobré si položit otázku, jak půjde byt pronajmout, jsou tady rizika,“ upozorňuje v podcastu Ve vatě hypoteční expert Libor Ostatek. V České Třebové se vložené peníze vrátí za 15 let, oproti tomu v Praze bude investor na svém až téměř za tři dekády Ostatek by se soustředil na lokality, kde se koncentruje život. „To jsou města velikosti Svitav, Litomyšle a Klášterce nad Ohří. Ten trh mi přijde zajímavý. Osobně bych cílil na trh sice s dlouhodobější návratností, ale méně rizikový. Právě v lokalitách, kde se dobře pronajímá, kde lidé žijí. Velmi zajímavá skupina jsou studenti v univerzitních městech,“ radí hypoteční expert Broker Trust a Golem Finance. V menších městech se lze nájmem stále ještě dostat pod 10 000 Kč. Nejběžnější kategorie je cenová hladina mezi 15 a 20 tisíci. „Specifické jsou Praha a Brno, kde se před pár lety říkalo, že tam bude průměrný nájem 1000 eur a myslím si, že se tam velmi úspěšně dostáváme,“ říká Ostatek. Nárůst nájmů o jednotky procent ročně se dá očekávat i dál. Co třeba koupit garáž? Investor začátečník by měl začít s málem. „To znamená byty 1+1, případně 2kk. Jednak je to méně náročné na kapitál a jednak je to komodita, která se z pohledu likvidity pronájmu, hledání nájemníka nejlépe točí,“ radí Ostatek. Kdo by rád začal ještě opatrněji, může koupit a pronajímat třeba garáž. Výnos může být dokonce vyšší než u investičních bytů. „To je zajímavá komodita. U bytů se s očekávaným výnosem pohybujeme někde mezi dvěma až pěti procenty. U garáže se dá pořídit tato investice s výnosem kolem pěti procent,“ shrnuje Ostatek. I u garáže je klíčová lokalita, ty pražské se prodávají i za cenu malého bytu například v Klášterci nad Ohří. „Minimální cena, co se dá najít někde na periferii v regionech, je nějakých 250 až 300 tisíc. Nejčastější cena je od 500 do 800 tisíc. V Praze není garáž za 1,5 milionu nic neobvyklého,“ míní Libor Ostatek. Pronájem se pohybuje od dvou do deseti tisíc, nejčastěji 4500 korun. „Kdo dobře vybere, může dosáhnout výnosu pět procent i výš,“ počítá expert. Na garáž však není možné vzít si hypotéku. „My je financujeme víceméně spotřebitelskými úvěry nebo úvěry ze stavebního spoření. Ale většina investorů je nakupuje v hotovosti, protože je to nejrychlejší,“ říká Ostatek. Další zajímavý segment jsou reality v zahraničí. U Čechů hrají prim Rakousko, Španělsko, Chorvatsko a Itálie. „Začínají dávat smysl i některé lokality v příhraničí, třeba Drážďany a část kolem severních Čech. Tam začíná dávat pořízení nemovitosti větší logiku než ty v České republice. V Německu jsou lidé zvyklí si pronajímat,“ uvedl Ostatek. Levné peníze se blíží Podmínky pro financování bytů se v dohlednu zlepší. Vstupujeme totiž opět do éry levných dlouhodobých peněz. Ty si banky nakupují, aby měly z čeho poskytovat hypotéky s tříletými a delšími fixacemi. „Za období tří let, to znamená od podzimu roku 2021, budou peníze nejlevnější. Tehdy cena dlouhodo

37 min

Tout afficher (174)

19/10/2021

Trailer

Podcast investora Radovana Vávry a novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady známého investora na téma investic, inflace, úvěrů nebo hypoték. Finanční „kápezetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené. Nový díl každé dva týdny na Seznam Zprávách.

É1

•

1 min

4,2

sur 5

5 notes

Díky!

07/01/2022

Ondejuh

Díky za spoustu rad a otevření očí ohledně plánování budoucnosti! 🙂

Podcast novinářky Markéty Bidrmanové a jejích hostů z řad investorů a odborníků. Poslechněte si konkrétní rady na téma investic, inflace, úvěrů nebo hypoték. Finanční „kápezetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené. Nový díl každý čtvrtek na Seznam Zprávách.

Chaîne

Seznam Zprávy
Création

Seznam Zprávy
Années d’activité

2021 - 2024
Épisodes

174
Classification

Tous publics
Copyright

© 2024 Seznam Zprávy
Site web de l’émission

Ve vatě